Česká vlajka poprvé ve světě islandských koní

Z místa minulého konání mistrovství do místa současného konání se jezdí štafeta, která má za úkol převézt štafetový kolík se znakem FEIFU (International Federation of Icelandic Horse Associations). Letos vandrovníci ujeli 543 kilometrů, a to ze švýcarského Brunnadernu do již výše zmíněného Sankt Radegundu. Někteří jedou pár dní a někteří zvládnou ujet celou cestu. To se podařilo skvělé švýcarské partě, které patří náš obdiv.

Tento rok se může Česká republika poprvé v historii pyšnit svojí účastí ve štafetě. Tři odvážné jezdkyně, Anna Dives, Denisa Handová a Jana Naruševičová, si se svými koníky Bjössim, Boggim a Farandim troufly zúčastnit se této jízdy. Anna již dříve pod německou vlajkou absolvovala štafetu, a tak byla skvělým průvodcem a hlavně překladatelem. Ale zbývající dvě vandrovnice pořádně nevěděly, do čeho jdou, a tak už první den koukaly s bradou spadlou až k nohám svých malých koní, jaký existuje za našimi hranicemi islandský svět.

V pátek 29. července jsme se s plným autem a 3 koníky vydali do německého Fridolfingu, odkud jsme hned další den ráno vyráželi s dalšími vandrovníky. Naše první zastávka byla na hranicích v krásném městečku Tittmoning, kde bylo na náměstí slavnostní předání štafety do rakouských rukou. Potom se jelo podél úchvatně modrozelené řeky Salzach do St. Pantaleon. Zde jsme večer poseděli a trochu víc se seznámili s ostatními.

Po deštivé noci se ráno krásně vyjasnilo a my putovali dál přes Rakousko. Když jsme si povídali s paní, která vedla štafetu, tak se pochlubila i tím, že umí pár slov česky. Po tom, co jsme jí poprosili, aby něco řekla, z úst jí vyšlo jedno z charakteristických českých slov: „Gambrinus“. Pochopili jsme, že Česká republika je opravdu nejvíce známá svým pivem. Poobědvali jsme na nádherném statku s výhledem na rybník. Byla zde možnost se vykoupat, ale my raději zalehli pod strom a odpočívali. Navečer jsme dojeli do areálu, kde se přenocovalo, a ráno se už konečně nabíral směr Sankt Radegund.

Odpoledne jsme se dostali do cíle. Po ubytování koní v provizorních stájích jsme se sešli na focení a na předání medailí a stužek. Pak jsme se společně vydali podívat na předkvalifikace k mistrovství. Sledováním a obdivováním islandských koní, kteří při svém töltu zvedali nohy až k nebi, jsme strávili ještě den a půl. Ve středu 3. srpna odpoledne jsme s děvčaty naleštily koníky, z auta ještě vyhrabaly poslední čisté kalhoty, vzaly na sebe oficiální štafetové triko, medaili a stužku, do ruky uchopily českou vlajku a vydaly se společně s dalšími vandrovníky na zahájení mistrovství světa. Nastoupili jsme na soutěžní dráhu před tribuny za potlesku diváků a slavnostně předali prezidentovi FEIFu Jensu Iversenovi štafetový kolík.

Potom už nás čekala jen dlouhá cesta domů. Česká vlajka sice letos nastupovala jako poslední a stála stranou. Někteří si ji možná ani nevšimli, ale byla tam. Našli jsme spoustu nových známých, kteří nám fandí a podporují nás. Bylo úžasné vidět radost islandských nadšenců, že malý houževnatý koník našel své příznivce v dalším státě. Opravdu se o nás zajímali a snažili se nám pomáhat. Poslední dny nás už nezdravili německým HALLO, ale krásným českým AHOJ, a někteří nám i poslední večer popřáli česky „dobrou noc“.

Za další dva roky se bude konat mistrovství světa v Berlíně. Vzdušnou čarou vede trasa přes Českou republiku. Možná se tedy pojede přes nás, možná okolo naší republiky, to zatím nikdo neví. Každopádně se již těšíme a budeme rádi, když nás příště pojede víc.

Tak ahoj v islandském světě …

Odkaz na oficiální stránky WM 2011: http://www.islandpferde-wm.at/

Odkaz na stránky štafety: http://www.stafettenritt.blogspot.com/

Odkaz na oficiální stránky WM 2013: http://www.berlin2013.de/