Zahraniční i tuzemská média v posledních dnech přinášejí zprávy, které působí v kontextu války roku 2026 téměř neuvěřitelně. Titulky světových deníků i videa na sociálních sítích potvrzují nečekaný fenomén: Ruská armáda na Ukrajině aktivně nasazuje jízdní jednotky. V éře, kdy o životě vojáků rozhodují operátoři dronů s joysticky v rukou a bojiště snímají satelity, působí návrat „živé síly“ jako anachronismus. Nejde však o romantický návrat kavalérie, ale o zoufalou adaptaci na podmínky moderní opotřebovávací války.
Když v polovině 50. let sovětský maršál Žukov a vedení armády definitivně rozpustili kavalerii jako bojovou složku, zdálo se, že kůň z bojiště zmizel navždy. Tanky a obrněné transportéry měly být rychlejší a silnější. O sedmdesát let později však ruské velení oprášilo staré manuály. Proč? Protože tam, kde selže motor, projde kůň.
Podle aktuálních informací serveru United24 a několika ruských telegramových kanálů začala ruská armáda aktivně využívat koně i osly jako přímou náhradu za konvenční dopravu v místech, kde technika selhává. Zprávy z frontových linií potvrzují, že jednotky v první linii tato zvířata využívají k přepravě munice, proviantu a dokonce k podpoře přesunů vojsk napříč bojovými zónami. Jejich nasazení je jasným signálem logistického zoufalství – armáda moderní velmoci se v roce 2026 vrací k metodám, které byly standardem v dobách první světové války.
Tato strategie má však děsivou trhlinu, kterou odhalila nedávná videa z oblasti Olešky. Moderní bojiště je pod neustálým dohledem „ptačí perspektivy“. Záběry ukrajinských dronů zachycující ruské jezdce jsou drastickým svědectvím asymetrie tohoto konfliktu. Kůň je velký, a tudíž snadný cíl. Zranění střepinou je pro něj obvykle fatální. Videa proto často končí tragicky – panikou zvířat, která se rozbíhají do minových polí nebo umírají na následky zranění bez jakékoliv naděje na veterinární pomoc.
Pro nás, „koňáky“, je tento aspekt bolestivý, protože současná ruská „ad hoc kavalérie“ postrádá základní welfare. Koně jsou vystaveni extrémnímu stresu z akustických vjemů a absence odborné péče znamená, že i banální zranění končí smrtí nebo opuštěním zvířete v zemi nikoho.
Je samozřejmé, že v kontextu tisíců zmařených lidských životů, zničených měst a osudů celých rodin na Ukrajině nelze klást utrpení zvířat na stejnou misku vah. Lidská tragédie tohoto konfliktu zůstává nezměrná a primární.
Přesto se při pohledu na tato videa nelze ubránit pocitu hlubokého smutku nad historickou recidivou. Kůň provází člověka válkami po celá tisíciletí. Od Alexandra Velikého přes napoleonské války až po jatka první světové války – vždy stál po boku vojáka, vždy bez možnosti volby, vždy s tichou oddaností. Zdálo se, že 21. století tento krutý úděl ukončilo a dopřeje koním roli sportovních partnerů a společníků. Současné záběry z východní fronty nás však vyvádějí z omylu. Kůň se opět ocitl v pekle, které nerozdmýchal, ale jehož následky musí nést.
Autor článku čerpal z aktuálních reportů United24 Media, historických analýz ruské armády a dostupné videodokumentace z let 2024–2026.
