Americká Quarter Horse Clinic na českém El Pasu

Díky faktu, že lektoři byli hlavně pedagogičtí pracovníci, měla výuka opravdu vysokou úroveň.

Denní rozvrh vypadal následovně:
6:30 – 7:30 snídaně
8:00 – 10:00 ježdění ve skupině
10:30 – 11:45 workshop
12:00 – 13:00 oběd
13:30 – 15:30 ježdění ve skupině
16:00 – 17:15 workshop
17:30 – 18:30 večeře
19:00 – 20:30 volné ježdění / ukázky

obr. 2

Začínalo se tedy ráno v osm hodin v sedle a jezdilo se ve skupině, do které jsme byli přidělení pod vedením trenéra a za účasti tlumočníka. Pak se odstrojili koně, mohli jsme se napít a zařídit si nejnutnější lidské věci a od půl jedenácté skoro do dvanácti následoval některý z tématických workshopů. Od dvanácti do jedné byl oběd a po něm opět dvě hodiny na koni. Následovala půlhodinová přestávka a od čtyř do čtvrt na šest byl další workshop. V půl šesté se šlo na večeři a od sedmi do půl deváté jsme podle programu buď jezdili, nebo se vzdělávali, podle toho, co bylo potřeba po dni probrat a nebo co nám chtěli lektoři ještě říci.
Takto vypadal program od úterý do čtvrtka. V pátek dopoledne jsme se připravovali na závěrečný test v sedle a na odborné hodnocení pod vedením skupinových lektorů. První den bylo totiž šestnáct účastníků rozděleno do čtyř skupin podle výkonnosti a každá z nich měla přiděleného jednoho osobního trenéra. Ve skupinách se proto pracovalo s ohledem na stupeň přiježděnosti koní a schopností jezdců. (Obr.2.)

obr. 3

Jeden z prvních workshopů byl o sedlech (Obr.3.) a večerní pak o práci v kruhové ohradě, navázání komunikace s koněm a o komunikačních prostředcích, které používá kůň a které člověk. Tedy v kostce vlastně horsemanship. Oni to také tak běžně nazývají a nikdo to jako nějaké sprosté slovo necítí, což u nás se bohužel stává. (Obr.4.) K vyvíjení tlaku na koně  používají vlastní tělo, laso, hlas a pohled.

obr. 4

Jak už jsem řekl, pod sedlem se pracovalo podle úrovně přiježděnosti koní. Byl jsem ve skupině, kde se převážně cvičilo ovládání rychlosti, přesné a správné naskočení do cvalu a přesné vedení koně dvěma a jednou rukou a samozřejmě kontrola sedu.

obr. 5

Na Equichannelu nedávno běžela diskuse o „anglickém“ a „židličkovém“ sedu. Pokud jde o lektory, přestože jsou z „westernové“ země, sedí na koni tak, že mnohý náš drezurní jezdec by mohl závidět (Obr.5.), jak je vidět na panu profesorovi. Tedy žádný „Harley“.

obr. 6

obr. 7

obr. 8

Z dalších workshopů můžeme uvést roping (Obr.6.), uzlování a práci s vodítky a lany (Obr.7.) a zajímavou práci s kůží (Obr.8.).

Čtvrteční večerní setkání bylo věnováno hodnocení a pohledu rozhodčích na reining pomocí ukázek na DVD a práci s dobytkem jako je lasování (roping), team penning atd. Po odborné části se pokračovalo u ohně, protože prostředí ranče El Paso je díky pozornosti majitelů pro romantické večery u táboráku jako stvořené.

Vyvrcholením celé akce byl tedy pátek, kdy se dopoledne piloval program na závěrečnou polední show. Jejím obsahem byla stejná úloha, která na začátku kurzu sloužila k rozřazení účastníků. Podle jejího zajetí se posuzoval výsledek celého kurzu. Tentokrát hodnotil celý tým lektorů a jelikož vedoucí týmu je i mezinárodní rozhodčí, výsledky hodnocení mají i patřičnou váhu a poskytují skvělou zpětnou vazbu.

Hodnocení bylo provedeno odděleně v jednotlivých skupinách a podle něj bylo vyhlášeno i pořadí. Každý dostal stužku a vítězové skupin trička AQHA. Milou pozorností od Kelli Younker, lektorky naší skupiny, bylo, že nám osobně dala každému šátek.

Je třeba říci, že díky pozitivnímu myšlení a pozitivní motivaci všech členů lektorského sboru jsem se cítili velmi příjemně a práce se všem dařila. Na takový přístup nejsme příliš zvyklí a bylo by tedy skvělé, kdyby kurzů s takovou atmosférou bylo na českém koňařském nebi více.