Ve středu ráno tedy vcházíme přes press centrum na výstaviště, vyhledáváme český stánek (má naprosto geniálně vyvěšenou českou vlajku, podle které ho už z dálky vidíme) a rozprchneme se každá „svým" směrem.
Naše výchozí stanovisko, stánek koní Kinských a SCHČT, se nachází v hale 11, hned u předvadiště. Procházím touto halou – a přilehlou desítkou, kde se představují především různé hřebčíny a chovatelské svazy; kromě trakénů, jihoněmeckého svazu, našich koní tu najdeme například i lusitány. V hale číslo 9 zpomaluji u stánků představujících doslova „vše pro vaši stáj a výběh". Zaujal mě zejména vodní kolotoč s vodou a zvláštní vůz za pár koní, který nabízí osobě ležící v „lůžku" nad hřbety koní živou masáž. Tento vůz se později prezentuje i v praxi na předvadišti.
V hale číslo 7 doslova přecházejí oči nad pestrým zbožím laděným především do westernova. Přitáhl mě stánek jihoamerických vystavovatelů (vypadají jako Indiáni), kteří nabízejí naprosto úžasné vlněné svetry a ponča… Jako stvořené pro jezdce, kteří už nechtějí ladit jen do černobílých tónů. Předvadiště v sedmičce právě prezentuje práci žáků Pata Parelliho.
Já však mířím do haly číslo 1, která je věnována především veterině a péči o zdraví, kopytům, krmení a vzdělávání v těchto oborech. Podkováři tu mají vlastní koutek, kde prakticky předvádějí výrobu podkov i kování koní. Zaujal mě však nový systém pasování sedel podle „otisku hřbetu" Equiscan. Je to soustava pohyblivého „žebrování", které se přiloží na hřbet koně, vytvaruje a utažením šroubků zpevní. Vodováhou se zjistí celkový sklon hřbetu koně. Do speciálního programu pak lze zapsat úhly jednotlivých žeber i jejich částí a vložit i fotografie hřbetu koně. Celý Equiscan pak lze kdykoli i bez koně podle těchto údajů znovu vytvarovat a podle toho vybírat či vyrábět vhodné sedlo. Firma má ve vzdělávacím koutku k celému procesu názornou video ukázku.
Velmi poučný je anatomický koutek. Jedná se o několik propojených prostor věnovaných jednotlivým orgánům a jejich systémům, kde si návštěvníci mohou prohlédnout kromě videí a počítačových programů i živé (tedy již mrtvé) exponáty končetin, kopyt, hlav, střev… Názorné, poučné.
I v této hale je předvadiště a mě zde zaujala práce na dvou lonžích, kterou představuje Linda Weritz a její žáci z Hippologické akademie IIPKW. Koně pracují na lonžích a jsou ježděni na speciální bezudidlové uzdečce StarBridle. Krom toho, že slečna žákyně tahá celou dobu lonže za sebou po zemi, je jejich prezentace pěkná, kůň se pohybuje uvolněně a dokáže se bez problémů i shromáždit, předvést přeskoky a pod sedlem i pak cvalové piruety.
Odebírám se do haly 6, což je ono největší předvadiště, na kterém se večer bude konat Hop Top Show (bohužel pouze pro jednu z nás – Katku, které byla přidělena funkce fotografa). Já však jdu kouknout na výcvik military koně pod vedením Ingrid Klimke. Usadím se na tribunu a z důvodu asi půlhodinového zpoždění se můžu ještě chvíli kochat předváděním německých chladnokrevných koní rodiny Biesenbachovy: pod sedlem, v bryčkách i branách. Je jich tam opravdu plno.

Pardubické závodiště v příštím roce oslaví 170 let od založení první dostihové dráhy. Už od 5. pr...
Nedávný průzkum mezi britskými majiteli koní přinesl docela zajímavé poznatky o praktických obtížích spoj...