Česnek zahradní je dobře známá cibulová zelenina s mnoha benefity pro zdraví lidí a koní. Je to vytrvalá bylina z čeledi amarylkovitých (dříve liliovitých nebo česnekovitých), která dosahuje výšky až 80 cm. Samotný rod česnek celosvětově zahrnuje kolem 600 různých druhů rostlin, všechny se vyznačují typickým štiplavým aroma, způsobeným obsahem aminokyseliny alliinu. Pochází zřejmě ze Střední Asie. První česnek, jak ho známe dnes, byl pěstován již patrně před asi 5000 lety v Kyrgyzské stepi a v Mongolsku, odkud se později dostal do Číny.

Česnek v historii a magii

Česnek byl považován ve starověku za posvátnou rostlinu. Víme, že ho pěstovali podle Herodotových zpráv i ve starověkém Egyptě, kde byl považován za afrodiziakum. Jako posilující prostředek byl podáván těžce pracujícím otrokům. Staří Řekové a Římané česneku připisovali výrazně posilující účinky, i proto ho dávali ho jíst svým vojákům na válečných výpravách. Římané ho zasvětili bohyni plodnosti Ceres a z jeho čerstvě vylisované šťávy připravovali přidáním dalších povzbuzujících bylin nápoj lásky, který měl léčit impotenci, dokonce i způsobenou čarodějnou mocí.

Česnek hojně konzumovali také Židé, jedli ho většinou s chlebem a dávali jej i zvířatům, například kohoutům, aby podnítili jejich bojovnost. Židovský Talmud dokonce o česneku říká: „Sytí, zahřívá tělo, vyhání červy, množí sperma a obličej po něm září.“ Účinky česneku jsou podrobně popsány i ve středověkých herbářích. Česnek svými blahodárnými účinky provází lidstvo i zvířata od nepaměti.

Středověké herbáře se zmiňují nejen o léčivé síle česneku, ale také o jeho užití v boji s nadpřirozenými silami a rozličným zlem. Zavěšený cop česneku magicky chránil stavení před zloději i upíry, a dokonce odvracel závist. V Čechách se prý v minulosti radilo: „Pívej pivo s bedrníkem, jídej oukrop s česnekem, budeš dlouho živ.“ Ale ani tyto vlastnosti česneku nepřinesly bezmezný obdiv. Typický zápach česneku často v minulosti způsobil to, že lidé, kteří česnek požili, byli (zpravidla) dočasně vyloučeni ze společenského života. Zmiňuje se o tom třeba řecký spisovatel Athénaios, že nikdo, kdo jedl česnek, nesměl vstoupit do chrámu zasvěceného bohyni Kybelé. Král Alfons XI Kastilský založil roku 1330 rytířský řád, jehož členové byli vyloučeni na celý měsíc ze společenského života u dvora po požití krmě s česnekem.

Účinné látky a užití

Česnek obsahuje silice s organickými sulfosloučeninami, bílkoviny, cukry, vitamin A, C, E a vitaminy skupiny B, dále hořčík, draslík, vápník, fosfor, železo, mangan, zinek, jód, selen a měď. Působí velmi pozitivně pro zlepšení celkového zdravotního stavu. Česnek má výrazné antibiotické účinky (přirozené antibiotikum alicin), hubí bakterie, viry i plísně. Příznivý je také jeho účinek na dýchací cesty, které chrání před zánětlivými onemocněními. Dále je prokázán jeho blahodárný vliv na oběhovou soustavu, napomáhá rozšiřovat cévy a celkově zlepšuje prokrvení organismu. Zlepšuje také trávení a stav střevní mikroflóry a vyrovnává obsah cukru v krvi.

U koní se nejčastěji česnek používá jako přirozený repelent. Koně, kteří dlouhodobě přijímají česnek, nejsou pro obtížný hmyz tolik atraktivní v porovnání s těmi, u kterých není v krmné dávce česnek zastoupen.

Pěstování a dávkování

Česnek se nejčastěji vysazuje na podzim nebo na jaře. Sklízí se zcela vyvinuté cibule v době, kdy nať zasychá. Česneku zahradnímu se dobře daří v lehčích, písčitých půdách. V těžších, přemokřených půdách je náchylný na choroby.

Obvykle je zkrmován sušený, a to ve formě granulátu, peletek, sušených plátků nebo prášku. Je možné ho přidat přímo do krmení, jen si na něj koně musejí postupně zvyknout. Denní dávka čistého, mrazem sušeného česneku je pro koně o váze 600 kg 30–50 gramů. V případě peletek nebo granulí může být denní dávka odlišná v závislosti na složení.

Česnek se doporučuje podávat v kúře po dobu dvou až čtyř týdnů, maximálně ale šesti týdnů. Trvalé podávání se nedoporučuje, stejně jako podávání březím a kojícím klisnám.

V odborné literatuře lze nalézt i mnohá doporučení, týkající se zkrmování čerstvého česneku. Většina koní ale štiplavou chuť česneku nemá ráda a vyhne se mu.

Česnek není vhodný pro koně s onemocněním jater. Nikdy nepřekračujte doporučenou denní dávku česneku. Větší dávky česneku mohou způsobit nadýmání, bolesti, podráždění žaludku, průjem, poškození ledvin s poruchami močení i anémii.

Česnek a anémie koní

V povědomí široké jezdecké veřejnosti je česnek spojen s hemolytickou anémií koní, protože dlouhodobě podávaný ve vysokých dávkách ji skutečně může způsobit. Obsahuje dokonce několik látek, které samy o sobě (nebo jejich metabolity) mohou působit toxicky na koně, krávy, ovce, psy i člověka. Nabízí se otázka, kolik česneku je pro koně příliš? Vědecká studie kolektivu autorů s názvem Association of maximum voluntary dietary intake of freeze-dried garlic with Heinz body anemia in horses, uveřejněná v roce 2005 v časopise American Journal of Veterinary Research uvádí, že pravidelné podávání dávek vyšších než 0,2 g na 1 kg živé váhy koně způsobuje hemolytickou anémii. Zároveň upozorňuje, že toto množství kůň po navykání dobrovolně přijme. Pro představu, pro koně vážícího 600 kg je to 120 gramů sušeného česneku denně, tedy více než dvojnásobek doporučené denní krmné dávky.