Bez brzd za úspěchy v sedle

10. 09. 2020 08:00

Obrázky: 9

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 858 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Ten, kdo se chce stát jezdcem, se musí smířit s tím, že má před sebou dlouhou, klikatou a stále mírně do kopce se táhnoucí cestu. Ta cesta ale nemusí být trnitá. Může být báječná a dlážděná cihlami nadšení a malých i velkých radostí! K tomu, aby právě taková ta naše byla, ale bohužel nestačí jen neutuchající zápal. Musíme o koních, jezdectví a směru svojí cesty přemýšlet a také i něco vědět.

Výběr jezdecké školy 

Pokud se rozhodnete, že se chcete věnovat jízdě na koni, nemělo by toto vaše rozhodnutí být nárazovou a bezhlavou akcí, která ve vaší hlavě započala zrát teprve předevčírem. Jistá příprava k prvnímu kroku je totiž docela potřeba. Člověk, který si chce s jezdectvím něco začít, by si měl být schopen nastavit cíle a definovat kritéria výběru jezdecké školy, v níž se bude vzdělávat. Bez toho to hladce totiž nejspíše nepůjde. Nejprve tedy vše promyslíme, stanovíme si cíle a podle nich si následně konkrétní středisko vybíráme. V této souvislosti nikdy nechoďte za první roh jen proto, že je nejbližší a cesta tam tedy nejkratší. Škola, na kterou se v souvislosti se svým jezdeckým vzděláváním obrátíte, opravdu nemůže být jen tak ledajaká. Už tato vaše první volba totiž do jisté míry určuje, kudy a kam v sedlech koní půjdete. Uloží do vás základy, určí směr a bude vás profilovat. 

Na co se dívat?

Aby měla jakákoliv výuka progres a byla efektivní, mělo by být alfou a omegou slovo porozumění. A to se týká jak koně, tak i jezdce. V dobrém jezdectví musí být kůň schopen vhodným způsobem interpretovat pomůcky jezdce a jezdec musí rozumět pokynům trenéra. A právě tady, v porozumění, to docela často skřípe.

Zajímat vás tedy nesmí jen libé zázemí a osobnost trenéra, ale i stav a kvalita koní, kteří jsou v jezdecké škole využíváni. Koně, kteří pracují v jezdeckém provozu, musí být zdraví, musí být v dobré fyzické a psychické kondici a musí mít dobré životní podmínky. Zajímají se koně živě o návštěvníky stáje? Jsou pozorní a aktivně sledují dění kolem sebe? Jsou v dobré kondici? Mají k dispozici výběhy? Jsou zde celkově vhodné podmínky pro výcvik? Mají koně dostatek krmiva a je v boxech a prostorách stájí čisto a uklizeno? To všechno jsou faktory, které bychom měli sledovat. Nejde jen o cenu lekce!

Pokud se vám stav koní a prostředí, v němž jsou ustájeni, nezamlouvá, raději ihned vycouvejte a nenechte se opíjet rohlíkem v podobě jakýchkoliv sladkých řečí. Jestliže se o jezdectví nějakou dobu aktivně teoreticky zajímáte – což se zřejmě zajímáte, když máte zájem o vzdělání – jistě máte v hlavě jasně formovanou představu o tom, jak vypadá zdravý a spokojený kůň a jak dobře vedený a udržovaný areál. Mějte tedy oči a uši otevřené. Snad každý měsíc se v médiích objeví nějaká kauza související s týráním koní a tyto problémy se objevují i ve střediscích, kde je nabízen a provozován výcvik. Je tedy opravdu dobré mít se na pozoru! Jako jezdec byste měl převzít zodpovědnost nejen za sebe, ale i za koně, v jehož sedle se vzděláváte, a to i když tento kůň není váš! Nepodporujte nevhodné zacházení se zvířaty, hledejte kvalitu. Mimochodem, myšlenka, že svými placenými lekcemi středisku, a tak i koním, pomůžete, je v těchto problémových případech obvykle lichá. V takových školách totiž inkasované peníze nekončí v koních, ale výhradně v kapsách majitelů. Svými penězi tedy nepomůžete ani sobě a ani koním. 

Nejde ale jen o takové extrémní případy. To je jen vrcholek ledovce. Výběr vhodné školy musí probíhat podle více kritérií. Kůň, který je určen k výcviku začínajících jezdců, nemusí být jen hodný a krásný, musí být i dobře proškolený. Pokud školní kůň dobře vzdělaný není, nemůže adekvátním způsobem reagovat na pomůcky jezdce a pak je zákonitě cesta k pochopení toho, co má jezdec v sedle dělat, značně ztížená a ve výsledku i trpká.

Jestliže začínající jezdec nemá k dispozici vhodného školního koně, vypadají první lekce následovně. Trenér sdělí svoje požadavky, případně jezdci znovu zopakuje fakta, která se k aktuálně potřebným povelům a pomůckám přímo vážou. Jezdec se zuby nehty drží pokynů trenéra a, alespoň ze svého úhlu pohledu, dělá přesně to, co dělat má. Kůň ale nenabídne odpovídající zpětnou vazbu, v reakci na pomůcku jezdce se nic moc nestane. Z pohledu jezdce tedy to, co mu sdělil trenér, nefunguje. A problém je na světě. Jezdec v řadě první ztratí sebevědomí, v řadě druhé použije – při příštím pokusu – o něco více síly, tedy důraznější pomůcky. Někdy je na vině i sám trenér: „Nakopni ho víc, použij bič...“ není dobrá rada zcela výjimečná. A právě tak se hned v úvodu a den za dnem ztrácí jemnost jezdce vůči koni a spirála hrubosti a nedorozumění se pozvolna roztáčí.

Samozřejmě že má tento scénář mnoho variant a odboček, hrubá osa těchto příběhů je ale v podstatě všude stejná. Všichni víme, že nemalé procento školních koní, které má průměrná jezdecká škola k dispozici, bohužel nebývá jezdcům kdoví jak dobrými pomocníky v nouzi. Jejich ochota ke spolupráci se často přibližuje bodu mrazu. Jsou to zvadlí otloukánci, kteří si v lekcích odšlapou to své bez valného zájmu o cokoli, jezdce a jeho pomůcky logicky nevyjímaje. A není to samozřejmě vina koní. Ke svému chování mají tito koně obvykle dobré důvody. Naučili se, v zájmu přežití, ignorovat většinu podnětů, které k nim ze strany jezdce přichází. Ztratili někde cestou ochotu být vstřícní. Je to začarovaný kruh, v němž trpí jak koně, tak i lidé.

Při vší úctě k nim takoví koně pod začínající jezdce nepatří. Vhodným partnerem začínajícího jezdce tedy není nevzdělaný kůň, mladý kůň, příliš temperamentní kůň a ani kůň, který rezignoval a jede ve vyšlapaných kolejích bez ohledu na dění okolo. Právě proto mají dobří školní koně doslova a do písmene cenu zlata a právě proto musíte hledat takovou školu, která právě takové koně k dispozici má. Nejde tedy o pozlacené žlaby, ale o poklady, které z těchto žlabů žerou! :) Jestliže tedy nemáte důvěryhodné doporučení, vybírejte důkladně – navštivte vybranou školu několikrát, sledujte chod stájí, jezdecké lekce, nasajte atmosféru. Držet se pořekadla „dvakrát měř, jednou řež“ se rozhodně vyplatí! 

Jezdec a kůň vždy v centru pozornosti

Problémy s porozuměním pomůckám ale nemají jen koně, jezdci na tom bývají podobně. Není nic neobvyklého, že jezdec začátečník je nejistý, a proto raději předstírá, že rozumí, přestože nerozumí. Je mu trapné přiznat, že tápe, bojí se znovu a znovu ptát. Na vině samozřejmě ani tady není jen jezdec, výjimkou nejsou instruktoři, kteří postrádají pedagogický talent a vedou své lekce nevhodným způsobem a nepřimějí své žáky k otevřenosti a dotazům. Na místo toho, aby lekce otevřely brány komunikace, stávají se jednosměrným monotónním proudem, ve kterém se nikdy nikomu příliš nelíbí. Trenér velí a velí a jezdec se tváří, že chápe, a to přestože v tom, co má v danou chvíli dělat, má chaos a totální nepořádek. Nedostatek porozumění ale vede vždy k nevhodnému chování jak na straně koně, tak i na straně jezdce. Proto musí být srozumitelnost, otevřenost a trpělivost vždy na prvním místě. Jen z těchto věcí se rodí porozumění a následně pak i progres ve výcviku.

Každý, kdo uvažuje o zahájení jezdeckého výcviku, by tedy měl hledat takovou stáj, kde působí vstřícný a otevřený učitel a není k vidění šourající se zástup kyselých provozáků. Stáj, kde mu bude nabídnuto individuální vedení, dostatek teorie a lekce na lonži. Pokud se opravdu chcete naučit jezdit a vaší prioritou není jen jednorázová potřeba projít se po lese, zapomeňte na filmové sny a přizpůsobte se realitě. Začátečník opravdu patří na lonž a do individuálních hodin. Nepatří ani do terénu (tedy nic takového jako „vezmeme vás na procházku ven“) a ani do společnosti provozem vyčerpaných koní. Najděte si takové místo, kde se budete moci vzdělávat v dobré náladě a bude vám věnována skutečně kvalitní péče. Dobré stáje jsou k nalezení, jen jich na každé ruce není pět. Kvalitní školní koně jsou stejně tak cenní jako renomované hvězdy sportovních kolbišť a musí jim proto být věnována stejná péče a pozornost. Mějte tedy uznání a važte si kvalitní školy, pokud máte to štěstí, že jste ji našli!

Vlastní kůň

Vše výše uvedené je rovněž odpovědí na otázku, kdy že už přijde čas na koupi vysněného vlastního koně. Pamatujte – pokud jste zodpovědní a chcete mít z jízdy na koni potěšení, počkejte si. Rozšířená představa o tom, že jakmile zvládneme lehký klus či ZZVJ, jsme aspiranty na vlastnictví, je zcela mylná. Zapomeňte také na oblíbené kalkulace, v nichž na jednu misku vah položíte náklady na ustájení a na druhou cenu výcvikových lekcí na dobře vzdělaných školních koních. Jistě, prvoplánovitě se může zdát, že vlastní kůň je báječný nápad a ekonomicky dobrá volba. Tak to ale opravdu není. Ten, kdo se předčasně rozhodne pro vlastnictví koně, jen málokdy vyhraje. A to platí jak na kolbišti, tak i v lese. Jezdec, vedený cvičitelem, několik let progresivně roste, získává ucelený kompex informací, učí se korektním reakcím i orientaci v dané problematice. Střídá koně a s nimi i úroveň, na níž se pohybuje. Učí se pod dohledem pohybovým vzorům, kontrole emocí. Zkratka k dobrému jezdectví neexistuje. Učte se pod odborným vedením a samostatnou práci s koňmi odkládejte tak dlouho, jak jen to půjde. A to i proto, že přece máte koně rádi. Anebo ne?

Trpělivost přináší růže

Často se podceňuje čas, který koním i jezdcům věnujeme. Tlak je to především ekonomický. Koně je potřeba rychle „nastartovat“, aby mohl být rychle prodán a nebo vrácen z výcviku zpět k jeho majiteli. Jen málokdo a málokde má času dostatek. Sami si tak pod sebou řežeme větve. Ve výcviku jezdců se tento střet zájmů objevuje nejčastější u dětí, rodiče platí lekce a za své peníze chtějí výsledky. Nezdá se jim, když se dítě celé měsíce „plácá“ na lonži, nedrží otěže a nekonečně dlouho neskáče přes tolik oblíbené překážky. Výcvikové lekce jsou drahé a touha po sklízení ovoce veliká. Je to ale jinak. Nezáleží na tom, jak dlouho trvá, než se kůň anebo jezdec výkonnostně posunou. Nejde o čas, ale o kvalitu. Výkon a výsledek by tedy opravdu neměly být ve středu našeho zájmu, i když je jasné, že někdy je opravdu těžké udržet svá očekávání na uzdě.

S časovým presem souvisí i další brzda. A tou je příliš vysoká intenzita tréninku. I s tím se potýkají jezdci i koně už od svých začátků. A i tady je problém obvykle především ekonomický. Trénink koně i jezdce vyčerpává rovným dílem. Intenzita zátěže je proto významná veličina! Bohužel – délka lekce je u jezdců začátečníků obvykle jasně dána, a proto se v rámci jejího objemu jezdí, i když by často bylo daleko moudřejší, kdyby lekce byla, v reakci na únavu či věk jezdce nebo i koně, významně kratší. Únava vede ke ztrátě dobré vůle jak na straně koně, tak i jezdce. A nejde jen o únavu fyzickou. Schopnost zpracovat komplex informací, které standardní výcviková lekce obsahuje, je u každého koně i jezdce individuální. Jezdec musí v rámci lekce vnímat nejen koně, ale i učitele, musí se plně soustředit na oba dva. Musí být schopen vnímat dva rozdílné světy a to nejde z počátku všem ani stejně rychle, ani stejně dobře. A to nemluvíme o lekcích skupinových. Ty jsou ještě o stupeň náročnější, protože jezdec se musí soustředit nejen na koně, trenéra a držení svého těla, ale musí být schopen se i prostorově orientovat a sledovat ostatní jezdce ve skupině. Nedívejte se tedy ve svých lekcích na hodinky, nemějte pocit, že vás trenér chce ošidit, vnímejte své pocity. Ty jsou důležité. V nejlepším se má přestat! 

Není snadné naučit se chápat postup při udílení všech pomůcek, jejich význam, získat adekvátní koordinaci těla a vhled do problému. Rychlé tempo lekce, nedostatečná komunikace mezi jezdcem a trenérem, vysoká míra požadavků, pak zákonitě vede u jezdce k vyšší a vyšší míře stresu, a to efektivitu výcviku brzdí. Totéž se samozřejmě týká koní – i zde musí jezdec přemýšlet v souvislostech. Není pro tohoto koně příliš náročné pohybovat se mezi dalšími koňmi v soustředění? Je schopen si správně vyložit pomůcky jezdce? Je zařazení toho/onoho prvku v daném okamžiku možné? Není lekce příliš náročná anebo dlouhá? To vše musí jezdec a trenér stále znovu a znovu promýšlet a analyzovat. Nemluvíme o rozmazlování, mluvíme o správném načasování, eliminaci přetížení, vhodném přístupu a psychologických aspektech výcviku.

Není rozdíl v tom, zda trénujeme mladého koně, dítě nebo handicapovanou osobu. Progresivní trenér je otevřený, sleduje reálnou situaci a učí se ze všech zkušeností, které k němu v jeho pozici s každou další lekcí přichází – jen to vede k lepším výkonům a pohodě. A to platí pro všechny úrovně a všechny sportovní disciplíny rovným dílem. Nenechte se tedy vměstnat do kouta a nenuťte trenéra, aby tlačil na vás anebo vaše dítě. 

Nohama pevně na zemi

Trochu zanedbávanou kapitolou je i výcvik na zemi a opět – jak u koní, tak i začínajících a mírně pokročilých jezdců. Nebraňte se mu, chtějte ho! Práce na ruce by vždy měla ve výcviku koně předcházet práci pod sedlem a po celý čas pak práci pod sedlem suplovat a doprovázet. Nejen, že dobře vedená práce ze země vede k rozvoji těch svalových skupin, které kůň bude následně k nesení jezdce potřebovat, ale nabízí i možnost změny, relaxace a vysokou míru efektivity při seznamování koně s novými pomůckami. Podle mého názoru by vhodnou reakci na udidlo a cviky stát, krok, klus, cval měl kůň skvěle ovládat ještě před tím, než na něj jezdec poprvé nasedá. Mnohde toto pravidlo ctí, mnohde ne. Je to věc názoru a přístupu.

A co se týká koní, se týká i jezdců. Začínající jezdci bývají také překvapivě často šizení o lekce práce ze země. Začínající jezdec by měl trávit stejné množství času prací s koněm ze země jako prací v sedle. Napozorování reakcí koně a pochopení jeho chování, psychiky a fyziologie je pro správný pocit v sedle mimořádně důležité. Pokud jezdec ovládá koně ze země, buduje si mimo jiné i sebevědomí, které samozřejmě v sedle nezbytně nutně potřebuje.

Nikdy není na škodu, pokud jsou jízdárenské cviky, metodika udílení pomůcek a korektní pozice jezdce v sedle vysvětleny v rámci teoretických lekcí. Projít si jízdárenské cviky nejprve po svých, pochopit jejich význam, je efektivnější bez rušivých vlivů, bez koně. Osobně považuji za přínosné, pokud začínající jezdci, kteří se učí nové cviky – byli vyzváni k sesednutí z koně, jestliže je třeba dovysvětlit některé nuance. A opět – jde především o soustředění a tak i porozumění.

Příkladem může být cvik od stěny ke stěně. Je velmi dobré, když jezdec, který s cvikem ještě prakticky seznámen není, viděl videa, mohl o nich s učitelem diskutovat a byl vyzván k tomu, aby názorně předvedl, kde, jak a v které chvíli bude koně pobízet, přistavovat, ukáže krok za krokem, jak cvik provede. Je to lepší volba, než když se kůň a jezdec motají v nedorozuměních po jízdárně. Sesednout lze i v rámci probíhající lekce. Pokud jezdec nechce sesednout, je dobré, aby alespoň stál. Krokování začátečníka kolem cvičitele není efektivní, chybí soustředění, kůň je v takové chvíli rušivý element. V rámci teoretické vsuvky lekce jde o to, aby si dvojice jezdec/učitel mohli vše v klidu vysvětlit a ukázat. Aby si skutečně porozuměli. Pokud tedy trenér velí Sesednout!, nedivte se a nenastavujte si stopky! Lekce zákonitě po tomto povelu končit nemusí! :)

Zcela nové cviky by se měly podle mého názoru probírat na zemi vždy. Jak u jezdců pokročilých, tak i těch začínajících. Jsme stále znovu a znovu u slova porozumění. Nikdy se při svém vzdělávání nevyhneme modelu pokus/omyl, ale to neznamená, že se nemusíme snažit skóre trestných bodů na straně jezdce minimalizovat dostatečnou průpravou v oblasti teorie.

Ale pozor. Máte-li pocit, že vám něco z toho všeho chybí, nemusíte si ale hned balit saky paky a hledat jinou školu. Nejprve vždy vše prodiskutujte se svým učitelem. V této souvislosti pořekadlo „kdo se moc ptá, moc se dozví“ rozhodně neplatí. Ptejte se! Nebojte se ptát! Dobrý učitel totiž bude rád, že našel vnímavého žáka! 

Kdo má možnost trénovat na trenažéru, vyhrál, ale standardem tyto trenažéry bohužel ještě nejsou. Pokud by kvalitní trenažéry běžně dostupné byly, změnil by se asi výcvik jezdectví od základu. Byl by to skvělý svět nejen v souvislosti s welfare koní, ale i jezdců! :) Když totiž může trenér přímým fyzickým kontaktem upravit pozici ruky nebo pánve jezdce, může kontrolovat jeho dýchání a svalový tonus – například při nácviku cvalu – jde logicky vše lehčeji, efektivněji a minimalizuje se stres. Protože ale moderní trenažéry ještě standardně k dispozici nemáme, měl by trenér nejen mluvit, ale i dotýkat se jezdce. Pokud učitel manuálně tvaruje tělo jezdce, dotykem své ruky vyznačí konkrétní oblast těla, která by měla být v centru pozornosti jezdce, je to vždy o kus víc, než by dokázalo popsat tisíc slov.

Nezbytnou součástí kvalitní jezdecké školy je tedy nejen odpovídající zázemí, dobrý školní kůň, ale i dobrý učitel. Výběr vhodného místa pro naše vzdělávání může tedy být opravdu docela dřina. Rozhodně se vám ale čas investovaný do výběru vyplatí!:) 

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: