Jak zúročit důvěru – nejen v Mountain Trailu

24. 03. 2021 06:00

Obrázky: 10

Autor: Michaela Zachová Foto: Archiv Czech Mountain Trail Rubrika: Neoficiální soutěže Počet přečtení: 1112 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Zajímavá sportovní disciplína, jakou je Mountain Trail (potažmo Extreme Trail), s sebou přinesla před téměř deseti lety zcela nový pohled na výcvik koně. Podobně jako tomu bylo kdysi kolem roku 1990 s příchodem westernového ježdění. Mountain Trail navíc na rozdíl od jiných sportů otevřel nové příležitosti těm, kteří dokázali překonávat terénní přírodní překážky v trailovém parku s co největším důrazem na horsemanship – a často bez udidla.

Ve zkratce ještě jednou... co je Mountain Trail?

Mountain Trail je soutěžní disciplína, při které jezdec na koni nebo vodič s koněm překonává přírodní překážky a terénní nerovnosti – v předepsaném pořadí a určeném tempu. Není to disciplína zaměřená na rychlost, ale na preciznost – hodnotí se rovný a plynulý nájezd, průjezd i výjezd z překážky. Ne vždy je průjezd překážkou rovný, v těžších kategoriích nechybí obraty, procouvání či sidepass. Velký důraz je kladen na horsemanship a co nejjemnější ovládání koně. Většina soutěží se odehrává v přírodních upravených mountaintrailových parcích. Mezi nejznámější překážky patří různě úzké pevné i pohyblivé lávky, kavalety a klády, soutěsky a stupňovité kaskády či schody (texas step), vodní příkopy a další.

Proč název Mountain Trail čili „horská stezka“?

Jak už název napovídá, jde o jezdecké odvětví blízké přírodě, jehož cílem je najít cestu – cestu důvěry, odvahy a vzájemného porozumění mezi člověkem a koněm. Získat pocit jistoty a bezpečnosti, že se mnou můj kůň překoná v klidu a s rozvahou všechny nástrahy, které nás na společné cestě mohou potkat. Určitě každý jezdec zažil v terénu situace, kdy musel překonat strže, potoky, úzké soutěsky, kdy často musel řešit cestu v lese uzavřenou po nedávné vichřici polomy nebo následky těžby s vyjetými kolejemi od těžké techniky. A co třeba kameny uvolněné zubem času ze skály nebo potřeba přejít po lávce z jednoho břehu na druhý či dostat se ze slepé uličky, kde se obrátit není možné? 

Na stihle, na páce, bez udidla či na parelce – ovšem vždy korektně a bezpečně

Pomyslná „demokracie“ v předepsané výstroji, respektující současně styl klasický (anglický), westernový i tzv. přirozenou komunikaci, je pro Mountain Trail klíčovou výhodou. Na jednom závodě se tak vedle sebe sejdou vyznavači nejrůznějších jezdeckých stylů, kteří jsou posuzováni dle stejných pravidel s důrazem právě na horsemanship a preciznost překonání jednotlivých překážek. Ti nejpokročilejší pak mohou vyzkoušet nejtěžší kategorii bridleless, která se jezdí pouze na nákrčním řemeni nebo úplně „na hlavě bez“. Pro tuto úroveň je však třeba mít koně dokonale pod kontrolou, ochotného a zkušeného. Co se týče sedla, zde jsou pravidla Czech Mountain Trail nekompromisní. Náročnost překážek – příkopů, vodních ploch, mostů, kluzkých svahů a úzkých vyvýšenin v často kamenitém terénu s sebou nese velká rizika pádu jak jezdce, tak koně. V soutěžích ze sedla proto sedlo musí být, opět jak anglické, tak westernové. Povolenou výstroj pro disciplínu Mountain Trail si podrobně popíšeme v některém z dalších článků, které pro vás připravujeme, ale najdete ji také na www.mountaintrail.cz.

Anketa Mountain Trail – jak zúročit důvěru

Při výcviku nebo v samotné soutěži Mountain Trail kůň i jezdec získávají nové zkušenosti, které se mohou hodit při tréninku pro jiné druhy sportu a samozřejmě pro samotné ježdění v terénu. Kůň, který vám věří na jakékoliv překážce či v jakékoli situaci, je k nezaplacení. Naopak dobře přiježděný drezurní či westernový kůň, závodník endurance nebo čistě vyjížďkový „parťák“ dokáže svůj vztah s jezdcem zúročit právě v mountaintrailovém parku. To je i důvod, proč se na startu často sejdou jezdci, jejichž původní doménou jsou jiné druhy jezdeckých sportů. Mountain Trail jim totiž otevírá zcela nové výzvy. Oslovili jsme s anketou několik jezdců této disciplíny, abychom si tuto teorii ověřili.

Western x drezura...

Martina Hejduková – westernové ježdění (w. horsemanship, trail)

V sedle quarter horse valacha jménem Jac jsme ji mohli vidět nejen na westernových soutěžích, ale také v mountaintrailových parcích v Nové Říši, Vlksicích či na výstavišti v Brně a Pardubicích. Patří mezi pokročilé jezdce a svého parťáka ze sedla často předvádí zcela bez uzdečky či ohlávky. Přesto na vztahu se svým koněm neustále pracuje a má k němu velkou pokoru. Jac jí za to oplácí – třeba příjemným společným cvalem jen tak bez ničeho na otevřeném poli…

Jaký je Váš styl jízdy na koni a sport (kromě MT), kterému se věnujete nebo jste se věnovali dříve?

Dříve jsem se „vozila“ v anglickém sedle na holštýnském bělouškovi. Když jsem se před pár lety seznámila s westernovým ježděním a pořídila si valacha amerického plemene, začala jsem se učit jezdit western. Nyní nás baví all aroundové disciplíny jako trail, horsemanship a další.

Čím Vás inspiroval Mountain Trail?

V roce 2013 jsem se seznámila s majiteli prvního extremetrailového parku v Hoštce a začala jsem ho pravidelně navštěvovat. Bylo to pod dozorem westernového trenéra Toma Zajace, který nás s Jacem naučil všemu, co umíme. A to už pak byl jenom malý skok k Mountain Trailu. No a vzhledem k tomu, že žijeme na samotě a v okolí jsou samé lesy a příroda, trailujeme vlastně skoro při každé vyjížďce. Překážky, které se učíme zvládnout v Mountain Trailu, potom snadněji zvládáme přímo v terénu.

Co z dosavadních výcvikových zkušeností využíváte v MT, respektive, co je pro Vás nejsnazší?

Nejvíce využívám důvěry a přiježděnosti koně. Vždy před tréninkem v MT koně dobře uvolním a opracuji, aby byl ohebný a překážky se mu snadněji zdolávaly. Dále využívám všech zkušeností, které jsem získala od svých trenérů. Nejsnazší jsou pro nás přirozené překážky, které se zdolávají bez složitých technických úkolů.

Naopak co nového se s koněm musíte učit, abyste překážky v MT zvládali?

Hodně se s koněm učíme přesnosti a poslušnosti. Aby zůstal klidný i v náročných situacích, hlavně, aby vždy v každé situaci dokázal zastavit a stát (abychom se spolu někam nezřítili nebo nepropadli).

Příprava pro MT je založena na důvěře koně a jezdce. Úročíte tuto důvěru i mimo trať?

Určitě. Využívám při běžné komunikaci s koněm vše, co jsem se při tréninku MT naučila. Opravdu je nejdůležitější vše koni dobře vysvětlit, ukázat a v klidu natrénovat. Myslím, že můj parťák si úplně nezaslouží, když jsou v závodech úkoly a překážky, které kůň nezná, a nemám čas mu vše v klidu ukázat – a hlavně mu dát dostatek času na zdolání takovýchto překážek. Při závodech pak ovlivňují naše pobídky čas i stres a to je ve výcviku kontraproduktivní. Ztráta důvěry je asi potom to nejhorší a dá to moc práce a hodně času si ji opět u koně získat.

Věra Filipová – drezura, Škola lehkosti (Phillipe Karl)

Věru si možná vybavujete jako sympatickou drobnou paní rozhodčí v elegantním kloboučku. Je jí blízký drezurní styl s co nejjemnějšími pobídkami a k němu využívá své klisny amerických plemen paint horse. Často ji vidíme při jízdě na bezudidlové uzdečce nebo při práci ze země. Ve svém MT parku v Tršicích na Olomoucku se snaží zprostředkovat trénink i dalším zájemcům a pořádá zde kurzy v Mountain Trailu i s trenéry Školy lehkosti.

Jaký je Váš styl jízdy na koni a sport (kromě MT), kterému se věnujete nebo jste se věnovali dříve?

Začínala jsem v jezdeckém oddíle standardním výcvikem dle ČJF, tzn. základní výcvik v parkuru a drezuře. Poté následovalo delší období rekreačního ježdění, až se mi podařilo začít trénovat klasickou drezuru, resp. drezuru podle klasických mistrů, konkrétně dle Školy lehkosti Philippe Karla.

Čím Vás inspiroval Mountain Trail?

Zaujalo mě, že najednou se začaly propojovat a fungovat poučky a cviky, které se v předchozích kurzech přirozené komunikace jevily mně i kobylce poněkud osamocené a samoúčelné. Najednou jsme obě zjistily, proč je důležité jít a zastavit přesně tam, kde chceme, couvnout nebo ustoupit jen přesně daný počet kroků... A hlavně nás to obě začalo bavit.

 

Co z dosavadních výcvikových zkušeností využíváte v MT, respektive, co je pro Vás nejsnazší?

Stejně jako v MT se ani ve Škole lehkosti nepoužívají nánosníky ani martingaly, už vůbec ne pomocné otěže, a ostruhy smí používat pouze ti, kdo si je zaslouží. Z drezurního ježdění využíváme podobné principy co nejlehčích pobídek a neustálé snahy o spokojeného a ochotně spolupracujícího koně. Pomůcky pro jednotlivé cviky jsou ve Škole lehkosti jasně a logicky uspořádány a jako jedna z mála disciplín začíná rovněž prací s koněm ze země a pak teprve ze sedla. Také mě až překvapilo, jak bezproblémově obě moje kobylky pracují s udidlem nebo bez. Díky jemnosti při ježdění na udidle nemají problém reagovat stejně citlivě na měkkém nánosníku.

Naopak co nového se s koněm musíte učit, abyste překážky v MT zvládali?

Nové je samozřejmě překonávání přírodních překážek (zejména ty vodní nám před seznámením s MT dělaly problémy) a překážek pohyblivých.

Příprava pro MT je založena na důvěře koně a jezdce. Úročíte tuto důvěru i mimo trať?

Samozřejmě. Díky této průpravě je každodenní manipulace jednodušší, i prosté vodění koně, nasedání, jeho chování ve stresových situacích. Nemluvě o situacích v terénu, jako je voda, bahno, příkopy, meze, ... V drezurním výcviku naopak využijeme znalosti horsemanshipu, lépe chápu mechanismy učení a odhaduji psychickou zátěž, kterou na koně můžu naložit.

 

 

 

Pravidla a přehled termínů a akcí připravovaných v roce 2021 naleznete na webových stránkách spolku Czech Mountain Trail.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com