Červené vykřičníky pravidel bezpečnosti a slušného chování

Pravidla bezpečnosti ale nebyla “vynalezena” jen proto, abychom se mohli účastnit veřejných akcí. Je nutné je znát a dodržovat, i pokud se chceme se svými koňmi pohybovat v prostorách jízdáren, výstavišť, privátních jezdeckých sportovišť, domácích stájí anebo pokud chceme s koněm vyrazit kamkoli po veřejných komunikacích a jezdeckých či turistických stezkách.

V souvislosti s bezpečností je zcela nepodstatné, zda držíte na vodítku minihorse či shire horse, zda sedláte starého dosluhujícího huculského valacha či plemenného plnokrevného hřebce. Pravidla musíme znát bez výjimky všichni, a to i kdyby nás to k smrti nudilo. A proto si dnes alespoň ty základní a neoddiskutovatelné znovu připomeneme.

Jízdárny a opracoviště – epicentra problémů a katastrof 🙂

A ať již sedíme na koni v lese, na jízdárně či opracovišti, vždy se ocitáme v prostoru, kde platí určitá pravidla, která bychom měli nejen znát, ale také akceptovat. A náš pobyt mezi dalšími jezdci by rozhodně neměl být sázkou do loterie… na “vzpomenu si anebo ne” zde opravdu není prostor.

Všude tam, kde se pohybuje větší množství koní a jezdců, by se skutečně nikdy nemělo stát, že byť jen jediný jezdec neví, co se od něj, v souvislosti s pravidly bezpečnosti, očekává. Nejde jen o bezpečí sebe a svých koní, jde i o bazální ohleduplnost vůči ostatním. Jde i o možnost všech zúčastněných jezdců plně se koncentrovat na výkon.

Jezdíme-li na koni, mělo by nám být umožněno se plně soustředit na činnost, kterou vykonáváme. Rozhodně bychom neměli s hrůzou v očích a husí kůží sledovat kurz a tempo dalších jezdců pohybujících se v našem prostoru. Máme právo svým kolegům plně důvěřovat a toto právo by všichni beze zbytku měli ctít.

Pravidel neznalí nebo nedisciplinovaní jezdci by se tedy skupinových aktivit na jízdárnách či cvičných kolbištích v zásadě účastnit neměli. Ruší, omezují a ohrožují nejen sebe, ale i všechny ostatní.

Nezapomínejte tedy na skutečnost, že znalost pravidel přináší výhody nejen nám, ale i všem ostatním. Nejde o omezování osobní svobody. Pravidla byla vytvořena pro klid a bezpečí nás všech!

Pravidla pohybu na jízdárně

• PŘEDNOST MÁ RYCHLEJŠÍ – jestliže se na jízdárně pohybuje větší množství jezdců v různých chodech, má vždy přednost vyšší chod. To znamená, že jezdec, který kluše, uvolní stěnu jízdárny jezdci, který cválá. 
• PRAVIDLO LEVÉ RUKY – Při pohybu jezdců na jízdárně se vždy potkávají levé ruce. Pokud tedy jezdí více jezdců po obvodu jízdárny, zůstávají jezdci, kteří jezdí na levou ruku, na stěně, jezdci jezdící na pravé ruce dávají přednost a jezdí od stěny. 
• STĚNA MÁ PŘEDNOST PŘED KRUHEM – Jestliže je jezdec na kruhu, musí vždy nechat prostor na stěně volný těm, kteří jezdí po obvodu jízdárny.
• KROKUJEME MIMO STĚNU – Jezdci koně krokují, ať již na začátku či konci lekce, tak i o pauzách, vždy tak, aby neomezovali ostatní. Nejezdí na exponované stěně, nýbrž se drží od stěny a sledují trasu ostatních tak, aby jim nevjížděli do kruhů či jiných jízdárenských cviků.
• DODRŽUJEME ROZESTUPY – Při práci na jízdárně vždy dodržujeme rozestupy. Pokud najedeme příliš blízko k jinému koni, extrémně zvyšujeme riziko úrazu. Hrozí nejen kopnutí, ale i zášlap. Ideální vzdálenost mezi jednotlivými jezdci je 2,50 až 3 metry. Obvyklá pomůcka zní: Jezdec vidí mezi ušima svého koně kořen ocasu koně před sebou.
• NEPŘEKÁŽÍME PŘI NASEDÁNÍ A SESEDÁNÍ – Jezdec, který nasedá či sesedá, upravuje si délku třmenů či podbřišníku, sundavá bundu či deku, by tak vždy měl činit v místě, kde za dané situace nikomu nepřekáží, ideálně mimo stěnu, uprostřed velkých kruhů, na středové čáře. Nikdy tedy ne na stěně, diagonále či v písmeni X. Měl by rovněž být ohleduplný a sledovat ruch na jízdárně, prudké stržení bederní deky může vyděsit nejen projíždějícího koně, ale i jezdce.
• VSTUP POUZE SE SVOLENÍM – Ať již chcete vstoupit do haly s koněm či bez něj, vždy použijte smluvený signál a vyčkejte, než vám osoby v hale odpoví a vstup vám umožní. Totéž platí, pokud chcete vstoupit do jízdárny, kde již někdo jezdí. Je slušné, aby se jezdec, který se chce k probíhající lekci přidat, zeptal, zda jeho přítomnost nebude rušivá. Odmítnutí bychom měli vždy akceptovat, i nám se může stát, že za jistých situací budeme potřebovat pár minut klidu navíc.
• LONŽOVÁNÍ POUZE SE SVOLENÍM – pokud chceme koně lonžovat na jízdárně, vždy bychom měli počkat, až se prostor uvolní. Koně lonžujeme s dlouhým bičem a používáme slovní povely, což může ostatní zásadním způsobem rušit. Pokud skutečně nemůžete čekat, musíte požádat jezdce o svolení a beze zbytku respektovat odmítnutí. I v tomto případě platí, že ohleduplnost je nezbytná a přináší výhody všem.
• V prostoru jízdárny nebo opracoviště by měl být přítomen pouze instruktor nebo trenér, ostatní jsou povinni se zdržovat mimo prostor vyhrazený koním a neměli by svým jednáním působit rušivě.

Opracoviště

Stejná pravidla, která platí na jízdárně, platí i na opracovišti!

Pokud se jezdec pohybuje na opracovišti skokových soutěží a chce absolvovat překážku, vždy musí o svém úmyslu hlasitě informovat ostatní jezdce (např. voláme „kolmák“). Na nižších stupních soutěží zajišťuje prostor obvykle instruktor nebo trenér, aby zbytečně nedocházelo k nehodám. Platí ale, že jezdec je plně odpovědný za každý skok svého koně!

Jezdec také musí bezvýhradně respektovat směr, kterým se překážka skáče. Každý skok je vždy označen praporky, které určují směr nájezdu na něj. Věnujte tedy pozornost tomuto označení a samovolně nikdy s praporky nemanipulujte, i to je zakázáno.

Na překážky nikdy nic nesmíme odkládat. Nic jasně definuje situaci. Něco je jak jezdecké sako, tak i batoh nebo bederní deka!

Pravidla jasně říkají i to, že nikdo nesmí držet bariéru skoku nebo se dotýkat stojanu skoku, pokud přes něj koně skáčou. Bohužel fantazii se na opracovištích meze nekladou, a proto někdy můžeme u skoků vidět i takové hrdiny, kteří se na překážku posadí nebo se o ni opírají. To samozřejmě absolutně nelze akceptovat!

Všude tam, kde se pohybuje větší množství koní, opracoviště tedy nevyjímaje, platí, že koně, kteří kopou, musí být na ocase označeni červenou stužkou a jejich jezdec musí brát zvýšený ohled na ostatní jezdce. Jezdec kontaktu kopavého koně s ostatními koňmi aktivně brání a vždy musí být připraven i slovně upozornit na tuto skutečnost. Odbýt zraněného něčím v duchu “Měla sis dávat pozor…” v žádném případě není korektní!

Použití překážkového materiálu, který nepřipravil nebo neodsouhlasil organizační výbor, je zakázané pod trestem diskvalifikace anebo pokuty. Na opracovišti si tedy sami nikdy neumisťujeme žádné skoky, ani kavalety.

Všechny bariéry musí být uloženy v hácích, nebo zcela ležet na zemi. Jeden konec bariéry „kříže“ může spočívat na zemi. Maximální výška nejvyšší bariéry v háku je 130 cm. Bariéry musí být schopny padat snadno kdykoli po úderu. Je dovoleno umístit bariéru na vzdálenou (vzhledem ke směru odskoku) hranu háku, umístit bariéru na bližší hranu háku není dovoleno. Vzdálenost mezi bariérami je 10 až 30 cm. “Prázdné” skoky na opracovišti nestavíme.

Rozměry překážek na opracovišti nesmí být vyšší a širší o více jak 10 cm než je maximální výška a šířka dané soutěže do 140 cm včetně. Jezdec tedy nesmí na opracovišti skákat přes vyšší skoky, než jaká je úroveň, na které bude startovat, a to i pokud mu to v ten daný den mimořádně jde! 🙂

Činnosti, které na opracovišti striktně nesmí být prováděny:

• barování koní libovolným způsobem
• hrubé vedení koně jezdcem nebo zacházení s koněm. Jakákoliv činnost, která může být v rozporu se zájmem koně, není dovolena.
• použití nebezpečných a brutálních udidel. Komisař může kontrolovat udidlo kdykoliv (toto pravidlo je povinné pro pony).

Přesné a plné znění skokových pravidel naleznete zde.

Pravidla bezpečnosti v objektech stájí a sportovišť

Ať již nám to je milé anebo ne, vše, co souvisí s vlastnictvím koně – podmínky jeho ustájení, zoohygiena chovu, ale i naši každodenní činnost s koňmi ovlivňuje celá řada obecně platných a závazných norem a nařízení vlády České republiky. A proto by každý chovatel a jezdec měl znát základní právní normy a pravidla, která jsou pro něj závazná.

Díky jejich znalosti můžeme totiž předejít nejen případným problémům, ale i přestupkům spadajícím do správního řízení. Právo je sice komplikované, lze ho často různě interpretovat, což může vést i k dialogům o jednotlivých ustanoveních či nařízeních, přesto ale platí, že neznalost zákona neomlouvá, a právní vědomí jezdců a chovatelů tedy může být konfrontováno s orgány státní správy či orgány činnými v trestním řízení.

Pokud se v zákonech alespoň základním způsobem neorientujeme, nemáme mnoho možností, nejen jak se platnými zákony řídit, ale i jak se vůči nim prosadit.

Každý z nás by se tedy měl seznámit především s novým občanským zákoníkem (z. č. 89/2012 Sb.), který vstoupil v platnost 1. 1. 2014 a který zásadním způsobem ovlivňuje a upravuje i problematiku týkající se jezdeckého sportu, odpovědnosti za způsobenou škodu na zvířeti a také škodu způsobenou třetím osobám. Tento zákoník upravuje nejen postavení zvířete v naší legislativě, ale zabývá se i tím, jakým způsobem je řešena škoda či újma, kterou zvíře způsobí, či upravuje pravidla platná pro jízdu na koni po pozemních komunikacích.

Nařízení vlády ze dne 10. prosince 2001 (27/2002 Sb.) rovněž upravuje a stanovuje způsob organizace práce a pracovních postupů, které souvisí s chovem zvířat.

Toto nařízení vlády nařizuje povinnost, aby každé chovatelské zařízení a každý jezdecký klub mělo v písemné formě sestavený soubor preventivních praktických opatření a nařízení, který vede ke zvýšení bezpečnosti práce a provozu organizace.

Obvykle se jedná o takzvaný “Řád stáje”. Jakým způsobem je tento soubor pravidel a nařízení nazýván, není významné, důležitý je obsah tohoto řádu, uvedená opatření a jejich dopad na všechny subjekty (osoby), které se v objektu pohybují, sportují či pracují.

S tímto řádem by každý, kdo vstupuje do objektu či prostoru jezdeckého centra či stáje, měl být seznámen a měl by také stvrdit podpisem, že s ním seznámen byl.

Provozovatel objektu (stáje, jezdeckého klubu) má obecnou odpovědnost za každou způsobenou škodu, pokud neprokáže porušení nařízení, pracovního postupu či kázně. Znalost zákona je tedy pro provozovatele skutečně nezbytná.

Řád stáje by měl být vždy umístěn na dobře viditelném místě a osoby, které se pohybují v prostorách objektu, by s ním měly být seznámeny.

Řád stáje vždy vychází z konkrétních místních podmínek a nemůžeme tedy zde o tom, co obsahuje, informovat přesně. V zásadě ale plošně platí, že bez dozoru zodpovědné a kvalifikované osoby se osoba mladší 18 let v areálu stájí a jezdeckých a chovatelských provozů pohybovat nemá (pokud není řádně proškolena nebo není v Řádu stáje uvedeno jinak) a v některých případech, pokud to místní řád takto stanovuje, pak ani pokud je starší 18 let.

Jedeme ven…

Pro úplnost si připomeneme i základní pravidla, která se nás, jezdců, týkají nejen v jezdeckých areálech, ale i mimo ně.

Jízda na koni po pozemních komunikacích se řídí zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Jezdci by tedy i s tímto zákonem měli být alespoň zevrubně seznámeni. Tento zákon v hlavních bodech říká, že:

• Účastníkem silničního provozu je každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích, tedy i jezdec na zvířeti. Jet na zvířeti může pouze osoba tělesně a duševně způsobilá, která je seznámena s předpisy o provozu na pozemních komunikacích.
• Jezdec musí jet při pravém okraji vozovky, pokud neohrožuje či neomezuje chodce, smí jet po pravé krajnici.
• Na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci smí jet na koni pouze jezdec starší 15 let. Osoba starší 12 let smí na koni jet pouze pod dohledem osoby starší 15 let. Osoba mladší 12 let se po těchto komunikacích jako jezdec pohybovat nesmí.
• Jezdci musí vždy jezdit v zástupu, jednotlivě za sebou.
• Za snížené viditelnosti by měl být jezdec na koni označen na levé straně bílým světlem viditelným zepředu a červeným světlem viditelným zezadu. Využití dostatečného množství reflexních prvků by mělo být samozřejmostí.
• Jestliže je zřízen pruh pro chodce nebo cyklisty, nesmí je jezdec na koni využívat. Jezdec na koni se nesmí pohybovat ani po chodníku určeném pro pěší.
• Po dálnicích a silnicích I. třídy se jezdec na koni nesmí pohybovat.
• Od soumraku do úsvitu je zakázáno jet na koni či ho vést na všech silnicích II. třídy.
• Jezdec nesmí před jízdou či v průběhu jízdy užít alkohol či jiné omamné látky.
• Jezdec je povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí, ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu, svým schopnostem a zdravotnímu stavu.

Základní pravidla ovlivňující pohyb ve volné krajině

Jestliže se pohybujeme s koňmi volně terénem, měli bychom být seznámeni s vyhláškami obcí, v jejichž katastrálním území se pohybujeme. Tyto vyhlášky mohou například upravovat vstup do lesa apod.

Nejen z obavy z postihu, ale i z vlastní dobré vůle bychom se měli snažit dodržovat pravidla slušného chování a respektovat práva ostatních.

• Jezdci by vždy měli chránit životní prostředí, ctít pravidla pohybu ve volné přírodě – neničit zbytečně povrch stezek a cest, chránit volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a stromy.
• Jezdci na koni by neměli jezdit mimo lesní cesty a vyznačené trasy.
• Jezdci by měli dbát na bezpečnost – měli by zajistit bezpečnou koexistenci jezdců, chodců a domácích zvířat, měli by při setkání s neznámými jezdci či chodci přejít do kroku a umožnit bezpečný průjezd či průchod a vždy by měli pozdravit. Ač to zní samozřejmě, mnoho z nás se setkalo s takovými jezdci, kteří nejen že nepozdraví, ale jsou schopni těsně minout v plném cvalu neznámou skupinu jezdců, což je nejen neslušné, ale především velmi nebezpečné.
• Jezdci by se měli chovat tak, aby nepoškozovali cizí majetek, neměli by vjíždět do polních či lesních kultur, na neposečené louky, pokud tím poškozují soukromý majetek, a neměli by znečišťovat cesty koňským trusem či odpadky.

Příště se budeme věnovat bezpečnosti při práci s koňmi obecně. Statisticky vzato totiž dochází k většímu množství úrazů a zranění při práci s koňmi ze země nežli při pádech ze sedla.