Ve Španělsku už jsem jednou pracovala, a to v okolí Madridu (Club de campo villa de madrid), což je nádherný areál nejen pro koňaře, ale i pro golfisty a širokou věřejnost. Nicméně já jsem poznala pouze tu koňskou část, protože nám jako zaměstnancům nebylo povoleno se pohybovat po celém areálu.
Na tuto práci jsem narazila na internetu, přesněji na Equichannelu v inzerci práce. Tam Linda, která se věnuje převážně dostihům, nabízela práci u dostihových koní. Na inzerát jsem odpověděla a zanedlouho jsem seděla v letadle. Linda mě dala dohromady jěště s Veronikou, která měla také zájem o práci u koní, ale u skokových. Bylo tedy bezva, že jsem neletěla tak úpně sama. Nakonec to dopadlo tak, že Linda našla práci u skokových koní i pro mě, a tak jsme pracovaly ve stejném areálu.
Moje práce byla starat se o 8 koní společně se španělským kolegou, kterému jsem vůbec nerozuměla :-). Ostatně v tu dobu jsem moc nerozuměla ani šéfové, která mluvila španělsky a anglicky. Ale jelikož práci u koní znám a dokážu se přizpůsobit, nijak mi to nepřekáželo. Hodně jsem odkoukala a časem se i naučila pár španělských slov.
Každý den po ranním krmení jsem dostala nějakého koně na ježdění, většinou spíš na lehčí drezurní nebo kondiční práci. Ostatní práce zastávají profesionální jezdci. Fungoval tu takový žebříček začínající od ošetřovatele přes profesionálního jezdce až k majiteli, který většinou jenom s radostí přihlíží jak se jeho koně umisťují v soutěžích, a občas si na nich zajezdí. To znamená, že ošetřovatel zastával povinosti jako krmení, bandážování, kydání atd. a potom také lonžování a zahřívání koní před tím, než na ně jezdec sedne. Já jsem měla výhodu, že Susan mě nechala pravidelně jezdit nejmíň jednoho koně denně. Jinak tu většinou ošetřovatelé pouze opracovávali koně před tím, než je předali jezdci, a zase si odvedli koně, s kterým jezdci právě skončili. Je to bezva pro jezdce, protože nemusí koně krokovat a můžou zůstat celou dobu na jízdárně a ošetřovatelé jim jen mění koně. Ale myslím si, že je to pro ně docela náročné, obzvlášť v tom vedru.
Na tomto místě jsem zůstala pouze dva měsíce. Měli jsme tam trochu finanční problémy, protože jsme jaksi opomněli, že po zaplacení za zprostředkování práce Lindě musíme jěště nějak vyžít měsíc do výplaty. A to jsme ještě musely zaplatit za ubytování v ubytovně na celý měsíc dopředu. Takže nakonec jsme si v práci musely vzít zálohu, abychom vše jakžtak poplatily. S tím, že jsme se snažily vyžít z mrkví, které jsme kradli koním, a pomerančů, které byli ve staji, a sem tam udělat menší nákup. A to jsme také platily každý den za autobus do práce a z práce. Takže peněžní stránka byla trochu slabší a nemohly jsme se dostat do stádia, kdy bychom začaly vydělávat. Spíš jsme se dostaly do stádia, kdy jsme nemohly zaplatit za ubytování, a tak nám vyměnili zámek na dveřích. Což jsme nakonec vyřešily vpádem do pokoje oknem 🙂 V krátkém čase jsme usoudily, že to vzdáme, a kontaktovaly jsme naše zlaté rodiče, kteří nám zaplatili letenky domů, ještě že je máme! Ale co se týče zkušeností a dobrodružství, určitě toho nelituji a proto se také vydávám do Španělska podruhé.
Tentokrát mířím na jih, do Andalusie, a to i s Jamesem (mým anglickým přítelem). Tuto práci jsem našla po delším hledání. Zaměřila jsem se na Španělsko, protože už když jsem tam byla poprvé, tak mě hrozně přitahovali andaluští koně. Ale mimo pár fotek a pohlazení se mi nepodařil žádný bližší kontakt. A mimo to mě také lákalo teplé klima po deštivé Anglii.
První práce, kterou jsme našli, byla v okolí Cádizu u anglických majitelů, kteří už delší dobu provozují agroturistiku. Bylo to přesně to, co jsme hledali, protože James by rád zákazníkům nabídl i profesionální fotografie. A já se mohla konečně blíže seznámit s andaluskými koňmi nebo spíše s jejich kříženci, byli tam převážně hispanoarabi.
Ale osud nám nepřál a oni si nakonec vybrali jinou dvojici. Tento pár byl starší než my a tudíž mohli také řídit bez problémů jejich automobily. Do 25 let je to trochu složitější s pojistkami. A tak jsme hledali dál a mě se podařilo objevit zajímavé webové stránky, kde je nabízen takzvaný exchange, tzn. práce za ubytování a jídlo. Je to určeno především pro mladé cestovatele. A mě zaujalo, že je tam spousta nabídek např. zrovna ve Španělsku, které nabízejí práci u koní. Převážně jsou to lidé, kteří nepocházejí ze Španělska, hledající přírodní styl života s pěstováním vlastího ovoce a zeleniny. To je mi velmi blízké a jednou bych si ráda takovou vlastní malou farmičku založila.
Na těchto stránkách jsem kontaktovala další anglické majitele žijící v andalusii už 11 let. Na jejich farmě se věnují horsemanshipu, což je pro mě lákavé, jelikož jsem nikdy nepracovala s někým, kdo by se těmto metodám věnoval. Na druhou stranu je to pochopitelné, protože jsem vždy pracovala u sportovních koní, kde, jak spousta lidí říká, na to není čas.
A tímto bych vás ráda pozvala za námi na návštěvu do Cortijo los Lobos, kde Clive a June nabízejí možnost dovolené v sedle. Takže kdokoli je vítán a pokud byste měli problém s angličtinou, můžete rezervace domluvit se mnou :-).
pavlinarubesova@seznam.cz
www.cortijoloslobos.com
www.helpx.net
Pardubické závodiště v příštím roce oslaví 170 let od založení první dostihové dráhy. Už od 5. pr...
Nedávný průzkum mezi britskými majiteli koní přinesl docela zajímavé poznatky o praktických obtížích spoj...
