Jak dobře vidí koně ve tmě

autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre and Evelyn B. Hanggi, MS, PhD

12. října 2009, článek č. 15068

Měli jste někdy strach, že se vám vyjížďka do přírody protáhne a vy zatmíte? Jsou to oprávněné obavy; lidé ve zhoršených světelných podmínkách nevidí dobře. Jak je to ale s koňmi?

Vědci už vědí, že koně jsou z anatomického hlediska dobře vybaveni pro noční vidění, protože jejich sítnice obsahuje více tyčinek než čípků a navíc i reflexní (světlo odrážející) strukturu. Výzkumy už dávno prozradily, že koně se pasou, vzájemně komunikují a přesouvají i v noci. Divocí mustangové dokonce běží v plném trysku nerovným terénem, vyhýbají se přitom keřům, kamenům, pahorkům a strouhám – to vše za pouhého svitu hvězd.

Fyzikální vlastnosti reflexní struktury (tapetum lucidum) by ve skutečnosti mohly koním ztížit rozlišování objektů ve slabém světle, jak se předpokládalo. Dokud tomu lidé větřili, setrvávali „ve tmě" v souvislosti s tím, jak dobře naši koňští přátelé dokážou rozlišovat tvary a objekty v podmínkách tlumeného světla.

Nejnovější výzkum na Equine Research Foundation (ERF) v Kalifornii, vedený Evelyn B. Hanggi, MS, PhD za asistence ředitele Jerryho Ingersolla, nyní vnáší do tohoto starého tématu nové světlo.

Vědci provedli sérii testů založených na pozitivní motivaci, kdy měli čtyři koně v podmínkách stále se snižující intenzity světla za úkol identifikovat různé tvary (kruhy nebo trojúhelníky). Vědci zjistili, že koně tyto tvary rozlišují téměř při všech intenzitách světla. Světelné podmínky se podobaly venkovním situacím při svitu měsíce, hvězd nebo dokonce bezhvězdné noci v zalesněné oblasti. Pouze tehdy, když intenzita světla klesla k téměř absolutní tmě, nebyli koně schopni rozlišovat předložené tvary. Tento výzkum jako první demonstruje, jak perfektně jsou koně schopní vizuálně rozlišovat objekty o střední a velké velikosti ve velmi slabém světle.

Vědci si také všimli, že i při extrémně slabém světle, kdy už koně nejsou schopni rozlišit přesné tvary, se stále ještě umí vyhýbat hrazení a předmětům používaným k provádění testů. Přitom lidé – výzkumníci – během svých příležitostných návštěv místa, kde testy probíhaly (jen vzácně chodili do ohrady, aby provedli údržbu zařízení), naráželi do stěn, přístrojů, branek, i do samotných koní.

Takže mnohem pravděpodobněji můžete důvěřovat svému koni, když se za tmy budete vracet z vyjížďky domů, že se vyhne mnoha překážkám. I přesto však ježdění v noci není příliš bezpečné: větve, které visí velmi nízko, možná váš kůň uvidí, ale vy ne!

Reference:

Hanggi, EB, Ingersoll, JF, (2009). Stimulus discrimination by horses under scotopic conditions. Behavioural Processes, 82(1), 45-50. DOI: 10.1016/j.beproc.2009.04.009