Arabská poušť prověřila vytrvalce

2. 1. 2012 Michaela Litovová Autor fotek: Michaela Litovová

Na začátku letošního roku to vypadalo, že se našich juniorů nebude Mistrovství světa týkat. Pořadatelství měla mít Brazílie, což by znamenalo takovou finanční zátěž, kterou by si naše reprezentace nemohla dovolit. Z organizačních důvodů ale Brazílie odstoupila a FEI zvolila novým pořadatelem Spojené arabské emiráty.

Může se zdát, že i ty jsou „nedosažitelné", ale jakmile se potvrdilo, že bude pořadateli hrazen mj. transport koní, nejdražší položka, naše dveře byly otevřené. Termín byl stanoven na 10. prosince, kdy jsou v Emirátech snesitelné teploty a probíhá tam závodní sezóna.

Z našich reprezentantů se na závod kvalifikovali a připravili Tereza Hrubá s Watanem, Miroslav Jadlovský se Sioux Dakotou a Natálie Terberová s Joulikem de Villeneuve. První část ekipy odletěla do Emirátů už 1. prosince, koně je následovali 6. prosince z německého Maastrichtu. Zbytek ekipy přiletěl do Abu Dhabi den po koních, ve středu večer. V tu dobu právě probíhalo slavnostní zahájení, které se konalo v překrásném Emirates Palace, jednom z největších skvostů Abu Dhabi, hlavního města všech sedmi emirátů. Na celé týmy čekalo více doprovodných programů, aby si užily pohostinnosti pořadatelské země. Navštívily Ferrari World, ohromný zábavný komplex věnovaný své značce - FERRARI. A jako přípravu na poušť mohly pojmout večerní výlet, tzv. DESERT SAFARI DINNER, kde si užily jízdu na velbloudech, offroady na dunách, malování henou, břišní tance nebo jízdu na dunách na snowboardu.

Ze závoduPozornost všech se i přes to stále upírala k sobotě, kdy si mělo poměřit síly 79 soutěžících z 28 zemí světa. Zastoupeny byly všechny kontinenty, kromě Antarktidy. Z bezpečnostních důvodů byli koně umístěni do karanténních stájí a oddělení se muselo dodržovat až do samého startu závodu. Za favority byli považováni jezdci UAE, Qataru, zemí jižní Ameriky, Francie, Belgie či zemí jižní Evropy. Místo konání, Emirates International Endurance Village v Al Wathba, je rozsáhlý areál v poušti, vybudovaný právě pro účely vytrvalostních závodů. Uchvátily nás prostorné stáje, rozsáhlý zatravněný prostor pro chlazení, veteriny a odpočinek a také ohromná, 2,5 km dlouhá startovní - cílová rovinka.

V pátek proběhly vstupní veterinární kontroly, které naši koně absolvovali bez sebemenších problémů. Připravila se místa na chlazení, auta se doslova "nacpala" lahvemi s vodou a po uzavření stájí v 18:00 hod se všichni odebrali do 30 km vzdáleného hotelu Al Mafraq. Může se vám to zdát hodně, ale v této zemi to není žádná dálka.

Start byl v 6:30, kdy na obloze dosluhoval měsíc a teplota byla o desítku stupňů níž, než přes den. Trať dlouhou 120 km rozdělili organizátoři do 5 etap (33 km, 27 km, 24 km, 20 km a 16 km), které vedly pouští v okolí závodiště. Na jezdce čekala technicky náročná trať s častými přechody z hlubokého písku na tvrdý povrch. Závody v poušti neprobíhají tak, jak jsme zvyklí u nás. Až na krátké úseky jedou doprovodná vozidla stále s koňmi, chladit se může po celé trase. Jediné, co se nesmí, je chlazení přímo z auta (např. z korby). A každých pět km byl pro koně připraven „water-point" s barely vody.

Setkání s velbloudyHned první kolo ukázalo všem, s čím mají „tu čest". 33 km v mnohdy hlubokém písku, kterým byl nasycen také vzduch díky všudy přítomným vozům s nohou „na plný plyn". Zahrabané offroady v dunách, které obratem vytahovala připravená odtahovka. A koně a jezdci, kteří jeli jako stroje. Naše holky se držely v polovině závodního pole, Mirek pole spíše uzavíral. Watanův rychlejší vstup do veteriny znamenal časový odstup od Joulika a samostatný start do druhé etapy. V té na závodníky čekalo tzv. TORA BORA, což je úsek podobný horské dráze. Musíte zdolat cca 9 velkých dun, které na sebe navazují, takže vyběhnout do kopce, seběhnout a hned další a další. Na jejich úpatích navíc čekal hluboký písek. I nám v autech se hýbal žaludek ... Tora Bora má 3 úrovně obtížnosti a pro juniory byla, po debatách mezi rozhodčími, nakonec vybrána ta nejlehčí. I tak nám večer před závodem řekl Harald Grinschgl, jeden ze sboru rozhodčích, že kdo ustojí toto kolo, má velikou šanci na úplné dokončení.

Třetí etapa dlouhá 24 km patřila ještě k těm složitějším, kde se střídaly tvrdé úseky s hlubokým pískem. Našim jezdcům a koním to utíkalo dobře, Tereza se držela na 31. místě, Natálie na 36. místě a Mirek obsadil aktuální 51. příčku. Takové štěstí ale neměla Charlotte Mlynčeková s Musaferem, kteří jako jediní reprezentovali Slovenskou republiku. Pro kulhání byli po třetím kole vyloučeni.

Poslední dvě kola už byla považována za lehčí, s možností zvýšení tempa. Veterinární kontroly i povinné RE-CHECKY před startem do 4. a 5. kola procházeli naši koně úspěšně, i když už byla na některých znát únava z pražícího slunce a všudypřítomného písku. Do pátého kola vyráželi Češi s velkou nadějí pro dobré umístění v týmech. Dle průběžných výsledků jsme věděli, že ze soutěže týmů vypadli domácí jezdci UAE, Belgie, Holandska či Brazílie, kteří patřili k favoritům.

Natálka s Joulikem dokázala dohnat Terezu s Watanem a do cíle doběhly nakonec společně. Joulik zdolal poslední etapu v průměrné rychlosti 25,098 km/hod! V jednotlivcích obsadily holky krásné 31. místo (Natálie) a 32. místo (Tereza). Všichni jsme napjatě čekali na dojezd Mirka se Siouxem, kteří měli v rukou naše umístění v týmech. Dojeli se západem slunce, kdy se v poušti citelně ochlazuje. Sioux vypadal dobře, ale i tak jsme šli všichni k veterině s napětím. Jakmile sbor rozhodčích vyřkl kladné resumé, Češi začali jásat a těšit se z 100% úspěšnosti na tomto Mistrovství světa. Mirek v jednotlivcích obsadil 47. příčku a v týmech se Česká republika umístila na úžasném 7. místě z celkových 17 týmů. Z Evropy byli před námi už jen Francouzi, kteří se radovali ze stříbrné příčky.

Český tým

Nad celým šampionátem převzali vládu jezdci Uruguaye. Teprve patnáctiletý Martin Stirling vyhrál s devítiletým pólo-ponym Vendevalem s prům. rychlostí 22,581 km/hod. Necelou minutu po vítězi protnula cílovou čáru Allix Jones s klisnou Castlebar Moonlight z Austrálie. Třetí příčku obsadila Oriana Ricca s Hunter Toro opět z Uruguaye. Sedmá Maria Pereira s Mi Jade potvrdila Uruguayi vítězství v soutěži týmů a navíc se mohla radovat z Ceny kondice. Domácí jezdec Sheikh Khalifa Bin Mohd Al Hamed s koněm Ultimo se musel nakonec spokojit až s pátým místem. Ačkoliv se jezdcům UAE tentokrát moc nedařilo, byli pořadatelé velmi vstřícní a přátelští až do samého konce.

Závěrečný ceremoniál proběhl v Abu Dhabi Equestrian Clubu nedaleko centra Abu Dhabi. Je to nádherné závodiště, v jehož středu si přijdou na své také milovníci golfu. Po proslovu Iana Williamse, prezidenta ne-olympijských sportů FEI, v němž zhodnotil šampionát velmi kladně, byli nejprve vyhlášeni jednotlivci. Obdrželi nádherné ceny - přilby zhotovené z kovů, které jim dle umístění náležely a také veslice, opět ozdobené drahými kovy. Jednotlivce následovaly týmy a potom už na všechny čekal luxusní raut. S plnými břichy se pak většina z nás odebrala přímo na letiště. Koně si pobyt v teplých krajích užili o den více, zpět do Maastrichtu odlétali až v úterý brzo ráno.

Abyste naplno nasáli tu atmosféru, musíte závody v UAE prostě vidět ... mžouráte do vycházejícího slunce, svižným cvalem vás míjí skupinky jezdců, ve vzduchu je zvířený písek, všude kolem vás se tůrují drahé offroady a létají lahve od vody. Město je plné luxusních aut a litr benzínu koupíte za 8,50 Kč! Až kýčovitě modrý Perský záliv lemuje moderní město, kde se mísí krásné mešity a paláce s mrakodrapy.

Abyste mohli atmosféru závodů nasát alespoň trochu i vy, máme pro vás připravenou galerii z exkluzivních snímků Michaely Litovové!


Úžasných výsledků českého týmu by nebylo možné dosáhnout bez pomoci rodin, přátel a sponzorů. Kromě českého „ofi" týmu, složeného z Lenky a Terezy Hrubých, Terezy Pečové, Mirka, Moniky a Petra Jadlovských, Heleny, Natálie a Terezy Terberových, Katky Kyselé (šéf ekipy) a MVDr. Mojmíra Dvořáka (veterinář ekipy) se do emirátů vydali také další přátelé, kteří nemalou měrou pomohli k českému úspěchu. Watanova trenérka, Marína Novotná, odvážně cestovala spolu se svou půlroční dcerou Viktorkou. Pavel Kopecký s dcerou Lízou předali pořadatelům darem za Českou republiku nádhernou vázu z dílny Bořka Šípka (www.sipek.com). S plným nasazením pomáhali také Iva Fiľakovská, Vlasta Rejl nebo Eva Machková.

Naše holky v cíli

Z Čech s námi byli "na dálku" jak zbylí členové rodin, tak ostatní přátelé a fandové, kteří trávili velkou část soboty u internetu sledováním průběžných výsledků. I jim za vzdálenou podporu děkuji. Speciální díky patří MVDr. Lucii Kalové, která byla na mistrovství "na lajně". Nesměla během závodů vyšetřovat české koně, ale i tak nám poskytla mnoho potřebných informací k závodu a tamním zvyklostem. Lucko, děkujeme za tvou podporu!

Naši junioři měli na závod krásné týmové helmy díky Honzovi Burešovi z firmy Casco. Společnost Premin sponzorovala cestu do UAE pro mě a manžela, abychom mohli nasbírat spoustu foto a video materiálů. Terka Hrubá byla navíc sponzorována z Fondu hejtmana středočeského kraje. Jsem moc ráda, že jsem na těchto závodech mohla osobně být a doufám, že jsem vám alespoň trochu přiblížila tu úžasnou atmosféru. Díky všem za jejich úžasné výkony, odolnost, vytrvalost a dobrou náladu. Přeji vám všem do nového roku jen to dobré a ať nám koně jdou!

Výsledky jednotlivci:

  • Martin Stirling / Vendaval (URU) - 22,581 km/hod
  • Allix Jones / Castlebar Moonlight (AUS) - 22,567 km/hod
  • Oriana Ricca / Hunter Toro (URU) - 21,466 km/hod
  • Výsledky týmy:

  • Uruguay
  • Francie
  • Austrálie
  • Pro zájemce přikládáme záznam České televize: MS juniorů v jezdecké vytrvalosti

    Pod článkem naleznete výsledkové listiny.

    Podobné články

    Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

    Španělsko je jejím druhým domovem, pouště kolem Dubaje má proježděné křížem krážem. Potěší vás milý a inspirativní rozhovor s Táňou Terberovou tak…