Důvěra a sebedůvěra – alfa a omega ovládání koně: Zápolíme v sedle

23. 8. 2021 Markéta Vopičková Cipprová Autor fotek: archiv autorky

Důvěra v koně a sebedůvěra jsou alfou a omegou ovládání koně, to ví každý, kdo se, byť jednou, pokusil jezdit. Může se stát, že sebedůvěra a důvěra v koně je otřesena. Může to způsobit pád, ale i jiná nepříjemná zkušenost v životě, která do té doby sebejistým jezdcem otřese, a to nejdůležitější v podobě sebedůvěry na koni je najednou pryč. V minulých částech minisérie jsme se zabývali cviky a hrami v sedle, primárně zaměřenými spíše na dětské jezdce. V posledním pokračování se podíváme na soutěže, které mohou pomoci malým jezdcům „zpět do sedla“.

Jedno přísloví říká, že trpělivost přináší růže. Vědecký tým okolo Jana Peterse z Hamburku přichází s vědeckým vysvětlením známého přísloví a potvrzuje jeho pravdivost. Vědci zjistili, že lidský mozek má raději jednu velkou odměnu než sérii pravidelných menších odměn, je za to zodpovědné jedno místo v mozku. Růže jako královna květin představuje velkou odměnu. Zkuste na to myslet, když se dítě učí jezdit, nespěchejte, dejte mu čas, podporujte ho a chvalte. Hry a dětské zápolení jsou to, co dítě zabaví, odtáhne jeho mysl od rychlosti, obav, nejistot, pomůže s koordinací, rovnováhou a jezdeckým myšlením. Při hrách odvážnější děti potáhnou ty bojácnější. Zápolení v dětských hrách posílí sebevědomí a důvěru v koně.

Popusťte uzdu svojí fantazii a upravte klasické dětské hry tak, aby se daly hrát na koni. Tady je několik tipů, jak na to. 

Čáp ztratil čepičku

Kdo by neznal oblíbenou hru z mateřské školky. Dejte dětem v sedle možnost zavzpomínat na „školkové“ časy a zahrajte si s nimi hru čáp ztratil čepičku. Potřebovat budete ideálně barevné fáborky, vlaječky nebo šátky. V podmínkách jízdárny se ale osvědčí odložené mikiny, trička, bundy a vesty v různých barvách. Kusy oblečení nebo barevné fáborky rozmístěte po celé jízdárně nejlépe na stojany nebo variantně na ohrazení jízdárny. Podle počtu jezdců je lépe umístit vždy od každé barvy více fáborků, aby u nich nevznikala zbytečná tlačenice. Podle počtu jezdců a jejich stupně výcviku cvičitel stanoví pravidla.

  • Povolený chod – krok, klus, případně cval
  • Povolené trasy – cvičitel stanoví pravidla pohybu po jízdárně, tedy zdali se budou pohybovat jezdci jen při stěnách (případně velkém kruhu) nebo kdekoliv po jízdárně, ale i to, jak překonávat překážky (jsou-li na jízdárně postavené skoky nebo kavalety, zdali si mohou zkrátit cestu přes kavaletu, projít oxerem, …).

Průběh hry

Na začátku hry cvičitel, který představuje čápa, a děti společně říkají říkanku, děti se pohybují podle stanovených pravidel po jízdárně, cvičitel stojí třeba uprostřed jízdárny. Říkanka zní takto: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku ...“ Na místo doplněných teček cvičitel řekne nějakou barvu, např. modrou. Úkolem dětí je co nejrychleji tuhle barvu najít a dotknout se jí, případně u ní na koni bezpečně zastavit. Ve variantě hrané na koni se musí dotýkat jen umístěných předmětů, ne součásti oblečení či výstroje jiného jezdce, jak je to běžné u klasické verze hry. Jakmile se jezdec barvy dotkne, je v bezpečí před čápem, který chytá děti. Je samozřejmé, že cvičitel nepronásleduje děti bezhlavě po jízdárně, ale podle dobrých pravidel se pohybuje rozvážně. „Chycení“ není bezhlavé plácnutí po zadku, ale jemný dotek třeba na plecích, tak aby se kůň nepolekal. Dokud se však barvy nedotkne, může ho čáp/cvičitel chytit. Koho chytne dříve, než se dotkne zvolené barvy, dostane trestný bod. Variantně je možné udělit trestný bot jezdci, který se dotkl zvolené barvy jako poslední. Hra nejen že dovolí dětem zavzpomínat na útlé dětství, cvičí postřeh, plánování trasy a rovnováhu.

                                             

Stojany je možné omotat nastříhaným krepovým papírem.

„Barvy“ je potřeba se dotknout, cvičí se tím i balanc v sedle.

Jezdci hledají stojany s konkrétní barvou.

Hra rozvíjí jezdecké myšlení a orientaci na jízdárně.

Číslovka

Pro děti toužící po rychlosti a závodění je tato hra jako dělaná. Číslovka vychází z oblíbené tábornické hry procvičující rychlost, dynamiku a postřeh, ale také plánování a soustředění. Potřebovat budete číslice od 1 třeba do 9 (ale to záleží na vás), dobře poslouží fixem napsané na silnějším papíru, ale můžete použít i „čísla ke skokům“ a stopky. Příprava je jednoduchá, číslice se rozmístí po jízdárně, tak aby bylo vidět od jednoho čísla ke druhému, stanoví se start a cíl. Ideální je připnout čísla na stojany, ale dobře poslouží i kužele. Dobré je, když se jezdec může čísla dotknout. A teď už jen závisí na počtu jezdců a jejich jezdeckých schopnostech. Cvičitel opět stanoví jasná pravidla týkající se:

  • chodu (krok, klus, cval)
  • povoleného pohybu po jízdárně
  • případně překonávání kavalet, objíždění točných bodů, …

Jezdci mohou, ale nemusí dostat příležitost si umístění číslic prohlédnout, promyslet a naplánovat trasu. A pak už jeden po druhém projíždí stanoveným chodem číslovku od nejnižšího čísla k nejvyššímu. Připomíná vám to parkur? Ano, je to skvělá příprava na parkur. A celé to může být v kroku!

Na číslovku je potřeba si připravit čísla, třeba 1–9 , hodí se nůžky a lepenka.

                                                                

Čísla je možné snadno nalepit na stojany skoků nebo sloupky kolem jízdárny.

Při rozmístění čísel je nutné postupovat tak, aby od předchozího čísla bylo vidět číslo následující.

 

Číslovka podporuje v dětech soutěživost a dává možnost soustředit se více na hru než na své obavy.

Důležité je rychlé projetí trasy.

Na každé číslo by si jezdec měl sáhnout a pak teprve pokračovat k dalšímu číslu.

 

Židličková

Známou židličkovou se židlemi v kruhu lze hrát i s koňmi, kdy jezdec po zastavení hudby sesedá z koně a sedá si na židli. Židlí je vždy o jednu méně než jezdců a ten, na kterého se židle nedostala, za hry vypadává. Když se chcete vyhnout strkanicím kolem židliček a trablů se sesedáním a nasedáním, můžete hrát se stojany rozestavěnými do kruhu a místo sesednutí třeba ze stojanu vzít a držet například měrku na oves nebo rukavici. Hra opět cvičí postřeh, přesné vedení koně a rovnováhu jezdce.

Honzo, vstávej

Opět klasická hra, která bezpodmínečně vyžaduje koně naučené v klidu stát. Cvičitel stojí na jedné straně jízdárny, proti němu jezdci. Cvičitel jednoho po druhém vyzývá: „Honzo, vstávej!“ Jezdec odpovídá: „Kolik je hodin?“ Cvičitel odpoví, co má jezdec udělat. Podle zdatnosti jezdců to může být popojít krokem přesný počet kroků, naklusat, malý kruh, zacouvat, ustoupit na holeň, … Hra cvičí preciznost jezdce.

 

Možností, jak družstvo dětí zaměstnat v daném chodu, je mnoho. Můžete zkusit postavit opičí dráhu plnou slalomů, úzkých průchodů, obratů, kavalet nebo jen z jednoho stojanu na druhý převést kelímek naplněný vodou nebo ovsem. Měřte čas, děti budou nadšené.

 

Balanční cviky

Vrcholem důvěry mezi jezdcem a koně představují balanční cviky. Jezdec musí věřit koni, že neudělá „špatný“ krok, kůň musí věřit jezdci, že ho nezradí a nepůjde za hranici toho, co „unese“. Důležitý je zde pomocník, který drží koně.

Možností je mnoho, můžete se zkusit pozvolna přetočit v sedle kolem dokola, sednout si před sedlo nebo za sedlo, lehnout si břichem přes sedlo, kleknout si na sedlo… Nebo si troufnete se na koně postavit?

Postupné přetáčení v sedle kolem dokola posílí rovnováhu a sebedůvěru:

 

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…