Hraní nebo závodění?

25. 4. 2011 Katka Lipinská Autor fotek: Pavel Šilhán, Katka Lipinská

Závody nejsou jen ty oficiální pro velké a zkušené, i děti a hobby jezdci si můžou dopřát trochu rozptýlení a soutěžení a to, co jim třeba nejde v sedle, mohou dohnat rychlostí a obratností. Dnešní článek k tématu měsíce bude věnován jezdeckým hrám a jízdám zručnosti. Doufám, že přinese závodníkům užitečné informace a organizátorům inspiraci.

Plachta, v pozadí "demižonový slalom"Pro účast na jezdeckých hrách nemusíte být dobří jezdci v tom tradičním závodním slova smyslu. Nevadí, že se bojíte skákat a váš sed není zrovna učebnicový, ale měli byste být schopni svého koně dobře ovládat a dokázat ho přesvědčit následovat vás v situacích, které se mu nemusejí úplně líbit. Velkou výhodou je menší vzrůst a bleskové reakce na pomůcky, pro vás pak rychlost, obratnost a dovednost rychle seskakovat a naskakovat (nejlépe za jízdy). Na jezdeckých hrách vás totiž čeká kombinace úkolů, zaměřených na zručnost při vedení koně a jezdeckou zdatnost, ale také další, které testují fyzickou zdatnost a jiné dovednosti jezdce (obratnost, přesnost,...). Nechybějí ani neoblíbené cviky, které prověří, nakolik dokážete koně přimět k následování v situacích, které vnímá jako nebezpečné.

Můžete soutěžit sami za sebe, ve dvojicích, nebo jako tým. Hodnotit se může buďto čas, za který dvojice absolvuje stanovenou trať (a penále za případné chyby), nebo se naopak stanoví časový limit a dvojice v rámci tohoto limitu sbírá body za jednotlivé úkoly. Mohou být stanoveny povinné úkoly nebo se vše nechává na rozhodnutí jezdce.

Klíčová dírkaJezdeckou zdatnost velmi dobře prověří slalom - a je úplně jedno, zda je postavený z kuželů nebo PET barelů od pitné vody. Aby to nebylo moc lehké, úkol bývá ztížen třeba požadavkem vedení koně jednou rukou a/nebo držením v ruce kelímku s vodou nebo lžičky s pingpongovým míčkem (či rakety, na níž je umístěn míček). Takový slalom s kelímkem, kdy jde o čas, může být docela adrenalinový zážitek.:-) Účinnost jezdcových pomůcek prověří i klíčová dírka - na zemi je fáborkem vyznačen útvar o tvaru klíčové dírky, vjezd je pouze v jednom nejužším místě. Musí se vjet dovnitř, v nejširším místě se otočit, aniž by kůň šlápl na pásku nebo dokonce ven, a opět vyjet.

Zajímavé cviky, jak prověřit šikovnost při vedení koně, se dají vymyslet i s kladinami. Nejjednodušší je mikádo - poházené kladiny různě přes sebe vypadají hrůzostrašně, ale je-li stavitel šikovný, jistě je dokáže naaranžovat tak, aby přes ně jezdec koně dokázal provést. Jinou možností je couvání do L - kladinami ohraničená dráha, kterou jezdec s koněm musejí procouvat - zpravidla tvoří písmeno L, ale jde-li o ostřílené závodníky (a máte dost kladin), můžete vytvořit tvar písmene U nebo blesku. Při šlápnutí na kladinu je jezdec penalizován. Pokročilí mohou ukázat, jak dokážou vést koně do strany: postaví koně kolmo ke kladině na jednom jejím konci a překročí ji pouze předníma nohama. Pak vedou koně do strany tak, že půjde bokem s kladinou pod břichem až dokráčí mimo ni.

Hod na cílHodně legrace se užije, když má jezdec prokázat i jiné než jezdecké dovednosti. Dětem to nedělá potíže, ale my dospělí už často podobné věci zapomněli. Schválně, kdy jste naposledy skákali v pytli? Závod, kdy na koni přejedete jízdárnu na jednu stranu, tam slezete, vskočíte do pytle a hurá zpátky v pytli s koněm na ruce, je v dospělosti nějak těžší než dřív, kdy jsme coby děti skákali v pytlích na každém táboře a dětském dnu. Jinou možností, jak prověřit rychlost nasedání a sesedání je třeba průchod potokem, kdy se musí přeskákat vyznačený úsek po kamenech (místo kterých vystačí kyblíky na krmení). Tyhle úkoly zvýhodňují děti na ponících, které nás většinou snadno strčí do kapsy.

Možná bezpečnější je hod na cíl, mohou to být míčky do kýble nebo kroužky na tyč, co se najde. K tomu se ani nemusí slézat z koně. Je ale prima, když kůň dokáže v klidu postát. Hodně variant nabízejí balónky (k dostání ve velkém množství v každém supermarketu). Můžou se buď odvazovat, převážet a přivazovat jinam - na to stačí dva stojany od překážek na opačných koncích jízdárny, nebo se mohou propichovat - klacek na opékání vuřtů může imitovat kopí a balónek nepřítele.

Kapka historie: jezdecké hry mají svůj prapůvod v Indii. Říkalo se jim gymkhana - pod tímto názvem jsou stále známé v anglicky mluvících zemích (setkáte se také s termínem „mounted games"). Z Indie byl tento nápad přivezen do Velké Británie, kde se velmi ujal zejména mezi dětmi. Díky Pony Clubu, který tyto hry zaštítil a propagoval, se potom rozšířily do celého světa. Kromě Pony Clubu, který se orientuje spíše na děti, pak existuje i mezinárodní asociace příznivců těchto her - International Mounted Games Association. Tyto organizace pořádají nejen jezdecké hry na hobby úrovni, tak jako je známe u nás, ale závody různých obtížností a pro různé věkové kategorie až po republiková mistrovství a dokonce mistrovství světa.

Většina těchto her se dá různě kombinovat (např. odvážu balónek, překonám slalom, uvážu balónek a šup z koně dolů, do pytle a zpátky po svých, druhý závodník může v opačném směru, je-li nedostatek pytlů a balónků) a hrát ve dvojicích nebo skupinách formou různých štafet. Zajímavá skupinová variace na štafetu je sbírání balónků - první jezdec odváže balónek, předá druhému, druhý ho převezme a jede odvázat další balónky, předá je třetímu, atd. Dvojice a skupiny nabízejí vůbec zajímavé možnosti, jezdci mohou překonávat záludnosti, držíce se přitom za ruce, nebo za lano. Známým úkolem je i věšení prádla. Dvojice musí co nejrychleji dojet na druhý konec jízdárny s košem s prádlem. Tam ho pověsit a rychle s košem zpět. Další dvojice jej potom jede sebrat.

Čím bohatší fantazii coby organizátoři máte, tím zajímavější hry budou. Pokud třeba máte k dispozici gymbalón, určitě ho také využijte. Úkolem může být dostat jej z jednoho místa jinam bez doteku jezdcova těla. Je pak jen na jezdci, zda přemluví k „čutání" koně, nebo se tam pokusí balón třeba dofoukat.:-) S gymbalónem se dá také driblovat. Pokud máte driblovat z koně, vyžaduje to notnou dávku šikovnosti, slézání zase zabere čas. Můžete určit, kolikrát musí jezdec zadriblovat a rozhodnutí, zda slézat, pak už ponechat na něm.

Tak trochu z jiného soudku jsou úkoly, testující odvahu koně a ochotu projít „nebezpečnými" úseky. Tady je dobré zvážit, pro jaké závodníky hry připravujeme. Pokud jsou jezdci málo pokročilí, nebo se jedná o malé děti, raději buďte s vymýšlením opatrní, aby nedošlo k nějaké kolizi. Naopak, pro dospělé hobby jezdce na vlastních koních je to skvělá prověrka, jak na tom jsou s důvěrou. Nejjednodušším a asi nejlehčím cvikem je plachta na zemi, na kterou kůň má vkročit. Přeskočení je nepřípustné, měl by se dotknout alespoň dvěma kopyty. Jste-li obzvlášť zlomyslní, může být plachta stanovištěm, z něhož má jezdec házet na cíl.:-)

Strašidelná uličkaDalší nástrahy se dají snadno vymyslet a vyrobit za pomoci barevného kartonu, fáborků nebo třeba PET lahví. Můžete vytvořit dřevěnou lávku, úzkou uličku a požadovat průchod, velmi neoblíbená je slavobrána s vlajícími fáborky nebo ulička z PET lahví - ta je zákeřná, zejména když fouká vítr. Postavíte vysoký oxer a na obě břevna zavěsíte na provázky PET lahve. Šířka je taková, aby tudy bezpečně, ale pokud možno těsně prošel kůň s jezdcem. Máte-li možnost otevírání branky, využijte jí též.

Můžete samozřejmě zařadit i překračování čehokoli (bezpečného), kavalety, nebo malé skůčky, čím zajímavější budou, tím lépe. Pokud máte šikovné děti, nebojte se zařadit cviky z voltiže, dámský sed, klek na koni, stoj, holubička - podle toho, nač si troufnete. Toto lze zařadit i do soutěží s vodičem. V rámci her není od věci vyhlásit speciální cenu pro nejlépe upraveného koně a jezdce (měli by ladit), protože mnoho lidí si rádo své koně „načančá" a ocenění potěší.

Možná vůbec nechcete pořádat jezdecké hry pro cizí závodníky, ale jen oživit dětský tábor nebo něčím potěšit oddílové děti. Pokud máte různorodou skupinu, tedy různě staré a různě pokročilé děti, soutěžení může být demotivující. V takovém případě zvažte, jestli celou akci nepojmout jinak. Když úkoly šikovně seřadíte a přidáte příběh, máte bojovku. Namísto soupeření můžou třeba putovat za osvobozením princezny nebo za pokladem - a cestou zdolávat nástrahy: procházet nebezpečnými úseky, přecházet po kamenech rozvodněný potok, vracet se ze slepé uličky (klíčová dírka, couvání), utíkat před nepřáteli (slalomem), sbírat poklady na výkupné a nakonec přemoci balónkového draka. Nebo získat mapu k pokladu ze staré studny, kterou je nejprve potřeba naplnit vodou, aby vyplavala - což obnáší na koni dojet k vodě, nabrat ji do kelímku, vylézt na koně, aniž by se rozlila, a převézt ji a přelít do „studny". Nápadům se meze nekladou a zrealizovat se při troše fantazie dá téměř vše.

PS: Použité fotografie (vyjma Pata Parelliho:) jsou z moc prima jezdeckých her ve Pticích v srpnu 2007.

Slavobrána

 

Podobné články
Velikonoční obřadní jízda v Nebelschützu

Velikonoce představují zlomové období ročního cyklu, v němž končí zima a přichází jaro. Lze je tak chápat jako svátky obnovy života, příchodu nového…

Velký pátek je vrcholem křesťanského liturgického roku. Je to den ukřižování a smrti Páně, smrti Ježíše Krista a proto se nese ve znamení smutku,…