Co bychom měli vědět o stáří

9. 1. 2021 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Role, kterou přisuzujeme našim koním, se v posledních desetiletích zásadním způsobem proměnila. Koně už nejsou nosným pilířem společnosti v oblasti zemědělství, průmyslu a válečnictví. Stali se našimi partnery a často i členy rodiny. To s sebou ale přináší problém, který ještě před nedávnem lidé neřešili. A tím je kapitola „stáří“. Staří a nepotřební koně v minulosti neexistovali, dnes jejich počet ale geometrickou řadou narůstá…

Nová role

Zdá se, že důvodem zvyšujícího se průměrného věku dožití koní není jen pokrok v oblasti výživářství a veterinární a preventivní péče. Významně k němu přispívá i změna role, kterou dnes koně v našich životech hrají. Pouto, které vzniká mezi člověkem a koněm, vždy bylo jedinečné a my dnes chceme, aby bylo i věčné. V moderní době se totiž staletími prověřený vztah mezi lidmi a koňmi zásadně proměnil...

V USA před nedávnem proběhl průzkum, do kterého se zapojilo 47 000 majitelů koní. Jeho výsledky byly více než překvapivé. Celých 38,4 % majitelů koní považovalo svého koně za člena rodiny, více než polovina respondentů, celých 56,5 %, ho dokonce označila za domácího mazlíčka. A jen pouhých 5,1 % majitelů vnímalo svého koně jako majetek. Zajímavé je, že přestože tento výzkum oslovil široké spektrum majitelů, od profesionálních trenérů dostihových koní, až po majitele vysloužilých starých poníků, ukázalo se, že blíže mají ke svým koním spíše lidé v nejnižší příjmové skupině a s nejnižším vzděláním než ti s vysokými příjmy a kvalitním vzděláním.

Tyto údaje o mnohém vypovídají. Role koní v naší společnosti se očividně skutečně zásadním způsobem proměnila a tento fakt jistě každý z nás zaznamenal, studie by k tomu ani nebyly potřeba. Koně, a to ne jen ti úspěšní a výjimeční, dnes jsou nedílnou součástí života svých majitelů a už se na trhu ani zdaleka tak intenzivně „netočí“, jak tomu kdysi bývalo. Koně nás nejen doprovází aktivním životem, ale často s námi i stárnou. A my se za staré koně nestydíme, naopak – jsme na své stařečky hrdí...

Staří koně dnes už tedy nejsou zbytečným nepotřebným zbožím, které by po překročení jistého věku mělo zamířit do „konzerv“. Je tomu naopak – délka trvání vztahu mezi majitelem a jeho koněm zvyšuje jeho hodnotu a význam. Proto je dnes stále více pozornosti věnováno výživě, welfare, managementu i zdravotní a sociální péči koní jak ve výkonnostním sportu, tak i stárnoucích koňských „babiček“ a „dědečků“. Přičemž výzkumy ukazují, že v současné době je celých 25 % koní patnáctiletých a starších. Počet starých a stárnoucích koní tedy rozhodně není zanedbatelný.

Starý kůň

Přesně definovat věk či okamžik nástupu stáří je nemožné, fyziologické změny spojené se stárnutím probíhají neustále, dlouhodobě a projevují se pozvolna. Jde o velmi individuální, ale nezvratný fyziologický děj, který u každého koně probíhá trochu jiným způsobem. U některých jedinců probíhají změny související se stářím rychle, u jiných je jejich nástup výrazně pomalejší – rychlost stárnutí je geneticky kódována. Ve svém genetickém programu má organismus zakódován počátek a průběh stárnutí i pravděpodobnou délku života. Jde o takzvané primární stárnutí.

Dědičné předpoklady jsou ale jen jedním z faktorů, které ovlivňují kvalitu a rychlost stárnutí. Rychlost stárnutí ovlivňuje i komplex vnějších faktorů. Různé typy exogenní zátěže modifikují v průběhu života jedince fungování jednotlivých orgánových systémů, popřípadě i celého organismu – výsledkem je aktuální stav, který může být v důsledku zátěže, které byl organismus vystaven v průběhu života, horší, než by odpovídalo genetickým předpokladům. 

V průběhu procesu stárnutí dochází k poklesu funkční kapacity organismu – snižuje se schopnost adaptability a také odolnost vůči fyzické a psychické zátěži. Jedná se o generalizované zhoršení fyziologických funkcí, sníženou schopnost reagovat na širokou škálu stresů, zvýšené riziko onemocnění souvisejícího s věkem a zvýšenou pravděpodobnost úmrtí. Stárnutí je běžně definováno na základě fyziologických aspektů stárnutí. Definovat ho lze ale také chronologicky (kalendářně) nebo i demograficky.

Kůň začíná stárnout ve chvíli, kdy dosáhne svého fyziologického vrcholu, což – velmi přibližně – představuje věk 15 let. Kde se ale tato hranice vzala? Od patnácti let je již v mnoha případech možné vysledovat postupné snižování jak sportovního, tak i reprodukčního výkonu koní. Ve varlatech hřebců >20 let dochází k významnému nárůstu kolagenových vláken ve srovnání s hřebci <20 let a počet živě narozených hříbat u klisen klesá od jejich 13 let. Zaznamenat ale lze – u některých jedinců více a u jiných méně – i další aspekty stárnutí, k nimž patří:

  • polymorbidita – větší počet různých, zpravidla chronických onemocnění
  • projevy stárnutí nervového systému – zhoršení hybnosti, změny motoriky těla, instabilita
  • projevy stárnutí pohybového aparátu – dochází k úbytku kosterního svalstva, degenerování kloubních chrupavek, projevům artrózy (růst kostních výrůstků), objevují se i změny ve struktuře kostí, syndrom hypomobility, dekondice či svalová slabost
  • projevy stárnutí transportního systému – snižuje se saturace kyslíkem (horší odolnost a výkon i při nízké zátěži), cévní stěny ztrácí pružnost

Funkční věk koně však může významně souviset i s jeho pracovním využitím. Například plnokrevný dostihový kůň může překonat svůj fyziologický vrchol pro dostihový výkon podstatně dříve než ve věku 10 let, naopak drezurní Grand Prix kůň může být schopen pokračovat ve zlepšování svých výkonů i po překonání oné magické hranice patnácti let. Obecně platí, že za „staré“ jsou považováni koně ve věku 20–29 let a za „velmi staré“ pak koně starší třiceti let.

Zdraví starších koní

Jistě není překvapením, že proces stárnutí s sebou přináší především celkové zhoršování zdravotního stavu. Co je ale nejčastějším problémem, který tuto kategorii koní trápí? A věnují majitelé zdravotnímu stavu svých stárnoucích koní skutečně dostatek pozornosti?

Velké množství srovnávacích studií, které se věnovaly kategorii koní starších dvaceti let, naznačilo, že majitelé podceňují nebo nesprávně rozpoznávají klinické příznaky nebo chorobné stavy u svých geriatrických koní. Pro představu – v rámci jedné ze studií byly veterinárním vyšetřením zjištěny zubní abnormality u 95,4 % koní, hlásilo je ale pouze 24,5 % majitelů, srdeční šelesty byly zjištěny u 20 % koní, ale hlásilo je pouze 0,5% majitelů, kulhání bylo přítomno u 50 % koní, hlásilo je ale jen 23 % majitelů, abnormality kopyt byly zjištěny u 80 % koní, ale hlásilo je pouze 27% vlastníků. Shoda mezi majiteli a veterinárními lékaři tedy byla malá. Podobný rozpor byl i mezi hlášením majitelů a veterinárními závěry souvisejícími s respiračními onemocněními a skóre tělesné kondice (BCS).

Velmi podobné výsledky nabízí i další srovnávací studie, která se primárně zaměřila na koně a pony starší třiceti let v severozápadní Anglii a severním Walesu. Do průzkumu bylo zavedeno 200 koní a pony. Z výsledků vyplynulo, že 16 % koní trpělo podváhou (BCS <2/5) a 10 % nadváhou (BCS >3/5). Tyto údaje i zde kontrastovaly s údaji, které dodali majitelé. Ti uváděli, že 23 % dotazovaných zvířat má podváhu a pouze 3 % má nadváhu – majitelé tedy nebyli schopni optimálně vyhodnotit BCS svých koní. Z toho jasně vyplývá, že i u této kategorie koní musí majitelé věnovat vyšší pozornost vyhodnocování BCS. U starých a stárnoucích koní může být problémem jak podvýživa, tak i obezita!

Mezi běžné příčiny úbytku hmotnosti a nízkého BCS u starých koní patří abnormality zubů nebo ústní dutiny, dysfunkce hypofýzy pars intermedia a snížený příjem krmiva, který lze přičíst konkurenci stáda nebo bolesti spojené s osteoartritidou. Po zavedení změn managementu se ale může zlepšit příjem krmiva a tak i stav koně. Zdravým starým koním s nízkým BCS může prospět strava, která poskytuje 12 % až 16 % hrubého proteinu a obsahuje vysoce stravitelnou vlákninu. U koní s vážnými nevratnými problémy se zuby by mělo být seno s dlouhými stébly nahrazeno sennými granulemi, sennou řezankou a řepnými řízky. Pokud je u koní diagnostikováno chronické endokrinní, jaterní nebo renální onemocnění, je nezbytně nutné – po konzultaci s veterinárním lékařem nebo výživářem – zavést speciální dietu. V určitém věku koně se ale můžeme setkat i s anorexií a z ní plynoucí malnutricí, což je u koní v běžném stájovém režimu obtížně řešitelný problém.

Ale nejde jen o chybně stanovené BCS – i tato studie odhalila problémy i při vyhodnocování zdravotního stavu koní – ani v tomto nebyli majitelé koní objektivní. Při hodnocení čistoty klusu 77 % koní kulhalo alespoň na jednu končetinu, přičemž 97 % z nich mělo snížený rozsah pohybu alespoň v jednom kloubu. Ovšem jen 16 % koní z této skupiny podle názoru jejich majitelů kulhalo během posledních 12 měsíců. U všech vyšetřovaných koní a poníků byla při veterinárním vyšetření identifikována nejméně jedna oční léze, přesto ale jen 17 % majitelů uvedlo, že jejich zvíře mělo v předchozím roce problémy se zrakem. U všech koní, u kterých byla provedena orální prohlídka, byly zjištěny zubní abnormality, ale pouze 42 % majitelů uvedlo, že jejich kůň má problémy se zuby.

Ukázalo se tedy, že přestože většina koní problémy má, majitelé je ale nejsou schopni odhalit anebo řešit. A to je nejen překvapivé, ale i smutné zjištění!

Závěr

Přestože se majitelé starších koní velmi obávají o zdraví, dobré životní podmínky a kvalitu života svých starých koní, průzkumy managementu a preventivní zdravotní péče naznačují, že existuje významný rozpor mezi tím, jak majitelé starých koní uvažují a co pro své koně reálně dělají.

Z výsledků mnoha uskutečněných studií totiž vyplývá, že majitelé svým starým koní neposkytují odpovídající preventivní péči, a to včetně očkování a odčervování. Velmi vysoký podíl starých koní v terénu trpí chronickým onemocněním, zejména chronickým kulháním, poruchami funkce zubů, abnormalitami kopyt, respiračními a dermatologickými chorobami a přesto není mnohým z těchto koní poskytnuta odpovídající veterinární péče.

Zdravotním problémům koní starších dvaceti let by bylo možné zabránit nebo by je bylo možné zvládnout, pokud by majitelé starých koní pravidelně žádali své veterinární lékaře o důkladnou zdravotní prohlídku a vytvořili s jejich pomocí plán preventivní péče. Rozsah preventivní zdravotní péče – veterinární návštěvy, péče o zuby, očkování, odčervování a péče o kopyta – neodpovídá prevalenci poruch, a to přestože by je vhodnou péčí mělo být možné zvládnout. Přičemž platí, že pokud nejsou chronická onemocnění zavčasu diagnostikována a následně i léčena, jedná se o závažný problém, který významně snižuje délku dožití. 

Jak je vidno, budeme se muset nad celou touto problematikou hlouběji zamyslet a pokud chceme se svými koňmi „trhat věkové rekordy“, i mnohé změnit – velké množství potíží starých a stárnoucích koní by totiž mělo být možné zvládnout vhodnou péčí ze strany člověka.

Tato klisna velšského koba je třicet čtyři let stará a je důkazem, že i velmi staří koně mohou být při správné péči ze strany majitele ve výborné kondici

 

Mnoho dalších článků k tématu starých koní najdete pod článkem.

Použité zdroje

  • Pet ownership: good for health?, B Headey - Medical Journal of Australia, 2003 - mja.com.au
  • Ireland JL, Clegg PD, McGowan CM, McKane SA, Chandler KJ, Pinchbeck GL Comparison of owner-reported health problems with veterinary assessment of geriatric horses in the United Kingdom. Equine Vet J. 2012 Jan; 44(1):94-100.
  • Robinson I.H. The human-horse relationship: How much do we know? Equine Vet. J. Suppl. 1999;28:42–5.
  • Geokas M.C., Lakatta E.G., Makinodan T., Timiras P.S. The aging process. Ann. Intern. Med. 1990;113:455–466.
  • Hemberg E., Lundeheim N., Einarsson S. Reproductive performance of thoroughbred mares in Sweden. Reprod. Domest. Anim. 2004;39:81–85.
  • Brosnahan M.M., Paradis M.R. Demographic and clinical characteristics of geriatric horses: 467 cases (1989–1999) J. Am. Vet. Med. Assoc. 2003;223:93–98.
  • Mellor D.J., Love S., Gettinby G., Reid S.W. Demographic characteristics of the equine population of northern Britain. Vet. Rec. 1999;145:299–304.
  • Hotchkiss J.W., Reid S.W.J., Christley R.M. A survey of horse owners in Great Britain regarding horses in their care. Part 1: Horse demographic characteristics and management. Equine Vet. J. 2007;39:294–300.
  • Ireland J.L., Clegg P.D., McGowan C.M., McKane S.A., Pinchbeck G.L. A cross-sectional study of geriatric horses in the United Kingdom Part 2: Health care and disease. Equine Vet. J. 2011;43:37–44.
  • Ireland J.L., Clegg P.D., McGowan C.M., McKane S.A., Chandler K.J., Pinchbeck G.L. Comparison of owner-reported health problems with veterinary assessment of geriatric horses in the United Kingdom. Equine Vet. J. 2011
  • Jarvis N. Nutrition of the aged horse. Vet. Clin. North Am. Equine Pract. 2009;25:155–166.
  • Ireland J.L., Clegg P.D., McGowan C.M., Platt L., Pinchbeck G.L. Factors associated with mortality of geriatric horses in the United Kingdom. Prev. Vet. Med. 2011;101:204–218.
Podobné články

Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…