Pojďte poodhalit chovatelské kouzlo, pojďte nahlédnout do „chovatelské kuchařky" našich dědů i současníků. Ne všichni máme možnost listovat a číst si v knížkách hipologů minulého století. Proto jsme pro vás připravili seriál chovatelských článků přinášející novodobé i historické informace o koních, kteří na našem území zanechali nejednu stopu, o moravských teplokrevnících. Vždyť přeci – každý správný moravský koňař má ve stáji moravského teplokrevníka :-).
Provedeme vás minulostí i současností chovu moravského teplokrevníka, který se choval na našem území a patří k tradičním plemenům České republiky.
Protože minulá staletí nepamatujeme, je potřeba sáhnout k autorům té doby, proto pro dnešní a další generace přinášíme historická data, poskytnutá od hipologů tamní doby. Můžeme říci díky za ně.
Na začátku každého koňařství stojí otázka – proč mě koně okouzlili? Proč se chci koním věnovat?
Pro chov koní tyto otázky pozměníme na: Proč regenerovat koně z minulého století?
Proč se tito koně zachovali? Proč vydrželi nepřízeň, která na ně byla uvalena?
Pokusíme se vám na tyto otázky během našeho seriálu o moravském teplokrevníku odpovědět.
Moravský teplokrevník, plemeno koní pocházející z Evropy, je tu s námi již po generace. Teplokrevní koně chovaní na bývalém území Rakouska – Uherska v hřebčínech Radovec (zal. 1774), Mezöhegyes (zal. 1785), Piber (zal. 1798), Kisber (zal. 1853), Bonczhida (zal. 1905), Wieselburg (zal. 1915) vytvořili kmeny – Furioso (F), Przedswit (P), Gidran (G), Star of Hannover (SoH), North Star (NS), Nonius (N), Shagya, které přetrvaly až do dnešních dní. Od 40. let minulého století se k těmto kmenům přiřadila i linie Catalin (C) vzniknuvší v hřebčíně Motešice (zal. 1927).
Historický a společenský vývoj v Evropě se podepsal na vývoji těchto kmenů. Tito koně se na území ČR dostali zejména po roce 1918 z likvidační podstaty rakouských hřebčínů, připadající na náš stát. Významnou úlohu na rozvoji a šlechtění uvedené populace měl hřebčín Kladruby n. Labem (zal. 1579), vojenský hřebčín v Hostouni (zal. 1915), zemský hřebčín ve Vizovicích (zal. 1912), zemský hřebčín v Pohořelicích (zal. 1927), hřebčín Albertovec (zal. 1952), hřebčín Horní Motešice (zal. 1927) a hřebčín Topoľčianky (zal. 1921).
Stejně jako ve světě se historický a společenský vývoj v Čechách a na Moravě se značnou měrou podepsal i na odlišném vývoji chovu koní. Na území Moravy chovatelé shromažďovali koně na podkladě výše uvedených polokrevných kmenů a docílili koně vysoce prochovaného, typově vyrovnaného, ušlechtilého, živého temperamentu. Do roku 2004 byli tito koně zařazeni v plemeni český teplokrevník (ČT), jehož šlechtitelským cílem byli podstatnou měrou ovlivněni. 1. 4. 2004 se SCHPMT rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky stává uznaným chovatelským sdružením pro plemeno moravský teplokrevník a začíná oficiální regenerace tohoto plemene.
Proč název plemene moravský teplokrevník?Z výše uvedeného vyplývá, že tito koně byli nejvíce chováni na území Moravy. Proto tedy moravský teplokrevník jako výraz díků chovatelům, kteří svou chovatelskou prací vyzvedli a zachovali tyto koně.
Moravský teplokrevník a Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, to jsou dva pojmy, které již od minulého století neodmyslitelně patří k sobě. Kdo tedy stojí za regenerací MT?
Již v roce 1991 přichází Jan Binek s myšlenkou obnovit chov koní, kteří se dříve chovali v Pohořelicích.
Pro svou myšlenku získává další nadšence a v roce 1996 začínají podnikat iniciativní kroky k záchraně jedinců nesoucí geny rakousko-uherských kmenů.
Je založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Základní kámen svazu „pokládají" Ing. Vladimír Milota, Bohumír Soušek, Jindřich Jarka, Jaromír Dostál, Ing. Čeněk Krybus, Milan Novák a Ing. Vincenc Krybus.
Byly vyvíjeny nesčetné aktivity k uznání rázu koní moravský teplokrevník za samostatné plemeno. Snaha byla doceněna a 1. 4. 2004 se SCHPMT rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky stává uznaným chovatelským sdružením pro plemeno moravský teplokrevník.
Je to jednoduché a prosté. Koně nesoucí geny rakousko-uherských kmenů v každé zemi nazývají jinak, v České republice nesou název plemene moravský teplokrevník (dle pravidel pravopisu psáno malým). Ve Slovenské republice nesoucí název Furioso, a aby to bylo ještě zábavnější, tak v Maďarsku a v Rumunsku je to plemeno Furioso-North Star, dále plemeno Gidran. V Polsku tyto koně najdeme v malopolském plemeni jako ráz – takže doufám, že už jste se ztratili. Proč tak složitě? Co země, to jiná historie. Také v různých letech došlo k uznání koní nesoucí rakousko-uherské geny za plemeno a v neposlední řadě i díky legislativě (ano, za vším hledej úředního šimla).
V tomto seriálu budeme pokračovat trošku netradičně, tedy ne od „Adama a Evy", tedy ne historií a vývojem jednotlivých kmenů, ale informacemi, proč tito koně uchvátili koňaře nejen v minulém století.
Výzva pro čtenáře:
Měli jste, máte tyto koně ve vaší stáji? Máte jejich fotografie? Pište, zašlete foto (na moravskyteplokrevnik@seznam.cz) a pomožte tak rozšířit jedinečnou databázi, která mapuje chov moravského teplokrevníka i chov koní v Československu. Děkujeme za spolupráci.
Zlaté pravidlo „krmit málo a často“ je mantrou každého výživáře. Pro koňský žaludek je to ideální p...
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
