Komise plemenné knihy Hannoverského svazu poprvé formulovala hlavní linie chovu. Díky tomu by měla být upřena pozornost na chovné cíle a selekční kritéria, která jsou aktuálně pro chov významná. Nabízejí cennou pomoc každému chovateli v orientaci chovem. Hlavní myšlenkou je určení chovného cíle s přihlédnutím k užitkovosti koní v drezuře, skokovém sportu a soutěžích všestrannosti.

 

Nutná potřeba ve sportovním chovu koní stanovit stěžejní body týkající se vlastností koní, takže specializovat, je v současnosti nezbytná. Tomu tak nebylo vždy. V prvních desetiletích po válce šlo hlavně o to, jednotně chovat jezdecké koně, přičemž cílem byl všestranně využitelný kůň.

Z dalším vývojem jezdeckého sportu se začalo v 80-tých letech prosazovat zaměření chovu na různé užitkové vlastnosti potřebné pro jednotlivá odvětví sportu. Je to smysluplnné, neboť požadavky na skokového koně se dosti liší od požadavků na konědrezúrní. I když i zde platí, že jsou jedinci mající předpoklady všestranné.

Skokový kůň pořebuje, kromě skokového potencionálu, prozíravost a techniku, kdežto pro drezurní sport jsou na prvním místě vlastnosti jako nadprůměrné pohybové nadaní, jezditelnost a vysoký stupeň shromáždění, kterého je kůň schopen dosáhnout. Pro oba sporty jsou každopádně nutností pohotoví, dobře spolupracující koně, jejichž konstituce je předurčuje k vysoké odolnosti.

V chovu skokových koní se osvědčilo použití výhradně skokových linií a odpovídajících zlepšovatelů chovu.

V roce 1993 byl Hannoverským svazem založen program pro skokové koně, který si ukládá za cíl zvýšení užitkovosti a využitelnosti. Od té doby jsou v chovu znatelné některé poznatky, které nebyly do té doby bezpodmínečně předpokládatelné. U skokových koní funguje princip specializace velmi dobře, v chovu drezurních koní musí být na celou záležitost nahlíženo trochu rozdílněji. Co to znamená? V chovu skokových koní se osvědčilo použití výhradně skokových linií a odpovídajících zlepšovatelů chovu. S tímto principem byl, v minulých letech, viditelný značný pokrok, a to nejen týkající se skokových schopností koní, ale i zlepšení typu a částečně i pohybových schopností koní. Z obrovské škály rozdílnosti typů se podařilo získat moderního atletického skokana.

Při použití pouze čistě drezurních hřebců se z chovu vytrácí atletičnost.

V chovu drezurních koní se naopak zdá velmi výhodné, vedle ověřených drezurních linií, využít skokových genů. Jsou zkušenosti z praxe, které to dokládají. Při použití pouze čistě drezurních hřebců se z chovu vytrácí atletičnost. U hannoverských koní byl v mnohém udělán velký pokrok co se týká typu, jezditelnosti a pružnosti, nyní musí být kladen důraz na aktivní záď. Druhé pozorování se ubírá k původům úspešných Grand Prix koní, u nichž velice často nacházíme značný podíl skokové krve. Nejlepšími příklady jsou Satchmo, IPS Salinero a hunter Douglas Sunrise, kteří patří mezi nejlepší drezůrní koně posledních let. Všichni tři mají vyloženě skokové původy. Satchmo po Sao Paulo, z matky po Legat a Salinero po Salieri, z matky po Lungau jsou dokonce z linií zařazených do programu pro skokové koně. Bylo by možné vyjmenovat celou řadu dalších příkladů, což dokládá prospěšnost využití skokových linií pro chov drezurních koní.

A které atributy jsou tak prospěšné? Jak už bylo řečeno, pro oba sporty jsou potřeba koně se spravným naladěním, chutí do práce a koně připravení podávat výkony. U obou skupin je velmi důležitá aktivní záď, využitelná při odskoku a živém, energickém pohybu. V obou sportech je spolu se sílou a pružností nezbytná dobrá práce hřbetu.

Kromě poznatku, že z klasických skokových linií mohou vzejít i výborní drezurní jedinci, je v hannoverském chovu zaznamenán jestě jeden fenomén. Tím je významný předavatel výkonnosti hřebec Wether, který dal nespočet potomků startujících na mezinárodní úrovni, jak ve skokovém tak drezurním sportu. Wether je vnuk hřebce Ferdinanda, který v poválečném období patřil, jako jeden z prvních, k nejvýznamějším producentům skokových koní po celém světě. V Holansku položil holštýn Flemming po Lacapo základ významné drezurní linii, ze které pochází koně jako Krack C nebo Lingh.

A kteří skokový hřebci jsou vhodní do drezurního chovu? Klasická hannoverská linie, která je významná v obou odvětvých, je G linie. Hřebci jako Grande sám, jeho syn Garibaldi II nebo oba praví bratři Grundstein I a II zdědili jak skokový, tak i drezurní talent. V současném chovu aktivní Grosso Z, syn hřebce Goethe, Goldfever II, stejně jako potomek hřebce Grand Garcon Grand Cru, ze stejné matky jako někdejší vítěz drezurního žebříčku Walk on Top. Jméno Wanderer stojí taktéž za dobrým a silným pohybem koní. Tento Wendekreisův syn byl svého času vítěz skokového indexu ve výkonnostních zkouškách hřebců, i přesto se ale významější měrou prosadil právě v chovu drezurním. V roce 2006 byli hned tři synové hřebce Wanderer v top stovce světového žebříčku.

Willington z matky po Garibaldi II s jezdkyní Alexandrou Simons de Ridder, Wild One z matky po Gutenberg ( jezdkyně Eileen Page ) a Active Walero z matky po Matcho AA ( jezdkyně Nicola McGiven ). Ve stovce byl s jedcem Jonny Hilberathem i Wandererův vnuk Fabriano (Wanderbursch / Wienerwald ). Další z Wandererových synů, Falkland jde ve stopách svého otce.

S Fabergé (jezdkyně Beatriz Ferrer- Salat) předvedl už jednoho drezurního koně na mezinárodní úrovni a u klisny Una Donna Unique, která byla odchována v Dánsk, vstupuje na scénu také jako úspešný otec matky. Také u Dablino po hřebci De Niro, který s Anabel Balkenhol patří k největším nadějím německého sportu, naleznete Wantendera přes Wanderbursch na matčině straně.

Jonny Hilberath, někdejší německý mistr profesionálních jezdců, s Fabrianem třetí na mistrovství Německa v Gera 2007 a nyní jeden ze spolkových drezurních trenérů vysvětluje, proč je Fabriano jako drezurní kůň tak úspešný : "Jeho silnou stránkou je silný hřbet, který ovšem byl ze začátku velmi ztuhlý, ale s odpovídajícím gymnastickým tréninkem se nám to podařilo úspešne odbourat. Nejlepší na něm ale je jeho naladění, duševní rozpoložení a chuť do práce, což je na úrovni Grand Prix velice důležité."

Co se psychiky koně a pracovitosti týká, i zde je vidět jasný důkaz pozitivního vlivu skokových koní na drezurní chov. V chovu skokových koní se kladlo více důrazu na výkonnost a sportovnost než v drezurním chovu, kde byly na prvních příčkách typ a exteriér. Ačkoli mají tito koně horší předpoklady a v základních úlohách se často neprosazují, na úrovni Grand Prix vynikají. Při pohledu na aktuální stav hřebců se zřetelně ukazuje, jaký vliv mají hřebci se skokovými geny na drezurní chov.

V současné době v Kanadě působící hřebec Le Primeur byl absolutním vítězem svého testu hřebců v Adelheidsdorfu. Kromě prvenství mezi skokovými koňmi získal i druhý nejvyšší drezurní index (142,56 bodu). Jeho syn Labiat (z klisny po Wether) pochází z velice cenné linie a má všechny předpoklady stát se úspešným Grand Prix koněm. Linie hřebce Espri produkuje přes jeho syny Earla a Embassy a jeho mladého syna Edwarda multitalenty.

Také trocha holštýnské krve neaškodí chovu hannoverských drezurních koní, především pak potomci hřebce Calypso II například Contendros Bube, Conteur nebo Christ. Mladý Avagon po Acorado II z matky po Escudo je také dobrým příkladem. V současné době je tento bělouš v drezurním výcviku u již zmiňovaného Jonny Hilberatha. Skrz vliv holštýnských koní vstupuje do chovu jezdci chválena vyšší akce předních nohou a ne vždy aktivní, pod těžiště dopadající zadní noha.

Tyto příklady dokládají, že v chovu není nouze o nejrůznější variace. Jen díky cílenému použití vhodných skokových koní je možné získat širokou škálu původů. Nyní musí být tato pestrá paleta možností také správně využita. Tady je třeba vedle chovatelů apelovat i na kupce, aby dali šanci koním s dobrým atletickým pohybem a to i tehdy, když z pohledu původu zrovna neodpovídají současnému trendu.

Tato doporučení nejsou hotové návody na použití ve smyslu receptů na vaření. Výsledek použití jednotlivých "přísad" nemůže být v chovu koní nikdy zaručen.

Tato doporučení nejsou konec konců hotové návody na použití ve smyslu receptů na vaření. Výsledek použití jednotlivých "přísad" nemůže být v chovu koní nikdy zaručen. O to více je toto pouhý podnět k zamyšlení nad kritérii, podle kterých by měli být vybíráni drezurní koně pro nejvyšší sport. Ne každý chovatelský pokus bude slavit úspěch, někdy to může travat celé generace a někdy se to hold nikdy nepovede. Z pohledu souvislosti s celou populací je ale cílené použití skokových genů v chovu moderních drezurních koní jednoznačným přínosem.