Přístřešky nabízí koním v zimních měsících ochranu před nepřízní počasí, suché místo k ležení, a tak snižují jak chladový stres koní, tak i jejich reálné tepelné ztráty. Koně chovaní v režimu 24/7 musí mít přístřešek k dispozici – to už asi víme úplně všichni, ukládá nám to zákon (i když poněkud vágně). Platí ale, že i koně, kteří tráví jen část dne ve výbězích a na pastvinách, by ho k dispozici mít měli. Pokud tomu tak je, můžeme se v mnoha případech vyhnout dekování, které významně narušuje přirozenou termoregulaci. Bohužel ale platí, že i když pastvina přístřeškem disponuje, není jisté, že jej všichni koně budou/mohou aktivně a efektivně využívat a tak z něj i profitovat. O tom, zda vůbec a jak často koně přístřešky navštěvují, totiž rozhoduje celá řada faktorů.

Přístřešky a zima

Nejeden z nás by si mohl myslet, že koně – zvířata s široce nastaveným termoneutrálním rozsahem (teplotní rozsah, v němž koně nemusí používat energii, aby se zahřáli) – si tepla a suché podestýlky kdovíjak necení. Že je komfort tohoto druhu vlastně vůbec nezajímá. Jak se ale zdá, opak je pravdou! Právě to totiž naznačily výsledky studie, která proběhla v roce 2016 v Norsku. V rámci studie byl koním do výběhu umístěn dvoukomorový přístřešek, přičemž do jedné z komor byl instalován infračervený ohřívač.

Při významných změnách klimatických podmínek – ve dnech s vysokým srážkovým úhrnem kombinovaným s nízkou okolní teplotou – přestali koně využívat nevyhřívaný přístřešek a jednoznačně preferovali přístřešek, ve kterém byl umístěn zdroj tepla. Koně tedy dobrovolně a cíleně vyhledali zdroj tepla, pokud pro ně byly povětrnostní podmínky nepříznivé. V rámci této studie povětrnostní podmínky významně ovlivnily i čas, který koně celkově strávili ve vyhřívaném přístřešku – ve dnech s nízkými denními teplotami, větrem a deštěm trávili koně v přístřešku se zdrojem tepla celých 48 % času, naopak za suchých dnů, s teplotou nad nulou, strávili v přístřešcích, bez ohledu na zdroj tepla, jen 12 % času. Teplo tedy zřejmě patří na seznam komodit, kterých si koně cení!

Mimo to bylo zjištěno, že mladí teplokrevní koně pobývali mimo přístřešek celkově méně času (jen 34 %) než mladí chladnokrevní koně (80 %). To odpovídá již dříve doloženým zjištěním – chladnokrevná plemena koní a některá pony plemena jsou lépe přizpůsobena chladnému podnebí než koně teplokrevní a plnokrevní. Dále pak byla prokázána i významná korelace mezi hmotností vzorku srsti a skóre tělesné kondice (BCS) a dobou strávenou v přístřešku (ρ = 0,23; P = 0,004) – koně, kteří měli kvalitní zimní srst a byli v dobré výživné kondici, vyhledávali přístřešek významně méně často, než koně s horší kvalitou osrstění a s horším BCS.

V souvislosti s přístřešky není od věci o výše uvedené studii popřemýšlet. Proč? Protože horší kondice jedince je v zimním období často dále umocňována sociální dynamikou stáda. Zvířata s nízkým sociálním statusem mají ztížený přístup ke zdrojům – dominantní koně jim brání v přístupu nejen k senu a vodě, ale i k úkrytu. To přispívá k tomu, že se málo dominantním koním v průběhu zimy dále zhoršuje nejen BCS, ale klesá i jejich pohoda – začne působit stres.

Nikdy bychom se tedy neměli spokojit s konstatováním, že stádo má vodu, seno a přístřešek a co víc by si mohlo přát. V podmínkách prostorově omezených výběhů a uměle vytvářených sociálně nestabilních skupin je na nás, chovatelích, abychom systematicky monitorovali jednotlivé členy stáda. Musíme být schopni odpovídajícím způsobem, v těchto případech třeba i jinak „nadbytečným“ dekováním, na tuto dynamiku reagovat, protože často je vůči níže postaveným členům dost neúprosná. Zvířata na dně společenského žebříčku se totiž do nevhodně konstruovaných a nedostatečně prostorných přístřešků často vůbec nedostanou. Myslet si tedy, že BCS takto šikanovaných koní bude bez navýšení péče ze strany člověka na konci zimy ideální, je logicky poněkud naivní.

Koně v přístřešcích

Výsledky studií a údaje, které poskytují majitelé koní, se ale dost často rozcházejí. Pokud bychom udělali mezi ustajovateli koní průzkum, zjistili bychom, že mnoho majitelů/chovatelů bude udávat, že jejich koně přístřešek vůbec nevyhledávají anebo v něm tráví zanedbatelné procento času. Dozvíme se, že jejich koně jsou prostě sparťanští válečníci, kteří se statečně a rádi pasou venku každé slotě navzdory. Čím to je? Skutečně někteří koně nemají potřebu užít si nabízených „peřin a polštářů“, zatímco jiní nutně potřebují mít luxus v podobě střechy nad hlavou? Zdá se, že tak to není. Mezi koňmi nejsou svobodomyslné duše, které se rády otužují. Jsou jen dobré a špatné přístřešky. Přístřešky atraktivní a neatraktivní. Přístřešky navštěvované a zcela ignorované.

Celá řada studií na různých plemenech koní prokázala, že koně vhodně konstruované a vhodně umístěné přístřešky při diskomfortním počasí a nízkých teplotách vyhledávají rádi a často, a to zejména, pokud jsou nízké teploty kombinovány s větrem a deštěm. Pro lepší představu. V rámci jedné ze studií, které probíhaly v průběhu zimy v americkém Michiganu, bylo zjištěno, že za sněhu a větru (> než 4,9 m/s ) využívali koně přístřešek v 62 % procentech všech uskutečněných pozorování. Podobné závěry přinesla i studie, která sledovala chování čtyřiceti islandských koní v průběhu zimy v Norsku. Islandští koně chovaní v režimu 24/7 trávili v zimních měsících významně více času v přístřešcích, jakmile teplota klesla pod 0 °C a pršelo.

V Belgii studovali využití přístřešku u 426 koní (různých plemen, věku, pohlaví a barvy) na 166 pastvinách při teplotách v rozmezí od -4 do +37 °C. Koně útočiště využívali významně více při okolních teplotách pod +7 °C a déšť způsoboval výrazný nárůst používání úkrytů. Můžeme si tedy troufnout tvrdit, že pokud koně vhodné přístřešky mají, tak je i využívají. Problém je tedy skutečně na straně přístřešků a nikoli koní! :)

Pomineme-li faktory, jako je plemenná příslušnost, věk, BCS – zjistíme, že atraktivita přístřešků souvisí jak s jejich designem, tak i umístěním.

Co je a co není atraktivní

Srovnáme-li výsledky mnoha studií, které se využívání přístřešků věnovaly, zjistíme, že s malým nebo žádným využitím úkrytu jsou spojeny následující faktory:

• Přístřešek je umístěný nízko v terénu – koně zkrátka a dobře mají rádi, pokud mají přehled o dění v okolí a tak i pocit bezpečí

• Přístřešek je umístěný daleko od krmiště, preferované zóny – na každé pastvině najdeme oblast, kde se koně přirozeně rádi a často zdržují – to může souviset s umístěním vstupu na pastvinu (donáška krmiva, odchod do stáje, …), kvalitou travního porostu, strategickou polohou lokality (vyvýšené místo). Pokud je tedy přístřešek daleko od této „domovské zóny“, je pro stádo málo atraktivní, a tudíž i málo navštěvovaný.
• Vchod(y) do přístřešku je/jsou mimo oblast činnosti a provozu – umístění vstupů do přístřešku bychom neměli řešit jen z hlediska převládajících větrů, světových stran nebo členitosti terénu. Řídit se musíme i potřebami stáda – musíme zachovat možnost monitorovat z přístřešku dění v okolí. Vchod/y musí vyhovovat koňské logice.
• Bahno a voda před vstupem do přístřešku – trocha bláta asi nikoho nezabije, pokud ale koně musí při cestě do přístřešku překonávat hlubokou orbu a vodní příkop, může atraktivita přístřešku klesnout na nulu a to obzvláště, pokud je stádo velké/větší. Přístřešky je tedy vhodné budovat na dobře odvodněném místě, případně je nezbytné zpevnit okolní povrchy.

• Úzký vchod – koně obecně nemají rádi úzké průchody, a proto se jim i vyhýbají. Dále také platí, že čím větší stádo, tím vyšší pravděpodobnost úrazů, a to především v tak frekventovaném místě, jako je vchod do přístřešku. Úzký vchod se tedy rovná nízká atraktivita a to především pro zvířata, která nejsou dominantní.
• Nedostatečná vnitřní plocha – přístřešek by měl mít dostatečnou plochu/kapacitu a přístup do něj by v případě potřeby měli mít všichni koně. Pokud se do přístřešku všichni koně pohodlně nevejdou, je nutné nabídnout přístřešky dva, tři...

• Přítomnost alternativního přírodního úkrytu ve stejném prostoru, který poskytuje dostatečnou ochranu před povětrnostními vlivy, způsobuje snížení četnosti návštěv přístřešků. Studie dokládají, že většina koní skutečně preferuje přírodní úkryty před úkryty uměle vybudovanými. To by pro nás, stavitele přístřešků, měl být podnět k zamyšlení!

Koně tedy přístřešky rádi a aktivně využívají, ovšem jen v případě, že kvůli pobytu v nich nemusí obětovat jiné své důležité potřeby anebo pocit bezpečí – koně potřebují mít přehled, mít v dosahu zdroj krmiva a nechtějí riskovat, že budou zraněni, uvíznou v bahně či budou v přístřešku uvězněni nebo konfrontováni sociálně výše umístěnými členy stáda. Dalším aspektem, který je třeba vzít v úvahu, jsou i vlastnosti stavebních materiálů – někteří koně prostě nemají dobrý pocit, když bubnuje déšť na plechovou střechu, vlaje igelitová plachta anebo intenzivně vrže krov. Ne vždy tedy platí náš stroze logický závěr – „pokud chtějí, tak si zvyknou“ – komfort zkrátka a dobře může z úhlu pohledu koně vypadat poněkud jinak a podle tohoto svého úhlu pohledu se koně následně i zařídí!

Přístřešky a welfare

To, jak design přístřešku může ovlivnit četnost jeho užívání i celkové welfare koní, si můžeme demonstrovat na výsledcích experimentálních studií. Jedna z nedávno publikovaných studií se zabývala otázkou, zda je určitý typ konstrukce přístřešku – přístřešek se dvěma samostatnými vchody – schopen ovlivnit dobu, kterou koně v přístřešku tráví, a v této souvislosti sledovala i hladinu metabolitů kortizolu ve stolici. Je možné, že koně v přístřešcích se dvěma samostatnými vchody tráví více času a současně i méně trpí stresem? Výsledky studie naznačují, že by to tak mohlo být!

Průběh studie

V rámci této konkrétní studie bylo zjišťováno, zda četnost používání přístřešku a množství metabolitů fekálního kortizolu v trusu koní (trvalý stres může vést k vysokým hladinám cirkulujícího kortizolu, kortizol je považován za jeden z nejdůležitějších „stresových hormonů“) ovlivňuje počet vchodů do přístřešku (jeden versus dva) a následně také, zda má vliv na užívání přístřešků a hladinu kortizolu umístění dělicí příčky uvnitř přístřešku. Zkoumána byla v rámci studie i korelace mezi povětrnostními podmínkami a četností používání přístřešků. 

Studie se zúčastnilo třicet dva islandských koní. Koně byli chováni v režimu 24/7, a to v osmi skupinách po čtyřech koních. Každá skupina měla přístup do přístřešku o velikosti 30 m2, který měl v první části experimentu (pět týdnů – prosinec–leden) buď jeden, nebo dva vstupy. Ve druhém experimentálním období (pět týdnů – leden–únor), pak měla polovina přístřešků dva vchody a polovina jich měla dva vchody a byla vybavena i přepážkou uvnitř přístřešku.

Využití přístřešku bylo významně vyšší v přístřešcích se 2 vchody (A) než s 1 vchodem (B). Hladiny fekálních metabolitů kortizolu (FCM, ng / g, průměrná SE na skupinu) byly významně nižší u skupin koní se 2 vstupy (D).

Četnost užívání přístřešků byla monitorována za pomoci infračervených kamer. V rámci experimentu byly rovněž shromažďovány exkrementy koní, a to každý týden během posledních tří týdnů každého období studie.

Bylo zjištěno, že skupiny se dvěma vchody používaly přístřešky významně více než skupiny s pouze jedním vchodem. Kromě toho měli koně s jedním vchodem významně zvýšené hladiny fekálního kortizolu (ng / g, průměr ± SE: 2 vstupy: 6,8 ± 0,5 vs. 1 vstup: 10,0 ± 1,2, P  = 0,019). Přičemž příčky v přístřešcích neměly žádný vliv na četnost a ani délku užití přístřešku a ani na úrovně FCM.

Četnost využívání přístřešků se nelišila mezi přístřešky se 2 vchody a přepážkou (A) a s přístřešky se 2 vchody bez přepážky (B).

Pokud tedy do přístřešku byla umístěna dělicí příčka, efekt zvýšené atraktivity se nedostavil. V obou sledovaných obdobích byly přístřešky využívány převážně v noci (světlo vs. tma: P <0,001) a dny s nižšími denními průměrnými teplotami (< 0 °C) zvyšovaly četnost i délku využití přístřešků. V rámci této studie tedy mělo řešení přístupu do přístřešku rozhodující vliv na délku a četnost jejich využívání koňmi.

Závěr

Koním by měla být v zimním období poskytnuta ochrana před nepříznivými klimatickými vlivy, a to především v období, kdy se teploty pohybují okolo nuly, jsou vysoké úhrny srážek a vysoká rychlost větru. Ochranu koním můžeme zajistit volným přístupem do přístřešků anebo jejich dekováním. V jedné studii z roku 2019 se zjišťovalo, zda dekování snižuje atraktivitu přístřešků. Ukázalo se, že dekovaní koně mají nižší zájem o pobyt v přístřešku, ale přístřešek se nestává nadbytečným. I dekovaní koně pobyt v přístřešku vyhledávali, a to především, když přístřešek disponoval suchou podestýlkou.

Pokud koně přístřešky k dispozici mají, mohou spontánně reagovat na aktivaci termoregulačních mechanismů organismu. Kvalitní přístřešek je tedy přirozenějším a také flexibilnějším řešením než dekování, které vždy podléhá ne vždy vhodně nastavenému managementu člověka.

Přístřešek mimo to chrání i před slunečním zářením v teplých dnech a poskytuje úlevu od obtížného hmyzu, a proto je ekonomičtějším řešením investice do výstavby kvalitních přístřešků než do plošného dekování koní. Vždy budou existovat kategorie koní, které budou dekování potřebovat (staří, nemocní koně, koně v rekonvalescenci, koně s nízkým BCS, koně ve vysoké zátěži), to ale neznamená, že obecně není třeba se stavbou přístřešků zabývat. V souvislosti s výstavbou funkčních přístřešků je třeba dobře plánovat jak jejich umístění, tak i jejich design a konstrukci, a to obzvláště s ohledem na dané geografické podmínky, konkrétní lokalitu a strukturu stáda.

Nemocní, staří či sociálně nízko postavení koně mají ztížené podmínky, a proto je nutné jejich welfare věnovat zvýšenou pozornost. Pokud tedy naše stádo právě takové koně obsahuje, je lepším řešením, než jeden velký přístřešek, výstavba dvou či více přístřešků blízko sebe anebo instalace plných dělicích stěn (nikoli příček) a realizace více vchodů.

Přístřešek není marnotratný luxus, ale nezbytnost. Pro celkovou tepelnou i psychickou pohodu zvířat je velmi důležitý. Jestliže hledáte ustájení pro svého koně, věnujte pozornost nejen zázemí, ale i umístění a kvalitě přístřešků. V mnoha komerčních chovech je přístřešek brán jako něco, co je potřeba „odfajfkovat“, ale ne aktivně řešit. Pokud mají koně spokojeně žít v režimu 24/7, pak je dobře umístěný a „nepřetížený“ přístřešek opravdu nezbytnost.

V případě, že vám bude k ustájení vašeho koně nabídnuta pastvina, která disponuje jednou malou polorozpadlou „kůlnou“ na patnáct kusů koní, vycouvejte, i kdyby vše ostatní vypadalo lákavě. Váš kůň bude totiž v takovém ustájení žít v permanentním stresu a nepohodě. A to určitě nechcete.

Použité zdroje:

• Journal of Veterinary Behavior, April 2018: "The effect of shelter design on shelter use by Icelandic horses in the winter period", Janne Winther Christensen , Katarzyna Olczak, Rupert Palme, Karen Thodberg, Department of Animal Science, Aarhus University, Tjele, Denmark, Department of Pig and Small Livestock Breeding, University of Agriculture, Kraków, Poland, Department of Biomedical Sciences, University of Veterinary Medicine, Vienna, Austria
• G.H.M. Jørgensen, C.M. Mejdell, K.E. Bøe: The effect of blankets on horse behaviour and preference for shelter in Nordic winter conditions, Appl. Anim. Behav. Sci., 218 (2019), Article 104822
• C. Mejdell, K.E. Bøe: Responses to climatic variables of horses housed outdoors under Nordic winter conditions Can. J. Anim. Sci., 85 (2005), pp. 301-308
• C. Mejdell, K.E. Bøe, R. Palme, K. Thodberg: Responses to climatic variables of horses housed outdoors under Nordic winter conditions, Can. J. Anim. Sci., 85 (2005), pp. 301-30
• Jørgensen et al., 2016, G.H.M. Jørgensen, L. Aanensen, C.M. Mejdell, K.E. Bø: Preference for shelter and additional heat when exposed to Nordic winter conditions, Equine Vet. J., 48 (6) (2016), pp. 720-726
• Snoeks et al., 2015, M.G. Snoeks, C.P.H. Moons, F.O. Ödberg, M. Aviron, R. Geers: Behavior of horses on pasture in relation to weather and shelter – a field study in a temperate climate, J. Vet. Behav. Clin. Appl. Res., 10 (2015), pp. 561-568