Hřbitovy pro koně... a jiné varianty

8. 03. 2021 06:00

Obrázky: 6

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív autorky a Pixabay Rubrika: Péče o koně a Ustájení Počet přečtení: 3009 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Zodpovědní majitelé, kteří pociťují povinnost dochovat své čtyřnohé kamarády až do samého konce, o důstojném zakončení koňského života často přemýšlejí. A zaobírají se nejen kvalitou posledních dní života koně, ale i otázkou následnou: „Kam s ostatky?“

Ať už váš parťák odejde zcela přirozeným způsobem, nebo se v závěru života rozhodnete koni pomoci zbavit se trápení (v případě velkých bolestí či zdravotních komplikací, které jsou jen obtížně, či vůbec slučitelné s důstojným životem), vždy je jisté, co bude následovat: totiž vyřešení problému, co s kadáverem (neživým tělem zvířete).

Pro mnohé majitele je náhlý úhyn koně natolik velká psychická zátěž, že nejsou schopni vymyslet nic jiného, než řešení nejjednodušší: vytočení čísla nejbližší kafilerie. Pro mnohé jediná varianta, pro jiné ovšem jen obtížně skousnutelná, neřkuli zcela neakceptovatelná. A tak se lidé často ohlíží i po jiných možnostech…

Co s kadáverem?

Je dobré být předem připraven. Od okamžiku nákupu koně vědět, jakou cestou se vydám v poslední den jeho života, který může přijít doslova kdykoli – a ať je takové uvažování v očích některých citlivějších duší sebemorbidnější, přimlouvám se za praktický náhled: smrt je součástí života, zcela neoddělitelná, a tudíž je normální o ní přemýšlet, mluvit, prostě nebýt zaskočen, když do stáje Zubatá s kosou zavítá…

Prozíravý je ten, kdo se předem vyzbrojí informacemi, telefonními čísly a hlavně jasnou představou, jak s tělem svého přítele koně naloží. V těchto souvislostech budeme nadále používat termín, se kterým se chovatel při úhynech běžně setkává – kadáver.

Kadáver –  tělo uhynulého, nedonošeného, mrtvě narozeného nebo utraceného zvířete. (Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů)

Aby člověk uzavřel život blízké bytosti do milosrdné škatulky času minulého, tedy se smířil s odchodem blízkého partnera (ať už člověka nebo zvířete), vymyslelo si lidstvo úžasnou berličku: tzv. poslední rozloučení. Mimochodem – antropologové považují za počátek lidstva dobu, kdy komusi přišlo správné zasypat hrob květinami…

Podle vlastního založení a kulturních tradic se při lidských pohřebních rituálech pozůstalí rozhodují mezi kremací (zpopelněním), uložením nebožtíka do země/hrobky, navršením mohyly na nezakopané tělo, odevzdáním zesnulého moři/vodám nebo také k (pro nás netradičnímu) ponechání ostatků na souši „jen tak“ – tedy napospas šelmám a přirozenému rozkladu. V ČR můžete u lidských ostatků z výše vyjmenovaných variant legálně využít pouze kremaci a uložení ostatků do země/hrobky na místech k tomu určených.

Jak je to s koňmi?

I pro koně na území ČR platí „lidské“ varianty viz výš: kremace a uložení do země. Ale oproti lidským ostatkům je tu pro koňské ještě možnost navíc: zpracování kadáveru v kafilérii. Podíváme se blíž na všechny tři varianty.

Zpracování koní v asanačních podnicích – kafilériích

Není nic jednoduššího, než si najít na internetu nejbližší asanační podnik a zatelefonovat si na domluvu. Svozy probíhají dle krajů denně či obden. Domluvte se telefonicky na podrobnostech, určitě se neopomeňte zeptat na způsob platby – zatím vždy mi bylo řečeno, že platba je požadována hotově u řidiče proti stvrzence (ale nevylučuji, že v různých okresech to může být jiné, také větší družstva s pravidelným odběrem kadáverů mohou mít smluvní, tedy jiné, podmínky). Také upozorním, že k nám zatím vždy přijelo auto bez váhy, hmotnost koně tedy odhadujete, coby majitel či ustajovatel, vy – po domluvě s řidičem.

S uhynulými zvířaty, tedy s kadávery, stejně jako s konfiskáty z jatek (hlavy, kosti, krev, vnitřnosti) se nakládá odpovídajícím způsobem podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. Sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracování konfiskátů živočišného původu je hlavní náplní tzv. veterinární asanace.

Co se tedy děje poté, co uhynulého koně asanační služba naloží a odveze? Mnozí majitelé nemají představu a vyptávají se, jiní to slyšet nechtějí. Rozmyslete si tedy, zda následující odstavec chcete číst:

Likvidace kadáverů v kafilérii probíhá drcením, vzniklá směs se vaří, odděluje se voda, tuk. Zbytek je sušením zpracován na masokostní moučku. Masokostní moučka se prosévá a mele, tuk se čistí na odstředivkách a následně stabilizuje. Nedílnou součástí všech procesů je sterilizace. Probíhá nejméně 20 minut za tlaku 3 bary a teplotě 133 °C (dle nařízení č. 1069/2009 EU). Sterilizační podmínky by měly zaručit, že při zpracování dojde k denaturaci všech proteinů, včetně prionů způsobujících spongiformní encefalopatie. Nařízení ES 1069/2009 upravuje míru rizikovosti vstupního materiálu pro kafilérie (kategorie 1 až 3). Kadávery jsou materiálem kategorie 2. Kromě výše zmíněné masokostní moučky je tu ještě další významné využití kadáverů – a to výroba půdních přípravků a organických hnojiv.

V ČR je zákonem o krmivech zakázáno použití masokostní moučky jako krmiva pro hospodářská zvířata, jejichž maso je určeno k lidské spotřebě.

*

Od 1. 7. 2003 platí v ČR zákaz zkrmování kadáverů.

Zákaz se vztahuje i na zoologické zahrady a cirkusy – maso pro šelmy musí pocházet ze schválených jatek, kde probíhá kontrola nezávadnosti. Svého uhynulého koně tudíž nemůžete ani v celku, ani rozbouraného darovat šelmám v nejbližší zoo ke zkrmení.

Pohřbívání koní doma

Mnoho majitelů koní vlastní pastvinu a předpokládají tedy, že někde na tomto prostoru bude jednou jejich kůň zakopán. Možné to sice je, ale pouze za podmínek stanovených § 40 odst. 4 veterinárního zákona:

(4) Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených; chovatel je dále povinen místo zahrabání kadáveru koně označit způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a toto označení zachovávat po dobu 10 let.

V souladu s tímto ustanovením upravuje prováděcí vyhláška č. 82/2014 Sb., v platném znění, pouze způsob označení místa zahrabání kadáveru koně, podle kterého musí být označení místa odolné nepříznivým povětrnostním podmínkám a zůstat čitelné po tlecí dobu 10 let, kterou stanovuje veterinární zákon. Zbytek prováděcí vyhlášky č. 82/2014 Sb. upravuje podmínky pro (komerční) místa určená k ukládání zvířat v zájmovém chovu, tedy pro tzv. „zvířecí hřbitovy“. Budete-li hledat na internetu, naleznete mnoho článků, které vám budou prováděcí vyhlášku č. 82/2014 Sb. předkládat jako závaznou i pro zahrabání koně na soukromém pozemku. Není tomu tak.

Prováděcí vyhláška č. 82/2014 Sb.:

Veterinární a hygienické požadavky pro místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu

  • (1) Na místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu lze uložit pouze kadáver zvířete v zájmovém chovu, a to na tlecí dobu minimálně 10 let.
  • (2) Místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu nesmí kontaminovat vodní zdroj a musí být vzdáleno od a) vodního zdroje nejméně 200 m, b) nejbližší stavby pro bydlení nebo pro rodinnou rekreaci a pozemní komunikace, s výjimkou příjezdové pozemní komunikace, nejméně 100 m a c) hranice sousedního pozemku nejméně 50 m.
  • (3) (...) Je-li kadáver zvířete v zájmovém chovu ukládán do výkopu v obalu, musí být obal v půdě rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. Kadáver zvířete v zájmovém chovu musí být ošetřen nehašeným vápnem nebo jiným vhodným desinfekčním prostředkem a následně zasypán vrstvou zkypřené zeminy ve výši nejméně 50 cm do úrovně terénu, v případě kadáveru zvířete v zájmovém chovu o hmotnosti vyšší než 100 kg ve výši nejméně 100 cm do úrovně terénu.
  • (4) Každé jednotlivé místo uloženého kadáveru zvířete v zájmovém chovu musí být nezaměnitelně označeno s vyznačením data uložení.
  • (5) Místo určené pro ukládání kadáverů zvířat v zájmovém chovu musí být zajištěno proti vniknutí zvířat.

Pro jistotu, abych vám, milí čtenáři, předložila informace zcela čerstvé a důvěryhodné, jsem se zeptala inspektorky MVDr. Hany Čaloudové z veterinární správy (KVS SVS pro Jihomoravský kraj) na pár doplňujících otázek:

Jak dlouho dopředu se žádost o povolení k pohřbení koně na vlastním pozemku dá vyřizovat? (Příklad: vlastním starou klisnu a, ač je zatím zcela zdravá, vzhledem k věku bych chtěla být připravena. Mohu si zažádat o povolení s předstihem?)

Žádost se podává místně příslušné krajské veterinární správě ve chvíli, kdy dojde k úhynu/utracení koně. Obsahuje-li žádost všechny níže uvedené dokumenty, vyřídíme ji zpravidla tentýž den.

Kam všude musím žádost zaslat? Co musí obsahovat?

Zakopání koně je možné provést pouze se souhlasem KVS a za podmínek jí stanovených, na základě žádosti chovatele podané na KVS. Kadáver koně může sám jeho majitel na vlastním pozemku neškodně odstranit zahrabáním na místě vhodném z hlediska ochrany lidí, zvířat a životního prostředí, a to do hloubky 2 m tak, aby výška zeminy byla nejméně 80 cm nad kadáverem koně, za použití dezinfekčních prostředků (chlorové vápno, chloramin apod.). Zejména je nutné brát zřetel na možnost kontaminace vodních zdrojů, kadáver by měl být uložen nejméně 1 m nad hladinou spodní vody.

Dále je nutné splnit tyto podmínky:

  • Místo a povrch, kde bude kadáver koně uložen, bude srovnáno s okolním terénem.
  • Místo zahrabání kadáveru koně musí být po dobu 10 let čitelně označeno údaji o tom, že se jedná o zahrabání kadáveru koně + datum tohoto zahrabání. Označení musí odolat nepříznivým povětrnostním vlivům.

Žádost můžete napsat jako prostý text s podpisem majitele. Uveďte do ní údaje o majiteli koně a pozemku, včetně adresy trvalého pobytu a data narození, identifikaci koně a datum jeho úhynu, dále adresu pozemku, na kterém bude kůň zakopán. K žádosti přiložte kopii průkazu koně a mapku se zaznačením konkrétního místa zahrabání (ideální je zaznačit do výpisu z katastru – dostupný i on-line). Máte-li k dispozici, připojte prosím potvrzení veterinárního lékaře s uvedením diagnózy (např. kolika). Vhodné je také uvést vaše telefonní číslo.

Žádost zašlete na podatelnu KVS pro daný kraj. Vydání souhlasu k neškodnému odstranění kadáveru koně v zájmovém chovu podléhá správnímu poplatku 100 Kč, tento poplatek můžete uhradit kolkem nebo převodem na účet příslušné KVS (v případě převodu pro urychlení procesu prosím zašlete potvrzení z internetového bankovnictví spolu s žádostí).

Následně informujete KVS, že kůň byl na základě povolení zakopán. Je vhodné pořídit fotodokumentaci z průběhu zakopávání. Dále je nutné odepsat koně z plemenářské evidence IZR.

Paní inspektorce velmi děkuji za podrobné odpovědi.

Kremace koní

Jediné české Krematorium koní je součástí Krematoria zvířat Praha a musím upozornit, že samotná kremace neprobíhá přímo tam. Kadávery koní jsou přepravovány mimo ČR – do partnerského krematoria v Německu. Vy, jako majitel uhynulého koně, se můžete rozhodnout, zda si svého miláčka převezete do Německa sám, nebo vše ponecháte na Krematoriu zvířat Praha. Služba funguje nonstop, poskytuje veškeré informace, ceníky a navíc garanci na popel. Co to znamená?

Systém Garance zajišťuje, že stoprocentně dostanete popel pouze svého koně, neboť je v kremační peci zaručeně sám – to zajišťuje vstupní kód a tzv. kremační kámen, vysoce odolný, který zvíře provází i v peci. Kámen s kódem je i u chladnutí popela a spolu s ním je vsypán do urny. Na kremaci koně si připravte cca 70 000 korun.

Pohřbívání koní na koňském hřbitově:

  • 2 vyhlášky č. 82/2014 Sb., v platném znění, upravuje podmínky pro (komerční) místa určená k ukládání zvířat v zájmovém chovu, tedy tzv. „zvířecí hřbitovy“. Vyplývá to z § 41 odst. 5 zákona č. 166/1999 Sb., v platném znění (veterinární zákon), podle které prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnější veterinární a hygienické požadavky na označování, shromažďování (sběr), přepravu (svoz), neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů, na uspořádání a vybavení podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení určeného pro neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů, na zahraboviště a na zařízení (místa) určená pro ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, pokud tyto požadavky nejsou stanoveny předpisy Evropské unie.

V České republice máme hned několik hřbitovů, které nabízí pohřbívání zvířat, ale málokde se domluvíte na pohřbení tak velkého kadáveru, jako je kůň. Mapka zvířecích hřbitovů tady.

Abychom získali představu, jak to na místě, kde se koně pohřbívají bez problémů, tedy na skutečném KOŇSKÉM HŘBITOVĚ, chodí, položila jsem pár otázek správci Zvířecího hřbitova v Kutné Hoře, panu Tomáši Klailovi.

Fungujete již dlouhou dobu… Máte vůbec ještě volná místa pro pohřbívání koní?

Fungujeme od roku 2010 a prvního koně jsme pohřbili v dubnu 2012. V současné době je na našem hřbitově uloženo 21 koní, z toho 3 poníci. Místo pro další je zatím dostačující, předpokládám pro cca dalších 20–30 koní.

Jaký je zájem o pohřbívání tak velkých zvířat, jakými koně jsou?

Zájem ze strany chovatelů o tuto službu myslím je, neboť mnoho z nich si nedokáže představit situaci, že by svého kamaráda, s kterým strávil třeba i třicet let společného života, nechal odvézt do kafilérie k ostatním uhynulým zvířatům a dopustil tak jeho zpracování na cokoli.

Jak probíhá uložení koní?

Samotné pohřbení na pronajaté místo si může zajistit chovatel sám svépomocí, ale většinou mu po dohodě domluvíme v předstihu některého z místních bagristů. Cena je pak smluvní mezi nimi. Nám platí chovatel hotově při podpisu podnájemní smlouvy pouze za místo, neboť nedisponujeme vlastní technikou a ručně se taková práce dělat dost dobře nedá.

Na kolik let si musí majitel koně předplatit pronájem hrobu minimálně (ze zákona se kůň pohřbívá min. na 10 let)? Upřesníte konkrétní cenu za tuto dobu pronájmu, prosím?

Pronájem hrobového místa je při pohřbení jakéhokoli zvířátka uzavřen vždy na 5 let, stojí 5 000 Kč, ale manipulace s ostatky koně je samozřejmě možná až po deseti letech. Po jejím uplynutí je samozřejmě možné prodloužení pronájmu na dalších 5 let za stejnou částku, či na 10 let za 8 000 Kč. Důchodci nad 70 let a invalidní občané u nás mají slevu 25 %. Ceník najdete zde.

Děkuji velice za rozhovor!

Ekologické okénko na závěr

Pro mnoho chovatelů je uložení ostatků koní doma nebo na koňském hřbitově sen. Část z nich vnímá tuto cestu jako nejdůstojnější a nejbližší přírodě. Tzv. přírodě přátelské pohřbívání zažívá boom. Zahalit smrt do romantického roucha se lidé snažili i daleko před obdobím romantismu, ale právě v jeho průběhu bylo založeno mnoho kouzelných lesních pohřebišť připomínajících spíše než klasický hřbitov zádumčivý divoký lesík, udržovaně-neudržovaný.

Také židovské hřbitovy a vůbec stará pohřebiště jsou nádherným příkladem vysoké biodiverzity, tedy vlastně kypícího života. Bývají významnými hnízdišti ptáků. Jejich zarostlé kouzlo a klid čeřený jen zpěvem ptactva přináší návštěvníkům pocity, jaké na moderních hřbitovech nenaleznete.

Kremace zanechává výraznou ekostopu, ovšem moderní hřbitovy s enormním množstvím umělých květin, úzkostlivě ošetřovanými a neustále renovovanými pomníky, které nesmí nést ani stopu kazu či zubu času, s trávníčky zastřiženými podle pravítka a ošetřovanými proti plevelům litry chemických postřiků, s lucernami a lavičkami z tvrzeného plastu – ty se ekostopě kremací snadno vyrovnají…

Přírodní pohřeb by měl přírodu šetřit a napomáhat jejím přirozeným procesům. Ale i na klasickém hřbitově se dá chovat přírodě přátelsky, stačí se zamyslet, co nakupujeme a nosíme na hroby. Vyhnout se pokud možno plastům a dávat přednost přírodním materiálům zvládne s trochou snahy každý, komu na přírodě a snižování zátěže na ni kladené záleží.

U nás v ČR se o nejznámější lesní hřbitov ve Zlíně zasloužil Tomáš Baťa roku 1930. Jeho věta „I hřbitov má, jako všechno na světě, sloužit životu“ nepotřebuje dodávat již vůbec nic…

Zajímavá literatura:

Narození a smrt v české lidové kultuře, Alexandra Navrátilová (významná brněnská etnoložka): U Slovanů a všech indoevropských národů představoval původní pohřební ritus spalování, který byl od 5.–9. století nahrazován pohřbíváním do země. Bylo to důsledkem přijetí křesťanství, které tento rituál převzalo z judaismu. V počátcích se pohanská pohřebiště nacházela v lesích a na polích, pak se ale v křesťanské době začala přesouvat do osad kolem farních kostelů. Církevní hodnostáři či lidé ze zámožných vrstev se často nechávali pochovávat přímo v kryptách, později alespoň při vnějších zdech kostelů, pochování u posvěceného místa totiž zvyšovalo naději na spasení. Za právo být pohřben v kostele se nakonec začaly vybírat poplatky. Hygienické důvody vedly od roku 1785 k rušení farních hřbitovů a k jejich umisťování za branami měst. Počaly se zřizovat centrální hřbitovy, které měly veřejný charakter. Tímto krokem upadl převážně náboženský význam rituálu a na hřbitovech mohli být pohřbívání (byť bez ceremonií) i hříšníci. V 18. století vznikaly specifické hřbitovy – vězeňské, vojenské, cholerové či morové, zvláštní místo bývalo vyhrazeno také sebevrahům a dětem. Hřbitovy jsou dnes určeny k pochovávání všech obyvatel bez rozdílu rasy, národnosti, farní příslušnosti či náboženského vyznání (kromě hřbitova židovského). Pohřeb žehem se u nás ujal po roce 1918, rakouská vláda ho z náboženských důvodů nepovolovala.

Nejčastější dotazy ke kremaci koní:

Další zajímavé odkazy:

 

Připojené obrázky

Připojené články

21.09. 2011 09:00 Poslední cesta

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com