Paradox častého krmení: Proč snaha o „lepší“ péči může rozvrátit klid ve stádě?

Zlaté pravidlo „krmit málo a často“ je mantrou každého výživáře. Pro koňský žaludek je to ideální prevence vředů i kolik. Nová studie publikovaná v prestižním Journal of Equine Veterinary Science však odhalila, že v kontextu skupinového ustájení může mít tento přístup nečekané vedlejší účinky. Vědci zjistili, že častější podávání jádra vede k vyšší míře agresivity a neklidu. Co přesně se v hlavách koní děje a proč více krmení znamená více bitek?

Design studie: Co se přesně testovalo

Výzkumný tým se zaměřil na dvě stáda po šesti koních, která byla monitorována v režimu venkovního skupinového ustájení. Cílem bylo zjistit, zda rozdělení denní dávky peletovaného krmiva do více menších porcí ovlivní sociální dynamiku.

• Testované frekvence: Krmení 1×, 2× a 3× denně.
• Základní dieta: Seno bylo podáváno v množství 1,55 % tělesné hmotnosti (sušiny), což odpovídá záchovné dávce, nikoliv neomezenému příjmu (ad libitum).
• Sběr dat: Chování bylo zaznamenáváno pomocí detailního etogramu vždy pátý den daného režimu.

Výsledky: Agrese pramení z očekávání

Data ukázala jasný trend: Když byli koně krmeni třikrát denně, docházelo ve skupinovém ustájení k výrazně častěji ke konfliktům (hrozby, vytlačování), než když koně dostali celou dávku najednou.

Klíčovým faktorem se ukázalo být tzv. anticipační chování.

1. Před krmením: Dominantní koně vykazovali signifikantně vyšší míru agresivity (uši dozadu, naznačování kousnutí) v období před příchodem krmiva. Čím častěji se krmilo, tím častěji se stádo dostávalo do stavu vysokého vzrušení a očekávání, které spouští rivalitu.
2. Po krmení: I po dojedení byli koně v režimu „3× denně“ neklidnější – častěji přecházeli (pacing) a častěji docházelo k vzájemnému vytlačování od zbytků sena či prázdných žlabů.

Zajímavý fakt: Stres bez stresového hormonu?

Jedním z nejzajímavějších zjištění studie, které stojí za zmínku, je analýza stresových hormonů. Ačkoliv se chování koní zhoršilo a agresivita stoupla, hladina fekálních kortizolových metabolitů (ukazatel fyziologického stresu) se mezi jednotlivými režimy nelišila. To naznačuje, že zvýšená agresivita byla spíše behaviorální reakcí na vzrušení a motivaci k jídlu (tzv. resource guarding), než projevem hlubokého chronického stresu. Pro majitele je to však slabá útěcha – riziko zranění při potyčkách zůstává vysoké bez ohledu na hladinu kortizolu.

Závěr pro chovatelskou praxi

Studie neříká, že máme přestat krmit často. Říká, že každé krmení je pro stádo „událost“, která resetuje hierarchii a zvyšuje napětí. Pokud nemůžete zajistit individuální oddělení koní, může být paradoxně bezpečnější podat jádro méně často (např. 1–2×), než vyvolávat „boj o zdroje“ třikrát denně.

Doporučení pro minimalizaci konfliktů

K minimalizaci konfliktů doporučují odborníci několik managementových strategií:

Seskupte koně s podobnými nároky na krmení, aby koně zkonzumovali dávku přibližně ve stejnou dobu.

Rozmístěte krmná místa do velkých vzdáleností, ideálně nejméně na tři délky koně od sebe.

Kdykoli je to možné, krmte koně individuálně v boxech nebo podobném prostředí, přičemž krmivo umístěte do protilehlých rohů, pokud jsou přepážky transparentní.

Použité zdroje:

• Fowler, A. L., Shields, B. E., Pesta, M. B. (2025). Effect of meal frequency on outdoor, group-housed horse behavior, social hierarchy, and stress. Journal of Equine Veterinary Science, roč. 148, čl. 105462.