Eva Wiemers byla v Čechách

Mgr. Eva Wiemers, autorka řady knih, video a DVD nahrávek,
představila vlastní „Wiemers cestu“ gymnastického výcviku koní, které
označuje jako „zirzensisch“. Vedoucí jezdeckého centra a překladatel kurzu,
dr. Andreas Hoffmann, už na začátku kurzu upozornil, že se – jak se často
tvrdí – nejedná o učení cirkusových kousků, ale že cílem této práce je
gymnastický výcvik, díky kterému kůň poznává své tělesné, ale také psychické
možnosti. V posledních letech spolupracuje Eva Wiemers s řadou veterinářů a
fyziopraktiků. Společně zjistili nejen to, že se díky tomuto gymnastického
výcviku dá připravit mladý kůň na nesení váhy a vyrovnání se s váhou
budoucího jezdce (takto vycvičení koně vypadají – co se jejich svalové hmoty
a pohyblivosti noh týče – jako koně se sportovním výcvikem), ale že u
starších koní se při pravidelném výcviku postupně pozvedne přirozená hřbetní
linie a že takto cvičený kůň se může dožít vysokého věku v plné síle.

Celkem se tohoto kurzu zúčastnilo přes 30 koňařů z celé ČR. Část z nich se
ukázala být občas nedisciplinovanými posluchači. To když chtěli radit i přes
to, že tento způsob výcviku zatím neznali. Aktivně se kurzu zúčastnilo osm
koní různých plemen (anglický plnokrevník, lipicán, norik, ČT, welsh) a
pohlaví (klisny, valaši a jeden hřebec).

Hned na začátku vysvětlila Eva Wiemers svou teorie vandrování, která vychází z přirozeného putování koní po
jejich revíru. V krátké době vytvořila mezi zvířaty takový klid, že se
některá začala spokojeně válet. Následovalo „parkování“, tedy postavení koně
vůči jeho pánovi tak, jak to známe z řad jiných přirozených přístupů ke
koním. Cvičitelka zároveň vysvětlila, proč se jako bývalý vyznavač Parelliho
metody (kterou v podání autora stále považuje za didakticky výbornou) od
této školy distancovala, proč vytvořila pojmy jako pozitivní zesilovač a
negativní zesilovač k motivování koní. Na jedné zúčastněné klisně, která
prošla Parelliho výcvikem, ukázala jaké problémy tento kůň si z toho
odnesl.

Při absolvování třífázové „Wiemers cesty“ vede výcvik k úklonu, lehu, sezení
a stoupání koní na zadní nohy. Kůň přitom musí pomalu pracovat, aby nejdříve
poznal a později správně využil své svalové a šlachové možnosti. Výcvik
začal strečováním předních noh, zvedáním předních noh na jemné tušírování
bičíkem a ohýbáním koňského hřbetu kolébavým pohybem (cvičitelka vše
důkladně vysvětlila z hlediska anatomie koní). Eva Wiemers neustále
upozorňovala, že je důležité koně pochválit za každý pokrok, i ten
sebemenší, a nemyslet na určitý cíl. Kůň potřebuje znát jednotlivé součásti
daného cvičení a pak tyto části sám od sebe spojuje, protože celou řadu
těchto cviků zná z přirozeného chování ve stádě. Vzorným příkladem byla
pětiletá klisna, před kurzem důkladně cvičená všemi základními kroky, která
na malý povel Evy Wiemers udělala perfektní úklonu. Další zvířata byla na
dobré cestě a Eva Wiemers zastavila snahy majitele vždy v momentě, kdy bylo
zjevné, že kůň ještě před dosažením cíle potřebuje prohloubit základy gymnas
tického výcviku. Eva Wiemers byla s výchovou všech zúčastněných koní velmi
spokojená. Na dvou už pokročilejších koních demonstrovala, proč se majitele
nedostali dál. Upozornila na řadu chyb, které se při výcviku staly a na
místě je opravila, protože ukázala jak využít to, co kůň umí k vylepšení své
fyzické kondice.

Eva Wiemers pracuje s pozitivním zesilovačem, který má tři
stupně: hlasová pochvala, hlazení koně a pamlsek. Vysvětlila, jaké
uklidňující účinky má pro koně žvýkání. Ovšem kůň musí být naučen tak, aby
mu ruce člověka připomínaly struky mateřského vemene a že z nich takový
pamlsek musí opatrně „vycickovat“ (zde vynalezla německý pojem „zitzeln“).
Pak kůň vnímá pochutinu jako něco, co si zaslouží opatrnou prací, zpomaluje
žraní a stane se klidnějším. Jak Eva Wiemers ukázala společně s Andreasem
Hoffmannem, řada koní neumí vycumlat pamlsek, ale pokusí se kousnout do ruky
trenéra, aby se co nejdříve dostal k dobrotě. Právě zde je důležité, aby
trenér necukal rukou, aby ruku správně nastavil tak, aby k většímu pokousání
nemohlo dojít. Pokud trenér cuká, urychluje pohyb koně směrem k sobě, tím se
kůň dostane do osobní aury člověka a začíná bojovat o pozici.

Eva Wiemers také představila svou práci s tzv. nožní lonží, která žádá
zručnost trenéra. Tu museli účastníci kurzu na sobě navzájem dlouho cvičit.
Lonže pomůže najít zvířeti tělesnou rovnováhu na třech nohách, aby později
při úkloně nepadl na stranu.

Kurz byl velkým impulsem pro českou koňařskou obec. Ukázal, že kůň a jeho
kondice může být smysluplně cvičená ze země, že kůň může projít takovým
výcvikem, aby byl perfektně připraven na nesení váhy vlastní i váhy jezdce,
že gymnastická terapie, která si u nás skutečně zaslouží název „koňská
jóga“, pomohla i koním starým nebo nemocným a že dobře školený veterinář
může při různých cvicích poznat na pohybu koně různé nemoce (jako artrózu
kopyt) dříve, než ji kůň sám ukáže špatným pohybem.