Aurální plaky jsou běžně se vyskytující, obvykle nebolestivé hyperkeratózy na vnitřní straně ušního boltce koně. Správné rozpoznání, citlivý přístup a prevence jsou klíčem k tomu, aby se z benigní změny nestal problém při manipulaci s hlavou či užděním.
Aurální plaky (papilloma auris, pinnal acanthosis) klinicky manifestují jako malé až větší, vyvýšené, šedobílé až narůžovělé krustovité nebo bradavičnaté plošky na konkávní (vnitřní) straně ušního boltce. Mohou být lokalizované nebo splývat do větších oblastí; kůže pod nimi bývá začervenalá a citlivá. U většiny koní nezpůsobují bolest, ale u některých se může objevit zvýšená citlivost uší, házení hlavou nebo odpor k manipulaci s hlavou.
Aurální plaky vznikají následkem infekce koňským papilomavirem, přičemž za hlavního vektora jsou považovány muchničky rodu Simulium, které napadají jemnou kůži na vnitřním povrchu ucha. Přenos je převážně mechanický. K rizikovým faktorům patří odstraňování ušních chlupů, které přirozeně brání průniku hmyzu.
Equine aural plaques jsou spojeny s infekcí Equus caballus papillomavirus (EcPV). Nejčastěji identifikované typy zahrnují EcPV-3, EcPV-4, EcPV-5 a EcPV-6, ačkoli role jednotlivých typů v patogenezi nemusí být zcela jednoznačná. Mechanismus přenosu nejpravděpodobněji představuje mechanický vektor — kousavý hmyz. Konkrétně se uvádějí muchničky, druhy rodu Simulium spp., které sají krev na boltci uší a mohou tak přenášet virus mezi koňmi.
Ve velké studii z Brazílie (108 vzorků) byla detekce alespoň jednoho typu EcPV v 97 % biopsií plaků; nejčastěji se vyskytoval EcPV-4 (84 % všech pozitivních biopsií), dále EcPV-3 (42 %) a EcPV-6 (18 %). V řadě vzorků docházelo ke ko-infekcím různých typů EcPV.
Histologicky jsou plaky charakterizovány papilomatózní epidermální hyperplazií, výraznou hyperkeratózou, někdy hypomelanózou, zvýšenou velikostí keratohyalinových granul a přítomností cytopatických změn charakteristických pro papillomavirové infekce.
Makroskopicky se aurální plaky jeví jako depigmentované, hrubé, hyperkeratotické papuly a plošky, lokalizované na vnitřní (konkávní) straně boltce; často bývají postižena obě uši. Většinou jsou asymptomatické — kůň nejeví známky bolesti ani sníženého pohodlí. Nicméně občas může docházet k podráždění a objevit se může zánět, svědění nebo citlivost.
Epidemiologické údaje uvádějí, že plaky nemusí spontánně ustoupit — přetrvávají měsíce až roky. Navzdory virové etiologii zpravidla nemají sklony k maligní transformaci; ovšem v literatuře jsou uváděny výjimečné zprávy o možném vzniku karcinomů, i když důkaz je omezený.
Diagnóza je primárně klinická na základě lokalizace a typického vzhledu lezí. Pokud je ale léze atypická (neobvyklý tvar, rychlý růst, ulcerace, zánět), nebo se zvažuje odlišení od jiných kožních onemocnění či nádorů (např. sarkoid, jiné papilomy, karcinomy), doporučuje se dermatologické vyšetření s biopsií. Histologické vyšetření a PCR analýza na přítomnost EcPV DNA mohou potvrdit virový původ. Tento přístup je zvláště důležitý u recidivujících, problematických nebo atypických případů.
Vzhledem k často benignímu, asymptomatickému charakteru je standardní přístup „konzervativní“ — tj. ponechat plaky bez zásahu, pokud nevyvolávají potíže (nezpůsobují bolest, kůň není citlivý na dotyk, nedochází k zánětům). Tento přístup minimalizuje riziko traumatizace, jizev a zvýšené plachosti při manipulaci s hlavou.
Pokud je žádoucí intervence — např. kvůli zánětlivosti, citlivosti koně, recidivujícím podrážděním nebo estetickým důvodům — je nejlépe dokumentovanou a efektivní léčbou topická aplikace 5 % krému Imiquimod.
Nicméně existují výrazná omezení: lokální aplikace často vyvolává silnou zánětlivou reakci — zarudnutí, tvorbu krust, někdy bolest. Před aplikací je třeba boltce důkladně vyčistit, často pod sedací — v jedné ze studíí potřebovalo sedaci 75 % koní. Také samotné odstraňování krust (před novou aplikací) bývá bolestivé. Aplikační protokol doporučuje 2–3× týdně (ne v po sobě jdoucích dnech), každé 2 týdny; nutné je přísné sledování reakce boltce a úprava režimu dle tolerance koně.
Ostatní terapeutické modality (chirurgické odstranění, kryoterapie, jiné topické preparáty) jsou uváděny jen jako případové pokusy, s proměnlivým efektem a s rizikem recidivy či jizvení; jejich použití se doporučuje jen v individuálních případech a po konzultaci s veterinářem.
Základní a nejúčinnější prevencí je ochrana proti kousavému hmyzu. Mezi doporučená opatření patří:
Už existující plaky obvykle nezmizí, nicméně kvalitní krmná dávka a podpora imunity mohou přispět k lepší celkové odolnosti vůči virovým infekcím.
Anekdoticky zmiňované doplňky:
Vědecké studie však zatím nepotvrzují přímý vliv těchto suplementů na regresi plaků; jejich použití by proto mělo být doplňkové, nikoli terapeutické.
Současné důkazy pevně spojují aurální plaky s infekcí EcPV, zejména typy 3, 4, 6 a v některých případech 5. Mechanismus přenosu vektorem muchniček (Simulium spp.) je nejpravděpodobnější, avšak experimentální studie demonstrující přenos přímo hmyzem chybějí — jde tedy o dobře podloženou hypotézu, ne o definitivně prokázaný mechanismus.
Dále: i když aplikace imiquimodu je nejúčinnější a nejdokumentovanější metodou léčby, výrazná zánětlivá reakce a potřeba sedace či pravidelného čištění boltce představují značná omezení reálné použitelnosti u běžného hobby koně. U koní s plachostí vůči dotyku hlavy či boltce může léčba paradoxně zhoršit manipulovatelnost.
Navíc, i když v některých případech docházelo k dlouhodobé remisii (12–22 měsíců), není jednoznačně doloženo, že virus je z organismu definitivně eliminován — detekce EcPV DNA poté klesla, ale možnost latentní infekce či reinfekce zůstává.
Role nutričních doplňků či podpory imunity zůstává teoretická; nejsou publikované klinické studie, které by prokázaly, že např. zvýšený příjem zinku, vitamínu E či aminokyselin (např. L-lysinu) vede ke zhojení plaků.
Aurální plaky představují u koní benigní, chronický kožní stav s virovou etiologií. Ačkoliv jsou v naprosté většině případů kosmetickým problémem, jejich perzistence a případné podráždění mohou být pro některé koně a jejich majitele nežádoucí. Diagnóza je většinou klinická; pro atypické či problematické případy je vhodné histologické a virologické ověření. Nejefektivnější dosud ověřenou léčbou je topická aplikace imiquimodu, avšak s významnými praktickými omezeními. Prevence prostřednictvím ochrany proti hmyzu a minimalizace rizikových zásahů do boltce (např. stříhání srsti) zůstává základním pilířem.
V budoucnu by bylo žádoucí více studií zaměřených na přenos viru, možnosti jeho dlouhodobé eliminace a na vliv podpůrné výživy či imunitních modulátorů.
Torres S.M.F. et al.
Equine Aural Plaques (Papillary Acanthoma / Ear Papillomas): Pathogenesis and Clinical Features.
In: MSD Veterinary Manual – přehledová kapitola shrnující epidemiologii, klinický obraz a současné poznatky o patogenezi EcPV.
Zakia L.S., Herman M., Araujo J.P. Jr. et al. (2016)
Imiquimod Treatment for Equus caballus Papillomavirus Infection in Equine Aural Plaques.
Veterinary Dermatology, 27(3):175–e44.
Mira J., Herman M., Zakia L.S. et al. (2018)
Frequency of Equus caballus Papillomavirus in Equine Aural Plaques.
Journal of Veterinary Diagnostic Investigation, 30(4):565–568.
Gorino A.C., Oliveira-Filho J.P., Taniwaki S.A. et al. (2013)
Use of PCR to Estimate the Prevalence of Equus caballus Papillomavirus in Aural Plaques in Horses.
The Veterinary Journal, 197(3):903–904.
Pilotní PCR studie zaměřená na detekci virové DNA v postižené kůži.
Postey R.C., Appleyard G.D., Kidney B.A. (2007)
Evaluation of Equine Papillomas, Aural Plaques, and Sarcoids for the Presence of Papillomavirus DNA and Antigen.
Canadian Journal of Veterinary Research, 71(1):28–33.
Komparativní studie analyzující virovou DNA a antigeny u různých papilomavirových lézí koní.
Cianciolo R.E., Mohr F.C. (eds.)
Papillomavirus-Induced Lesions in Animals and Humans.
V rámci přehledových patologických kapitol diskutováno srovnání PV-indukovaných kožních změn napříč druhy, včetně koní.
Case Report (autohemotherapy)
Novel Use of Autohemotherapy for the Management of Equine Aural Plaques.
Kazuistické sdělení prezentující alternativní postup léčby aurálních plaků jako ukázku současných experimentálních trendů ve výzkumu.
