Alexandra Fillová: Odmalička jsem vyrůstala mezi koňmi, v plnokrevném světě

23. 1. 2018 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Šárka Votavová, archiv Fillových

Anglický plnokrevník. Symbol rychlosti, energie, bojovného srdce a úžasné chovatelské práce Angličanů. Ušlechtilé plemeno, kde jediným kritériem pro chov je rychlost. Formule 1 mezi koňmi. Rakety. Explodující dynamity...

Vášeň anglické šlechty navzájem se předhánět (a to doslova) plus uzavírat na rychlost svých koní sázky, má na svědomí vznik „sportu královen“ a naprosto výjimečného plemene, kterého si Britové nesmírně považují a neskutečně si ho hýčkají. Anglického plnokrevníka.

Pojďme si popovídat s Alexandrou Fillovou ze známé chovatelské rodiny Fillů. Další ženskou, jejíž srdce bije v rytmu dusotu koňských kopyt, které připadá vzduch na pastvinách dunících skotačením mladých koňských nadějí jako ten nejzázračnější elixír. Pojďme si povídat o úžasných koních, zázračných náhodách, oddanosti práci a zápalu pro chovatelskou vizi. Pojďme si povídat, protože opravdu je o čem...

Sašo, jak dlouho chováte plnokrevníky a jak to ve vaší rodině všechno začalo?

Jak to v naší rodině všechno začalo, si nezadá ani s nejsladkobolnějšími příběhy z červené knihovny. Dalo by se říct, že na počátku příběhu stála souhra spousty náhod a pořádná rána do hlavy

10. listopad 1984, Dostihová stáj Šinkvice. A můj budoucí otec, kterému se vůbec nechce jít jezdit, ale nakonec přece jen jde...

Instinkt, který mu radil zůstat doma, se ale nemýlil. Klisna ho poslala hlavou dolů rovnou na pařez. Protože byla tenkrát chřipková epidemie, místo spádové nemocnice ve Vyškově skončil v Ivančicích, kde pracovala jako zdravotní sestra moje budoucí matka. Nutno podotknout, že tenkrát byla krátce po operaci slepého střeva a neměla ještě chodit do práce, ale díky nedostatku sester se obětovala a šla... Osud? :-) Každopádně tehdy můj otec poznal moji matku. A byla z toho svatba.

V roce 1986 jsem se jim narodila já. Odmalička jsem vyrůstala mezi koňmi, v plnokrevném světě. V roce 1988 jsme se odstěhovali z Bošovic u Brna do Napajedel, kde se můj otec stal veterinárním lékařem v Hřebčíně Napajedla, nejstarším plnokrevném hřebčíně u nás. Domek jsme měli uprostřed pastvin na Pěnném, druhé části napajedelského hřebčína, sloužící jako odchovna ročků a letní domov klisen s hříbaty. Po revoluci a privatizaci veterinární služby začali rodiče spolupracovat ve vlastní veterinární praxi. Mamka, ačkoli celý dosavadní život strávila naprosto mimo „koňařský svět“, se stala velice pečlivou veterinární techničkou, vymyslela i systém záznamů reprodukce klisen, který používáme dodnes.

Zlom pro naši rodinu nastal v roce 2005, kdy se nový majitel hřebčína poohlížel po novém řediteli a líbily se mu vize mého otce. Slovo dalo slovo a otec začal řídit hřebčín. Mamka se stala tzv. stud managerem, kdy měla na starosti provozní a zootechnické záležitosti. Bohužel nastolené vize se majiteli líbily jen do roku 2007, a tak jsme hřebčín, a následně i náš domov, opouštěli ze dne na den, uprostřed připouštěcí sezóny.

Protože jsme v té době měli už dvě klisny a navíc život bez koní jsme si nedokázali představit, rychle jsme sháněli v blízkém okolí dům i s pozemky vhodnými pro chov koní. Na jaře 2010 jsme se tak stěhovali do našeho rozestavěného domu v Halenkovicích, přičemž naše klisny zde už rok spokojeně žily. Cesta k vlastnímu chovu se vším všudy se nám tedy otevřela v roce 2009.

Takže bylo jasně dané od kolébky, které plemeno jednou bude „to vaše“, Sašo :-)... Můžete anglického plnokrevníka, neskutečně výkonného, ušlechtilého atleta, čtenářům v kostce představit?

Kolébkou chovu anglického plnokrevníka je Velká Británie, kde byl na přelomu 17. a 18. století plnokrevník vyšlechtěn speciálně pro dostihy. Díky němu vznikl celý dostihový průmysl, který nejen v Anglii dává práci obrovskému množství profesí a navazujících odvětví. Hlavním kritériem chovu plnokrevníka je rychlost, kterou kůň prokazuje právě výkonností v dostizích. Na počátku chovu stáli tzv. hřebci zakladatelé: Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Barb, a protože je anglický plnokrevník čistokrevné plemeno s uzavřenou plemennou knihou, původ každého plnokrevníka můžeme dosledovat až k těmto hřebcům. V chovu A1/1 je povolena pouze přirozená plemenitba. Co se týče exteriéru, tak anglický plnokrevník je typický atlet, svalnatý, silný, ušlechtilý, a současně bystrý a inteligentní.

Jakým plemenným materiálem, Sašo, jste začínala své chovatelské snažení a jakým směrem se chcete ubírat výhledově? Nač kladete větší důraz ‒ na linie nebo rodiny?

Naší první, skutečně chovnou klisnou, byla klisna Line Islands (GB) (Shbakni /Mr. Prospector/ x Linamix), vnučka fenomenální dostihové klisny, mimo jiné vítězky Kentucky Derby 1988 Winning Colors (v historii Kentucky Derby v něm dokázaly zvítězit jen 3 klisny!) a vynikajícího plemeníka Linamixe, který je, mimo jiné, vysoce ceněným otcem matek. Line Islands se, kromě milované, svérázné společnice, stala i skutečným rodinným a chovatelským stříbrem, protože se (pouze s omezeným počtem potomků!) propracovala mezi elitu. Line Islands splňovala veškerá kritéria, na něž klademe při výběru klisen důraz: kvalitní rodina, vynikající mateřský otec, výborný exteriér a výkonnostní potenciál. I když ten Lina, díky své komplikované povaze, typické pro potomky Linamixe, ve skutečnou výkonnost nepřevedla.

Do naší rodiny se dostala hlavně prostřednictvím citu, racionální kritéria byla v tomto případě až na druhém místě. Když v lednu 2006 dorazila do napajedelského hřebčína k ohřebení, padla nešťastná a nikým nepochopená bělka do oka mojí mamce. Lina, která ze všeho nejvíc nesnášela boxy a každodenní zavírání pro ni byl nepřekonatelný stres, kdy nasadila zběsilé tempo, aby s vlajícím vodičem dorazila na místo určení, si našla svého člověka. Protože její majitel, významná osobnost dostihového světa Richard Weiss, byl naším rodinným přítelem, nakonec udělal krásné gesto a klisnu mamce daroval.

Později do našeho stáda přibyly ještě další dvě klisny a v loňském roce i vynikající plemenný hřebec, o nichž se blíže rozpovídám v následující otázce.

Ráda bych se už ubírala hlavně směrem budování rodin našich stávajících klisen. Loňský rok pro nás byl tragický. Kvůli špatné porodní poloze jsme přišli o nádhernou kobylku z Line Islands a poté i o samotnou klisnu, což nás zlomilo. Podařilo se nám ovšem získat zpět do chovu naši odchovankyni a vynikající dostihovou klisnu, dceru Line Islands, Living Colors (Look Honey), která bude pokračovatelkou své skvělé matky. Vedle vynikající mateřské části rodokmenu se její otec Look Honey ukazuje jako špičkový otec matek, kdy má na kontě již jednoho derby vítěze Love Me (Egerton) a hvězdu letošní sezóny, jedničkovou klisnu Venilii (Rosensturm).

Jaký je stav koní u vás doma k dnešnímu dni? Představíte nám pilíře svého chovu současné i ty minulé? A úspěchy potomstva?

K dnešnímu dni máme doma šest koní. Chovné klisny Be Tigress, Caltanu a Living Colors, ročku Barbie Alexandru (z Be Tigress po Alaska River), důchodce a syna Line Islands, bývalého dvojnásobného šampion sprintera Line Honeyho, a plemenného hřebce Sleeping Indiana. Všichni, kromě Sleeping Indiana, žijí v režimu 24/7 venku, což považuji za vynikající jak pro jejich psychickou, tak fyzickou kondici. Ovšem i u Sleeping Indiana se snažíme o jeho maximální pobyt na pastvě.

O Line Islands jako zásadním pilíři našeho chovu jsem se už zmiňovala, takže už připomenu jen její úspěšné potomstvo. První hříbě, kterému se podařilo dostat na dráhu (první dceru bohužel Hřebčín Napajedla prodal do Kyrgyzstánu, země bez dostihové autority), byl šampion sprinter Line Honey (Look Honey). Line Honey během své kariéry desetkrát zvítězil, mezi jeho nejcennější triumfy patří vítězství ve Svatováclavské ceně, Ceně Ministerstva podohospodárstva při významném mítinku Turf Gala v Bratislavě a Gomba handicapu, ve kterém je držitelem časového rekordu 1 :10,1.

Druhým potomkem je pravá sestra Line Honeyho Living Colors, která je vlastně úplně prvním hříbětem, které se narodilo u nás v Halenkovicích. Ačkoli Living Colors nikdy nezvítězila, její kariéra byla více než úspěšná, neboť se odehrávala zejména na nejvyšší scéně a téměř v každém svém startu se umístila. Mezi její životní úspěchy patří 2. místo v Ceně Ministerstva a podohospodárstva a 2. místo v Leram European Jockeys Cup Fillies and Mares v rámci jednoho z nejvýznamnějších mítinků českého dostihového kalendáře – Evropského poháru žokejů, který se koná v Praze.

Bohužel už definitivně posledním potomkem Line Islands je tříletý hřebec Louis Litt (Next Desert), který se v Lysé nad Labem v péči trenérky Horákové připravuje na svůj letošní debut a jeví se také talentovaně.

Druhým pilířem našeho stáda klisen je čtrnáctiletá Be Tigress (Be Happy – Tiger Hill), která pochází z vynikající německé rodiny, založené klisnou Friedrichsruh, vítězkou Gr.2 Preis der Diana, a sama byla velice úspěšnou dostihovou klisnou. Ačkoli stejně jako Living Colors ukončila kariéru jako nezvítězivší a s oblibou sbírala druhá místa, přičemž nejvýznamnějším z nich bylo to ze slovenského Oaks, o kterém rozhodla cílová fotografie, která ukázala rozdíl krátké hlavy. I Be Tigress je úspěšnou matkou, její první dcera Bajadéra dokázala lehce 8 délkami zvítězit již při svém debutu a získala i 3. místo v nejvýznamnějším dostihu pro dvouleté klisny Ceně zimní královny, další dcera Bella Cullen (Look Honey) patřila jako dvouletá ke špičce ročníku, ovšem její naděje zhatila prodělaná virová infekce, která jí poškodila dýchací aparát, měla ovšem štěstí, protože jejími majiteli se stali nadšení chovatelé, manželé Kopřivovi, kteří jí v budoucnu dopřejí zkusit štěstí v chovu. Tříletá Bethany Belle (Next Desert) loni získala v tréninku Zuzany Kubovičové druhé a třetí místo v dostizích pro nezvítězivší koně a na její letošní sezónu se opravdu těším. A nakonec přítomnost ročky Barbie Alexandry si ještě užíváme doma, je to pěkná, velká klisna, stejně jako její sestry ráda cválá, takže očekávám, že dostihový talent má rovněž v genech.

Naše třetí chovná klisna, kterou si zatím za pilíř netroufnu označit, protože její potomstvo ještě není prověřené, se jmenuje Caltana (Cross Check x Saddex). Caltana kvůli vážnému zranění, které utrpěla jako ročka v boxe, nemohla svoje kvality prokázat na dráze. Přesto mám v její kvality důvěru, zejména díky jejímu otci, který byl vynikající dostihový kůň z výborné rodiny a po fenomenálním plemeníkovi Sadlers Wells a jeho výsledky v chovu přesto zůstaly za očekáváním. Nezní to sice logicky, ale instinkt mi říká, že jeho potenciál prorazí právě v jeho dcerách jako matkách. Vedle toho všichni sourozenci Caltany byli úspěšní dostihoví koně. Z Caltany máme zatím jednoho potomka, tříletého Corrado Cattani, který zatím nevyběhl, ale jeho dostihová kariéra bude pozvolná, neboť je v tréninku u pana Ing. Milana Theimera, který má v plánu se s ním pomalu propracovávat směrem k Velké pardubické.

Kolekci našich koní v loňském roce doplnil skutečný klenot, a to plemenný hřebec Sleeping Indian (Las Flores x Indian Ridge), který působil ve Velké Británii, konkrétně naposledy v hřebčíně Beechwood Grange Stud, kde připouštěl za 3 000 Liber. Sleeping Indian má všechny atributy kvalitního plemeníka. Jeho rodina je excelentní, je synem otce plemeníků Indian Ridge a sám disponuje výbornou dostihovou kariérou, dokázal zvítězit v 6 dostizích včetně Challenge Stakes (Gr.2, 1 400 m) či Hungerford Stakes (Gr.3, 1 400 m), dalším jeho zajímavým úspěchem bylo 4. místo v americkém Breeder´s Cup Mile (Gr.1, 1 600 m).

Sleeping Indian působí v chovu již od roku 2007 a je tedy už úspěšně prověřeným plemeníkem, a to i na scéně blacktype dostihů, kde dosud dokázal dát čtyři vítěze a dalších osm potomků se v těchto dostizích umístilo. Například jeho syn Crazy Horse loni doběhl druhý v Prix Perth (Gr.3, 1 600 m) a předloni jako dvouletý zvítězil v Horris Hilla Stakes (Gr.3, 1 400 m), dcera Night Carnation zvítězila jako tříletá v Sandown Spirit Stakes (Gr.3, 1 000 m) a jako šestiletá byla druhá v Neartic Handicapu (Gr.1, 1 000 m). Listed vítězství získali i Hototo a Melbourne Memories. Velice zajímavým koněm je i Indian Jade, který získal například 3. místo v Prix Jean Luc Lagardere (Gr.1, 1 400 m) a je dodnes aktivním dostihovým koněm aktivně běhajícím v Malajsii, kde se pohybuje v nejvyšší společnosti a loni ve svých sedmi letech zvítězil v tamním Gr.1 dostihu.

Zajímavý z hlediska možností pro české chovatele je Morache Music, 2. z Prix Zeddaan (L, 1 200 m) a 3. Prix De Ris de Orangis (Gr.3, 1 200 m), který je polobratrem v Česku působící klisny Mikrop Fong. Velká deviza Sleeping Indiana je ale i v potomcích, kteří jsou úspěšní a spolehliví i v provozních dostizích, běhají ve Velké Británii prakticky celoročně a můžu říct, že od té doby, co Indyho máme a výsledky jeho potomstva sleduji, nemusím čekat na zprávy o vítězstvích příliš dlouho. Dvě, tři vítězství každý měsíc přibudou, takže pokud by měli čtenáři zájem, mohou sledovat profil Sleeping Indiana na Facebooku, kam pravidelně přidávám výsledky a záznamy dostihů. Kvalita Sleeping Indianova potomstva se odráží i ve skutečnosti, že je jeho potomstvo rané, tedy úspěšné už jako dvouleté, a zároveň tvrdé, což znamená, že na dráze vydrží dlouho.

Co se týče obecně koňských vlastností, musím říct, že je Sleeping Indian typem koně, kterého člověk prostě musí mít rád, je to inteligentní komunikativní hřebec, který má rád lidskou společnost a pozornost, ke klisnám je galantní, připouští velice rád a příjemným bonusem je jeho vynikající plodnost, která loni byla 100%.

Chov anglického plnokrevníka je bez testace na dráze nemyslitelný – jak zajišťujete výkonnost svých koní vy? U mladých koní asi prodejem do tréninkových centrál, ale co nákup plemenných klisen a hřebců – jaké jsou vaše požadavky? A pokud bychom popustili uzdu fantazii a řekněme, že by vás vůbec nic neomezovalo – čím byste připouštěla?

Zajištění odpovídajícího prověření odchovanců na dostihové dráze, je podle mého názoru, v situaci, která panuje v českém a slovenském dostihovém světě, nejnáročnějším článkem v řetězu celého odchovu. Naprosto ideální je situace, kdy své odchovance můžete provozovat ve své vlastní režii i na dostihové dráze. My bohužel zatím takové štěstí nemáme, přesto se vždy snažíme najít co nejlepší podmínky, které by jim mohly vyhovovat, často je to ovšem za cenu docela velkých obětí. :-) Takže co se týče popouštění uzdy fantazii, první věc, kterou bych chtěla, je vlastní dostihová stáj.

Ohledně nákupu chovných klisen, tak ironií osudu je fakt, že jedinou chovnou klisnu, kterou jsme si museli koupit (i když vlastně zpět), byla naše vlastní odchovankyně Living Colors. Jak jsme přišli k její matce Line Islands, jsem už řekla v jedné z předchozích otázek. Be Tigress nám nabídl německý hřebčín Rietberg za podmínek zrealizování jejího připuštění a odchovu hříběte po hřebci Bear King, který je, stejně jako Be Tigress, úspěšným odchovancem hřebčína Rietberg. No a Caltanu nám nabídla její chovatelka paní Ambruschitz, protože má v chovu už její sestru, ale stála o to, aby i Caltana dostala šanci. Všechny naše klisny mají vynikající rodiny, úspěšné či nadějné mateřské otce, korektní exteriér a Be Tigress a Living Colors i jedničkovou výkonnost na dráze.

Požadavky na plemenného hřebce máme skutečně přísné, proto považuji téměř za zázrak, že se nám poštěstilo získat Sleeping Indiana, který je všechny splňuje. Díky našemu dlouholetému přátelství a spolupráci s Haraldem Seehuberem, majiteli hřebců Rainbows for Life a Look Honeyho, kterým de facto český chov vděčí za všechny své novodobé perly, jsme měli možnost nahlédnout pod pokličku toho, jak se správný plemeník vybírá, a také navázali kontakt s bloodstock agentem Axelem Donnerstagem (bloodstock agent je profesionál v poradenství okolo vpodstatě naprosto všeho, souvisejícího s dostihovým průmyslem ‒ pozn. redakce), který nakonec pro nás Sleeping Indiana získal. Vzhledem k finanční náročnosti angažování kvalitního plemeníka považuji za velice důležité, aby byl hřebec již kladně prověřený, za bezpodmínečně nutnou považuji blacktype výkonnost v tradičních dostihových zemích, vynikající rodinu a otce, který je otcem plemeníků. U Sleeping Indiana je pro nás důležitou skutečností i to, že je po otci Indian Ridge, což je jednak náš velice oblíbený plemeník, a navíc je tato linie poměrně vzácná. Dnešnímu chovu dominuje Sadlers Wells, tedy linie Northern Dancer. Sleeping Indian tak nabízí dokonalý, liniový outcross (meziliniová plemenitba ‒ pozn. redakce) pro tyto klisny, ale díky tomu, že jeho matka je po Sadlers Wells, zároveň i možnost zajímavého prochování na tohoto hegemona světového chovu. Dalšími kritérii jsou vynikající exteriér a skvělý charakter.

Vzhledem k tomu, že se nám i s velmi omezenými možnostmi podařilo poskládat stádo, které zcela naplňuje moje představy o tom, jakou cestou jít, přiznám se, že i kdyby mě nic neomezovalo, postupovala bych stejně. Mé sny o životě bez omezení se upírají spíš směrem k budování a zvelebování zázemí, zpevňování ploch a nákupu traktoru a zemědělské techniky. Kdybych přece jen ale dostala tu možnost investovat do koní, ještě jednou bych chtěla mít klisnu po Linamix. A kdyby těch peněz bylo opravdu jó hodně, tak by byla z nějaké osvědčené rodiny Agy Khana. :-)

Kdo a jak u vás vymýšlí jména pro odchovy, Sašo? Ta vaše se mi zrovna zdají být „umíchaná“ vždy naprosto skvěle, prozradíte nám recept? :-) A máte navařeno předem, nebo kuchtíte až po narození hříbka?

Díky moc za pochvalu, je to jedna z věcí, která mě hodně baví, takže mi většinou každý v rodině nakonec ustoupí :-) ‒ ale většinou se shodneme. Nejčastěji vymýšlíme až po, i když Cattaniho jsem oslovovala Cattani ještě před narozením, pak mi to nechtěli uznat a museli jsme přidat ještě Corrado, aby prošel. Living Colors je zase odjakživa Líla, dokonce i trenéři to dodržovali, ale dali jsme nakonec Living Colors, protože je celá prababička ‒ a aby byla vznešenější. :-) U Belly jsme při hlídání sledovali Twilight ságu. :-) Bethany je zase zušlechtěná Bety. :-) A letošní Barbie nás s bratrem nezávisle napadla ihned, jak jsme malou uviděli ‒ a Alexandru jsme jí přidali jednoduše proto, že se narodila na můj svátek. Každopádně pro příště už nenarozená hříbata nebudu pojmenovávat a oslovovat jménem, dokud nebudou v pořádku živě porozená, protože ta poslední už pojmenovaná byla ‒ Liesel. Podle Zlodějky knih, tak si vyčítám, že jsem si tu smrt přivolala... :-( Takže odteď prenatálně už jen oslovení šampione! :-)

Když jsem jako mladá nadšeně čítávala o dostihových stájích a provozu v nich, fascinovala mne funkce obročníka – úplného alchymisty na krmení koní. Jak krmíte vaše koně vy, přece jen nakrmit dostihového koně, byť chovnou klisnu, ne zvíře v plném tréninku, je zcela odlišná kategorie než krmení jiných plemen?

Krmení plnokrevných koní mimo dostihový trénink je velice individuální záležitost. Existují koně, kteří když vystoupí z dostihového kolotoče a získají svůj klid, jsou velmi dobře krmitelní a jejich nároky se příliš neliší od ostatních teplokrevných plemen. Na druhou stranu existují jedinci, a není jich mezi plnokrevníky málo, jejichž udržení v dobré výživové kondici vyžaduje větší úsilí ‒ mezi takové koně patří právě Be Tigress.

Co se týče objemu, mají naši koně k dispozici necelých 8 hektarů pastvy, rozdělených po jednotlivých oplůtcích, které postupně vypásají, z části pozemků děláme seno. Bohužel v minulých letech bylo takové sucho, že už od srpna byli na seně. Pokud jsou koně na seně, mají ho k dispozici bez omezení.

Jádro naši koně nedostávají jen v období nejbohatší a vydatné pastvy, což většinou trvá jen v rozmezí cca květen‒červen. Jinak krmíme jádrem dvakrát denně, plemeníka třikrát denně. A skutečně, krmení u nás taková malá alchymie je, protože každému koni individuálně mícháme vlastní domácí „müsli“, které se skládá z ovsa, vojtěškových úsušků, kukuřičných a ječmenných vloček, extrudovaného lnu a obilných klíčků. Součástí je i sůl a vitamínovo-minerální doplněk pro chovné, popřípadě mladé koně. Hříbata začínáme přikrmovat jádrem v okamžiku, kdy začnou projevovat zájem o krmení svých matek a dávky postupně zvyšujeme, v tomto ohledu nám velice pomáhá režim 24/7. Díky tomu, že jsou ročci neustále v pohybu a musí se vyrovnávat i s náročnějšími povětrnostními podmínkami, se nám, a doufám, že to nezakřiknu, i při vyšších krmných dávkách vyhýbají růstové problémy a mladí koně nám kvalitně rovnoměrně rostou a sílí.

Je A1/1 náchylný k nějakým specifickým vadám a genetickým chorobám?

Plnokrevník je jedno z mála v současnosti chovaných plemen, které je stále formováno účelem svého vzniku. Tj. jediným selekčním kritériem je výkonnost na dráze. Přičemž se bere v úvahu buď výkonnost jedince samotného, nebo jeho nejbližších příbuzných. Tím jsou úspěšně eliminovány dědičné vady, které by výkonnost negativně ovlivňovaly. Genetické vady se obvykle začnou vyskytovat v okamžiku, kdy původní účel chovu toho kterého plemene pomine.

Za dědičné onemocnění u plnokrevníka se často považuje EIPH, což je zátěží vyvolané krvácení z plic. Zde se ale nejedná o dědičnou vadu v pravém slova smyslu, ale spíš o případ, kdy požadovaný výkon naráží na strop biologických možností jednotlivce. A z hlediska dědičnosti je to tedy spíš tak, že nevydržel-li to otec (matka), je dost pravděpodobné, že to nevydrží i jejich potomci. Takže se spíše dědí dispozice.

Co kdybych se vás zeptala na radu, po jaké rodině se dívat v případě nákupu klisny do chovu ‒ co byste mi poradila?

Jednoduše bych vám poradila řídit se vlastním srdcem, respektive vkusem, protože důvěra v to svoje je prvotním základem úspěchu. Někteří chovatelé sní o úspěchu v derby, jiní v překážkových dostizích, další jsou fanoušky sprintů ‒ i tomu je potřeba podřídit výběr té pravé rodiny. Často jsou slyšet názory, že je potřeba hlavně udržovat rodiny klisen, které vznikly importem na naše území třeba už ve dvacátých letech. Já kupříkladu zase sním o tom, aby má klisna byla zakladatelkou nové úspěšné rodiny. Myslím si, že právě tahle pluralita je správná a všeobecně by náladě ve společenství chovatelů prospělo, kdyby si to lidé uvědomili a byli schopni mít radost z každého úspěchu, který se českému chovateli podaří.

Přestože jednoznačný recept na úspěch neexistuje, poradila bych vám důsledně dbát na to, aby rodina byla živá a v každé generaci produkovala dobré koně, což ovšem pro vás není žádná novinka, protože to platí v jakémkoli chovu, nejen plnokrevném.

Šla byste dnes do toho všeho znovu?

Určitě, život bez koní si nedovedu absolutně představit, je mi mezi nimi prostě dobře... Navíc se musím přiznat, že mě na dostizích baví právě fakt, že můžu sledovat vlastní odchovance, potomky našich hřebců a koně, kteří mají s našimi koňmi něco společného. Bez toho všeho by pro mě dostihy ztratily své kouzlo.

A tímto prostým vyznáním se s Alexandrou a celou chovatelskou rodinou Fillů loučím. Přestože jsem jejich snažení již dlouho uctivě a nadšeně z povzdálí sledovala, hřeje mne po povídání se Sašou pocit dobré české chovné práce ještě mnohem intenzivněji. :-) Ať se daří!

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…