Bez černý (Sambucus nigra) je keř, který ke stájím a hospodářství patří odjakživa. Roste v podstatě všude – lemuje příjezdové cesty, osidluje rumiště i zapomenuté kouty a obsazuje místa, kde se jiné zeleni nedaří. V lidovém léčitelství je symbolem zdraví, což potvrzuje i staré české přísloví: „Před lékařem smekni, před bezinkou klekni.“ V hippologii však toto pořekadlo rozhodně neplatí.
Zatímco pro člověka je bez černý lékárnou, u koní představuje požití této rostliny závažné riziko akutní kyanidové intoxikace. Otravy toxiny, které tato rostlina obsahuje, sice nepatří mezi každodenní diagnózy, o to dramatičtější je však jejich průběh. Jako chovatelé koní se před touto rostlinou musíme mít na pozoru – hranice mezi „neškodným křovím“ a akutním ohrožením života je v tomto případě tenčí, než se na první pohled zdá.
Jedním z nejrozšířenějších mýtů mezi chovateli je přesvědčení, že kůň disponuje neomylným instinktem, který mu zabrání v konzumaci jedovatých rostlin. Tento instinkt sice do jisté míry existuje, ale v moderním chovu často selhává vlivem vnějších podmínek:
Bez černý obsahuje kyanogenní glykosidy, především sambunigrin a prunasin. Tyto látky jsou v rostlině uloženy odděleně od aktivačních enzymů. V momentě mechanického narušení rostlinného pletiva (žvýkání, drcení, vadnutí) dochází k jejich kontaktu s enzymem beta-glukosidázou.
Následuje enzymatická hydrolýza, jejímž výsledkem je uvolnění volného kyanovodíku (HCN). Kyanidový anion (CN-) se po absorpci bleskově váže na trojmocné železo (Fe3+) v aktivním místě cytochrom c oxidázy, klíčového enzymu v mitochondriálním dýchacím řetězci.
Tímto procesem dochází k zastavení oxidativní fosforylace. Vzniká histotoxická hypoxie – stav, kdy je v krvi přítomen dostatek kyslíku, ale buňky ho nejsou schopny využít k produkci energie (ATP). Orgány s nejvyšší energetickou spotřebou (mozek a myokard) selhávají jako první.
Míra rizika není v rostlině rovnoměrná, přesto by kůň neměl mít přístup k žádné jeho části.
| Část rostliny | Míra rizika | Charakteristika |
| Listy | Extrémní | Nejvyšší koncentrace glykosidů, zejména v jarním a zavadajícím stavu. |
| Kůra a větve | Vysoká | Nebezpečné u koní s tendencí k okusování dřeva v padocích. |
| Kořeny | Vysoká | Toxické oddenky představují riziko při vytrhávání keřů či zemních pracích. |
| Nezralé plody | Vysoká | Zelené bobule jsou plné toxinů; rizikové v pozdním létě. |
| Zralé plody | Střední | Dužina je méně toxická, ale semena zůstávají nebezpečná. |
| Květy | Nízká | Nejméně riziková část, přesto nevhodná ke zkrmování. |
Toxický však není jen bez černý. Velké nebezpečí představuje i jeho příbuzný – bez chebdí (Sambucus ebulus). Na rozdíl od bezu černého se jedná o bylinu, která netvoří dřevnatý kmen, ale přímé stonky, které na zimu odumírají. U nás roste především v jižních a východních Čechách a na horách jako je Šumava, Beskydy či Jeseníky.
V hippologii je bez chebdí považován za signifikantně nebezpečnější druh. Kromě kyanidů obsahuje i lektiny (ebulin 1), které přímo destruují enterocyty (buňky střevní sliznice). Výsledkem je těžké selhání intestinální bariéry, které vede k profuzním, často hemoragickým (krvavým) průjmům a kolikám. Roste často v hustých koloniích na slunných okrajích pastvin.
U kyanidové otravy je průběh perakutní (exitus do 15–30 minut) nebo akutní (do 1–2 hodin). Veterinář či zkušený chovatel by se měl zaměřit na tzv. diagnostickou triádu:
Léčba musí být zahájena okamžitě. Zlatým standardem je thiosíran sodný, podávaný intravenózně v dávce 500–1000 mg/kg. Slouží jako substrát pro enzym rhodanázu, která konvertuje toxický kyanid na netoxický thiokyanát, jejž organismus následně vyloučí ledvinami.
Výskyt a četnost v praxi
Otravy koní bezem černým nejsou evidovány masivně. Většina případů má charakter lokálních epidemií (např. hromadná otrava po zkrmení ořezů celému stádu) nebo ojedinělých úmrtí v extrémních klimatických podmínkách (sucho).
Hlavní důvody nízké incidence v záznamech:
- Perakutní průběh (rychlost): Kyanidová otrava je často tak rychlá, že kůň uhyne dříve, než majitel stihne kontaktovat kliniku nebo než veterinář dorazí na místo. Takové případy jsou pak často uzavřeny jako „náhlé úmrtí“ bez dalšího šetření.
- Diagnostická mimikry: Symptomy jako tachypnoe, křeče nebo kolaps jsou nespecifické. Pokud chovatel veterináři nepřizná kontakt s rostlinou (nebo o něm ani neví), může být stav mylně diagnostikován jako akutní srdeční selhání, ruptura aneurysmatu nebo těžká kolika.
- Těkavost toxinů: Kyanovodík (HCN) je vysoce těkavá látka. Pro potvrzení diagnózy je nutný okamžitý odběr krve nebo žaludečního obsahu a jeho specifické laboratorní zpracování. Pokud odběr proběhne s prodlevou (např. při pitvě druhý den), hladina toxinů v tkáních může být již pod detekovatelným limitem.
- Palatabilita a averze: Za normálních podmínek je bez černý pro koně chuťově neatraktivní (hořký). Koně jej tedy konzumují jen při „nutričním stresu“. To znamená, že většina koní rostlinu odmítne, což udržuje statistiku nízko.
Závěr: Malý počet záznamů v odborné literatuře tedy neznamená nízkou nebezpečnost rostliny, ale spíše nízkou záchytnost a diagnostickou náročnost celého procesu.
Základem bezpečné stáje je eliminace přístupu. To zahrnuje fyzické odstranění bezu černého z dosahu ohrad (včetně ochranné zóny 2 metry kvůli převislým větvím) a důslednou edukaci personálu.
Klíčové preventivní pravidlo: Veškerý ořez z okolí stájí musí být považován za potenciálně toxický odpad a likvidován mimo dosah zvířat. V obdobích sucha a po prvních mrazech je nutné monitorovat množství sena v holovýbězích, aby koně nebyli nuceni k nebezpečné alternativní pastvě.
Bez černý k české krajině patří, ale v očích chovatele koní musí být chápán jako botanické riziko. Prevence v podobě pily a dobrého managementu pastvin je tisíckrát levnější než marný boj o život koně.
Použité zdroje a literatura:
