Jak vyzrát na podzimní plískanice

Koně jsou zvířata přizpůsobená přírodou na pobyt a pohyb po pevném povrchu, a přestože jim bláto ve výběhu často způsobuje nemalou rozkoš v podobě dokonalého trojobalu, dlouhodobější pobývání v něm není pro jejich zdraví a pohodu ani trochu příznivé. Na to by měli myslet všichni majitelé či ustajovatelé koní, kteří své svěřence nechávají delší dobu venku – na pastvinách či ve výbězích. Koně jsou totiž zároveň zvířata přírodou stvořená pro život na rozsáhlých prostorách; pokud je nemají, spolehlivě si bláto vyrobí z každého „přírodního" povrchu…

Automaty na bláto

Ano, koně jsou automaty na bláto. Dopřejte jim omezenou zatravněnou plochu, nechejte na ni chvíli pršet a zanedlouho uvidíte, co tito kopytníci dokážou:

Recept na bláto
Bláto = organický materiál + voda, která není drénovaná + nedostatek kořenů rostlin + špatná propustnost půdy.

Koně jsou aktivní zvířata, neustále popocházejí a ne zřídka se rozběhnou napříč svým prostorem a dovádějí. Zároveň se jedná o tvory těžké, které se země dotýkají poměrně malou plochou čtyř kopyt; o to větší silou na půdu pod sebou působí při každém kroku. Stlačují a hutní zeminu pod sebou, takže tato ztrácí na své poréznosti a výrazně hůř nasává dešťovou vodu do hloubky. Ostré okraje kopyt či dokonce podkov zároveň její povrch doslova rozryjí. Trávě se v takových podmínkách daří stále hůř, hyne a mizí, takže přestává svými kořeny nasávat vodu a držet hlínu pohromadě. Na povrchu se začíná tvořit bláto – rozšlapaná zemina promísená s vodou, která se nikam nevsákla. Pokud nezasvítí slunce, aby vlhko ze země vytáhlo zpět do oblak, vrstva bláta se pod dalšími kroky koňských kopyt prohlubuje a šance na vsáknutí vody do pórovité zeminy či kořenů travin se snižují.

Pokud koně mají k dispozici omezenou plochu výběhu, změní ji celou v bahnitý tankodrom skutečně za pár mokrých dní. Pokud si mohou užívat prostoru výrazně většího, zničí takto „pouze" plochy nejvíce vytížené: okolí branek, krmelců či napáječek, uličky a průchody nebo místa v blízkosti vodních zdrojů. Samozřejmě uživatelé půd písčitých či výběhů položených na kvalitním prostupném podloží budou tyto nepříjemnosti pociťovat výrazně méně, než chudáci mající své koně na jílu či jiné těžké a „od přírody" hutné zemině.

Proč nechceme bláto u koní
– bláto dále hutní půdu a brání růstu trávy; naopak podporuje růst plevelů, které upřednostňují takto kompaktní půdu;
– blátivý výběh nelze dobře vyčistit, bláto se smíchá s trusem a močí, a je výbornou živnou půdou pro četné bakterie a plísně, které způsobují různá onemocnění koní, především kůže či kopyt;
– blátem, trusem a močí se snadno znečistí i seno či zbytky trávy, a pokud je koně spásají, mnohem snáze se nakazí vnitřními parazity;
– v blátě se množí hmyz, včetně much a komárů, kteří obtěžují, ale mohou také přenášet různé infekce;
– stání v bahně je špatné pro kopyta a končetiny koní, pohyb v bahně zase hrozí úrazem z uklouznutí, natažení svalu či šlachy nebo podvrtnutím kloubu;
– blátivý povrch podléhá snáze erozi, smývá se z něho zemina, ale i bakterie (především z trusu a moči koní) popřípadě živiny (hnojiva) – a končí ve vodních zdrojích, kde mohou narušit život či dokonce vážně poškodit kvalitu pitné vody;
– lepivé, měkké bláto je nepohodlné na pohyb, který koně tolik potřebují;
– v neposlední řadě jsou zablácené výběhy krajně neestetické a svědčí o jisté nedbalosti majitelů.

Začarovaný kruh pohybu koní po vlhké hlíně bude třeba nějak přetnout – nebo aspoň trochu ukočírovat. Bláta se člověk totiž jen tak nezbaví a ani to není nutné; stačí ho mít pod kontrolou a v případě nouze nabídnout koním lepší – sušší a pevnější – alternativu.

Protože nepředpokládám, že by zdejší čtenáři chtěli řešit vzniklou situaci zavíráním koní do stájí a čekáním, až výběhy uschnou, nabídnu variantu náročnější, pro blaho a zdraví koní výrazně prospěšnější: přeorganizování pobytu koní ve výbězích a pastvinách a změnu jejich uspořádání i úpravy. Zde je pár rad, jak zatočit s blátem v případě, že nevlastníte hektary pastvin, na kterých můžete koně postupně přesouvat z jednoho nezničeného místa na druhé:

Rada č. 1: Udržujte omezený počet koní

Koně jsou zvířata prostoru a ani nejsofistikovanější organizace stáje a výběhů nenahradí malou plochu určenou k jejich pohybování. To se projeví právě v období mokra a bláta. Pro pobyt koní venku platí obecné pravidlo: 1 velký kůň = 1 ha plochy; pokud nemá tato plocha sloužit i k uživení koně – čili seno popřípadě jádro budete dokupovat – lze toto doporučení snížit na 0,5 ha na jednoho velkého koně. Toto by si měli uvědomit všichni ustajovatelé, ale také každý, kdo si chce pořídit „domeček se zahrádkou" pro sebe a pro své koně.

Rada č. 2: Šetřete si pastviny

Pobyt na prostorné pastvině je z hlediska zdraví koní (pominu-li případnou obezitu některých čtyřnohých žroutů a riziko představované fruktany) to nejlepší, co jim může člověk nabídnout: kůň celý den popochází mezi trsy trávy, žvýká během tohoto pomalého pohybu šťavnatou vláknitou stravu, masíruje si kopyta o pružný drn, vlhčí korunky a chodidla kopyt rosou. Toto mu většinou nenabídnou ani nejmodernější krmné automaty tzv. aktivních stájí či „nucené" procházky důmyslně sestavených výběhů v typu paddock paradise. Proto je dobré hlídat si omezenou zatravněnou plochu na svém pozemku jako oko v hlavě a nabízet ji koním v tu pravou chvíli – kdy ji dobře využijí, ale nezničí.

Jinými slovy: používejte pastvinu pouze v době sucha, kdy koně neušlapou trávu a nerozryjí hlínu. Chraňte ji přes vypasením – ideálně je mít pastviny dvě (či více) a střídat je nebo rotovat. O tom, jak se postarat o kvalitu své pastviny, jsme vám psali ve článku Aby pastviny daly koním dobrou pastvu. V období dešťů a mokra je dobré koně z pastviny odvést pryč do tzv. „suchého" výběhu (viz dále). I tak ale stále o tuto plochu pečujte průběžně:

• exponovaná místa (branky, krmiště, napáječky, průchody apod.) zpevněte (viz dále),
• napáječky a krmiště střídejte, aby koně jejich okolí nerozšlapali,
• chraňte pastvinu před vodou, která by na ni stekla z okolí (drenáže, nárazníkové plochy, viz dále),
• snažte se, aby tráva na pastvině nebyla nižší než cca 7 cm – aby se dokázala dobře regenerovat; chudá místa dosévejte, plevel a nedopasky odstraňujte, tím udržíte kvalitní drn, který bude dobře kypřit půdu a zachytávat vodu.

Rada č. 3: Odvádějte vodu pryč

S deštěm člověk nic neudělá, ale voda nepřiteče jen z nebe. Mnoho litrů na zem spadne ze střech nebo přiteče z okolních polí, především v případě, že jsou výš než výběh či pastvina. Tato voda se dá řešit!

Vybavte všechny střechy okapy a vodu odveďte mimo plochu obývanou koňmi – dle vašich konkrétních podmínek se jí „zbavte" nebo naopak uschovejte do nádrží a využijte později na závlahu. Všechny roury by měly být mimo dosah koní, ukryté nebo popřípadě zvolte odolný materiál, aby neskončil zničený mezi zvědavými zuby vašich kopytníků (pevný PVC).

Vodu, která přiteče po zemi, můžete odvést systémem drenážních struh, vybudováním valů, které brání vtéct vodě na určité místo, či do země zabudujte drenážní hadici (vložte ji do vyhloubeného, štěrkem zasypaného a popřípadě i geotextilií vystlaného výkopu spádovaného požadovaným směrem, zasypte štěrkem, popřípadě zakryjte geotextilií i shora a na horní vrstvu štěrku či písku dejte zeminu a drn), jejíž otevřený konec bude ústit do nějaké sběrné nádoby nebo třeba do štěrkem vysypaného vsakovacího prostoru.

Rada č. 4: Vytvořte si pro mokré období „suchý" výběh

„Obětujte" část prostoru, abyste zachránili zbytek… Sem budete koně dávat vždy v nepříznivém počasí nebo v situacích, kdy ho musíte držet v suchém a čistém prostředí a nechcete ho dávat do stáje. Suchý výběh by měl splnit několik důležitých kritérií, aby skutečně dobře plnil svoji funkci, proto si dejte záležet s výběrem vhodného místa a jeho vybudováním a zbytečně nešetřete čas, elán ani peníze. Mnohonásobně se vám to vrátí v podobě zdraví a spokojenosti vašich koní i snadné manipulace s nimi za každého počasí, budete šetřit vzácné zatravněné plochy sloužící koním jako pastva.

• Tento výběh by měl na jednoho koně určitě mít minimálně rozměry odpovídající velkému boxu (cca 5 x 5 m), lepší však bude plocha větší, aby se na ní mohl kůň (koně) opravdu dobře pohybovat; především pak tehdy, když v něm bude trávit více času než jen pár dní v roce. Pokud si má kůň zaběhat, chce to aspoň 30 metrů, pro dobré procválání i 60 metrů na délku, vhodná šířka je okolo 9-10 metrů a víc. Myslete na to, že čím bude výběh větší, tím lépe pro vašeho koně, ale hůř pro vaši peněženku!
• Výběh vhodně umístěte: ideální by bylo, kdyby ležel na vyvýšeném místě, dále od zdrojů vody, ale blízko stáje a prostor s krmením a hnojištěm.
• Zajistěte do výběhu dobrý přístup nejen pro lidi a koně, ale i pro vozidla, která budete potřebovat na jeho vybudování, uklízení či naskladňování krmením. Tento výběh můžete využít po celý rok jako místo k čištění koní, jejich krmení, k sedlání apod.
• Dobře ho oploťte, protože koně mohou mít tendenci z něho utíkat na pastvinu či do okolní zeleně. Aspoň jedna brána by měla být dostatečně široká pro vjezd techniky.
• Výběh dobře drénujte a minimalizujte přísun vody na jeho plochu (okapy na budovách, nárazníkové plochy apod.).
• Zpevněte jeho povrch, aby byl suchý, bezpečný a dobře udržovatelný (viz dále).
• Zajistěte koni závětří, chraňte například stromy především tu stranu výběhu, ze které nejvíce fouká.
• Pravidelně výběh čistěte (sbírejte trus a zbytky krmiva nejdéle co 3 dny), abyste udrželi potřebnou hygienu pro končetiny koní, ale také abyste zabránili držení hmyzu a líhnutí parazitů.

Rada č. 5: Upravte a zpevněte povrch

Jde o to na exponovaných místech (například u branek, na využívaných cestičkách či v „suchém výběhu") upravit povrch tak, aby co nejrychleji vysychal a tedy se na něm netvořilo bahno. Díky tomu zůstane rovný, suchý a odolá lépe ničícím koňským kopytům.

Konkrétní úprava povrchu pro účely pobytu a pohybování koní skutečně hraničí s alchymií a ovlivňuje ji celá řada různých faktorů; kromě financí je nejdůležitější půdní typ v dané oblasti, protože zatímco písčité půdy vysychají rychle a dobře samy od sebe, jíl zůstává blátem po velmi dlouhou dobu a zbavit ho vody znamená vytvořit důmyslný systém drenáže. Velkou roli hraje i spád terénu.

Myšlenka je to vcelku velmi jednoduchá: na zem se nasype materiál, který nebude zadržovat vodu a tedy rychle vyschne, takže zabrání vzniku bláta. S postupem času se ukázaly jako nejvhodnější tři „klasické" druhy takových povrchů:

Štěrk je dražší, ale výrazně trvanlivější variantou. Existuje nepřeberné množství různých štěrků, a to horninou počínaje, velikostí a tvarem konče. Pro koňská kopyta je příjemnější štěrk menší, asi 1-1,5 cm. Štěrk se většinou používá tam, kde je větší provoz, a tedy jsou kladené větší nároky na trvanlivost povrchového materiálu. Podobné vlastnosti jako štěrk má také lomový prach, který se může dát jako povrchová vrstva.

Každý ze zmíněných povrchů by měl přijít na upravený terén. Plochu je třeba srovnat, často je vhodné odstranit ornici, zpevnit okraje a ideálně zajistit i drenáž, aby sem netekla voda z okolí. Vhodné je zajistit podloží mírný spár, asi 1-2 %, a takto odváděnou vodu dál odstranit například drenážní hadicí nebo aspoň zpevněnou strouhou.

Vraťme se ale k našim sypkým povrchům; jak je vlastně máme použít? Uvedu několik tipů, každý má svá pro i proti a je jen a jen na vás, pro co se nakonec rozhodnete:

1. Nejlevnější pořizovací náklady bude mít povrchový materiál nasypaný na předem upravený (odstraněné bláto), dobře drénovaný a zhutněný terén vyspádovaný do mírného sklonu. Myslete však na to, že časem se stejně bude míchat s podložím a vy budete muset materiál pravidelně dosypávat, aby se znovu neobjevilo bláto. Obecné pravidlo říká, že vrstva nového povrchu má být aspoň dvojnásobná, než je vrstva stávajícího bláta, v případě dřevěného materiálu je vhodná vrstva trojnásobná, aby se prodloužila jeho životnost.

• Pokud použijete pouze písek, volte hrubší typ a vrstvu asi 10 cm. Počítejte ale s častým dosypáváním!
• Lepší bude, pokud použijete štěrk. Dolů vsypte větší kameny (vrstva cca 15 cm), na povrch pak dejte štěrk jemnější (vrstva cca 10 cm) nebo kamenný prach. Drobnější kamínky vyplní mezery mezi většími, takže celý povrch zpevní a zároveň bude kopytům příjemnější.
• Lepší varianta bude, když dolní vrstva štěrku (asi 15 cm štěrku o velikosti asi 2 cm) bude kombinovaná s horní vrstvou písku o tloušťce asi 5 cm. Pokud se vám to zdá málo, přidávejte po centimetrech, ale myslete na to, že příliš velká vrstva písku není dobrá. Časem se však písek do štěrku trochu zašlape, nějaké kameny zase pískem projdou nahoru.
• Na hrubší štěrk (asi 4 cm) lze nasypat také větší vrstvu dřevěných štěpků či kůry (asi 15 cm tlustou, po několika týdnech možná bude třeba ještě trochu dosypat, protože štěpky zapadnou mezi štěrk).
• Pokud použijete pouze dřevěný materiál, pak ho musíte na upravený terén nasypat v dostatečné vrstvě; uvádí se až 30 cm.

2. Aby se hliněný podklad nemísil se sypkým materiálem nového povrchu, lze v současné době použít některou z geotextilií. Jedná se o syntetické pruhy „látky", které jsou opatřené póry. Voda jimi projde, hlína, bláto či jiný materiál však nikoli. Pásy geotextilie se pokládají na rovný zhutněný terén a mají se navzájem překrývat (30-45 cm). Na ně pak lze dávat vrstvy štěrku, písku či dřeva, jak bylo popsáno v bodě 1.

3. Různé plastové či gumové rohože sice můžete položit přímo na upravený, vyspádovaný hliněný terén, lepší však je i tyto položit na vrstvu štěrku a přesypat je jemným štěrkem nebo pískem, aby se lépe udržovaly v čistotě.

Rada č. 6: Vybudujte „nárazníkové" plochy

Vaši pastvinu, výběh či jízdárnu můžete od okolí oddělit plochami, obvykle pásy, osázenými rostlinami, ať už trávou, jinou pící (vojtěška, jetel) nebo i keři a stromy či dokonce ozdobnými záhonky. Tyto „nárazníkové" plochy či pásy mohou také lemovat zdroje vody nebo třeba i hnojiště. K čemu slouží?

• filtrují bláto, hnůj, pesticidy a bakterie z vody přitékající nebo prosakující z okolí;
• brání zavodnění půdy v místech, kde ji chceme udržovat suchou;
• chrání zeminu před erozí, především na svazích;
• pokud jsou osázené trávou nebo jinou pící, lze je v suchém období využít i k pastvě koní nebo k výrobě sena;
• pokud jsou v nich i keře a stromy, poskytnou koním závětří a stín;
• v otevřené krajině mohou sloužit ke krmení a úkrytu divoce žijících zvířat;
• „posilují" ohrady výběhů a tím brání útěku koní „na lepší";
• zkrášlují okolí.

Jde o to, že takto zatravněný kus země snadno zadrží vodu a látky v ní obsažené, protože je doslova vychytají kořeny rostlin, popřípadě i keřů a stromů. Šířka těchto pásů závisí na sklonu pole, typu půdy i hustotě rostlin. Minimum by měl být 15 m, ale širší je lepší, aspoň na prudších svazích nebo v případě řídkého zatravnění. Pokud nemáte k tak širokému pásu dostatek prostoru, můžete vytvořit mírný val, který zachytí vodu a odvede jinam.

O nárazníkovou plochu je třeba se postarat. Trávu udržujte před příchodem mokrého období dostatečně vysokou, tedy nad cca 7 cm. Je vhodné, aby cca 30 dní před příchodem dešťů již nebyla tato plocha hnojená, a to ani trusem koní (koně tam nepouštějte nebo poctivě sbírejte trus), protože by se živiny do půdy nevsákly a byly by vyplavené pryč – tedy stalo by se to, čemu chceme zabránit. Během mokrého období zde samozřejmě nebudou pobývat žádní koně ani jiná zvířata.

Organizace a vybudování kvalitního venkovního ustájení či kvalitních výběhů a pastvin pro koně není žádná legrace, bohužel mnoho majitelů a ustajovatelů si to stále ještě neuvědomuje. Zkuste se zamyslet nad svými možnostmi a přeorganizovat dosavadní zažité uspořádání pro lepší zdraví i spokojenost svých čtyřnohých svěřenců. Protože pokud eliminujete bláto, bude vám všem mnohem lépe – o tom si zase řekneme příště.

Doporučené čtení:

Oregon State University Extension Service: Managing Small-acreage Horse Farms, 2003

Pennsylvania’s Small Scale Livestock Committee: Mud Management for Small Scale Livestock Operations, 2002

Karen Briggs: Mud Management, The Horse 2004

Neil Clarkson: Building a riding arena, HorseTalk.co.nz, 2006

S. Higgins, B. Koostra, S. Workman, V. N. Gallagher, R. Coleman: High Traffic Area Pads for Horses, 2007