Co nadělit koňákovi?... aneb trocha tipů a dárkové etikety

18. 12. 2019 06:00, Aktualizováno 23. 12. 2019 22:57

Obrázky: 18

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: Pixabay, archív autorky za přispění přátel Rubrika: Různé Počet přečtení: 2382 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Vánoce jsou za dveřmi: hurá! Nebo: proboha, zase?… Ať už patříte do skupiny, která podléhá vánočnímu šílenství a nakupuje ve velkém, nebo do skupiny obdarovávačů opatrných, jistě vánoční dárky rozdáváte i přijímáte. A určitě jimi chcete radost udělat – i ji z nich sami mít.

V dnešním článku vám nechci přinést konkrétní tipy na dárky (i když něco málo poradím), jako spíš nápady na směr, ze kterého na výběr dárků jít (nebo právěže vůbec nejít). Dárek je totiž takové malé „mám tě rád, záleží mi na tobě“, stejně jako může vyjadřovat „vážím si vás“. V krajních případech sice bývá dehonestován na „aby teda pod tím stromkem něco bylo…“ – ale to jistě nebude váš případ, že ne?

Dárek, má-li přinést láskyplné poselství, by měl být pořízen s cílem opravdu udělat radost. Suchopárné oplácení minulé pozornosti a „povinné“ plnění si společenských konvencí je nejlepší způsob, jak akt obdarovávání ve výsledku znechutit především sám sobě.

Nejistotu, zda se bude vybraný dárek líbit, jestli udělá opravdovou radost, asi známe naprosto všichni. Doporučuji uvědomit si, že nic nejde ve stejné kvalitě opakovat donekonečna – proto si vyhlaďte vrásky od starostí jednoduchou pravdou: ať už bude letos radost s rozdáváním a přijímáním dárečků větší nebo menší, ať už se výběr povede více nebo méně, zásadní je to, co se skrývá v pozadí – pohnutka.

Ovšem obdarovávat se od srdce a s láskou jen málokdo zvládá s nekonečným zástupem lidí…

Vánoční dárky ve stáji

V mnoha stájích je zaběhaným vánočním zvykem obdarovat se doslova s každým. Nejen, že takovýto zvyk stojí moře času a energie (vymyslet a nakoupit hromadu vhodných dárků není jen tak!), ale zároveň může značně zasahovat do rozpočtu méně movitých členů osazenstva. Pokud se chcete z takového zaběhaného kolotoče vymanit, máte dvě možnosti:

- domluvit se ve stáji na redukci množství a hodnoty dárečků (u toho většinou vyplyne, zda se ostatní na houfné vánoční obdarovávání nedívají náhodou stejně nenadšeně…)

- s dostatečně včas vyslovenou omluvou se do nadílky jednoduše nezapojit (na tuto druhou možnost musíte mít ovšem tak trochu kachní žaludek – většinou se najde pár nadšenců, kteří i přes vámi avizované nenadělování alespoň maličkost připraví i pro vás. Což je nutné elegantně, bez opuštění původního záměru, ustát…)

Domluvit se s příliš dychtivými obdarovávači na vynechání vánočních pozorností není žádné společenské faux pas, pokud je dohoda slušně a jasně včas vyslovena a probrána. 

V žádném případě dodatečně ty, kteří dohodu nedodrželi, zpětně neobdarovávejte! Respektujte jejich potřebu pozornost vám předat, dáreček s díky přijměte, ale mlčky si trvejte na svém rozhodnutí nadělování se neúčastnit.

Kolektivní dar pro všechny

A ještě je tu jedna moc pěkná možnost: namísto vzájemného obdarovávání se maličkostmi, které vlastně vůbec nikdo nepotřebuje, zvolit dárek společný, spojující estetické vylepšení stáje s bonusem využitelnosti pro kteréhokoli člena (nebo koně). Do sbírky obnosem úměrným svým možnostem dokáže přispět každý – a pokud výsledek udělá radost všem, stojí trocha námahy s organizací určitě za to! Když na konci vánočního vymýšlení „megadárku“ pro všechny přibude v areálu například houpačka do odpočinkové zóny, kávovar do klubovny, sada zavíracích barelů do skladu krmiva, držák na solné lizy plný rozmanitých solí nebo domek na nářadí, zlobit se určitě nebude ani zapřisáhlý nepřítel vymýšlení dárečků…

Když je na dárky minimum financí…

Mnozí řeší situaci s prázdnou peněženkou šalamounsky – ve stáji se koncem prosince ukazují jen v době, kdy se vyhnou vánočním večírkům a posezením. Ale uznejte, že je škoda stranit se dění (a svých koní!), když přitom na maličkou pozornost vaše fantazie i peněženka při troše dobré vůle vystačí. Zkuste, jste-li rukodělní šikulové, například:

  • upéct perníčky v podobě koní, podkov a vánočních motivů (stačí pro každého pár hezky nazdobených kousků s mašlí)
  • vyrobit maličké háčkované koníčky v barvách oblíbených koní přátel
  • namalovat drobné skici zvířat stájového osazenstva
  • vyrobit každému ze slámy jedinou symbolickou ozdůbku na stromeček

Nejste-li zruční, nakupte a rozdávejte třeba:

  • koňské ozdoby na stromeček
  • koňské pamlsky ve větším, výhodném balení, které rozdělíte do více pytlíčků s vánoční mašlí
  • propisky s motivem koní
  • přívěsky na klíče s koňským motivem
  • 3D knižní záložky s motivem koní
  • zápisníčky s koňmi na přebalu
  • čokoládky s koněm

Konvence (společenské pravidlo pro danou skupinu osob) nemusí být v kolektivu přežitkem ani zavrženíhodnou zátěží, vnímejme je spíše jako starého známého, u kterého předem víme, co očekávat – zaběhaná pravidla nepsané dohody totiž usnadňují dorozumění…

Koňské dárky v kruhu rodinném

Podle psychologů je obdarovávání citlivá oblast plná změn…

Pravda je, že co se líbilo loni, nemusí se setkat s úspěchem letos. Pokud maminka ještě minulý rok, coby čiperná důchodkyně, jezdila na vyjížďky se starým ochotným valachem, takže ji nová ozdobná uzdečka upřímně nadchla, letos po úmrtí valáška a po problémech s koleny může poukaz do jezdeckých potřeb oplakat… Stejně jako podsedlová dečka může být pro mladou jezdkyni, která právě po úrazu bojuje s návratem do sedla, vnímána jako nátlak, nikoli láskyplná pozornost. Co tedy s tím?

Dárková etiketa

Při výběru dárků dáváme dobrý pozor, abychom se obdarovávaného nechtěně nedotkli. Říká se „V domě oběšencově nemluv o provaze!“ – výstižné rčení… Uvědomme si, že dar je určitá forma komunikace. Co asi sdělujeme poukazem na skokové lekce adolescentovi, předáváme-li mu ho se slovy: „Aby ses konečně neflákal jen po lese!“. Co kamarádce, libující si ve starých rajtkách a vytahaném svetru, když spolu s parfémem proneseme: „Aby se vedle tebe dalo vydržet…“

Dárky, které upozorňují na nedokonalosti a chyby příjemce, jsou nepřípustné!

V kruhu nejbližších dbáme při výběru vánočních dárků na jednu zásadní „maličkost“ – totiž abychom dar povýšili z přízemní praktické potřeby na delikatesu. Což neznamená, že nemůžeme darovat bavlněné tričko, ale pokud je na něm kvalitně vyveden kůň drahý srdci obdarovávaného, povýšili jsme běžnou praktickou věc na cosi vymykajícího se všednosti – a to se počítá!

Dárky, které by si obdarovávaný jen tak nekoupil, ač si je přeje, mívají největší úspěch.

Hodnota daru

Dárkem netoužíme pošetřit příjemci peněženku, ale vyjadřujeme jím svůj vztah k dotyčnému, znalost jeho zvyklostí, zálib a chutí. Dárkem neměníme osobu blízkou k obrazu svému („Já tě raději vidím v sukni než v těch věčných rajtkách!“), ani se nesnažíme příjemce přesvědčit, že ho známe lépe („Je mi jedno, že toužíš po arábkovi, já ti koupím quartera!“). Pamatujte, že platí pravidlo nepodstatnosti hodnoty daru, pakliže jsme se trefili do vkusu a přání. Nadělit tchýni vánoční kaktus, přestože touží po zimním jezdeckém kabátě, jasně naznačuje, že dárkem dotyčnou vysloveně odbýváme.

Milovat koně a dostat pohlednici může být dokonce výsměch, není-li dárci osm, nebo není-li obdarovávaný sběratelem pohledů koní.

Někdy ani dobrá víra bez fantazie k opravdové radosti nestačí. To, že mají dobří přátelé jezdeckou školu, neznamená, že je nejlepší volbou nadělovat nudné pracovní potřeby ve stylu lonží, dětských kartáčů a háčků na kopyta, nebo dokonce hnojných vidlí (nejde-li o výslovné přání). Oproti tomu víkendový poukaz do wellness centra spolu se slibem, že převezmete starost o chod areálu na dobu nezbytnou – tomu se říká dokonalý dárek!

Umění přijímat dary i dárečky

Umět dárky přijímat není vrozená samozřejmost. Ve školách se tato dovednost nevyučuje a rodinný vzor nemusí být vždy ten pravý…

Pár zásad a pravidel neškodí připomenout:

  • Dárky se rozbalují ihned po předání, nestačí zamumlat „díky“, pohodit pečlivě namašlenou krabici do kouta a vrhnout se na otevírání přineseného vína… Ovšem máme i výjimku z této zásady: obecné pravidlo rozbalení v přítomnosti dárce nemusí platit o Vánocích, pakliže si chceme předčasný dárek položit pod stromeček. Vždy se ale o tomto úmyslu dárci musíme zmínit…
  • Projevit dychtivost a radost, případně nadšené překvapení, je nejen přípustné, ale i vhodné. Vždy poděkujeme! A věty stylu… „neměli jste si se mnou dělat starosti!“ či „to je pro mě škoda!“ z úst zásadně nevypouštíme!
  • Nevhodné dárky a dárky mimo náš vkus neavizujeme ani otráveným obličejem, ani „férovostí“. Možná se dá přimhouřit oko u puberťákova nešťastného „mamí… babička mi zas koupila odporně kousavej svetr!“ – proneseno přímo před vaší matkou. Zcela jistě je ovšem neomluvitelné, pokud dospělá hlava rodiny na obrázek od malé dcerky prohodí netrpělivé: „Zase…?“ 

Nevhodné dárky

Problémy s nevhodnými dárky známe všichni. Nejen z filmů, kde před příjezdem tchýně vleče novomanželka ze sklepa matkou mužíčka pompézně darovaný obraz a věší ho se skřípěním zubů na jeho „právoplatné“ místo. Ale bohužel často i ze života… Jak se tedy chovat, nechceme-li urazit?

Nehodící se dárek nebo dárek, který se nám nelíbí, přijmeme vždy slušně, s poděkováním, i když bez nadšení. Nesnížíme se k otráveným obličejům ani k ironickým poznámkám.

O jakémkoli faux-pas při nevhodném obdarování nevkusně nežertujeme ani záležitost dál nerozmazáváme.

 

Na tomto místě si neodpustím malé zamyšlení: Vždy jsem zklamaným dcerám říkala, když pod stromečkem v době dospívání našly od babiček namísto řasenky nebo senzačních legín balíček ponožek a sadu knih o Kájovi Maříkovi, že přece není vůbec důležité, že se babička netrefila (a asi už nikdy netrefí) do toho pravého ořechového. Že jí sice ve vhodné chvíli hluboko po Vánocích poradím, aby se raději o výběru dárků pro příště poradila se mnou, ale nic to nemění na tom, že se přece rozumně cení fakt, že je má babí ráda a myslí na ně, že jí stojí za běhání po obchodech a utrácení skromného důchodu. Společně jsme následně (bez babičky, jistěže :-)) přemýšlely, jak v tomto kontextu reagovat na dárky, které se prostě nelíbí a radost neudělají. Námitky pubertálních dítek jistěže směřovaly k zatracení přetvářky a k vyzdvižení čestné pravdivosti věty: „Babi, radši nic než Káju Maříka!“… :-)

Jak tedy: lhát – nelhat? Je milosrdná lež stále lží? Může matka potomkům vštěpovat, aby za cenu ochrany babiččiných citů de facto zalhali…? Myslím, že diplomatické „Babi, ty seš hodná, že na nás na všechny myslíš!“ je čistočistá pravda. Vivat babičkám, které by se pro vnoučata roztrhaly!

„Velkorysé přijetí nevhodného daru je umění – umění, které se většina z nás neobtěžuje pěstovat.“

Alexandra McCalla Smithe

Pošli to dál! … nebo ne?

Obecná etiketa praví, že je nepřípustné posílat jednou darované dárky dál. Jenže má nám ležet ve skříni pět darovaných udidel, když používáme pouze bezudidlovky? Máme mít v pokoji výstavku sošek koní od tetiček, když se nám zdají nevkusné a nic takového v bytě nechceme? Nebo si, coby oblíbený učitel, musíme postavit spižírnu, kde budeme skladovat kávy, čaje, čokolády a bonboniéry?

Jelikož žijeme v časech hojnosti a není již tak snadné zužitkovat v rodině první poslední, nastal čas pozměnit etiketu: pokud víme, že dárek nevyužijeme, JE přípustné poslat ho dál! Nebudeme tak ovšem činit bezhlavě, ale:

  • a./ zajistíme, aby se dárce o čistce nedozvěděl
  • b./ pomůžeme člověku v tísni – charita se totiž počítá!

Vždy si uvědomujme, že nejsme povinni mít z domu skladiště jen proto, že někdo nevhodně vybral dar a nám tak v obýváku na sedačce trůní už druhý obrovský plyšák, takže se sami sotva vejdeme. V těchto případech je již přípustné s humorem a zdvořile přímo při přejímce říci „… ale třetího už prosím nee, jinak se stěhuji k vám! :-)“.

Nepřiměřeně velké dary

Nepřiměřeně nákladný dar nejen, že přivádí do rozpaků příjemce, ale i ostatní pozvané. Není příjemné dívat se, jak bohatý soused zahrnuje hostitele bombastickými dary, když vy nesete láhev vína a pár pytlíků chipsů. Nemluvě o tom, že v rozpacích je následně i hostitel.

Přehnaně nákladné dary zavazují a mohou doslova urážet.

Pokud v krajních případech chceme dar odmítnout, činíme tak s rozmyslem – tedy bez emocí, jednoznačně a věcně. Rozhodně se nenecháváme přemlouvat s tím, že „po boji“ ustoupíme a pro klid v rodině tedy auto od tchána přijmeme… Jednou vyslovené „ne, to je příliš“ nebo „ne, to nemohu přijmout“ nebereme zpět.

- Zcela určitě neobdarováváme reklamními předměty – ani z naší firmy, ani z jiné.

- Cizincům, nejsou-li přímo našimi přáteli a neznáme-li je tedy natolik dobře, abychom vybrali dar opravdu „na tělo“, vybíráme dárky typické pro naši zem.

- Na vánoční návštěvy, kde mají malé děti, bereme i maličkost pro ně. Chceme-li se vyhnout „souboji“ s rodiči, dbajícími na správnou životosprávu potomstva a házejícími čokolády nebo pytlík s vánočním cukrovím přímo do koše s cedulkou „toxický odpad“, saháme raději po neutrálních jedlých maličkostech nebo dárcích ze zcela jiného než potravinového soudku.

- Nikdy neporovnáváme hodnoty dárků pod stromečkem! Větou „Tak drahá perka! A já ti dala jenom vodu po holení!“ spolehlivě nutíme sami sebe do špatného svědomí. Tento oblíbený sport si nekompromisně zakažme!

- A ještě jeden naprostý zákaz: Větu „To muselo stát peněz!“ si vyzmizíkujte z repertoáru vánočních výkřiků…

A na závěr tip na univerzální záchranu:

Poukázkou do jezdeckých potřeb darovanou koňákovi nikdy nic nezkazíte!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: