V dnešním článku o budování, zařizování a vymýšlení zdokonalení na koňských plochách se podíváme na smysluplné tvarování kopců – terasování, nebo prostě a jasně na schody. A podíváme se na ně rovnou na fotografiích, protože ty nám v tomto případě řeknou podstatně víc než tisíce slov.
Každý, kdo má nezatravněný prudší svah a na něm denně se pohybující koně, moc dobře ví, co brzy vzniká… Ano, přesně – nepřítel rozumného hospodáře: EROZE. Jak mechanická, tak vlivem větrů a dešťů. Každá zemina narušená koňskými kopyty do fáze, že vytváří zdupanou hmotu bez travního drnu (drn zpevňuje a brání erozi), se v období sucha pod koňmi rozšlapává na svrchní prach. A co se stane, když fouká? Krom prašnosti, škodící koním, vítr tento svrchní prach odnáší z pozemku jinam…
A což teprve, jsme-li v kopci!
A ještě, když pořádně zaprší!
Prudký déšť nejprve spláchne rozšlapanou horní prachovou vrstvičku pryč ze svahu, načež pod ním i na něm zanechá bláto. Tam, kam splach doputuje, je bláto hluboké, na svahu samém bývá menší, ale stále dostatečné k dalšímu odnášení a shrnování kopyty koní pryč z kopce. Brzy namísto rozumně svažitého kopce běhají koně po prudší a prudší, rozrytější a rozrytější stráni. Která navíc nezadržitelně mizí před očima. A dole pod ní se tvoří halda nánosu, kterou buď průběžně upravujeme a odvážíme (té zbytečné práce navíc!), nebo vše vzdáme a pozorujeme, jak nám koně pod kopcem celý podzim a zimu zapadají do hlubokého bahniska. Začnou-li se přidávat i zranění pohybového aparátu, je nejvyšší čas zapojit technickou část našeho mozku…
Půdní eroze je přírodní proces, při kterém dochází k rozrušování půdního povrchu (ať už působením vody, větru nebo mechanickými zásahy), v důsledku čehož je svrchní úrodný povrch transportován na jiné místo, kde se usazuje.
Erozi dělíme na geologickou (vznikající přírodními procesy) a zrychlenou (vliv člověka, v našem případě koní).
Geologická eroze probíhá postupně a přirozeně, dlouhodobě modeluje reliéf území a je v souladu s půdotvornými procesy. Zrychlená eroze naopak odnáší půdní částice v takovém rozsahu a natolik zrychleně, že nová půdotvorba, velmi pomalý proces, nemá šanci zafungovat.
Shrňme si to:
Chceme neustále přicházet o půdu, chceme ji rozdávat do okolí? Kdo má všech pět pohromadě, ví, že v žádném případě!
Jelikož praxe ukazuje, že zpevnění delších prudších svahů zátěžovými rohožemi (viz foto) zvířatům v mokrá a mrazivá období velmi klouže a mnoho chovatelů hlásí toto řešení jako nepraktické až přímo nebezpečné (hlavně na delších úsecích), nezbývá, než se zaměřit na úpravu pomocí teras/schodů.
A abychom se nebavili v rovině obecné, ale zcela konkrétní, zaskočíme omrknout schody pro koně u Evy Dittrichové:
„Schody naši koně mají cca 7 let… dělali jsme je rok poté, co jsme si přivezli koně domů na velmi kopcovitý pozemek. První rok bez schodů byl tento kopec nepříjemný až nebezpečný, doslova skluzavka. Pro lidi i pro koně. Takže zkusit vybudovat schody byla naprostá nutnost.
Poprvé jsme se do nich pustily jen my holky – vysloveně svépomocí a tak nějak zkušebně… Použily jsme dřevěné menší kmeny, které podržely svah + zabodnuté trubky… to bylo docela dobré, jenže dřevo samozřejmě shnilo.
Původní schody, před velkou rekonstrukcí →
Před rokem schodiště přítel inovoval – dřevo vyměnil za betonové pražce, na jednotlivé stupně položil plné rohože To.Si.-Plast, pod ně hrubý štěrk, jemný perk (žulová drť) a nahoru na rohože opět perk.
Myslím, že schody teď fungují opravdu dobře, koně po nich bez problému chodí, dokonce už to mají tak vypočítané, že s přehledem sklusávají dolů, nahoru to umí i vycválat.
Nad schody nahoře máme udělané odvodnění, aby voda nestékala ze schodů dolů, ale spíše zasákla vedle schodů do svahu (máme tam zbudované takové mini svejly).
Klouzání? – Nezaznamenala jsem jakýkoliv problém, neviděla žádné uklouznutí… možná občas škobrtnutí u koní, kteří jsou tu noví a ze začátku to neznají, ale zvykli si všichni a rychle.
Rohože (zátěžové desky – plné, určené do interiéru, ale vyhovují nám zcela) máme, jak už jsem zmínila, shora zavezené perkem plus se na povrchu usadí ještě i nějaký ten provozní binec – a vše funguje na jedničku! Nad schodištěm máme „silnici“ z klasických venkovních rohoží (perforovaných, ne plných), která vede ke krmelci (opět zasypáno perkem a usazeninami zbytků po kydání).
Schody po rekonstrukci – čerstvá současnost…
Výběhy máme opravdu ve velkých krpálech, a to i ty zimní, tak to byl zpočátku trochu boj, než jsme nalezli funkční řešení. Nyní jsme spokojeni.“
Pár tipů sesbíraných od nás i ze světa:
– POZOR na klíny! V žádném případě nesmí vyčnívat nad hranu schodů!
– pokud používáte tvrdé dřevo s vidinou, že vydrží dlouhá léta, budete překvapeni: koně dokážou nášlapem na hrany rozpraskat a zlikvidovat i dub hodně rychle – určitě rychleji, než plánujete…
– pokud použijete kámen nebo beton, upravte povrch protiskluzovým materiálem a udělejte jednotlivé stupně dostatečně široké, aby vám na nich vydržela materiálu opravdu dostatečná vrstva. U písku počítejte s neustálým odnosem na kopytech, „nespeče“ se. Perk a kamenný prach při dostatečné vrstvě, prolévání vodou a udusávání vytvoří podstatně stabilnější podloží.
– myslete na fakt, že na schody budou dlouhá léta působit, krom zátěže, mechanické i fyzikální vlivy – změny teplot, vlhkost, prudký déšť, sníh a mráz, sluneční úpal. Materiál tedy vybírejte s ohledem na klima stanoviště.
– potřebujete-li jasně vymezit, kudy mají po schodech koně procházet a kudy se pouštět nemají (do boků), použijte zábradlí, zídky, nebo kombinaci obojího
Čím více bláta v okolí, tím více ho koně natahají na schody.
Odklízet z nich neustále nechtěné nánosy není nic zábavného. Pokud zpevníte i kus povrchu nad nimi a pod nimi, ušetříte si práci.
Tak ať se vám dobře buduje!
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
