Martino, největším úspěchem loňské sezony pro vás asi bylo červencové dvouhvězdové CEI v Šamoríně, kde jste dojela s Naomi de Napoli čtvrtá. Nebo si něčeho z dění roku 2024 ceníte o fous víc?

Žebříčkově určitě ano, zároveň to byl i nádherný závod bez jakýchkoli komplikaci, Naomi byla naprosto užasná, s každým závodem je lepším partnerem, obzvlášť po psychické stránce. A počasí nám také přálo. Na druhou stranu mám s přibývajícím věkem vždy asi největší radost z úspěšně dokončených závodů s mladými, začínajícími koňmi.

V Šamoríně startujete pravidelně. Máte to tam ráda?

Šamorín je naše druhá domovina. Veškerá organizace a zázemí je zde naprosto perfektní, stejně tak trať, která je za příznivých podmínek krásná a rychlá. Navíc snadná dostupnost z naší základny hraje taky ohromnou roli.

A máte v oblibě i jiné vytrvalostní destinace?

Třetím rokem se chystáme do rakouského Weikersdorfu a z českých závodů jsem měla vždy ráda ty v Borotíně u Hrdinů.

Vaše loňská sezóna byla opět skvělá. Na co si brousíte zuby letos?

Letos se chystáme opět posunout všechny naše svěřence o krůček dál v kvalifikacích a především se s Naomi postavit na náš společný první tříhvězdový start a probojovat se úspěšně až do cíle.

A nejbližší meta?

Celá sezona je samozřejmě už teď přesně naplánovaná. Začíná pro nás dubnovým Šamorínem a případné změny budou probíhat v závislosti na zdravotním stavu našich koní.

Na který svůj úspěch vzpomínáte nejraději a na který závod byste raději zapomněla?

Stále nejraději vzpomínám na první start na juniorském MČR v roce 2008, na kterém jsme si s mým nejúžasnějším Salemem Aleppo, dnes již 26letým, spokojeným a vitálním pánem v zaslouženém důchodu, doběhli na trati dlouhé 90km pro titul. A naopak nejhorším závodem už pro mě asi navždy zůstane můj poslední juniorský šampionát, kde jsme kvůli mému pochybení na trati najeli o dvacet kilometrů více než soupeři. Ale i přesto dokázal náš hřebec Predátor vybojovat neskutečné třetí místo.

Kolik koní máte aktuálně v přípravě?

V podstatě všichni koně, které máme v přípravě, jsou z chovu de Napoli pana Maria Hoffmanna. Celkově náš tým, pod vedením Terezy Kopecké, na letošek chystá desítky koní. Já osobně se postavím na start s minimálně pěti různými koňmi a čtyři mladé právě obsedám. Takže teprve uvidíme, jestli někdo z nich bude schopen zahájit sportovní kariéru už letos.

Jaký management vaši koně mají?

Základním parametrem pro úspěšného koňského sportovce je podle mého názoru především spokojenost, uvolněnost a pravidelný režim. Proto naši koně, i ve vrcholové přípravě, chodí denně do velkých travnatých výběhů ve stálých skupinách se svými kamarády. Samozřejmostí je pravidelná veterinární péče, od fyzioterapie až po dentální kontroly. S koňmi se kromě terénních tréninků věnujeme i jízdárenské práci.

Jezdecký svět mimo vytrvalost může mít dojem, že uspět ve vytrvalosti není tak náročné, jako je tomu v jiných disciplínách. Je tomu tak? Nepotřebujete koně za stovky tisíc eur, nepotřebujete exkluzivní tréninkové podmínky.

Na vytrvalost je bohužel jezdeckou veřejností stále nahlíženo dost z vrchu. Obávám se ale, že to pramení především z neznalosti. Možná, že na startu jednotlivých soutěží nestojí tolik soupeřů, jako v jiných jezdeckých sportech, ale podmínky pro úspěšné projetí cílem jsou ve vytrvalosti velice přísné. Je kladen zásadní důraz na perfektní zdravotní stav koně v průběhu celého závodu. Před startem, a po každém absolvovaném kole, prochází koně důkladnou veterinární kontrolou. K té mohou koně nastoupit až když jejich srdeční frekvence klesne pod 64bpm. Následuje klusová zkouška, kontrola hydratace, pohybu střev a další. Takže se také může stát, že s koněm absolvujete všechna kola soutěže, dlouhé třeba 160 kilometrů, a v závěrečné veterině kůň zakulhá a tím pádem jste eliminovaní. Roli v úspěšně dokončeném závodu hraje obrovská spousta faktorů a někdy se prostě stane, že ani na straně perfektně připravené dvojice zkrátka ten den nestojí štěstí. Stále jsou to jen zvířata a mohou se na trati leknout, špatně došlápnout, psychicky nezvládnout situaci a nenatepat. Nebo selže lidský faktor, například přílišnou přemotivovaností.

Jaké byly vaše jezdecké začátky?

Kolem koni se pohybuji od svých pěti let, kdy si rodiče pořídili svého prvního koně a založili stáj. Koní postupně přibývalo. Učila jsem se na anglických plnokrevnících. V devíti letech jsem od babičky, která se sama dříve věnovala parkuru, dostala vlastního slovenského sportovního ponyho. Denně jsem byla ve stáji a dělala všechno, co ke koním patří. Ježdění bylo za odměnu, s paličatým poníkem někdy možná spíš za trest. :) Vytrvalost objevil taťka a postupně jsme se jí, pod mírným nátlakem :), začali věnovat i já s mamkou. První závod jsem jela právě s arabským valachem Salemem.

Vybavíte si ještě, co vás pohánělo a udrželo v sedle, i když přišly pády a temnější dny?

Nikdy mě nenapadlo končit kvůli nějakému úrazu a vlastně ani z jiných důvodů. Ale možná za to může moje přehnaná zodpovědnost a také to, že naivně věřím tomu, že by se moji koně nikde jinde neměli lépe.

Co je podle vás potřeba, aby jezdec a kůň uspěli ve vytrvalosti? 

Snění je základní pohonnou hmotou každého úspěchu.

Bez čeho se ve vytrvalosti tedy nelze, samozřejmě kromě snění, obejít? :)

Neobejdete se bez odhodlání, vytrvalosti, ochoty učit se i z vlastních chyb, vystoupení z komfortu a naslouchání svému koni.

Pohybujete se ve vytrvalostním sportu už dlouho a máte zkušenosti i rozhled. Posunula se za tu dobu vytrvalost?

Vytrvalost se stejně jako každý jiný sport vyvíjí a posouvá, má své trendy. Každá země má také svá vlastní pravidla národních soutěží. S postupně se zdokonalujícími technologiemi, dostupností výživových doplňků, rehabilitační péče a znalostmi různých tréninkových metod jde tento sport dopředu. 

A co vytrvalost a welfare? Problematika, která teď obecně mocně hýbe světem kolem koní?

Myslím si, že z pohledu welfare koně přísněji hlídaná disciplína snad neexistuje. Ačkoli i zde se může objevit odstrašující případ v podobě dopingu. Vždycky totiž budou existovat lidé, kteří chtějí úspěch za každou cenu a čekat na něj se jim nechce.

Co vám koně dali a co vzali?

Koně mi dávají smysl života. Vím, že v určité podobě se jim vždy budu věnovat. Vzali mi bezstarostnost. Nikdy jsem asi nezažila, jaké je to nevědět, co budu druhý den dělat.

Co byste si přála, kdybyste ulovila pohádkovou zlatou rybu?

Přála bych si zdravé a psychicky vyrovnané koně a lidi kolem nich. :) A také to, abych už nikdy nemusela řešit dovažování na minimální váhový limit 70kg a 75kg.