Přihlásit se
Facebookovou skupinu Prosím, nekrmit! TADY.
Bohužel laická veřejnost stále netuší a nechce tušit, že svými krmicími počiny zvířatům způsobuje velmi bolestivé trápení, které v nejednom případě končí fatálně. Někteří z majitelů uhynulých koní požadovali odbornou pitvu svých zvířat, takže mají podrobně zdokladováno černé na bílém, že koně opravdu odešli na následky překrmení například pečivem, ale i ovocem a zbytky z kuchyně.
Již se vyskytl i případ, kdy kamerový systém zachytil viníka sypajícího přes ohradu koním kárku naloženou směsí odpadků ze zeleniny, ovoce a úklidu své zahrádky i s tisovými větvičkami – tento “dobrý skutek” stál poníka, který byl takto obdarován, bohužel život…
Před časem i náš server přinášel články o Krmičích, tedy o lidech, kteří cestou kolem ohrad s koňmi (a jinými zvířaty) s oblibou lákají naše čtyřnohé kamarády krmivem blíž – a to bez ohledu na varovné cedulky na hrazení, které jasně říkají: NEKRMIT!
Maminky a tatínci s malými dětmi, pejskaři, procházkáři a důchodci – ti všichni s oblibou na svých cestách za vlastním zdravím a odpočinkem ohrožují s klidem a úsměvem zdraví cizí, to koňské. Bohužel si většinou neuvědomují rizika, které podání i jediného jablka, kousku chleba nebo i obyčejné trávy od cesty může způsobit. Protože prostě NEJSOU JEDINÍ, kdo jde za den kolem a pociťuje potřebu do ohrady něco dobrého hodit – a to nemluvím o kategorii lidí, kteří sice o následcích překrmených zvířat velmi dobře slyšeli (koneckonců přečíst si zákazové cedulky na ohradách zvládne každý…), ale rozhodli se je ignorovat, protože oni přece dají “jen jedno jediné jablíčko a jeden jediný kousek rohlíku, to neublíží”! Ovšem faktem, že jsou ten den již dvacátými kolemjdoucími s podobným uvažováním (a kdo ví, kolik jich ještě bude po nich) se již nezaobírají… 🙁
Krmení zvířat v ohradách ať už ovocem, zeleninou, pečivem či natrhanou trávou a jinými rostlinami (bohužel občas jedovatými či postřiky z polí kontaminovanými) je velmi, ale opravdu VELMI nebezpečný skutek, který má do jakéhokoli samaritánství na hony daleko! Je to také absolutní nerespekt k soukromí a majetku druhých.
Každé – a opravdu KAŽDÉ! – zvíře ve výbězích má totiž svého majitele. U koní je jisté, že naprostá většina z těchto lidí svá zvířata miluje a bere je jako životní souputníky a kamarády, často doslova jako členy rodiny. Měsíčně je ustájení stojí tisícové částky, nezbytná kopytářská a veterinární péče další a další, takže opravdu své koně nevlastní coby zdroj příjmů – v drtivé většině naprosto naopak! Věru i bez aktivit Krmičů máme s koňmi nemalá peněžní vydání měsíc co měsíc, to si prosím všichni, kdo sami koně nevlastníte, uvědomte! Náklady na pořízení a držení koní mohou jít ročně do statisíců, strach o zvířata mnohdy velmi finančně zatíženým lidem také nepřidává na pohodě. Ti, kdo svým koňským kamarádům obětují první poslední a mnohdy kvůli nim zvládají i dvě tři zaměstnání, aby finanční stránku majitelství koní utáhli, jsou potom logicky velmi hákliví na své svěřence. To je další faktor, který si ti, co krmí, neuvědomují – mnohdy nepříjemní koňáci nejsou nepříjemní pro nic za nic…
Proto velmi prosím, berte v úvahu city i starosti, které se svými zvířaty my, jejich majitelé, máme! Naše vyčerpání je často obrovské, přesto musíme koně denně ráno i večer (to minimálně) obstarat, včetně těžkých prací, ne jen ježdění! A jelikož koňáci své koníky skutečně velmi prožívají a řeší každé jejich bebíčko, bývá častým pravidlem, že si své svěřence drží na vyvážených krmných dávkách sestavených za nemalý peníz odborným výživářem, obzvláště, je-li koník zdravotně jakkoli problémový (nejen nemocný, ale třeba i obyčejně tlustý – ano, i tento faktor se u koní musí řešit).
Laik by se divil, jak mnoho pozornosti koňák výživě svého koně věnuje. Proto neseme velice nelibě, pokud nám zvířata kolemjdoucí učí na žebrání – a kůň, stejně jako malé dítě, obrovsky rychle pochopí, že “dychtivá očička”, která na procházkující občany udělá, velmi rychle povedou k nabídnutí pamlsků. My, koňáci, si při současném stavu neukázněnosti kolemjdoucích lidí nemůžeme dovolit chápat, že dětem udělá nabídnutý kousek chleba a nebo i jen trs kolem ohrady rostoucí trávy radost. Pokud totiž tato “radost” vede k potyčkám mezi koňmi o nabízené krmení a tudíž k úrazům, k trávicím obtížím a často vleklé a obrovské bolesti našich koní, k naučenému žebrání na kolemjdoucích a občas i ke smrti koní z překrmení – potom opravdu neznáme slitování a boj s nezodpovědnými Krmiči vést musíme a také povedeme.
Přesto všichni doufáme, že žádný “boj” nebude třeba. Že postačí osvěta, se kterou nám každý slušný člověk ochotně pomůže. Že se vy, kolemjdoucí, necháte právě v zájmu koní, kolem kterých s dětmi chodíte a můžete jim je zatím denně v rámci procházky v krajině ukazovat, pohnout ke slitování. Že přestanete nedovoleným krmením koním ubližovat…
Ve výše uvedených článcích jsme se velmi podrobně zabývali důvody, proč je toto jednání nejen neetické, ale dokonce velmi nebezpečné – jak zvířatům, peněženkám a citům majitelů zvířat, tak ale i Krmičům samotným. Prosím, přečtěte si je a šiřte je!
(Dostihový den Elektrizace železnic Praha.) Po téměř sedmi měsících dnes skončila letošní dostihová sez...
Devítiletá klisna českého chovu doběhla v I. kvalifikaci na 135. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou druh...
