Zimní období je obdobím aktivního odpočinku koní, ale také obdobím práce s mladými nadějemi, které chystáme na sezónu v nadcházejícím roce. Vedle pečlivé přípravy v sedle je třeba myslet i na to, abychom koně ušetřili zbytečných stresů spojených s budoucí přepravou na závody – teď je na to vhodná doba a vynaložené úsilí se vám bohatě vrátí. Nepodceňujte tuto součást výcviku koně.
Může se vám stát, že se zařadíte k majitelům koní odkázaných na jezdeckou kariéru limitovanou účastí na závodech pouze ve vzdálenosti dojezdu po kopytě. Koně pro své veto nástupu do podivné kobky na kolech mají své důvody.
Nastal den D a mladá klisna měla startovat na svých prvních závodech. Na naložení jsem si dala velkorysou rezervu dvě hodiny. Všichni jsme byli klidní, věta „Hlavně v klidu" zněla při prvních pokusech, aby položila aspoň jedno kopyto na rampu, dost často. Při pokusu o druhé kopyto se lehce vzepjala a couvla. Zatím klidní jsme sáhli k lákání na oves. Rychlá reakce – tři nohy na rampě, oves, couvnutí, znovu vykročení na rampu, nás utvrdila, že jsme na správné cestě. Klisna však byla myšlením o krok napřed. S ledovým výrazem hráče pokeru vždy vykročila po rampě skoro až dovnitř, zobla si ovsa a vzápětí hbitě vystřelila dozadu. Její couvání bylo velmi pohotové. Věta „Hlavně v klidu" zněla čím dál méně klidně a slova se měnila v nepublikovatelná. Až jeden z nás vzal do ruky lonžovací bič a trochu ji chtěl popohnat – jemně, samozřejmě, abychom nenarušili její osobnost. Na tento zásah zareagovala tak, že mezi rampou a klisnou vznikl nepřekonatelný prostor cca 10 m široký. Po dlouhém přemlouvání jsme ji opět dostali přímo k rampě. Přece jen tam byl ten kyblík s ovsem… nebudu to natahovat, dostala tři ne zrovna jemné pobídky po zadku a byla vevnitř. Závěr – klisna se nebála, jen se jí do přívěsu nechtělo.
Valach bez problémů jezdil několik sezón v prostorném přepravníku (Karosa), kde nebyl mezi přepážkami, ale byl uvázán a neměl možnost se opírat. Při změně přepravníku na starý přívěs dovezený z Německa nastaly problémy. Byl poslušný, ochotně nastoupil, ale jakmile byl celý uvnitř, začal panikařit a lehat si do boční stěny a padat. Někdy i zůstal stát, ale jakmile se přívěs rozjel, okamžitě nalehl na bok. Přesto byl vždy ochotný nastoupit. Trvalo dlouho, než jsme rébus jeho chování rozluštili. Nebyl zvyklý se opírat o stěny, ale vyvažoval s mírně rozkročenýma zadníma nohama. Jakmile nastoupil do přívěsu, chtěl zaujmout svůj stabilní postoj a mírně se rozkročit. Pevná přepážka mu to nedovolila a to v něm vyvolalo strach, že se neudrží. Jakmile jsme mu dali více prostoru, bylo po problému. Jak mi poradil Pavel Čechovský, někdy stačí jen gumová přepážka.
Nemyslím, že je nutné koně do přepravníku vysílat, jak učí někteří zastánci přirozené komunikace. Navíc mi přijde přirozenější, když mě kůň s důvěrou následuje – i do přepravníku. Jeden z koní u nás ve stáji, poloviční arab, vlezl za svým jezdcem do přívěsu, i když se tam bál. Celý se třásl, ale přišlo mu samozřejmé, že následuje „svého" člověka. A to mu vydrželo celou kariéru, i když už se dávno strachy netřese. Základem úspěchu tohoto koně byla absolutní důvěra v jezdce. Vysílání koně do přívěsu jsem viděla spíš na kurzech nebo na videu Pata Parelliho, Montyho Robertse než na závodech. Přijde mi to sice jako bezvadné cvičení, ale trochu nepraktické – stejně tam musím zepředu ke koni vlézt a uvázat ho. Pokud máte koně vychovaného tak, že za vámi s důvěrou nakráčí třeba i do Kauflandu, máte skoro vyhráno. Samozřejmě je důležité, co bude následovat. Po prvním nastoupení do přívěsu není dobré za ním přibouchnout rampu a prudce se rozjet, případně si vyjet na silnici, kde se to hemží náklaďáky. Nechat vystoupit, znovu vejít dovnitř, postupně ho zavřít a zase otevřít, absolvovat krátkou cestu po dobré a klidné trase – jeden krok musí logicky navazovat na druhý, abychom jeho důvěrou neotřásli. Nicméně – pokud praktikujete přirozenou komunikaci a dokážete koně do přívěsu vyslat, pak je to jedna z docela pohodlných cest, které vedou do Říma, a informací a kurzů na toto téma je dostatek.
Převádění koně přes plachtu, úzkými uličkami z bariér a podobnými „nástrahami" je dobrá průprava pro toho, kdo nemá přívěs na nácvik nakládání na dvoře. Ani to není nic jiného, než budování důvěry a ovladatelnosti koně, navykání na omezený prostor, což se dá při skutečném nakládání dobře zúročit. Máte na to celou zimu – a fantazii se meze nekladou. Začněte přechodem přes plachty, přes dřevěné desky, pak úzkými průchody. Z překážek a dek si můžete vytvořit tunel, nejprve širší, postupně ho zúžíte… Má to ale háček – vždycky byste měli vyhrát. Proto čím pomaleji budete postupovat, tím větší šance na malá vítězství a to velké – naložení koně, už bude jen ta pověstná třešnička na dortu. Sami přitom zjistíte, co vašemu koni dělá problémy. Tento způsob je dobře propracovaný v metodě Lindy Tellington-Jones.
Není také žádná prohra, když využijete zkušenějšího koně ze stáje jako vodiče. I když se snažíme myslet jako koně a být partnery, vůdci, nejsme koně a naši koně to vědí! Chceme odstranit strach a ten nejsnadnější a nejrychlejší způsob, kterým ho odstraníte, je ten nejlepší. Pokud však využijete druhého koně jako vodiče, který koně přes strašáky převede, musíte následně koně převést sami. A tady je okamžik pravdy – jestliže kůň nemá problém s plachtou na zemi, když ji přejde za koněm, ale s vámi ne, pak je to důkaz, že s vámi vůbec, ale vůbec nepočítá a jste v jeho očích pouze „ten, který dává žrádlo". Pak se vraťte na začátek abecedy – a) ovladatelnost koně na vodítku.
V praxi vlastní i jinde se někdy osvědčil postup, který nemá nic společného s komunikací. Postavím přívěs do výběhu a dávám tam koním krmení. Především zvědaví mladí koně se tam naučí chodit sami velmi rychle. Je tady ale nebezpečí jisté zrady, když je pak najednou do přívěsu zavřete, přivážete a cukrárna se s nimi rozjede. Někteří koně vám to odpustí, z těch labilnějších jste si vyrobili nedůvěřivého cestovatele.
Jsou koně, kteří se upřímně a z celého srdce bojí a vkročit do přepravníku v jejich hlavě znamená jistou smrt. Takového citlivku násilím narvat do přívěsu a jet s ním na závody znamená riskovat celou jeho kariéru. Na to není žádná geniální rada, pokud nechcete sáhnout k sedativům. Potřebujete čas věnovat se přípravě takového koně na přepravu se stejným úsilím, jako jeho kondičnímu tréninku a stavění gymnastických řad. Někdy kůň odmítá vlézt do přepravníku, protože má špatnou zkušenost (nehoda, převrácení v přívěsu). Je potřeba si uvědomit, že některé věci se skutečně napravit nedají a takového koně nejspíš bez sedace v případě potřeby nepřevezete.
Naloží každého koně a není to žádný zaříkávač ani kouzelník. Je to koňák obdařený citem a zkušenostmi. Na první pohled se vyznačuje jistou samozřejmostí, působí až laxně i ve vypjatějších situacích. Tato vnitřní i vnější uvolněnost, sebejistota, pohotová reakce a předvídání reakce koně jsou tím, co je odlišuje od armády ostatních, více či méně úspěšných napodobovatelů takových osobností. Koně velmi dobře rozeznají skutečnou osobnost od „imitátora", a proto existuje tolik knih o výcviku a práci ze země a tolik nevychovaných a problémových koní. Napodobování se však s léty zkušeností může změnit – naše reakce jsou lepší, získáme jakýsi vnitřní klid a sebedůvěru – a koně jsou najednou hodnější a ochotnější – a klidně za námi nastoupí i do přívěsu. Ne, tohle se nikdo nenaučí na třídenním kurzu. Ten vás naučí především nedělat zásadní chyby.
I když je to divné, stále se vyskytují majitelé koní, kteří se svých svěřenců evidentně bojí. Mají strach, když kůň trochu uskočí, když prudčeji zvedne hlavu, zarazí se apod. – proto reagují i na nevinné pohyby koně nepřiměřeně až hystericky a vyrábějí si problémového, neochotného a někdy také nenaložitelného koně. Pravda, jsou i nesmírně hodní koně, kteří toto jednání snášejí se stoickým klidem a nechají si všechno líbit, včetně přepravy.
Nejjistější způsob výcvikuO různých mýtech a „zaručených" tipech na nakládání koní do přepravníku si příště budeme povídat se zkušeným profesionálem Pavlem Čechovským.
Národní hřebčín Kladruby nad Labem připravil vydání nové publikace s názvem „Historie a chov anglického...
Global Champions Prague Playoffs se po dvou letech vrací do Prahy, a kromě sportovních zážitků při parkurovýc...
