Chtěl bych říct několik věcí ohledně toho, jak má vypadat místo pro správnou jezdeckou práci s drezurním koněm.

Je velmi důležité, aby povrch jízdárny měl správnou konzistenci, aby nebyl ani hluboký, ale ani tvrdý. Pokud je příliš hluboký, může to snadno způsobit poranění mezikostního svalu a dalších měkkých tkání. Nadměrně tvrdý povrch významně přispěje k rozvoji artritidy.

Konzistence povrchu musí být stejná po celé jízdárně. Pokud kůň neví, jestli následujícím krokem nešlápne do hlubokého a měkkého nebo tvrdého a plytkého, nikdy se nebude moct plně uvolnit a nikdy nenajde stálé tempo. Povrch jízdárny taky musí být rovný, protože nerovný povrch s dírami a hrboly koni znesnadní, pokud úplně neznemožní, udržet stálé tempo a následně si najít rovnováhu. Pokaždé, kdy kůň stoupne do díry, nebo když se pod ním povrch proboří, zrychlí, když šlápne do velmi hlubokého místa, může ztratit rychlost a zpomalit. Každá nepožadovaná změna tempa je odrazem ztráty rovnováhy. Pokud si uvědomíte, že rovnováha je jeden ze základních kamenů drezury a předpokladem pro uvolněnost, lehké, stálé a rovnoměrné přilnutí, kmih a shromáždění, bude vám jasné, jak důležité je mít správný povrch na drezurní ježdění.

Každé ježdění je pro koně i jezdce lekcí geometrie, protože projet korektní jízdárenské figury vyžaduje správné uspořádání zádě a plece koně, což je klíček k narovnání a podporuje stranovou rovnováhu. Mluvíme-li o geometrii, znamená to, že kruhy musí být kulaté, rovné linie musí být rovné, levé končetiny koně musí být na levé straně linie pohybu, pravý pár na pravé straně a páteř koně musí být součástí linie pohybu. Není to tak snadné provádět v praxi, jak to zní v teorii.

Právě to, zda budete moct projíždět přesné jízdárenské figury, záleží na uspořádání jízdárny. Nejlepší jízdárna má poměr délky krátké a dlouhé stěny 1:2 nebo 1:3. Tyto rozměry odpovídají standardním rozměrům drezurního obdélníku, který má 20x40 m nebo 20x60 m. Větší není vždy lepší. Z geometrického hlediska je vhodnější jízdárna 20x40 m, protože představuje přesně jeden 20metrový kruh na každé polovině jízdárny, a každý z těchto kruhů lze dále rozdělit na čtyři kruhy o průměru 10 m.

Příliš velká jízdárna může velmi ztížit vytvoření figur, které by měly nějaký smysl, protože dvojice se může cítit „ztracená" v tak velkém prostoru. Bude mít pak tendenci kruhy dělat větší a tím vše ztrácí na gymnastické hodnotě. Na druhou stranu mohou mít výhodu delší jízdárny, především pro vypracování středních a prodloužených chodů, ale i pro nácvik počítaných cvalových přeskoků nebo cik-cak traverzál.

Pokud má jízdárna nevhodný poměr délky stran, čili délka dlouhé stěny není násobkem délky krátké stěny, jezdec bude stále bojovat s těmito rozměry a bude pro něho mnohem těžší jezdit kulaté kruhy stejně na obou stranách a v obou směrech, než kdyby je jezdil na jízdárně se správnými rozměry.

Zkontrolujte, zda je vaše jízdárna skutečně obdélníková se čtyřmi rohy a nikoli oválná. Nezataraste rohy parkurovými překážkami nebo jinými předměty, protože rohy jsou snad nejdůležitější jízdárenská figura ze všech.

Jízdárna má být ohraničená pevným a plným hrazením vysokým 150-180 cm a mírně nakloněným ven, takže jezdec se o hrazení neuhodí kolenem. V nejhorším případě má být okolo jízdárny ohrada. Jinak je nemožné provádět určitý typ práce. V některých stádiích výcviku je potřebná podpora stěny.

Velmi pomůže, když si označíte takzvané „body velkého kruhu", tedy místa, kde se 20metrový kruh dotýká dlouhých stěn, a polovinu dlouhé stěny. To znamená, že si uděláte značky každých 10 metrů. Na krátké stěně je dobré označit její střed a pak vždy čtvrtiny její délky: Pokud má krátká stěna 20 m, pak si na ní udělejte značku 10 m od rohu a také vždy po 5 metrech z každého rohu (neboli 5 m od středu).

Značky ve středu krátkých stěn a značky po 10 metrech na dlouhých stěnách rozdělí jízdárnu na mříž o čtvercích s délkou strany 10 m. Na jízdárně 20x40 m to budou 4 takové čtverce na každé dlouhé straně, celkem 8 čtverců. Na jízdárně 20x60 m to bude na každé dlouhé straně 6 čtverců, dohromady 12.

Takto vyznačené čtverce lze jezdit jako čtverce nebo je lze vyplnit kruhy o průměru 10 m. Čtverce lze spojovat do obdélníků 10x20 m, 10x30 m, 10x40 m atd. 4 čtverce také mohou vytvořit čtverec o stěně 20 m. Možností je mnoho.

Výbornou pomůckou je, když si nakreslíte jízdárnu na papír a pokusíte se nakreslit do ní všechny možné jízdárenské figury a kombinace skládající se z kruhů, čtverců a obdélníků. Výborný způsob, jak zapojit fantazii a naučit se vidět všechny možnosti.

Naučte se jezdit přesně tím, že budete používat značky na stěnách, abyste projeli vámi nakreslené figury. Značky pro vás budou navigační body a vy můžete jezdit od bodu k bodu, tak, jako piloti řídí letadlo od bodu k bodu. Pokud takové značky u jízdárny nemáte, můžete k navigaci použít sloupky hrazení, okna, stromy nebo jiné stavební či přírodní prvky apod. Když jezdíte poprvé na nové jízdárně, vyčleňte si chvilku, abyste se na ní zorientovali. Rozhlédněte se kolem sebe a najděte si body velkého kruhu, polovinu dlouhé a krátké stěny, čtvrtinu krátké stěny atd.

Když projíždíte jízdárenské figury, může pomoct přesně definovat jejich průběh za pomoci kuželů a/nebo tyček, protože to jezdci pomůže zlepšit svoji přesnost a rozvine to u něho lepší vnímání toho, jak má jeho kůň uspořádanou záď a plec. Projíždění přesných jízdárenských figur s korektním ohýbáním a správnou rovnováhou neskutečně zlepší koně, zatímco projíždění nepřesných figur nebo vůbec ježdění bez snahy o nějaké figury zhatí jakékoli snahy o zlepšení.

Úspěšný výcvik začíná a končí ježděním korektních jízdárenských figur ve stálém tempu, se správným uspořádáním zádě a plece koně. A to je důvod, proč není jízdárna o vhodných rozměrech zbytečným nadstandardem, ale naprostým základem.