Fotografka Aneta Novotná: Fotit koně po celém světě je splněný sen!

23. 09. 2020 08:00

Obrázky: 9

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív Anety Novotné Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 544 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Fotografie Anety Novotné můžete potkat doslova všude. Jak v českých časopisech, na pohlednicích, v kalendářích, tak v knihách s koňskou tematikou. Dokonce i v zahraničních tiskovinách. Anet prostě frčí!

Aneto, ve kterých zemích jsi dosud své fotografie publikovala? A jak se českému fotografovi tak široký světový záběr podaří?

V ruském jezdeckém časopise, ve slovenských jezdeckých časopisech a jednorázově i v italských, německých, rakouských atd. Měla jsem fotku třeba i v kanadských novinách.

Zrovna nedávno jsem si pro sebe dělala takovou rekapitulaci, kde všude již byly mé fotografie k vidění, a napočítala jsem tyto země: Slovensko, Island, Rakousko, Německo, Itálie, Rusko, Kanada, Argentina a Egypt.

To, že se mé fotografie dostaly do tolika zemí, byla vždy souhra několika náhod a událostí. Asi jsem vždy byla ve správnou chvíli na správném místě, a jsem za to hrozně moc ráda. Co si budeme povídat, své také udělaly sociální sítě. Např. do Argentiny se má fotografie dostala právě díky nim. Zachycený okamžik, který spojoval koně a těhotnou ženu, zaujal argentinského kněze natolik, že mne s prosbou o snímek kontaktoval. Do ruského časopisu jsem se pro změnu dostala skrze mé fotografování v Egyptě, do rakouského zase díky fotografování vytrvalosti. Jsem vždy hrozně moc ráda, když se na mne lidé obrátí a fotografie mají využití a neleží jen ve složkách.

Jakých soutěží a ocenění si nejvíce vážíš?

Hodně si vážím umístění v soutěžích pořádaných prestižním českým fotografickým časopisem iFotoVideo, který se nezaměřuje pouze na koňskou fotografii, ale na všechna odvětví. Proto mne potěšilo, když se můj snímek Detail nozder umístil na 3. místě v tomto časopise.

Další ocenění, kterého si moc cením, bylo také u iFotoVideo v soutěži Obraz koně, kde bylo přihlášeno tisíce fotografií – a ta moje se v takovém množství umístila na 3. místě v kategorii Pohyb. Velkou radost mi také udělalo 1. místo v islandské fotosoutěži. A z nejnovějších úspěchů bych ráda zmínila umístění mé fotografie z Egypta mezi topky na web sdružující koňské fotografy z celého světa.

Máš nějakou svou fotografii v kolonce „moje srdcovka“? A o jaká focení je největší zájem?

Oblíbených fotografií mám hodně – někdy si říkám, že je škoda, že nemáme větší byt, aby je bylo pořád kam dávat. :-) Rozhodně bych chtěla vypíchnout tu, která mi visí v obýváku na zdi. Je to oko a hříva mého valacha, nechala jsem ji vytisknout na kartáčovaný hliník a v záři slunce to vypadá, jako by každý chlup z fotografie ožil. Mám ji tam několik let a stále se mi neomrzela. A moje druhá srdcovka je arabský kůň na zadních focený u pyramid v Káhiře, to byl prostě velký splněný sen!

Ze všeho nejraději fotím koně ve volnosti. To se musím přiznat, že si užívám nejvíce. A pokud je to ještě ve spojení s krásnou okolní přírodou, tak je to to nejlepší, co může být.

Co se týká nejčastějších focení, tak se poslední dobou roztrhl pytel se zájemci o rodinné fotografie s koňmi i ostatními zvířátky. Fotí se celé rodiny a pak také hodně děti s jejich koníky.

Čím fotíš?

Už od začátku z dob prvních pokusů jsem věrná značce Canon. Od malého kompaktu, přes lepší digitál až po zrcadlovku. Momentálně fotím na tělo Canon 7d Mark II, teleobjektiv usm L f4 70-200mm a sigma 17-50mm f2. Musím se smát, když si vzpomenu na své začátky s tímto teleobjektivem, vše sem měla rozmazané, přesvícené a chtěla jsem ho vrátit zpět, protože jsem měla pocit, že se to s ním snad nikdy nenaučím. Teď už jsme 9 let nerozlučná dvojka.

Jak ses k focení vlastně dostala?

Fotit jsem začala ještě na obyčejný kompakt, a to koníky, ke kterým jsem docházela. Chtěla jsem mít památku a bavilo mne zachycovat okamžiky kolem nich. Jednoho dne přišla kamarádka s prosbou, jestli bych ji vyfotila s její kobylkou – tak jsem si řekla proč ne. A pak přišla další kamarádka a další… A tak jsem postupem času, jak rostl zájem o mé fotografie, přecházela na lepší techniku. Díky všem kamarádům a známým, kteří v době, kdy jsem se vše teprve učila, měli zájem o fotky a nešetřili chválou, jsem teď tam, kde jsem. Byl to skvělý hnací motor.

Co se musí fotograf koní naučit nejdříve? A co se naučit nedá?

Já jsem byla samouk. Přiznám se, že příručky a manuály mě nebaví, takže v mém případě to byla taková série pokusů a omylů. Pak se mi podařilo s fotografií vyhrát tenkrát každoročně pořádanou soutěž o koňskou fotografii roku, kde snímky hodnotili zkušení profi fotografové koní. Jednou z cen byl i fotokurz s Věrou Markovou, kterou jsem ve svých začátcích velmi obdivovala. Kdo by neznal její fotografie z pohlednic a kalendářů! A tam jsem teprve pořádně přičichla k tajům koňské fotografie. Musím říct, že kurz s Věrou Markovou mi dal opravdu hodně.

A co fotograf koní nesmí postrádat? Tak určitě by měl mít cit pro tato zvířata, umět se kolem nich pohybovat a číst v nich. To, jak nastavit na fotoaparátu ISO, čas, clonu a jiné parametry, se dokáže naučit každý. Co se naučit nedá? Určitě rukopis, svůj vlastní styl promítnutý do fotografie – ten si musí každý fotograf najít sám.

Co tě vlastně živí, když ne focení? Uvažovala jsi o profi dráze fotografa?

Pracuji na tři směny jako obsluha robota. Musím se přiznat, že někdy je opravdu náročné skloubit práci, koně a focení. Mít fotografování jako povolání mi proběhlo hlavou již mnohokrát, ale zatím jsem se neodvážila. Trošku se bojím, že by se pak z mého focení stalo takové to „musíš!“ (abys zaopatřila vše potřebné) a že by se pak vytratilo to kouzlo, které pro mě nyní focení má…

Chci, aby mě fotografování bavilo a byl to koníček, který miluji, nikoli povinnost. Jak říkám: vše se děje tak, jak má. A tak tomu nechávám zatím volný průběh – ono se to nějak vyvine… :-)

Co ty a koně?

Koníky mám dva. Nikdy by mě v dobách, kdy jsem snila o vlastním koni, nenapadlo, že jich budu mít víc!

Prvního jsem si nadělila k 25. narozeninám. Je to valach Pipin. A druhou kobylku Delain k 30. narozeninám – docela se děsím těch 35.! :-D

Na tvých snímcích vidím, že nejsi specializovaná jen na určitou disciplínu, ani na slavné, úspěšné či bohaté klienty. Zdáš se mi neskutečně ochotná a milá… – něco o tom vím, protože jsi mi nafotila spoustu krásných fotek do knihy Venkovní ustájení koní. Asi máš ráda lidi, že?

A byla to pro mne velká čest fotit do tvé knihy! Je úžasné, když mají fotografie využití a neválí se jen zapomenuté ve složkách. Když jsem začínala fotit, nenapadlo mě, že se mi za několik let bude plnit knihovna knihami, ve kterých budou fotografie ode mne.

K těm lidem – vážím si každého člověka, který ve mně vloží důvěru a zavolá si mě na focení. Spousta lidí se účastní takového focení poprvé a mají třeba i obavy, jak to bude probíhat, proto nelze být při této práci kakabus a dělat na lidi špatný dojem. Důležité je, aby se ti lidé cítili dobře a focení pro ně bylo zážitkem, nikoli utrpením. Nikdy lidi ani zvířata nenutím do ničeho, na co se v tu chvíli necítí. Nemá to ani smysl, jelikož je to potom na těch fotkách vidět. Jsem ráda za každého zákazníka a tak k nim také přistupuji. Tímto bych chtěla i moc poděkovat mým věrným lidem, které moje fotografie provází životem už několik let a svěřili mi focení jejich životních milníků.


Aneta na Islandu

Musíš mít fůru zážitků z focení po celém světě – podělíš se s našimi čtenáři?

Asi každý fotograf koní má na svém listu přání touhu fotit koně v moři – ani já nejsem výjimkou. Poštěstilo se mi to loni na focení v Egyptě, a právě s ním souvisí i tato historka: Abychom mohli nafotit koně v moři, museli jsme se na nich vydat na hodinovou vyjížďku přes poušť a koně si takto na místo focení dopravit. Vyjížďka v poušti byl úžasný zážitek a korunu dokonalosti tomu majitelky koní nasadily tím, že koně u moře kompletně odstrojily a postavily mi je do Rudého moře bez jakýchkoliv postrojů. Byla jsem nadšená! A opatrně se ptala, zda nic nehrozí a opravdu takto v moři koně vydrží? Odpověď zněla: „Ano, budou relaxovat!“ – což mne uklidnilo, takže jsem se pustila do práce a užívala si lovení záběrů v Rudém moři. Když tu se jedna z kobylek rozhodla, že je nejlepší čas relax ukončit. A tak jsem stála ve vlnách s foťákem v ruce a sledovala, jak naprosto volní osvěžení koně mizí v poušti… V tu chvíli se mi vybavila scéna z filmu Ohnivý oceán – a už už jsem si představovala, jak se s tou prázdnou výstrojí plahočíme pěšky přes poušť. :-D Naštěstí koníci se zastavili u nejbližšího zeleného křoví (všichni koně světa jsou stejní! :-D) a začali si pochutnávat, takže jsme domů pěšky nemuseli… :-)

Postřehla jsem, že máš asi hodně harmonické manželství – prozradíš něco víc o svém muži?

Ráda – on mě totiž velmi často doprovází na focení, kde se o mě stará a všemožně mě podporuje a povzbuzuje. Funguje perfektně nejen jako výpomoc při samotném focení, kdy pomáhá držet vše možné i nemožné, rozptylovat koně apod. Ale také jako můj manažer stravování :-), protože mnohdy jsou některá focení tak náročná, že kdyby ho nebylo, nestihnu si doběhnout ani pro pití, natož se najíst – takže mi jídlo nosí doslova až pod nos.

Moc rádi cestujeme, a tak velmi často bereme výpravy za focením jako společný výlet – díky tomu jsme se již společně podívali na spoustu úžasných míst.

Můj muž je prostě skvělý! Fandí mi a vždycky mě podrží, i co se týče našich koní.


Aneta s manželem

To je krásné! Moc přeju za celou redakci ještě spoustu společných výletů za skvělými fotkami! Děkuji za rozhovor, Anetko.

Anetu najdete na těchto odkazech:

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: