Bláto a nemoci

Dlouhodobější vlhko bohužel narušuje ochrannou bariéru kůže i rohoviny kopyt tím, že je nechá nasáknout vodou a mění jejich pevnost i pružnost. Přemočená pokožka je měkčí a snáze praská, takže se otevírají potenciální brány pro vstup infekce do hlubších vrstev kůže či dokonce podkoží.

Velký význam zde má ale i bláto, a to hned ze dvou důvodů:

Z tohoto hlediska je nejhorší kombinací hluboké bahno smíchané s trusem a močí koně; agresivní koňská moč pomáhá narušovat pokožku a rohovinu, trus je zdrojem mnoha potenciálně patogenních mikroorganismů.

Pokud se k tomu všemu ještě přidá náhlé ochlazení, vytrvalý déšť a vítr, oslabí se i celková imunita koní a hůře se pak všudypřítomným „breberkám" brání.

Při pobytu v bahně zcela logicky nejvíce trpí kopyta a kůže v oblasti spěnky. Ochranná bariéra těchto tkání se naruší a patogeny z prostředí mohou vesele způsobovat onemocnění, která často dokážou pořádně zamávat se znalostmi i trpělivostí majitelů či dokonce veterinářů. Pojďme se podívat na některé časté zdravotní problémy, které se nemusí vyhnout ani těm nejopečovávanějším koním.

Když podlehne kůže

Pobyt v zabláceném výběhu má mnoho lidí – právem – spojeno s podlomy. Přestože tento zánět kůže v ohbí spěnky může mít opravdu hodně příčin (viz přiložené soubory v diskusi Podlomy-anketa), s deštivými podzimními plískanicemi nejvíce souvisí tzv. dermatofilóza. Je to nemoc způsobená bakterií Dermatophilus congolensis, která postihuje právě převážně kůži koní vystavených dlouhodoběji vlhku a blátu. Infekce touto bakterií se projevuje šupinatou kůží, zpočátku pokrytou sérem a později strupy, z níž časem začnou snadno odpadávat chomáčky chlupů a tvořit se olysalá místa – může se jednat o spěnku (podlom), ale i o holeně koní (častěji jsou to holeně zadní, možná proto, že při chůzi a běhu na ně koně házejí z předních nohou více bláta a kůži zde více poškozují), v našich podmínkách pak bývá méně často postižená i kůže na trupu, především na hřbetě a horní ploše zádě.

Jakmile se objeví zmíněné léze na kůži končetin, je třeba ihned jednat. Přestože tato infekce nezpůsobuje nevratné změny, stává se, že v ohbí spěnky může dlouho přetrvávat zesílená kůže, která i za mnoho měsíců praská a způsobuje problémy.

• V první řadě je nutné, aby kůň přebýval na suchém a čistém místě.
• Končetiny koně se důkladně umyjí od bláta, a pokud je na nich delší srst, je nejlepší ji ostříhat, aby léčba byla účinnější. Umyté končetiny se musí důkladně osušit, buď měkkou osuškou nebo třeba fénem nastaveným na nižší teplotu.
• Základem ošetření pak je odstranění vzniklých stroupků, protože pod nimi se bakterie drží a množí. Bude potřeba je změkčit, ať už vodou (dezinfekčním roztokem) nebo olejíčkem, a pak opatrně prsty sloupnout.
• Obnaženou jemnou kůžičku je pak vhodné dezinfikovat, osvědčený je roztok povidon jodidu či chlorhexidinu. Ujistěte se, že roztok neskončil pouze na chlupech a omezte se na potírání skutečně jen změněných míst. Pokud budete plošně dezinfikovat celou končetinu, budete z ní odstraňovat i prospěšné bakterie, které chrání kůži před patogeny.
• Odstraňování stroupků a dezinfekce obnažených míst se provádí denně, dokud se na končetinách stroupky tvoří. Jakmile už žádný nenajdete (obvykle je to otázka několika dnů), můžete s touto procedurou přestat a je třeba počkat pár dní, než se kůže dostatečně zacelí a bude opět odolná. Do té doby má být kůň stále v suchu a čistu.
• Před další infekci je možné končetiny chránit „umělou bariérou" proti vlhku, například namazáním olejem a pečlivým každodenním opatrným čištěním končetin a jejich sušením.
• Rozhodně není dobré končetiny bandážovat, protože pod bandáží se drží vlhko, což podporuje rozvoj infekce.

Může se stát, že popsaná léčba nebude dostatečná, situace se ani za 2-3 dny nezačne zlepšovat, končetina začne bolet, hřát, objeví se otok a hnis. Pak je třeba volat veterináře, protože velmi pravděpodobně přešla povrchová dermatofilóza v hlubší zánět: lymfangitidu či flegmónu.

Problémy pod kůží

Vlhkem a bahnem poškozená kůže může propustit bakterie až do podkoží. A nemusí to být pouze Dermatophilus, ale jakékoli bakterie běžně se nacházející v prostředí a koním se zdravou kůží nijak neškodící. Pokud v takovém případě dojde k zánětu mízních cév, nazýváme tento stav lymfangitida, pokud se začne tvořit hnis, pak vzniká flegmóna (nebo absces, pokud je tento hnis uzavřen v ohraničené dutince).

Problém obvykle poznáme už na první pohled: postižená končetina (častěji zadní) začne rychle otékat, až vypadá doslova jako sloup. Je na dotyk teplá, velmi bolestivá a kůň často kulhá, nezřídka je postižený celkový stav koně, který má horečku, je skleslý, nežere. Často nelze najít ranku, kterou se infekce dostala do tkání, v jiných případech může být flegmóna následek podlomů, ale třeba i abscesu lokalizovaného v patce.

Protože zanícené mízní cévy se mohou v některých případech „zhojit" zmnožením jizvovitého vaziva a celkovým zesílením končetiny (sloní noha), je třeba podchytit už první stádia tohoto onemocnění a správně je léčit. Veterinární pomoc bude nevyhnutelná.

• V první řadě je třeba hledat a řešit příčinu flegmóny, ať už je to ranka, podlom, pobyt v bahně nebo třeba absces. Kůň má být v suchu a čistu, protože končetina je bolestivá, pak i v klidu.
• Špinavou končetinu je třeba umýt a osušit (opatrně, koně to velmi pravděpodobně bude bolet a může i kopat).
• Přivolaný veterinář podá injekčně antibiotika, a to aspoň na 5 dní; podle situace může dát i léky tlumící zánět a/nebo lokální antibiotika na aplikaci přímo na kůži (většinou pokud je flegmóna spojená s tvorbou krust či jiných kožních lézí).
• Na to, zda končetinu chladit nebo zahřívat, panují nejednotné názory, především první dny onemocnění. Obecně lze doporučit po dobu prvního dne nebo dvou chlazení, pokud kůň drží, někdy koni naopak udělá dobře teplo hned od začátku; pokud mu stříkání či jiná forma lokální léčby nedělá dobře, nechejte končetinu být. Bandáže během prvních dnů většinou nejsou dobrá volba, koně bolí končetina už na dotyk a stažená bandáž může být doslova utrpení. Pokud však nic nenamítá, lze mu končetinu zabandážovat.
• Za den či dva obvykle začnou antibiotika působit, končetina už není tak oteklá a hlavně už nebolí. Kůň přestane kulhat a nechá si na ni sáhnout. V tuto chvíli je vhodné podpořit hojení poškození mízních cév a podpořit odvod naměstnané mízy tím, že se kůň začne vodit a mezi procházkami se noha bandážuje a drží v teple. I později je dobré dopřát koni co nejvíce pohybu po suchém povrchu a mezitím ho bandážovat.
• Většinou se noha postupně dostane do původního stavu asi za 3 týdny, ale v některých případech hojení postupuje pomaleji; pak může být dobré přiložit zapařovací obvaz (například přes noc).

Přesuňme se ale o kousek níž, ke kopytům. Rohovina kopyt koní stojících stále v mokru měkne, ztrácí odolnost a pevnost, hůř chrání vnitřní struktury před mechanickým působením vnějšího prostředí – tlakem či rozložením zátěže. Většina problémů s kopyty však pochází z toho, že koně stojí celý den v rozbředlém blátě a na noc zase ve stáji, kde jim podestýlka kopyta vysušuje. Cyklus přemočení a vysoušení způsobuje, že kopytní rohovina praská, a tak se „otevírají" dveře vzniku kopytních infekcí. V souvislosti s podzimními plískanicemi můžeme očekávat zvýšený výskyt především dvou onemocnění: hniloby střelu a kopytního abscesu.

„Nahnilá" kopyta?

Po mnoha letech dohadů a diskusí se v současné době považuje za původce hniloby střelu bakterie Fusobacterium necrophorum, která se normálně nachází v trusu a organické hmotě. Žije v nepřítomnosti kyslíku a má ráda vlhko a tmu. Pokud má kůň kontrahovaný střel s hlubokými střelovými rýhami, takže se v nich dobře drží nečistoty včetně trusu, pokud je rohovina toho střelu narušená působením vlhka, přesychání nebo chemickými látkami (například koňská moč), je toto místo ideální pro život a množení této bakterie – a pro její další rozklad rohoviny.

Hnilobu lze například od „přemočené" střelky poznat podle tvorby páchnoucí černé hmoty vzniklé z rohoviny rozložené bakteriemi. Postižené kopyto má většinou měkký střel s popraskaným povrchem či vyloženě rozpadlým vzhledem, pokud do hluboké střelové rýhy zajedete háčkem, koně to bolí. Někdy může být hniloba střelu tak hluboká, že kůň kulhá. Pokud tento problém přetrvává dlouho, střel se zužuje a jsou situace, kdy dojde k jeho zničení.

Nejlepší prevencí hniloby je – kromě čistého prostředí – především korektní tvar kopyt se širokým střelem a mělkými střelovými rýhami a dostatečný pohyb koně, který podporuje dobré prokrvení škáry střelu a tedy i tvorbu kvalitní rohoviny (nejhůře jsou na tom koně, kteří mají těsná kopyta a celý den prostojí ve stáji či v malém a často zabahněném výběhu). Pokud už se stane, že kůň hnilobou onemocní, je třeba pro její zvládnutí dodržet několik důležitých zásad:

• Kůň musí být po dobu léčby v suchém a čistém prostředí a má mít možnost pohybu (ideální je zde dobře drénovaný „suchý" výběh, jak byl popsán v minulém článku tématu měsíce).
• Je třeba důkladně vyčistit kopyto, umýt ho celé včetně hlubokých střelových rýh (kartáček, obvaz apod.).
• Poté se musí odstranit odumřelá rohovina (někdy i opakovaně).
• Střelové rýhy se následně dezinfikují; vhodné jsou především jodové přípravky. Dezinfekce se musí dostat i do hloubky, pokud je hniloba hluboká.
• Pokud je střel příliš rozmáčený a měkký, pomůže k jeho vysušení použít například modrou skalici; stačí i roztok, zdaleka není nutné ji pražit do šeda. Modrá skalice zároveň dezinfikuje. Na rozdíl od méně dráždivých a vysušujících dezinfekčních přípravků (např. povidon jodid) je však dobré ji používat jen několik dní za sebou. Samozřejmě místo uvedených chemikálií lze použít celou řadu dalších osvědčených přípravků, měly by však mít prokazatelně dezinfekční účinek (např. chlorhexidin, roztok hypermanganu), a pokud kopyto vysušují (kromě modré skalice například genciánová violeť), je třeba je používat jen krátkodobě. Peroxid vodíku či jodová tinktura nejsou vhodné, protože poškozují živé tkáně a při styku s nimi způsobují bolest.
• V případě, že hniloba je příliš hluboká a zasahuje citlivé tkáně kopyta, je třeba situaci řešit s veterinářem, který může podat antibiotika a/nebo kopyto ošetřit chirurgicky.

Někdy je léčba skutečně zdlouhavá a může trvat týdny, než se zbavíte bakterií a zabráníte dalšímu rozpadávání rohoviny střelu. Pamatujte, že kromě čistoty a sucha je důležitý pohyb a mechanická stimulace střelu, aby byl dobře prokrvený a rostla rychleji kvalitní rohovina. Zavřít koně v hluboce nastlaném boxe a čekat, až hniloba pod náporem modré skalice pomine, je dost krátkozraké řešení.

Hnis v kopytě

S mokrem a bahnem se často pojí další velmi nepříjemný kopytní problém: abscesy neboli lokalizované nahromadění hnisu mezi kopytní škárou a rohovinou. Protože rohové pouzdro se nemá kam roztáhnout, tvořící se hnis je doslova natlakován v těsném prostoru a kopytní absces je nesmírně bolestivou záležitostí; kůň se často nemůže postavit na postiženou nohu a vypadá, jako by ji měl zlomenou. Absces se může vytvořit doslova přes noc – nebo zraje a klube se nekonečných několik dní, během nichž kůň kulhá či odmítá chodit, aniž by na první pohled bylo něco zřetelného vidět.

Jeho vzniku napomáhá již zmíněné namáčení a vysychání kopyt, které způsobuje popraskání rohoviny a následné proniknutí mikroorganismů z prostředí do živých kopytních tkání, kde se pomnoží a produkují hnis. Absces může vzniknout i zhnisáním „obyčejného" otlaku, který vzniká často tak, že vodou změklé (nebo nadměrné vystrouhané) kopyto šlápne na tvrdý předmět nebo vmáčknutý kamínek či přerostlá rohovina (například rozpěrek) s každým krokem stlačuje citlivé tkáně pod sebou. Příčinou kopytního abscesu však mohou být tzv. sukně, čili přerostlé kopytní stěny, které se páčí od chodidla a roztahují lístkové spojení bílé čáry. V neposlední řadě se abscesy objevují po proniknutí cizího tělesa do kopyta (nášlap, zakování apod.).

Přestože kopytní absces může být někdy velmi dobře schovaný, dříve nebo později ho lze diagnostikovat stlačením diagnostickými kopytními kleštěmi; pokud jimi zmáčkneme postižené místo, kůň zareaguje bolestivě, v některých případech lze dokonce chodidlo doslova promáčknout až do abscesu.

Jakmile se zjistí, kde se absces nachází, léčba většinou probíhá následovně:

• Citlivé místo se kopytním nožem „otevře" a hnis se tímto vypustí ven. Dobré je vyříznout trychtýřovitý otvor, aby se zase nezatáhl a mohl drénovat.
• Drenáž je velmi důležitým bodem léčby abscesu, bez ní se problém bude vracet. Otvor je třeba vypláchnout dezinfekcí a vycpat například gázou, která se kopytním obvazem zajistí proti vypadnutí.
• Kůň musí stát v suchém a čistém prostředí a ideální ho je často provádět, protože pohyb drenáž podporuje.
• Drenáž se denně vyměňuje až do chvíle, kdy už je gáza suchá a v otvoru se netvoří další tekutina.
• Pak se kopyto pouze udržuje pod obvazem v suchu a čistu, aby se otvor zacelil.

Rozhodně není vhodné nechat absces provalit ven korunkou. Jednak dojde ke zbytečně rozsáhlejšímu poškození kopytní škáry a jednak se otvor směrem nahoru mnohem hůře drénuje; takové případy většinou končí opakovaným výskytem abscesu.

Podzim a infekce

Nejen kopyta a kůže trpí infekčními nemocemi ve vlhkém, chladném počasí; koně bývají často postiženi i infekcemi dýchacích cest. Ty se mezi nimi šíří převážně kapénkovou infekcí a k nakažení přispívá kromě již zmíněného oslabení celkové imunity náhlými změnami počasí i fakt, že většina koní je očkována jednou ročně, a to začátkem roku nebo brzy na jaře. Takto vyvolaná imunita většinou vydrží několik měsíců, takže k podzimu je titr protilátek natolik nízký, že náhlý nápor virů dostatečně nezvládne a vyvolá u koně klinicky patrné příznaky dýchacích potíží. Preventivním řešením je očkovat koně dvakrát ročně, a to tak, aby druhé očkování přišlo ještě v době sucha a přiměřeného tepla, čili ideálně začátkem září. Pomůže to pak i rekreačním koním, s nimiž se jejich majitelé rozhodnou jet na konci sezóny na Huberta. Na podzimní plískanice je prostě potřeba se připravit.