Stav krajiny České republiky je dlouhodobě neutěšený. Menší výměry a mozaiku biotopů nahradila intenzivně obhospodařovaná kulturní step a hustý převážně monokulturní les. Hranice lesa a bezlesí jsou v krajině striktně dány, jednotlivá rostlinná společenstva se již dávno nemísí a neprolínají a lesostep, tolik potřebná pro druhově bohatou faunu a flóru, prakticky vymizela. Červené seznamy naší flóry a fauny nabízí mimořádně smutnou statistiku. V posledních dvou stoletích došlo na zánik téměř šesti set druhů rostlin a za posledních sto let jsme nenávratně ztratili asi tři tisíce druhů hmyzu. Z naší krajiny samozřejmě nemizí jen rostliny a hmyz, ale i jiní bezobratlí a spolu s nimi také obojživelníci, ptáci a savci. V drtivé většině se jedná o druhy vázané na biotopy udržované pastvou. Jedinou možností, jak tento mimořádně nebezpečný proces zvrátit, je mozaikové hospodaření, podpora návratu druhově bohatých pastvin do krajiny a citlivý, individuální a pružný přístup při jejich obhospodařování.
Tento problém samozřejmě není žádnou žhavou novinkou. Proto v posledních desetiletích lze v zemědělské politice zaznamenat jisté dílčí změny a podpora extenzivní pastvy dobytka se stala součástí řady dotačních programů. Projevuje se tato změna v přístupu na skladbě flóry a fauny? Měl by mít v těchto změnách své místo i kůň? To jsou otázky, na které by bylo dobré znát odpovědi!
V nedávné době se velké množství výzkumných projektů zaměřilo na sledování vlivu volně se pasoucích velkých kopytníků, včetně tzv. „divokých“ koní v rezervacích, a většina těchto projektů doložila pozitivní efekt jak na biodiverzitu, tak i strukturu rostlinných společenstev. Tyto výsledky však nejsou přímo přenosné na zemědělské pastviny s domestikovanými koňmi a v současné době tedy existuje značný nedostatek vědeckých poznatků o účincích pastvy domestikovaných koní na vegetaci v běžném zemědělském kontextu. To má negativní důsledky pro praxi v chovu koní, která je často vnímána jako nevhodná a způsobuje konflikty ve využívání půdy v příměstské a venkovské krajině. Jak to tedy je? Je, nebo není pastva domestikovaných koní pro spásané travní plochy přínosem?
Na obecně platné – a tak i prakticky použitelné – závěry si my, koňáci, bohužel budeme muset ještě nějaký čas počkat. Odborných studií ještě není k dispozici dost. Naději na lepší zítřky ale rozhodně přináší studie, kterou publikovali Anja Schmitz a Johannes Isselstein z univerzity v Göttingenu. Tato práce je totiž první observační studií, která systematicky zkoumala vegetační charakteristiky výběhů spásaných koňmi na obhospodařovaných pastvinách mírného pásma, a její závěry jsou pro nás více než povzbudivé.
Musíme si uvědomit, že louka není pastvina. Hodnota louky a pastviny je z hlediska biodiverzity diametrálně odlišná.
Jestliže tedy chceme na trvalých travních porostech mít odolný a kvalitní pastevní porost a myslíme i na biodiverzitu, je nezbytnou nutností dlouhodobá celosezónní pastva. Pokud totiž dlouhodobě sklízíme z trvalých travních ploch seno, dochází k postupnému ochuzování stanoviště, což se ve výsledku může negativně projevit snižováním druhové rozmanitosti jak rostlin, tak i živočichů. Plošný způsob obhospodařování luk strojovou mechanizací navíc je pro zde žijící bezobratlé zcela nevhodný, protože během krátkého období je v dané lokalitě posečena většina travních porostů. Mimoto dnes převážnou část intenzivně obhospodařovaných pastvin tvoří polopřirozená společenstva, založená výsevem, který od prvopočátku tvoří nízký počet druhů. Pokud tedy jde o ochranu přírody, pak pastviny jednoznačně převyšují hodnotu louky. A to je informace významná.
Mnozí majitelé půdy a hospodařící zemědělci nevidí na svých pozemcích koně rádi. Chovatelé koní, kteří hledají pastviny k nájmu, se proto často setkávají s neochotou. Proč? Vzhledem k nedostatku relevantních informací je totiž rozšířen názor, že koně pasoucí se na trvalých travních porostech nejsou slučitelní s trvale udržitelným způsobem hospodaření na pastvinách. Majitelé pozemků proto při cíleném využívání pastvin raději preferují „tradiční“ skot.
V čem je problém?
Nedopasky mohou na intenzivních pastvinách zaujímat až 20 % pastevní plochy. Vznikají na pokálených místech a také tam, kde rostou méně chutné, jedovaté, ostnité nebo žahavé druhy rostlin. Zvykli jsme si vnímat pastviny s nedopasky jako pastviny neestetické, nezdravé a zanedbané. Opak je ale pravdou. Nedopasky mají na pastvinách svou funkci a význam. Pokálená místa totiž nabízí volné plochy pro klíčení a přežívání semenáčků a také prostor pro přežívání druhů se vzpřímeným růstem (kostřava luční, chrpa luční, zvonek rozkladitý, chrastavec rolní, šalvěj luční, …). Nedopasky tedy představují prostor ke generativnímu rozmnožování přítomných rostlin, ke kvetení a dozrávání jejich semen. Vyšší porost na jinak nízce pasené pastvině také poskytuje úkryt a potravu hmyzu a ptákům. Pokud nedopasky nepřesahují 30 % plochy porostu, není proto sečení nedopasků vhodné, protože nedopasky jsou – ať už se nám líbí nebo ne – skutečně nezbytné pro přežití celé řady druhů rostlin a bezobratlých a také umožňují hnízdění některých druhů ptáků (například linduška luční, skřivan polní). Sečení nedopasků by z těchto důvodů mělo probíhat maximálně jednou ročně, a to až na podzim po ukončení pastvy a vždy pouze na jedné polovině půdního bloku. Nedopasky totiž nejsou problém. Jsou to ostrůvky života pro ty, kteří na vypasených plochách nepřežijí. Koně tedy nejsou bordeláři, jsou dárci prostoru a klidu.
Účinku dlouhodobé pastvy koní na charakteristiky vegetace pastvin byla až doposud věnována malá pozornost, zejména ve srovnání s pastvou dobytka. Vědci Anja Schmitz a Johannes Isselstein z univerzity v Göttingenu se proto rozhodli studovat relativní význam pastevního systému a pastevních druhů v obhospodařování travních porostů s využitím vegetačních znaků jako indikátoru udržitelného hospodaření. Do jaké míry pastva koní skutečně představuje udržitelný způsob hospodaření na pastvinách? V rámci výzkumu byly sledovány a porovnávány travní porosty na zemědělských pastvinách v západním středním Německu spásané koňmi za dvou různých podmínek – kontinuální nebo rotační pastva – s výběhy spásanými dobytkem za podobných podmínek.
Na 156 zkoumaných výbězích bylo v rámci studie nalezeno celkem 179 druhů rostlin. Průměrný počet druhů na výběh ve vymezených vzorkových oblastech byl 57 a pohyboval se v rozsahu od 24 do 129. Ve výsledku bylo pozorováno výrazně více rostlinných druhů a více indikačních druhů s vysokou přírodní hodnotou ve výbězích nepřetržitě spásaných koňmi (kontinuální pastva), než tomu bylo ve výbězích kontinuálně spásaných skotem. Mezi výběhy střídavě spásanými koňmi (rotační pastva) a střídavě spásanými výběhy skotu však nebyly významné rozdíly v druhové bohatosti nebo v druhové bohatosti s vysokou přírodní hodnotou.
Zjištěním této studie tedy je skutečnost, že druhová bohatost a botanické složení ve výbězích spásaných koňmi jsou významně ovlivněny praktikovaným systémem pastvy – tedy tím, zda jsou koně trvale drženi na stejné pastvě (stálá nebo trvalá pastva) nebo zda jsou pastviny rozděleny a využívány pouze po určitou dobu, než dojde ke změně (rotační pastva). Trvale využívané pastviny tedy měly výrazně vyšší druhovou bohatost než ty pastviny, které v obdobném managementu spásal dobytek.
Skutečnost, že kontinuální, nepřetržitá pastva koní vede k výrazně vyšší biologické rozmanitosti než pastva dobytka, je mimořádně cenné zjištění, protože mnoho takových pastvin je v Německu umístěno v lokalitách s vysokou přírodní hodnotou. Pro představu – 14 % pastvin v Německu bylo v nedávné době nově vyhodnoceno jako oblasti s vysokou přírodní hodnotou. To znamená, že se jedná o ekologicky zvlášť cennou půdu. Právě takové lokality si samozřejmě zaslouží specifický přístup a intenzivní způsob ochrany a dost možná se v nich do budoucna tedy již nebude pást dobytek, ale kůň.
V dané souvislosti je zajímavé také zjištění, že pastviny, které pásli koně, měly větší rozmanitost travní plochy než pastviny, na kterých se pásl dobytek, a to bez ohledu na systém pastvy. Tato větší rozmanitost travních ploch je z hlediska biodiverzity velkým přínosem – větší rozmanitost různých podmínek prostředí (výklenky, vysoké nedopasky) v malém prostorovém měřítku totiž umožňuje vyšší druhovou bohatost rostlin a tak i živočichů v dané lokalitě.
V zemědělství je doposud obecně upřednostňována rotační pastva před pastvou trvalou, protože rotační pastva zajišťuje rovnoměrnější využití zelené píce, snižuje tvorbu ploch s různou výškou travního porostu, zabraňuje nadměrné pastvě a poskytuje kvalitnější zelenou píci. Výsledky této studie ale naznačují, že tento přístup není tak smysluplný, jak se dříve myslelo.
Přestože koně jsou díky svému specifickému pastevnímu chování obecně považováni za „problematičtější“ druh, než je skot nebo ovce, a pastva koní je spojována s určitými environmentálními riziky, zdá se, že opak je pravdou. Tato studie žádná vyšší rizika spojená s pastvou koní nepotvrdila, alespoň ne ve vztahu k přírodní hodnotě koňmi užívaných pastvin. Bylo tomu právě naopak.
Kontinuální pastva koní vedla k výrazné floristické rozmanitosti ve výbězích a druhová bohatost na koňmi pasených pozemcích byla silně spojena s touto heterogenitou. Závěr je jednoznačný. Pastvou koní zřejmě lze obhospodařovat a udržovat travní porosty s relativně vysokou floristickou diverzitou ve srovnání s pastvinami obhospodařovanými skotem pro produkci mléka. V přímém srovnání s výběhy spásanými dobytkem si koňské výběhy nevedly z hlediska přírodní hodnoty těchto pastvin v žádném sledovaném parametru hůře. V Německu obhospodařují 15–20 % z celkové plochy travních porostů majitelé koní, v některých regionech je to až 30 %. Pokud by mělo dojít k navýšení těchto čísel, nezdá se, že by to měl být problém. Spíše naopak.
Neutěšený stav travních porostů v České republice odráží problémy s jejich zcela nevhodným managementem, což jednoznačně vede ke snižování biodiverzity lokalit. Situace, kdy během jednoho týdne zmizí kvůli sečení či mulčování všechna travní hmota na stovkách hektarů jedné konkrétní lokality, má na mnoho složek daného biotopu drtivý dopad a biodiverzitě jednoznačně neprospívá. Nad systémem péče o naši krajinu se proto musíme zamyslet. Údaje získané z této studie jednoznačně podporují potenciální roli chovu koní při udržování druhově bohatých pastvin v mírném klimatu. Koně by proto měli dostat zelenou a na jejich hlavy skloněné mezi stébly by se všichni měli začít dívat s nadšením a ne jen se špatně skrývanou nelibostí.
Zdroje:
Anja Schmitz, Johannes Isselstein: „Effect of Grazing System on Grassland Plant Species Richness and Vegetation Characteristics: Comparing Horse and Cattle Grazing“
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
Ochránci přírody začali vykupovat pozemky pro rezervaci zubrů a divokých koní v Doupovských horách v Karlova...
