Pro koho není

Zahradničení v koňských prostorách určitě není pro lidi, které zahradničení nebaví. Není pro vytížené majitele koní, kteří potřebují mít úklid koňských prostor co nejjednodušší – údržba koňských zahrad je náročná nejen po rostlinné stránce, ale vyžaduje i precizní čistotu, co se hnoje týče, aby se zamýšlený efekt dostavil. Nebude ani pro ty, kteří mají dost ploch k zahradničení jinde než mezi koňmi. A určitě není pro zarputilé jezdce, kteří každou vychytávku na výbězích komentují slovy „kdyby lidi raději jezdili, místo šperkování výběhů!“.

Co je zahrada pro koně?

Je to, jak píšu v úvodu, plocha spojující užitek s estetikou. V případě koňské zahrady estetiku pro oko lidské a užitek v podobě okusu tzv. potravinových plotů pro žaludek koňský. Je to ale také plocha, o kterou se musíme nadstandardně starat a nadstandardně ji mít zajištěnou, před jejími obyvateli. Ano, před koňmi!

Zní to zvláštně? Plocha pro koně, zajištěná před koňmi?

Jelikož koně na menších plochách zničí opravdu vše, veškerý travní drn, veškeré rostliny, keře a často i stromy, je velice složité mít menší výběh zároveň estetický, zelený, rozkvetlý, nabízející koním okus živých plotů – a zároveň v něm mít dusající a vše ohryzávající půltunová zvířata. Značně pohyblivá zvířata. Je pravda, že k tomuto systému ustájení se uchylují většinou majitelé pár domácích koní a tato plocha u domu jim slouží vlastně jako takový základní výběh nebo také jakýsi obří pestrý box s paddockem. Pestrým paddockem. Hodně pestrým paddockem. Tedy prostor, kam se dají koně pustit kdykoli. I v případě vytrvalých dešťů (protože obsahuje přístřešek), i v případě mokra (protože jde o prostor z velké míry zpevněný, takže se nerozblátí). Je vybaven herními a potravními prvky (takže se na něm koně nenudí, i když jsou zrovna pastviny zavřené – a nebo vůbec nejsou k dispozici).

Pojďme si zahradu pro koně představit

Hlavní částí každé zahrady je vždy rostlinstvo. Spousta zeleně, květů, plodů – prostě užitek pro oko i zdraví. Spousta vitamínů a prospěšných fytolátek ze zelené dřevní hmoty, z bylinek i stromového patra.

Kdo raději potěchu oka, ten si v záhonech hýčká barvičky – pestré nejedovaté květy a keře. Samozřejmě každý z nadšených zahradníků musí vymyslet, jak uchovat rostliny krásné a vitální, když kolem nich dnem i nocí krouží koně a ostřížím zrakem sledují každou skulinku, kterou by se dalo do záhonů dostat. Proto majitelé květinových ostrůvků a obrub staví kolem svých hýčkaných výběhů ochranné „zdi“ trochu sofistikovaněji, než jen píchnutím tyčky a natažením pásky, která ani není pod proudem. Nepřekvapí asi nikoho, kdo zná mentalitu koní, že ne každé stádo je jemné a citlivě se vyhýbá jen decentně značeným hranicím. Stádečko poníků potřebuje spíš Alcatraz, než sisálek kolem záhonku. Proto v komunitě koňských zahradníků najdete vysoce funkční, nevypínané elektrické ploty, často v kombinaci s robustním hrazením dřevěným, tedy opravdu pevným. Elektrické ploty se vypínají až na zaběhaných, rozrostlých zahradách, aby koně mohli okousat bujné přebytky rostlinstva lépe a více, než když je hrazení pod proudem. Vypíná se na pár hodin, nikoli na celé dny.

Koňská zahrada nemusí být nutně rozkvetle barevná, někdo kráčí směrem k potravinovému lesu a pěstuje především jedlé stromy a keře. Každý preferujeme jiné estetično, důležité je, aby nebylo jedovaté a nebezpečné koním a aby plnilo funkci potěchy pro naši mysl i tělo. Uklidňující prostředí koňských zahrad má doslova dýchat léčivou atmosféru. Pohoda pro koně se tu snoubí s rekreační funkcí, kdy majitelé relaxují činorodou aktivitou – každý zahradník dobře ví, že se na zahradě více pracuje, než jen lelkuje. Svaly jsou rozhodně využívány, pohyb zaručen. A v koňské zahradě to platí i pro koně – ti v ní činorodě prohledávají porost, kde přerůstá která větvička k zakousnutí, kde jim milující majitel ukryl k vyhledávání hrsti bylinek nebo ostříhaných prutů z keřů lemujících výběh.

Heslo koňských zahrad totiž zní: pomalé, soustavné procházení potravinových plotů, ostrůvků, záhonů, kopců. Podnětů k chození mají totiž koně na těchto plochách víc, než na obyčejném holém výběhu. Majitelé mají GPS změřeno, že na kilometry nachodí zvířata víc, než na prázdném obdélníku se senem uprostřed. Jak je to možné?

Koňská zahrada se totiž inspirovala v systému paddock paradise rozčleněním prostoru cestičkami. Ty v ní představují stěžejní prvek. Ať už pojmou majitelé zahradu více jako trek, tedy vyměřují cesty užší, nebo více jako základní výběh klasického tvaru, kde je šířka cest hodně velkorysá, vždy platí, že je podstatné podpořit pohyb. V přírodě koně putují po svých zaběhaných trasách, prochází oblíbená místa a přesuny probíhají nejčastěji v kroku, ve vláčku – jeden za druhým. Vyšlapané cestičky protínají i rozlehlé pláně, přes které by se mohla stáda přesouvat chaoticky, pokaždé jinou stopou – ale ne. Koně si najdou své trasy a šlapou je stále stejně, až se v krajině vytvoří síť zřetelných cest. A přesně to simuluje paddock paradise – cesty, tzv. treky, vybízí k pohybu vpřed. Ať užší, nebo širší, vždy by měly vést odněkud někam. Například od větší plochy s přístřeškem a drbadlem k napáječce na druhém konci pozemku. Cestičky mají, kromě živých plotů a květinových ostrůvků, větrolamu z hustých keřů a třeba i vysázeného lesíku, vícero krmných míst umístěných porůznu po trecích. Většina koňských zahrad začínala jako výběh, který se postupně osazoval, takže z prázdné plochy postupně vznikl systém pestře osázených cest.

A čím se výběh rozčleňuje? Živými ploty, kopci, záhony, vodními prvky, okusovými dřevy, stanicemi s minerálním, solným a bylinkovým barem, hracími prvky, krmnými místy na seno. Ve výsledku má vzniknout vlastně takové hřiště, vybízející k neustálému procházení a prohlížení. No nezní to zdravě?

Pro koho jsou koňské zahrady?

Pro koně! A pro jejich zahradničení chtivé majitele. Pro aktivní lidi, které baví hrabat se v hlíně i v koňském hnoji a kteří si po stresu v zaměstnání odpočinou doma na zahradě plné zeleně a svých kamarádů – koní. Většinou pro lidi, kteří nejsou plně zaměřeni na ježdění a dělá jim radost mít koně u domu na očích. I když většina nadšenců do koňských zahrad využívá i pastevní plochu, nejde o vyznavače plně pastevního managementu, ale o lidi tíhnoucí k trekovému ustájení, ať už jsou důvodem jejich metabolicky nemocní poníci nebo plemena se sklony k nadměrnému tloustnutí.

Někteří mají pastviny napojené přímo na koňskou zahradu, často ale musí své dva tři rodinné koníky odvádět mimo domovskou základnu, pokud jim chtějí dopřát pobyt na větším prostoru s trávou. Každopádně, ať už slouží koňská zahrada jako maličký paddock na část dne, nebo velké trvalé bydliště 24/7, jedno je jisté: slouží celé rodině. Koním i lidem. A slouží dobře.

Vodní plochy

Většina koňských zahrad je plochou spíše malá, nejčastěji do půl hektaru. Pár šťastlivců s hektarovým či ještě větším pozemkem si jako středobod zahrady zvolilo vybudování velkého rybníku, zpřístupněného z menší části koním, z větší majitelům. Každý, s kým jsem mluvila o zabudování funkční vodní plochy do své koňské zahrady, tvrdí, že nejčastější obava – hejna komárů, je lichá. Pokud jezírko funguje coby biotop, s hustým osázením, je tak plné života, že se larvy vylíhnout prostě nestačí. Pokud funguje jako klasické koupací (i pro majitele), bývá udržované pomocí filtrace, nebo je průtočné, napojené na potok. A pohyblivé vody nejsou komáří líhniště.

Majitelé koňských zahrad, tedy jakýchsi rekreačních ploch propojených s chovem koní, tráví ve svém pestře osázeném ráji příliš času na to, aby se nechali žrát od hmyzu nadměrně. Stojaté louže plné řas a larev komárů nesnesou – taková vodní plocha je za trest, ne pro radost. Takže si buďte jisti, že své rybníky a jezírka dobře opečovávají. Kdo má jen maličké vodní prvky, většinou netrvá na stabilní hladině a voda se mu přirozeně zasakuje (princip svejlů nebo v suchých písčitých oblastech wádí). Tam se komáři líhnout nestíhají z důvodu neustálého koloběhu naplňování po deštích a následném vysychání.

Příště si představíme rostliny bezpečné pro koně, vhodné k osázení koňských zahrad.