Kategorizace přesně určuje možnost postupu jezdce ze stupně Z do stupně L, L do S atd. – navíc poprvé obecně řeší pravidla mezinárodních startů. Vše toto zní velmi rozumně, jasně a logicky – až na jednu maličkost – podmínky postupu jsou přímo svázány s průměrnou rychlostí koně v závodech. Tato „maličkost“ se stala jablkem sváru mezi navrhovatelem kategorizace – komisí – a některými vytrvalostními jezdci.
Po zveřejnění detailních podmínek kategorizace, bohužel až po jejím schválení VV ČJF, se mezi jezdci vzedmula vlna nevole, která dorazila i k manažerce disciplíny vytrvalost – Barboře Křtěnské. Ta po důkladném zvážení situace rozhodla, že ponechá možnost se ke kategorizaci vyslovit vytrvalostní veřejnost na jednání komise, pořadatelů závodů a jezdců v Kratonohách.
Jednání se uskutečnilo 11.11. a do malého sálu se sjelo cca 40 účastníků (odhadem).
Jednání probíhalo velmi bouřlivě, nicméně velmi jasně vyplynul nesouhlas většiny zúčastněných jezdců s rychlostmi, zadanými pro postup ze základních stupňů Z a L do S. S požadavky na reprezentaci a postup z S do vyšších soutěží nevznikl problém, všichni chápali nutnost zkvalitnit současnou vytrvalostní špičku – která se po několika úspěšných letech skoro rozpadla. Ne z důvodu neschopnosti jezdců, ale z důvodu nedostatku kvalitních koní – bývalí účastníci MČR v současné době jezdí nižší soutěže a připravují nové koně.
Jak jsem již psala – jednání bylo velmi bouřlivé, vést ho ke konkrétním výsledkům bylo nad lidské síly – a to se projevilo i v reakcích manažerky komise Barbory Křtěnské. Ta jediná byla ochotna naslouchat jasně formulovaným námitkám jezdců k původnímu návrhu – bohužel ostatní členové komise zodpovědní za kvalitu vytrvalosti odmítli naslouchat úplně. A tak došlo na agresivitu, nešťastná vyjádření, ale nakonec vše dospělo k odsouhlasení nových podmínek, zohledňujících současné možnosti české vytrvalosti a beroucí v potaz potřeby jak jezdců, tak koní v kategoriích Z a L.
Po nezdařeném závěru, kdy hlavní „otec“ kategorizace využil odskočení si manažerky a ze sálu utekl, se všichni rozešli se smíšenými pocity. Reakce „dotčených“ členů komise na sebe nedala dlouho čekat – A. Terber rezignoval na svůj post v komisi, a dále následoval otevřený dopis VV ČJF, jehož autorem je p. R. Nachtigal:
VVČJF, Radě VVČJF.
Vážení,
obracím se na vás formou tohoto otevřeného dopisu, abych vás seznámil se situací v komisi vytrvalostního ježdění.
Jsem nejstarším (věkem) členem komise vytrvalosti, z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro tuto formu upozornění. Ne vždy bylo vše v naší disciplíně v pořádku. Ale pověstný kalich přetekl 11.11. na schůzce komise vytrvalosti,jezdců a pořadatelů závodů. Na této schůzce manažerka disciplíny Barbora Křtěnská, několikrát zdůraznila ( a ne poprvé) cituji: ,,nerozumím disciplíně vytrvalost, rozumím disciplínám jako jsou skoky, drezura a všestrannost.“ Dalším bonmotem byly výroky o tom, že komisi vlastně ani nepotřebuje, protože stejně rozhodne jak ona bude chtít. Toto také názorně na schůzce předvedla, když před zúčastněnou veřejností vystoupila proti komisi, i když rozhodnutí komise bylo předem dohodnuto. Poslední kapkou bylo, když vyzvala členy komise k opuštění jednací místnosti.
Dlouho jsem zvažoval a vyhodnocoval, jak se k nastalé situaci postavit. Již druhý den po této schůzce se vzdal funkce v komisi vytrvalosti pan Antonín Terber. V prvním okamžiku jsem si myslel, že jeho rozhodnutí bylo ukvapené. S odstupem času jiné řešení také nevidím.Uvedená schůzka byla špičkou ledovce. A jako celek to svědčí o tom, že manažerka disciplíny není tou pravou osobou na tomto místě. Již v jarních měsících letošního roku se ozývaly hlasy, poukazující ne možná vždy zrovna slušnou formou, na neodborné manažerčino vystupování a jednání.
Myslím si, že by VV a Rada měly zvážit odvolání manažerky, která o sobě veřejně prohlašuje, že dané disciplíně nerozumí.
Jsem přesvědčen o tom, že v naší disciplíně je řada schopných lidí, kteří problematice rozumí a byli by na tomto postu zajisté užitečnější.
Vzhledem k těmto výše uvedeným skutečnostem jsem se rozhodl také z komise vytrvalosti odstoupit. Dalším členem komise, který zvažuje za stávajících podmínek odstoupení, je pan Milan Kyselý.
S tímto dopisem a reakcí na něj se chci také obrátit na jezdecká periodika a tím i na širší jezdeckou veřejnost.
S pozdravem
Rudolf Nachtigal
Nová 513, 691 03 Rakvice
Se zněním dopisu souhlasím a musím, bohužel, potvrdit, že moje odstoupení bylo motivováno výše uvedenou nízkou odborností manažerky, stále narůstající arogancí a sklonem k naslouchání lidem, jejichž zkušenosti a znalosti discipliny se dají s úspěchem označit za mizivé.
Antonín Terber
Liběšice 29
411 46
Mrzí mě celá záležitost nedůvěry. Mrzí mě, že než toto vzniklo na této schůzce, byli jsme předem domluveni, jakým způsobem to jezdců a pořadatelům přednesem, bohužel se Barbora zachovala tak, jak jsem nečekal. Bohužel to bylo poté řešeno s horkou hlavou a všichni zvolili odstoupení z komise. S dopisem též souhlasím.
Milan Kyselý-Zábřeh
K uvedenému se dá dodat jen jedno – do této chvíle manažerka komise vždy důsledně bránila názory z dílny pánů Terbera a Kyselého, které ovlivňovaly dění v celé české vytrvalosti. Ke změně názoru ji přivedl jednotný postoj většiny jezdců – že podmínky uvedené v kategorizaci neodpovídají možnostem mladých koní a začínajících jezdců, že kategorizace povede k úbytku nových jezdců a ještě zúží již tak úzkou vytrvalostní špičku.
Nechci řešit kvalitu, množství práce a zásluhy manažerky komise a jednotlivých členů komise – chci jen poděkovat manažerce komise za její osobní statečnost postavit se tlaku některých členů komise a řešit obecný nesouhlas s navrženými podmínkami kategorizace.
Pozn. red.: Pod článkem jsou přiložena samotná pravidla kategorizace – původní a přepracovaný návrh. Uvítáme vaši diskuzi pod článkem!
Přiložený soubor endurance_2007.ppt zároveň kategorizaci podrobně osvětluje.
