Benický a Jeho Veličenstvo kůň

Jistě na to měla vliv skutečnost, že Benický už více než rok pracuje na fotografické publikaci věnované Číně; bez toho, že jde o mistra fotografie, by ho ale na podobnou akci nikdo nepozval. O svých kvalitách přesvědčil i nedávno vydanou knihou Veličenstvo kůň (Art Benický).

“Máme to štěstí, že jsme to právě my, komu je dopřáno otevírat bránu třetího tisíciletí našeho letopočtu. Važme si toho. Společně – bok po boku – jsem se vydal s koňmi na dalekou cestu, prošel jsem v jejich stopách všemi kontinenty světa a snímal jsem jejich osudy ve více než čtyřiceti zemích naší modré planety,” řekl mi Benický.

Na svých cestách-necestách, po rovině jako stůl v maďarské pustě Hortobád, v panenských koutech slovenského Rudohoří, v nebetyčných horách Kavkazu, v pouštních píscích Kuvajtu, v biblické krajině Jordánska, uprostřed bílých lipicánů v chorvatském Djakovu či v čínských velehorách, tam všude nacházel Benický své koně a fotografoval jejich portréty.

Tuto sysifovskou práci, více poslání než práci, započal coby muž středního věku plný síly a završil ji jako šedesátník s prošedivělým plnovousem právě v roce 2000. Není to podle něj jen shoda čísel a jubileí, je v tom i kus magie, osudu jeho samého i ušlechtilého čtyřnohého přítele, kterému “Bůh vložil do očí hvězdy”.

“Zvíře pomohlo člověku na jeho dlouhých cestách poznávat pravdu, doprovázelo ho jako pomocník i přítel, jako přelud nebo krásný sen… Člověk se s ním radoval i trpěl, žil i umíral, jako sebe rovného ho bral do přístřeší, spolu s ním uléhal do chladného hrobu. Člověk jej uctíval – v Písmu svatém se vyznává z jeho božského původu a vyvolenosti, dosadil jej dokonce na nebesa, aby táhlo sluneční vůz,” píše zasvěceně v prologu ke knize – “bibli” Veličenstvo kůň jeho přítel Zdeněk Mahler ml. Kůň se do lidských dějin zapsal jako žádné jiné zvíře a žádné jiné zvíře pro člověka tolik neudělalo…

“Má práce je završena, dílo se povedlo, kniha přichází do vašich rukou,” řekl Benický a dodal: “Moje manželka Eva, která mě často provázela na cestách-necestách za koníčky, mi teď připomněla, že by jednou chtěla jet se mnou na dovolenou jenom tak, jako každý jiný normální člověk – bez povinností, rekreovat se, užívat si. Ale řekněte mi – je to vůbec možné, když všude kolem jsou koně a jiné krásy?”