Jak zpříjemnit koni přilnutí?

Jezdit na přilnutí je trochu jako držet se s někým za ruku a vnímat příjemný, živý kontakt. S tipy renomovaných odborníků se to lehce podaří i vám.

Přilnutí tvoří společně s kmihem jeden z pilířů výcviku – je důležité už v navykací fázi, tedy na samém začátku práce s mladým koněm. Rozhodující je však i pro rozvoj posuvné a nosné síly. Kvalitní kontakt s rukou jezdce totiž pomáhá koni zaujmout zdravou pozici s vyklenutým hřbetem, uvolnit se přežvykováním a lépe pružit celým tělem.

Častým omylem je věnovat pozornost pouze postavení hlavy a krku. Dobré přilnutí začíná v zádi aktivní zadní nohou, která vykračuje vpřed, a chutí k pohybu (trenér Michael Putz mluví o tahu dopředu). Jen v takovém případě bude kůň rád vyhledávat kontakt s rukou jezdce.

Pravidla jezdectví Německé jezdecké federace (FN) obsahují klíčovou větu: „Kůň vyhledává přilnutí, jezdec ho dovoluje.“ Jezdec nesmí koni spojení vnucovat, musí mu kontakt se svou rukou zpříjemnit. To platí dvojnásob pro koně s „lehkým krkem“ a citlivou hubou. Jak na to, vám poradí naši experti.

1. Následujte hubu koně jako její stín

MICHAEL PUTZ

Trenér, nositel Zlatého jezdeckého odznaku a spoluautor mnoha odborných publikací o jezdectví a vozatajství.

Michael spoléhá při výuce přilnutí na sílu vizualizace. Svým žákům radí, aby si představili, že mezi kroužkem udidla a otěží je zavěšena pružinová váha.

„Jezdec by měl doprovázet hubu koně otěží tak, aby se pomyslná pružina neustále nenatahovala a nesmršťovala, ale měla pořád stabilní rozpětí.“

Tento vnitřní obraz směruje pozornost na elastický kontakt vycházející z ramen a loktů, což umožňuje jezdci lépe vnímat spojení. „Představte si, že ruka doprovází hubu koně v každém jejím pohybu jako stín, na každém kroku,“ nabízí Putz další pomůcku.

Pokud si kůň na spojení s rukou jezdce ještě netroufá a sám od sebe kontakt nevyhledává, musí mu jezdec ukázat, jak dobrý pocit takové spojení může vyvolávat. Zvlášť dobře to funguje pomocí jednoduchého cvičení:

1. Uchopte obě otěže do jedné ruky a nechte ji klidně nastavenou.
2. Druhou (volnou) rukou poplácejte koně střídavě na levé a pravé straně krku.

Podle Putzových zkušeností se kůň uvolní a natáhne se za otěží. „Tajemství spočívá v tom, že jednou rukou nelze cukat udidlem v hubě sem a tam. Jezdec tak nabízí velmi klidné, stabilní spojení,“ vysvětluje. Navíc, pokud pustíte jednu ruku z otěží, snáze se uvolníte v sedu. Lehké poplácávání působí proti napětí vašeho těla, což kůň vnímá a relaxuje také. Fakt, že mnoho koní zná dotek jako pochvalu, zde hraje spíše druhořadou, byť pozitivní roli.

Tip z praxe: Michael Putz má dobré zkušenosti s uvolněným poplácáním klidnou paží a měkkou rukou.

2. Učte koně hledat kontakt hned po nasednutí

RICHARD HINRICHS

Vyučuje klasické jezdecké umění a vede Institut klasického jezdectví v Hannoveru.

K tématu přilnutí napadá Richarda Hinrichse anekdota: „Dobrého jezdce se jednou zeptali, čím to je, že jeho koně chodí tak spolehlivě na otěži. Odpověděl, že dokud to neumějí, tak si na ně ani nesedne.“ Podobně to vidí i Hinrichs: „Každý krok nebo skok ve špatném držení těla trénuje špatné svalstvo,“ cituje Benta Branderupa.

Jak naučit koně vyhledat kontakt hned po uchopení otěží?

1. Nejprve naučte koně po nasednutí v klidu stát (odměňujte klid pamlskem).
2. Uchopte otěže plynule, jedním hmatem.
3. Snažte se vytvořit spojení prostřednictvím budoucí vnitřní otěže. Vnitřní ruku nechte v klidu na kohoutku.
4. Druhou rukou uchopte otěž vycházející z dlaně a zkraťte ji tahem do strany.

Tímto způsobem zkrátíte otěž plynule, bez „přehmatávání“, a kůň má čas poddat se pomalu se zvyšujícímu tlaku a sestavit se v týle dovnitř. Výhodou je absence cukání. „Škubající ruka v koni nebudí důvěru,“ varuje Hinrichs. Když kůň povolí, povolte i vnitřní ruku a nechte koně protáhnout se za otěží dopředu a dolů. Poté položte vnější ruku vedle vnitřní a stejným způsobem zkraťte vnější otěž. Vytvořte kontakt a nechte koně povolit na druhé straně. Jakmile kůň zareaguje, obě ruce změknou. „Kůň se rychle naučí, že je to pohodlné, a jde pak do ruky sám. Později už stačí délku otěží optimalizovat jen jemným pohybem palce a ukazováčku,“ dodává Hinrichs.

Jako přípravu můžete jezdit vlnovky po celé jízdárně na zahozené otěži, řízené jen vaší váhou. „Tak koně během rozehřívací fáze zaměstnáte a vytvoříte tzv. mentální přilnutí.“

Tip z praxe: Levá ruka zůstává v pozici, zatímco pravá chytí levou otěž a zkrátí jí jemným tahem do strany.

3. Poznejte lépe koňskou hubu

SVENJA BRAUN

Chovatelka a trenérka islandských koní z Wörtu.

Krátké vzdálenosti usnadňují komunikaci. „Cesta ke koňské hubě přes dlouhou otěž je daleká. Proto radím jezdcům, aby vzali udidlo do ruky hned u kroužku a sledovali reakci koně,“ říká Svenja.

Cvičení ze země: Postavte se před koně, chyťte kroužky udidla a palce položte na jeho konce. Pohněte jimi a vytvořte lehký tlak směrem k jazyku.

• Jak kůň reaguje?
• Začne hned přežvykovat, nebo potřebujete více tlaku?

„Mnoho jezdců neví, kdy jejich kůň žvýká,“ vypozorovala trenérka. Tímto cvičením se naučíte koně lépe číst. Vytvářejte jen tolik tlaku, kolik je nutné, a hned zjemněte, jakmile kůň začne reagovat. Poté prodlužte vzdálenost – postavte se na úroveň plecí, uchopte otěže jako při jízdě a zkoušejte totéž.

Cvičení ze sedla: Zkuste dát ruku dopředu relativně velkým, pomalým pohybem. Bude vás kůň následovat tím, že natáhne krk za udidlem? „Aha-efekt“ často nastává v terénu při jízdě do kopce. „Při stoupání je dobře cítit, že do přilnutí musí přijít energie ze zádě,“ říká Braun. „Do kopce koně obvykle táhnou s dobrou energií a jezdec tak konečně ucítí, co znamená poctivé přilnutí na otěži.“

4. Přechody: Aby pohyb procházel celým tělem

CLAUDIA BUTRY

Trenérka drezury a pohybového tréninku podle metody Eckarta Meynerse.

Kouzelné slovíčko pro přilnutí zní: variabilita. „Někteří koně mají tendenci se v krku znehybnit. Řešením je nabídnout jim různé polohy a hrát si se sestavením,“ vysvětluje Claudia.

Cvičení: Střídání sestavení Nejjednodušší způsob je jezdit na dlouhé stěně v sestavení ven a na krátké stěně v sestavení dovnitř.

• Přestavte koně krátce před prvním rohem krátké stěny.
• Na kruhu jezděte na uzavřené straně v mírném sestavení ven a na otevřené straně dovnitř.
• Pokročilí jezdci mohou měnit sestavení na velké osmičce.

„Když změníte rovnováhu, kůň nemůže zůstat ve své navyklé ztuhlosti,“ vysvětluje Butry. „Sestavení dovnitř nebo ven navíc uvolní týl a čelist.“ Toto cvičení pomáhá i jezdcům, kteří visí na vnitřní otěži – při sestavení ven se tento zlozvyk vyřeší sám od sebe.

Cvičení: Gumička v přechodech Jezděte přechody klus–krok s měnící se délkou krku.

1. V pracovním klusu si nechte vytáhnout otěže z ruky (protažení).
2. Z této pozice přejděte do kroku.
3. Znovu naklusejte v protažení.
4. V klusu opět zkraťte otěž do pracovního držení.

„Chodit dlouho ve stejné pozici je pro koně náročné. Při tomto cvičení si svaly krku opakovaně uvolní a v přechodech musí zadní nohy více pracovat. Pohyb tak prochází celým tělem, což zásadně zlepšuje přilnutí.“

Tip z praxe: Z protažení v klusu jezdí Claudia Butry ráda přechody do kroku, aby pak přešla zpět do pracovního tempa.

5. Přejetí rukou po hřívě v nových variantách

BIANCA RIESKAMP

Chovatelka a instruktorka klasického jezdeckého umění.

Bianca považuje klasické „přejetí rukou po hřívě“ (Überstreichen) za výborný test sebekontroly.

• Základní verze: Vnitřní ruka (nebo obě) se posunou po krku dopředu směrem k hubě, čímž se krátce přeruší kontakt. Kůň by neměl změnit tempo ani pozici hlavy.
• Co dál: „Soustřeďte se na to, jak po přejetí po hřívě co nejjemněji obnovit spojení.“ Zaměřte se na srovnanou pěst, palce jako „stříšky“ a uvolněná zápěstí. Spojení musí být obnoveno měkce, bez tahání zpět.

Metoda „otěže udržující spojení“ Rieskamp doporučuje cvičení, kdy jezdec pasivně následuje pohyb hlavy a krku koně, aniž by aktivně působil. „Často si až tehdy uvědomíte, kolik zbytečných pohybů rukou děláte a že často taháte místo pomůcek sedem,“ říká. Tato metoda buduje důvěru. „Kůň získá jistotu, že ho jezdec v hubě neruší, a přestane se pokládat do udidla.“

Přilnutí sedem Pojem přilnutí se dá přenést i na tělo jezdce. Horní třetina holení má být ve stálém, měkkém kontaktu s koněm. „Je to dobře cítit ve cvalu,“ vysvětluje Rieskamp. „Lokty by měly zůstat v kontaktu s boky jezdce. Když se ve cvalu vaše pánev správně pohybuje s koněm, ruce jdou automaticky dopředu a nemohou působit proti pohybu (dozadu).“

Tip z praxe: Bianca Rieskamp ukazuje přejetí po hřívě ve cvalu – kůň se nese sám, v rovnováze, i když je kontakt s otěží přerušen.