Obecná část – přeskočme větu, kterou by autoři normálně ze svých úst nevypustili (výcvik jezdce se řídí socialistickými zásadami…) a přejděme raději hned ke kvalifikaci cvičitele.
Cvičitel – podmínky kvalifikace
Dosažený věk 18 let, jezdit aktivně aspoň 4 roky, dosáhnout alespoň III. výkonnostní třídy, být zdravotně způsobilý, mít předpoklady pro soustavnou cvičitelskou činnost a absolvovat úspěšně závěrečnou zkoušku.
Doškolování probíhalo 1x za rok v rozsahu jednoho dne (nebo se o tom alespoň vedl záznam). Rozsah školení cvičitelů činil 32 – 48 hodin kurz stál příjemnou – ani korunu.
Odborná část začíná kapitolou o historii jezdeckého sportu ve světě a u nás. V roce 1968 u nás bylo přes 160 oddílů s více než 6000 členy – v porovnání s aktuálním adresářem jezdeckých klubů znamená tento údaj strmou křivku nárůstu obliby jezdectví.
Všeobecné pokyny pro cvičitele a trenéra
Klíčovým slovem této kapitoly je uvolněnost a s tím souvisí eliminace strachu jezdce a korektní sed. Také je důležité zabránit úrazům – stará zásada „s novými jezdci hned ven, do přírody" už je nepřijatelná. Doporučuje se zahájit výcvik začátečníků od září, aby během příznivých podzimních povětrnostních podmínek stačili získat částečné základy ovládání koně pro obtížnější zimní období, kdy roste nebezpečí úrazů. Zásadou základního výcviku jezdce je „spěchat pomalu" a je nutné počítat aspoň se 150 hodinami – než jezdec dosáhne úrovně, kdy je možné skládat ZZVJ. Podtržená věta „Veškeré nedostatky našich mladých závodníků spočívají v návyku špatných sedů!" je nadčasová.
Cíl výcviku je získání pevného sedu a ovládání koně ve všech chodech.
Plán výcviku je rozdělen na 4 období a rozepsán na týdny, dny, hodiny a dokonce i minuty. Předpokládá se ježdění dvakrát týdně po hodině. Součástí každé hodiny je tzv. aktualita.
První období trvá čtyřicet hodin a je věnované získání sedu. V první hodině se jezdci shromáždili na jízdárně, kde probíhal výcvik pokročilých jezdců a cvičitel upozorňoval na sedy jezdců, pobídky, chování na jízdárně, výstroj, pozornost a poslušnost koní, chody. Druhá hodina patřila postrojům, krmení a napájení, přidělení skříněk a už také služeb na úklid.
Ve druhém týdnu se jezdci učili sedlat, uzdit, nasednout, sesednout, vyskočit a naskočit, vodit a převádět koně. Mělo být použito jen klidných, nekousavých koní.
K získání správného sedu v prvním období slouží řada prostocviků podporujících nezávislou ruku – ve všech chodech včetně skákání. Jezdí se v zástupu za klidným koně se zkušeným jezdcem. Již na začátku je vysvětleno zastavení a vykročení a jak mají být provedeny jednoduché obraty. Lonžování se doporučuje u slabších jezdců. Mezi prostocviky se řadí mimo jiné různé míčové hry, metání, vyskočení.
Prvním úkolem cvičitele je sed.
„Pevnost sedu záleží především v udržování rovnováhy jezdce (splynutí s pohybem) a nikoliv v mechanickém držení silou." Dnes se to moderně nazývá nezávislý sed. Lehký sed ve cvalu autoři na začátku výcviku nedoporučují (např. narozdíl od mj. Dobeše, který naopak doporučuje absolvovat první cvaly v lehkém sedu).
Příklad lekce ze třetího týdne prvního období:
Cíl: Získání klidu na koni, rovnováhy v kroku a v krátkém klusu. Jezdce, kteří jsou méně talentovaní nebo bázliví, vzít na koně s dlouhou opratí.
10´- prostocviky v kroku
15´- krok a krátký klus (střídavě – neunavit)
5´- nácvik seskočení a vyskočení
5´- prostocviky v kroku
10´- krok a krátký klus
5´- nácvik sesednutí a nasednutí
5´- krok a krátký klus
5´- několikrát zastavení a vykročení. Do řadu. Seskočení.
Aktualita: Čím krmíme koně – měsíční výdaje (celkem)
Jaký je nohosled v kroku a v klusu
Druhé období, dlouhé také čtyřicet hodin, zahrnuje zdokonalování sedu a vedení koně ve všech třech chodech, tedy i ve cvalu. Ve skutečnosti jde pořád o docílení souladu jezdce s pohybem koně. Dříve než se učí působit otěžemi, je mu cvičitelem vysvětleno, jak vypadá přilnutí. K tomu použije simulace – uchopí otěže za udidlem a působí na jezdcovu ruku, jak to činí kůň při normálním přilnutí na udidle. Po osmdesáti hodinách v sedle by měl být jezdec schopen udržet nezávislou rukou pružné spojení s hubou koně a dokázat se přizpůsobit všem pohybům krku a hlavy koně. Začíná již také vyjíždět do terénu – zatím v kroku nebo s krátkými reprízami v klusu v zástupu.
Příklad lekce z 21. a 22. týdne druhého období
Cíl: příprava a první nacválání – přizpůsobení se pohybu koně ve cvalu.
Metodický postup:
Jestliže jezdec absolvoval všech 40 hodin předchozího výcviku, je prakticky schopen za pomoci hlasu cvičitele koně nacválat a velmi brzy splynout s koněm ve cvalu. Jezdcům, kteří zaostali (nemoc, méně talentovaní atd.) dáme možnost znovu „vychutnat" cval nejdříve na koni vedeném dlouhou opratí.
Bojácným jezdcům dovolíme přidržet se jednou rukou lehce sedla při prvních přechodech do cvalu. Nepřipustíme, aby se drželi patami nebo stoupali do třmenů. V oddělení cvičíme nacválání na přechodu z malého na velký kruh nebo postupně každý jezdec nacválá při přechodu do rohu jízdárny. Před nacváláním jezdce dobře uvolníme.
Příklad:
5´- krok v zástupu, seznámení s cílem výcviku hodiny (cval), prostocviky
5´- lehký klus, často měnit směr, od stěny ke stěně
5´- rozchod po jízdárně, samostatné vedení (cvičit malý kruh, vlnovky), při stálém zdůrazňování vedení sedem a holení, zastavit, seskočit a naskočit 2x.
5´- krátký klus, nohy ze třmenů, zástup, co nejvíce prostocviků, zakončit balancí (rovnováhou)
5´- znovu jednotlivě na velkém kruhu zopakovat techniku nacválání
10´- krátký klus (na levou ruku), kruh zmenšit, zvětšit a krátký cval (cvičitel stojí v kruhu a pomáhá opatrně event. i s bičem jezdcům s línými koňmi)
5´- v kruhu změnit směr, každému jezdci jednotlivě říci nedostatky nebo pochválit
10´- krátký klus na pravou ruku, kruh zmenšit, zvětšit, „krátký cval", neunavovat jezdce, docílit, aby neměli hrůzu ze cvalu, ale naopak!
10´- zhodnocení hodiny, krok, rozchod, samostatné vedení v kroku
Aktualita: a) ježdění v terénu (hlavní zásady)
b) druhy sedu
Třetí období (taktéž 40 hodin) má dva cíle:
Příklad lekce ze třetího období:
Cíl: Aktivní jezdec vnucující svou vůli koni. Průprava ke skákání.
Metodický postup:
…po uvolnění v zástupu jezdí se ve všech chodech i samostatně (zpočátku v kroku a v klusu) nejjednodušší figury a přechody. Ve cvalu část jezdců jezdí na pravou ruku a část na levou ruku, aby se potkávali a nutili koně cválat v protisměru. Často cvičit přechody. V krátkém cvalu cvičit povolení s mírným předklonem (prohnutý hřbet – ne kulatý) přes pomyslnou překážku – zpočátku na povel, později s označením: „Každý 7. (5.) cvalový skok je skok přes překážku!" Nezkracovat třmenové řemeny a nedovolit nadzvedávat se vysoko nad sedlo (kalhota lepí), ani se rukama opírat o krk koně.
V lehkém klusu pak překračovat kavalety na zemi ležící…
1x týdně zařadíme vyjížďky do terénu. Postupně vysíláme jezdce v kroku (později v klusu) do stran v rojnice s určením místa srazu.
Aktuality: Teorie skoku
Jak jezdit v terénu
Ve čtvrtém období se nabyté schopnosti zdokonalují. Snahou cvičitele je „docílit u jezdců neodvislého působení nohou a rukou od horní části trupu v souladu s pevným a pružným sedem při spolehlivém a správném vedení a ovládání koně." Toto období trvající třicet hodin je vlastní přípravou na Zkoušky základního výcviku jezdce.
Příklad lekce ve čtvrtém období:
Cíl: Samostatné vedení koně na jízdárně a v terénu
Metodický postup:
Za nepříznivého stavu půdy (zmrzlá) vyjíždíme s jezdci do lesa a samostatně pracujeme mezi stromy. Každému jezdci přidělíme okruh kolem stromů a necháme pracovat ve všech chodech, cvičit přechody, zlepšovat poslušnost koně na pobídky a tak uplatňovat sebevědomí jezdců. Je-li dostatek sněhu, pokračujeme v gymnastice skoku a jednou v týdnu necháváme překonávat 4 – 5 překážek v klusu…
Metodický postup přípravy na splnění ZZVJ ve čtvrtém období
Jednou týdně zařazujeme úlohu „Z". Druhou hodinu věnujeme přípravě v terénu a po návratu parkur stupně Z. Zpočátku ještě skáčeme z klusu do 60 cm a požadavky zvýšíme až při překonávání parkuru ve cvalu. Při práci na uvolnění dbáme na správný sed jezdců, neboť vlivem samostatné práce a ježdění v terénu si jezdci dovolí určité odchylky od správného sedu. Nezapomínáme ani na účelné prostocviky, aby jezdci zůstali pružní. Skokovou gymnastiku a styl zlepšujeme občasnou prací na kavaletách. Zkoušce základního výcviku povolíme jen skutečně schopným a není-li takových v družstvu, nezařazujeme tuto zkoušku v jarních měsících, ale až po sezóně na podzim místo obligátních honů. …
Příručka pro cvičitele pokračuje kapitolou Nauka o koni, kde je stručně nastíněn původ a vývoj koně, uvedeny nejznámější ústavy pro chov koní, další stať je věnována posuzování koní.
Z dnešního hlediska je zajímavá pasáž o krmení a napájení koní. Doporučuje se pravidelnost, krmení 3x denně. Běžná KD je 4 kg ovsa, 5 kg sena a 2 kg slámy – při vyšší zátěži se dávky ovsa zvyšují na 8 kg a více. Ve světle dnešních poznatků jsou tyto dávky ovsa neuvěřitelné.
Podkování jezdeckých koní
Při kování koní platí zásada, že kopyto se má kováním co nejméně vzdálit od země, zásada přizpůsobovat podkovu kopytu a ne naopak. Odstup kování by neměl být delší než 6 týdnů.
Následuje stručný výčet onemocnění a úrazů u koní a dále kapitola o zařízení jezdeckých středisek. Autoři sice zdůrazňují potřebu čerstvého vzduchu, ale vůbec nezmiňují výběhy pro koně. Nejvýhodnější teplota pro tažné koně je 8, pro jezdecké koně 10 – 14.
Druhá polovina příručky je věnována podrobné metodice výcviku. Z ní bych vyňala pasáž o správném přilnutí.
Správné přilnutí je důsledkem správně vyklenutého hřbetu a vyvinuté hybné síly zádi koně. Toto přilnutí bude tím stálejší, čím lépe je hřbet vyklenut a čím pravidelnější a silnější je odraz zadních nohou a tím jemnější, čím pružněji nohy po okamžiku podsunu nesou. V tomto okamžiku působí správně ruka, podle ruchu, slabším nebo silnějším vydržením otěže, a přenáší spolu se sedem jezdce část zatížení znovu na zadní nohu, kterou tím nutí k větší ohebnosti. Část energie odrazu propouští ruka jezdce v pohyb vpřed. Čím pokročilejší je stupeň výcviku koně, tím pronikavější bude účinek ruky na zadní nohu, a tím jemnější může být její působení; říkáme, že kůň je prostupný.
Z toho vyplývá, že působení ruky se omezuje zpravidla na její pasivní vydržení a účinek holeně musí vždy převládat. Je-li tomu naopak, ruší jezdec rukou volnou činnost zadních nohou, kůň pozbude kmihu, chodivosti a stane se dokonce i vzdorovitý. Neúspěšný bude též jezdec, jehož ruka působí v nesprávném okamžiku proti oné činnosti zadní nohy, kterou právě holení vyvolal. Držení hlavy jezdeckého koně je nejlepší takové, při kterém jezdec dobře působí otěžemi k ovládání koně, a které může kůň nejdéle zachovat. Pro koně dobře stavěného je nejúčelnější tzv. pracovní držení hlavy koně, tj. takové, při kterém jde kůň na otěži, s dlouhým krkem, hlavou téměř u kolmice, nozdry skoro ve výši kyčlí.
Takto tedy vypadal návod, jak trénovat mladé jezdce. Je dobré si uvědomit, že mnozí dnešní vyhledávaní a úspěšní trenéři u nás vzešli z rukou generace těchto autorů.
Příručku lze sehnat už jedině po antikvariátech, v knihovně RS ČSTV v Jihlavě, v Akademické knižnici UK.
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
Ochránci přírody začali vykupovat pozemky pro rezervaci zubrů a divokých koní v Doupovských horách v Karlova...
