V každé stáji se najde někdo, kdo je vnímán jako největší potížista buď ostatními majiteli ustájených koní, a/nebo personálem a provozovatelem stáje. Nezřídka se i shodnou. Často je to proto, že je dotyčný přesvědčen, že on a jeho kůň jsou středem, kolem něhož se celý svět otáčí, a z toho vyplývá jistá bezohlednost k ostatním. Ale může to být i nedostatkem zkušeností a určitou nenápaditostí. Anebo to může být ještě trochu jinak - je prostě jen „jiný".

„Půjčuje" si cizí věci

Máloco dokáže člověka tak naštvat, jako když spěchá natolik, že místo ježdění chce jen krátce olonžovat a nenajde lonžovací bič. To je totiž poněkud neskladná věc a do uzamykatelné skříňky ho prostě nenacpete. Je to asi folklór všech stájí bez ohledu na cenu (vyjma těch nejmenších rodinných), že se tam vždy najde někdo, kdo má pocit, že co je nezamčené, patří všem. Zpravidla ani nejde o zlou vůli nebo drahé věci; co se typicky ztrácí, jsou právě biče, pamlsky, háčky na kopyta, mycí houby a jiné součásti čištění nebo podobné drobnosti. Finanční hodnota minimální, ale naštvanost velká. Smůla je, že dost často nemáte komu vynadat, protože nemáte tušení, kdo v tom má prsty. Tím spíše, že ve stáji je pět kopyťáků stejných jako ten váš (protože v Equiservisu měli před půl rokem akci „háček k nákupu zdarma" :-)), obyčejné biče jsou také stejné, takže většinou opravdu nevíte, který je ten váš. Ale i když náhodou víte, obvinění z krádeže je poněkud silné kafe, takže si ten háček za dvacku radši koupíte nový.

Obrana proti těmto potížistům je jen ve striktním podepisování a hlídání si vlastních věcí. A když už o něco přijdete a chcete to zpět, společensky nejbezpečnější variantou je napsat do stáje na nástěnku (protože každá správná stáj má přeci nástěnku) cedulku ve stylu „kdo si půjčil můj bič (modrý se zelenými puntíky), ať jej laskavě vrátí na své místo tamatam." Někdy to i klapne, když se dotyčný chytí za nos a vzpomene si, kde mu upadl z ruky. Nebo jen vyhodnotí, že bič nebyl erární, ale že má majitele, který se po něm shání.

Nezoufejte, neměňte stáj, nenechavci se bohužel najdou všude. A věřte, že může být i hůř - až vaše dítko, s nímž s láskou sdílíte svého koníčka, začne být trochu samostatné, po prvotním opojení jeho samostatností si budete moci vybrat, jestli své věci radši nenajdete, nebo najdete ve stavu, kdy si budete jistí, že byste je radši nenašli. A nebude se to týkat jen těch nejobyčejnějších věcí.

Neumí se chovat ohleduplně, neví, jak se chovat

Oni to většinou nedělají ze zlého úmyslu, vážně! Což je vám ale úplně jedno ve chvíli, kdy některý ze stájových kolegů profrčí kolem vás v terénu a zmizí v dáli, aniž by ho zajímalo, že kůň, na kterém sedíte, je remonta poprvé sama venku a vy jste očekávali spolehlivého vodiče. Dřív to bylo trochu jiné - my starší generace jsme nezačínali na svých vlastních koních a nesměli jsme si dělat, co jsme chtěli. A vždy nám vštěpovali „štábní kulturu" a ohledy vůči ostatním. Dnes si koně může dovolit prakticky každý a znalosti nebo zkušenosti k tomu mít nepotřebuje. A člověk, který si koupí staršího, klidného koníčka na rekreaci, přičemž předtím vystřídal maximálně pár „provozáků" prostě nechápe, že ten váš nebude brát se stoickým klidem, když vám zmizí v dáli, nebo vám na jízdárně zastaví na stěně těsně před nosem. To je úplně mimo jeho svět.

Pro případ, že nejste starší generace a nejste si jistí, co tato štábní kultura obnáší, zde je několik zásad:

Uklízejte po sobě:

• než se jde na jízdárnu, vybírá se z kopyt (ti vzorní vybírají i slámu z ocasu)
• co se koni vybere z kopyt, se smete
• pokud koni chystám svačinku, umyju po sobě kyblík, případně míchadlo a další propriety a mám-li místo koně čuňátko, možná i místo, kde svačil
• pokud koni přidáváte seno nebo slámu a utrousíte po čistě zametené podlaze, zametete po sobě
• když kůň něco utrousí, seberte to, i když tam náhodou zrovna není nikdo, kdo ví, že je to zrovna po vašem koni
• pokud si od někoho něco půjčím, vracím mu to včas, bez doprošování a čisté (viz bod výše)
• než vlezete do klubovny (šatny), oklepte bahno/písek z bot
• nenechávejte svoje věci všude - ostatní také potřebují prostor
• sušák má omezené kapacity, sundavejte si suché deky
• máte-li vozíček na sedlo, stavte ho tak, ať se o něj ostatní nezabíjejí a třeba i zvládnou sundat své sedlo a uzdečku - ne vždy přitom mají dost volných rukou, aby vám ho mohli přeparkovat

Nicméně je i spousta dalších věcí, kterými můžete někomu zkomplikovat život, ani o tom nevíte. A to dokonce ještě dřív, než vystoupíte z auta. Tak třeba parkování. I když zrovna vy cestujete s koněm maximálně jednou za deset let, jsou lidé, kteří jezdí na tréninky a soustředění třeba každý týden. A jen máloco je tak nepříjemné nebo dokonce nebezpečné, než když přijedete se soupravou s naloženými dvěma koňmi a nemáte kde se otočit nebo koně složit. Pokud je prostor kolem stáje jen omezený a na jediném rozumném místě, kde se dá skládat nebo se otočit, někdo parkuje tak šikovně, že osobní auto sice projede, ale s vlekem už to prostě nejde. Nebo vám zaparkuje autem před odstaveným vozíkem a vyrazí na dvě hodinky do terénu... Pokud vážně není kde jinde zaparkovat, je ohleduplné alespoň někde ve stáji nechat klíčky, aby se s autem dalo popojet.

Stručně řečeno, je milé, i když ne povinné, když ten, kdo je tam s vámi, vnímá, co se kolem něj děje a dokáže být ohleduplný, zejména pokud máte mladého/problematického koně nebo třeba malé dítko na poníkovi.

Má nevychovaného nebo problematického koně a odmítá to řešit

Že kůň, který chodí do výběhu s ostatními, přinese sem tam nějaký šrám nebo roztrženou deku, je úplně normální věc, je třeba s tím počítat (a mít náhradu) a nemá smysl pro to dělat zlou krev. Ale sem tam se vyskytne kůň, pro kterého je trhání dek ostatních oblíbenou zábavou. A pokud kupujete třetí deku za týden, asi si začnete klást otázku, jestli by to nemohl řešit také ten dotyčný.

Podobně nepříjemná je situace, když máte koně ve výběhu s jiným, který je natolik nevychovaný, že máte problém kolem něho toho svého odvést. Rozumný majitel nebude mít nic proti tomu, pokud budete chodit s bičíkem, ale z celkem logického důvodu nevychovaní koně dost často patří lidem, kteří by se zbláznili jen z myšlenky, že kolem jejich miláčka se pohybuje bičík. Nebývají to problematičtí koně, kteří kazí mezilidské vztahy, ale spíš jejich nekritičtí majitelé, kteří vidí chybu ve všech ostatních jen ne v jejich miláčkovi.

Má nároky na extra péči nebo zkrátka „prudí"

Tohle je hodně ošidná kategorie. Jen velmi těžko jde totiž určit, co by mělo být běžnou standardní péčí a co už je něco navíc. Jsou stáje, kde považují za „pruzení" i požadavek, aby měl kůň dostatek kvalitního sena. Jinde jsou zase základní potřeby uspokojovány nadstandardně, ale pokud budete chtít koně občas předekovat nebo očekáváte korektní povrch na práci, budou na vás hledět jako na ufony. Konfliktům se částečně vyhnete tím, že než koně do stáje nastěhujete, dobře si prohlédněte její režim a také, co je běžné u stávajících majitelů. Prohlédnutí bývá důležitější než slova, protože sliby se dávají i v dobré víře lehce a realita pak může být odlišná.

Ve stáji, kde se nedekuje, vám může ustajovatel z dobré vůle slíbit, že koni vymění deku, když tam nebudete, ale dříve nebo později zjistí, že to je zátěž, a začne rozebírat, proč že dekujete a jak je to divné. Ve sportovní stáji vám slíbí každodenní výběh, ale jen co spadne pár kapek nebo bude bahno (kluzko nebo foukat...), budete za exota, že chcete mít koně venku a možná zjistíte, že budete jediní, což váš kůň pochopitelně ponese nelibě (takže budete za tyrany, protože chudák kůň přeci jasně chce být uvnitř s ostatními).

Jak tedy poznáte, jestli jste prudič či chronický stěžovatel, nebo jste v nevhodné stáji? Ve stávající stáji těžko, na to je nejlepší jich pár vystřídat. Všude je něco a buď najdete takovou, kde budete alespoň z větší části spokojeni, nebo ne. Možná si pak budete sypat popel na hlavu, že jste odešli ze stáje, kde vám ve srovnání s těmi dalšími vlastně moc nechybělo... už jen proto se snažte odcházet pokud možno v dobrém, nikdy nevíte, zda se nebudete potřebovat vrátit. A že byste našli ideál, s tím se rozlučte, ten si můžete udělat tak leda doma. I když myslím, že ti, co mají koně doma, se mnou budou nesouhlasit, protože určitě budou vědět, kde by co chtělo ještě vylepšit.

Kdy stojí za to „prudit"? Jednoznačně v případě, kdy je odvedena nekvalitní práce stájníků - špatně vykydaný box, méně sena, než je standard, koně bez vody, neupravený povrch, který má být upravený... zkrátka když se děje něco, co se dít nemá. Naopak, chtít koně třikrát denně předekovat, přidávat do krmení pět různých doplňků, vodit tam a zpět z výběhu po spadnutí kapky deště, to jsou věci, které ve standardní náplni stájníků úplně nejsou. Jistě, někdy se tomu nevyhneme - když je kůň nemocný a je potřeba přidávat léky, nebo třeba několikrát denně mazat oko, ale měly by to být výjimečné situace a co zvládneme vlastními silami, nebo za pomoci stájových kolegů, bychom měli zajistit sami. Stájníci také mají jen dvě ruce a zpravidla velmi zaměstnané. A když je řeč o té extra péči, které se občas nevyhnem - kafe nebo bonboška (no, pro někoho spíš flaška) je velmi příjemným poděkováním. Anebo v ideálním případě se domluvit na nadstandardní péči za příplatek pro stájníka.

Je chytrý jak rádio

Oblíbená kategorie jak stájníků, tak stájových kolegů. Lepší variantou je, pokud má tohle rádio zapínání, v tom horším případě se spouští samo, aniž se ptáte na názor. Bohužel tady většinou platí, že tyhle nevyžádané rady mají přesně takovou cenu, jakou jste za ně zaplatili - tedy žádnou. Dobrou radu dostanete zdarma málokdy. Navíc v tom horším případě to nejsou rady, ale spíš „dobře míněná" kritika, která, i když to na sobě možná nedáte znát, ve vás bude ještě dlouho hlodat. V případě těchto „rádií" je opravdu nejlepší radou být asertivní a trvat na tom, že když budete chtít radu, zeptáte se.

A pak si ještě pohlídejte, ať nejste tím rádiem vy. Jde to snadno, stačí si uvědomit výše uvedené: nevyžádané rady se nedávají. Výjimkou je situace, kdy někdo koně zcela evidentně týrá, ale pokud k tomu nedochází, pak je lepší se zdržet komentáře. Pokud si vás někdo váží, líbí se mu vaše práce s koňmi a zajímá se o váš názor, vždycky se může zeptat. Možná se potkáte s tím, že si z vás „rádio" bude chtít udělat spojence a tudíž nebudete terčem kritiky vy, ale někdo, kdo tam zrovna není. Pak není na škodu si uvědomit, že když tam zrovna nejste vy, možná se o vás mluví úplně stejně. Neúčastnit se je asi to jediné, co s tím můžete dělat.