Čtyřnozí umělci ve Versailles

11. 01. 2011 05:00

Obrázky: 4

Autor: Lenka Strachovská (Robovská) Foto: Lenka Robovská Rubrika: Navštívili jsme… Počet přečtení: 8054 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Po Vídeňské jezdecké škole si vám dovolujeme představit další – Versailleskou Akademii jezdeckého umění. Pokud je vašemu srdci bližší Paříž (nebo se tam zkrátka chystáte), rozhodně si nenechte ujít návštěvu. Ve článku naleznete kromě reportáže a zajímavostí i veškeré potřebné informace.

Versailleská Akademie jezdeckého umění (Academie du spectacle équestre) není tolik známá jako Španělská jezdecká škola ve Vídni, francouzský Cadre Noir v Saumuru, Portugalská škola jezdeckého umění nebo Královská andaluská škola jezdeckého umění. Není divu, funguje totiž teprve několik let, konkrétně od roku 2003, kdy se do prázdných stájí přiléhajících k Versailleskému zámku po téměř dvou stoletích vrátili koně. Za tímto projektem stojí známý francouzský umělec Bartabas, který se již dříve proslavil jako zakladatel a umělecký ředitel jezdeckého divadla Zingaro. Stejnou funkci dnes tato pozoruhodná postava zastává i ve versailleské akademii.

nastup sermiruAkademie jezdeckého umění se prezentuje nikoli jako klasická jezdecká škola, ale jako konzervatoř vychovávající všestranné umělce - mimo jezdectví se všichni jezdci věnují sólovému i sborovému zpěvu, tanci, šermu (na zemi i na koni) a starému japonskému umění lukostřelby zvanému kyudo. Ano, jezdci jsou zde považováni za umělce, kteří v každodenní praxi rozvíjejí svůj talent, nikoli pouze za žáky procházející výcvikem. Celý tým jezdců je pak označován za jedinečný taneční soubor - „jediný svého druhu na celém světě". Jezdectví je zde tedy považováno za druh tance. Tato filozofie je jednou z věcí, ve kterých se versailleská akademie odlišuje od čtveřice klasických jezdeckých škol zmíněných na začátku článku.

V žádném případě ovšem nepochybujte o tom, že jezdecký výcvik je i zde velice náročný. Každodenní práci s koňmi vedou nejpokročilejší jezdci, jednou týdně pak všichni trénují s vedoucím výcviku (aktuálně tuto funkci zastává portugalský jezdec Carlos Pinto) a se zakladatelem školy a zároveň jejím uměleckým ředitelem Bartabasem. Noví jezdci jsou přijímáni průběžně a musí vyhovovat třem základním požadavkům. Od uchazeče se zaprvé očekává, že je pokročilý drezurní jezdec - tato úroveň je na webových stránkách akademie specifikována tak, že ovládá práci na dvou stopách a letmé přeskoky. Zadruhé se předpokládá, že uchazeč má zájem rozvíjet se i v ostatních výše uvedených uměleckých disciplínách, a zatřetí musí být starší 22 let. Vzdělání je zdarma a jezdci navíc dostávají umělecký honorář. Jezdců, nebo spíše jezdkyň (žen je naprostá většina), je v současné době 11.

Co se týče koní, převážnou většinu z nich tvoří lusitáni barvy cremello dovezení z Portugalska. Dále se zde využívá argentinský criollo, plemeno vzniklé ze španělských a berberských koní, které do Ameriky dovezli kolonizátoři. Své zástupce tu mají i jiná plemena, např. arabský plnokrevník a primitivní portugalský koník sorraia.

Co si zde můžete vychutnat?

Především jezdecká představení, jak ostatně napovídá název akademie. Spojení spectacle équestre v jejím názvu znamená doslova jezdecké představení, vystoupení, divadlo (při překladu názvu do češtiny v úvodu článku jsem se ovšem inspirovala oficiální verzí názvu v angličtině - Equestrian Arts Academy - protože název Akademie jezdeckého představení se mi v češtině nelíbil). Sám název vypovídá podle mého názoru o další odlišnosti od klasických jezdeckých škol - versailleská akademie existuje především kvůli vystoupením.

Pravidelná představení probíhají v sobotu a v neděli v několikaměsíčních blocích. Představení La voie de l´écuyer (Cesta jezdce), které je momentálně na repertoáru, běželo od poloviny září do poloviny prosince 2010 a bude pokračovat od poloviny února do konce dubna 2011. Hraje se až na výjimky každou sobotu (od 18.00) a neděli (od 15.00) a některé čtvrtky o francouzských školních prázdninách (od 15.00). V představení Cesta jezdce se snoubí všechny umělecké disciplíny, v nichž se jezdci vzdělávají, tedy i šerm, lukostřelba kyudo, zpěv a tanec s koňmi běhajícími kolem na volno. Pro zvláštní příležitosti pak vznikají jiná představení mající jen několik repríz. S nimi někdy celý umělecký soubor vyjíždí hostovat mimo Versailles. Naposledy se takovéto představení na míru hrálo letos v dubnu v Paříži u příležitosti mezinárodních parkurových závodů.

A jak jsme vychutnávali my...

V blocích, kdy probíhají večerní představení, se v sobotu a v neděli ráno (od 11.15) také můžete podívat na ranní práci s koňmi. Právě tu se nám podařilo navštívit a byl to opravdu velký zážitek. Akce se odehrávala ve zrekonstruované hale, kde probíhají i představení, a trvala cca 45 minut.

cerny lusitanoV první části jsme viděli tři dvojice: jednoho muže jezdícího lusitána barvy cremello a dvě ženy, z nichž jedna pracovala s černým lusitánem a druhá s plavákem, kterého jsem tipovala na polokrevníka, ale vlastně nevím, co byl zač. Oproti lusitánům působil subtilně, ti totiž byli oba dost velcí, obzvlášť ten černý, u něj jsem dokonce vážně přemýšlela, jestli to není kladrubák. Tento kůň byl jako jediný ježděný na plné uzdě, ostatní dva na stihle. Všichni měli anglická drezurní sedla.

Každá dvojice pracovala samostatně a trochu jinak. Hned ze začátku mě zaujal skvělý sed jezdců a nenápadné udílení pomůcek. Koně chodili velmi ochotně a vypadali spokojeně a klidně, jen plavák se občas trochu rozrušil. Jezdkyně vždy klidně trvala na svém požadavku, a když ho kůň provedl, hned ho pochválila, velice často volnou otěží a pauzou - takto dvojice strávila odhadem polovinu celé lekce. Nejdřív jsem si říkala, že koník asi bude mladý, ale cviky, na kterých pracoval, tomu úplně nenasvědčovaly: piaffa a terre-à-terre (velmi shromážděný dvoudobý cval prováděný téměř na místě). Lusitáni pracovali více na dvou stopách a na normálním cvalu včetně přeskoků v sériích. Na všechny dvojice byla radost se dívat.

Při jejich práci zněly z reproduktorů komentáře o podstatě jezdeckého umění, důvěře, jezdecké etice apod. Zřejmě se jednalo o stejné citáty z díla Nuna Oliveiry, které doplňují pravidelná představení, čtené (pouze francouzsky) velmi vážným hlasem. Moc jsem je ale neposlouchala, snažila jsem se soustředit na koně, odpovídat na otázky přítele, který se nedávno začal učit jezdit, cože to která dvojice právě předvádí, a také nenápadně fotit.

Druhá část práce se nesla v bojovnějším duchu, jednalo se totiž o ukázku šermu koňmo. Předvádělo ji šest dívek na zástupcích plemene argentinský criollo. Všechny jezdkyně si nejdřív koně krátce opracovaly, poté jim pomocník rozdal masky a meče a začaly pod vedením jedné z nich nacvičovat různé údery. Nejdříve naprázdno, ale brzy došlo ke konfrontaci meč na meč, většinou ve cvalu. Asi nejpůsobivějším cvikem byl útok všech šesti dvojic na publikum, kdy se všechny dvojice rozjely cvalem proti tribuně s mečem namířeným dopředu a těsně před ní zastavily. Tímto číslem se také s publikem rozloučily.

sermirsti konePři této ukázce mi dojem z koní kazil jejich sestřih - ocasy ostříhané tak nakrátko, že jsem přemýšlela, jestli nejsou kupírované - a hřívy na kraťoučkého ježka. Chápu, že vlající hřívy a ocasy nejsou pro šerm příliš praktické, ale mně se to zkrátka nelíbilo. Všichni koně byli stejné barvy a zhruba stejně velcí, jezdkyně byly jednotně oblečené. Výstroj koní se oproti první ukázce lišila - všichni koně měli zdobené portugalské sedlo s klecovými třmeny a pákové uždění s martingalem. Uždění jsem si upřímně řečeno všimla až zpětně na fotkách, je to jistě neobvyklá kombinace, ale necítím se kompetentní k hodnocení.

Sed šermujících dívek se mi líbil méně než u jezdců v první ukázce, což mohlo souviset s odlišnými sedly. Bylo vidět, že některé jezdí lépe a některé hůř, obzvlášť u jedné jezdkyně se mi zdálo, že v sedle nesedí úplně stabilně, a ke konci už vypadala dost unaveně, přesto nemohu říct, že by jezdila špatně.

Po skončení druhé ukázky jsme se chvíli dívali, jak jezdkyně krokují na jízdárně na nádvoří, a potom si prošli stáje. Jedná se o bývalé královské stáje, které jsou přestavěné pro účely akademie, aby splňovaly dnešní nároky na ustájení koní. Disponují tedy prostornými boxy, i když dříve zde pochopitelně byla stání. Podle toho, co jsem vyčetla z cedulek na boxech, dostávají všichni koně 2x denně seno a 3x jádro - převážně oves a ječmen, ale také granule. Do výběhu asi nechodí, ale vzhledem k tomu, že spolu při představeních vystupují na volno, se asi musejí pouštět alespoň do haly. Také prý chodí na vyjížďky do zahrad Versailleského zámku.

Celkový dojem z návštěvy Versailleské akademie byl jednoznačně pozitivní a doufám, že se mi někdy v budoucnu podaří navštívit i některé představení. Odkazy na ukázky naleznete ve videích pod článkem.

prvni trojice

 

Praktické informace a tipy:

Vstupenky na ranní práci stojí 12 €. My jsme si koupili kombinované vstupenky za 21 € zahrnující i vstup do Versailleského zámku. Ty bohužel nezahrnovaly vstup do zahrad, což jsme se dozvěděli až ve chvíli, kdy jsme do nich chtěli jít (lístky do zahrad stály dalších 8 €). Vstupenky na aktuální představení stojí 25 €. V ceně obou vstupů je zahrnuta i prohlídka stájí. Ta někdy probíhá i samostatně, v tom případě stojí 6 €. Vstupenky se dají rezervovat předem na webových stránkách akademie. Přehled dnů, kdy probíhá veřejná ranní práce a představení, najdete tady: http://www.bartabas.fr/medias/File/calendrier%202010%20-%202011.pdf

Organizace trochu vázne, hlavně pro návštěvníky nehovořící francouzsky. Webové stránky jsou sice i v angličtině, ale jen do chvíle, kdy si chcete objednat lístky. Ty se sice dají rezervovat i zaplatit přes internet, ale pokud správně chápu trochu zmatené instrukce na webu, dají se vyzvednout pouze na místě. Z vlastní zkušenosti doporučuji přijet s dostatečnou rezervou: my jsme čekali asi půl hodiny ve frontě společné pro ty, co si lístky teprve chtěli koupit, a pro ty, co už je měli zaplacené a jen si je potřebovali vyzvednout. Odbavení celé fronty měla na starosti jediná osoba.

Prohlídka stájí je možná buď před ranní prací či představením, nebo po skončení programu. Ráno se stáje otevírají v 10.45, pokud si tedy lístky zvládnete koupit předtím, máte půl hodiny na to, abyste si prošli stáje a vybrali si nejlepší místa k sezení.

Tribuna je umístěna na krátké stěně haly a zvedá se docela strmě, myslím tedy, že vidět je dobře odevšud. My jsme díky pohotovosti mé drahé polovičky seděli asi ve třetí řadě a viděli výborně.

Fotografování je zakázáno, byli jsme na to upozorněni při příchodu do haly, ovšem pouze francouzsky. Navíc na lístcích nic takového napsáno nebylo, takže od té chvíle jsem francouzsky nerozuměla :-). Vedle mne bohužel seděla paní, kterou moje snaha o nenápadné focení velmi iritovala, celou dobu mi to dávala najevo a chystala se mě dokonce nahlásit organizátorům. Omluvte tedy prosím kvalitu fotek, i vzhledem ke světelným podmínkám v hale.

Propagační materiály včetně publikací a pohledů se dají zakoupit u východu ze stájí. Kvalita pohledů mi ale přišla dost slabá a nenašla jsem žádný, který by hezky zachycoval koně při drezurní práci. Ale třeba byly zrovna vyprodané.

Umístění a doprava: Akademie jezdeckého umění sídlí přímo naproti vstupu na nádvoří Versailleského zámku: http://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Institut+Academie+Du+Spectacle+Equestr,+Avenue+Rockfeller,+78000+Versailles,+France&sll=37.0625,-95.677068&sspn=31.701751,77.607422&ie=UTF8&hq=Institut+Academie+Du+Spectacle+Equestr,+Avenue+Rockfeller,&hnear=78000+Versailles,+Yvelines,+Ile-de-France,+Francie&ll=48.804616,2.126434&spn=0.00643,0.018947&z=16

Do Versailles se dá pohodlně dostat i vlakem z nádraží Paris Montparnasse, vystoupíte ve stanici Versailles Chantiers. Cesta vlakem trvá jen 10 až 20 minut a pak je to necelý kilometr pěšky. Druhou možností je Pařížský metro-vlak RER, linka C: její větev C8 končí ve stanici Versailles Chantiers a C5 ve stanici Versailles Rive Gauche. Pro vyhledání konkrétního spojení můžete použít stránky hromadné dopravy v okolí Paříže: http://www.transilien.com/web/site/lang/en Samozřejmě lze vygooglovat i mnoho instrukcí v angličtině, jak se po vlastní ose dostat do Versailleského zámku.

Užitečné odkazy:

Web akademie a zároveň jezdeckého divadla Zingaro:
http://www.bartabas.fr
O Bartabasovi a jeho projektech česky:
http://kultura.ihned.cz/c1-41590850-nic-pro-limonadoveho-joa-konska-opera-v-parizi-se-hraje-beze-slov
http://www.cirqueon.cz/publikace/clanky/item/204-konska-laterna-magika

Zajímavá videa:

Reportáž o aktuálním představení Cesta jezdce:
http://www.youtube.com/watch?v=w2iuYuuwkwQ&NR=1
Reportáž o jednom ze speciálních představení:
http://www.youtube.com/watch?v=Lh53SIW-c2A
Ukázka části představení, kde vystupují koně na volno a tanečnice, na konci rozhovor s Bartabasem:
http://www.linternaute.com/video/130218/academie-du-spectacle-equestre/
Ukázky šermu, drezurní práce pod sedlem, na ruce a na dvou lonžích, rozhovor s jednou z jezdkyň a zároveň uměleckou a pedagogickou koordinátorkou:
http://spectacles.premiere.fr/pariscope/Theatre/Exclusivites-spectacle/Interviews/En-direct-des-ecuries-de-Bartabas

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. JiS

    Inspirace

    13:58 - 11. 01. 2011

    Děkuji za všechny, kterým vašim článkem přišla inspirace.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 6.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: