Děti z ČR na Mistrovství Evropy 2011

02.08.2011
admin

pozadi Dorazili jsme v pondělí a teprve když jsme přijeli, začalo se uklízet… Přiznám se, že na takových mezinárodních závodech jsem ještě nebyla. K ubytování jen tolik, že ač opravdu nebylo nejlevnější, po pokoji nám běhaly myši a teplá voda netekla vždy. Ani podmínky pro závodění nebyly dobré, třeba diváckou tribunu u drezurního obdélníku tvořila hromada palet, to jsme brali s humorem. Co bylo horší, byl nekvalitní povrch na opracovišti, to byl strhnutý drn z louky, málo upravovaný, nestejný a hluboký. Povrch na závodním obdélníku byl kvalitní, upravovaný, ovšem obdélník nešel objet vně. Podobné to bylo i s organizací, takový chaos jsem ještě nezažila. Jako vedoucí ekipy jsem se dost naběhala při zjišťování, kdy co začíná.

Úterní zahajovací ceremoniál byl velmi zdařilý, dojemný a spontánní, ovšem dokonalejší by bylo, kdyby nás nehlásili jako čechoslováky. Naštěstí když hráli hymnu, Nad tatrou sa blýska utnuli.:-) K závodnímu obdélníku nám pověsili vlajku opačně…

První soutěž, ve které holky startovaly, byla čtvrteční soutěž družstev, středeční soutěže zrušili. První startovala Nicola s Diamantem. Příliš se jim nedařilo, Diamant byl dost neuvolněný a ani Nicolin hezký sed bohužel situaci nezachránil. Získali 52,583 %. Další byla Barbora, ani jí se bohužel nedařilo, jak by si přála. Byla i hodně nervózní, jednalo se o její první výjezd na CDI. Nejspíše díky tomu v úloze zajela dva omyly, to je drahé. Vybojovala 53,306 %. Katka, která kacka startovala z našeho družstva poslední, tedy neměla lehkou pozici. Mně osobně se její výkon líbil a byla jsem s ní spokojená, ale samozřejmě chyby tam byly. Výsledek 58 % mě trochu mrzel. Rozhodčí Emilovi a Sinajovi vytýkali, že by mohli být víc shromáždění a mít víc sebenesení, ale oba byli druzí nejmladší koně, nebylo by momentálně fér po nich chtít více. Poníky ovšem pochválili jako líbivé, hezké, s dobrými základními chody. Katce chválili sed, za nějž dostávala 7.

V každém případě, holky se do soutěže jednotlivců neprobojovaly (což jsme ani nečekali), takže po čtvrteční soutěži je čekala až sobotní „cena útěchy", jako dalších 23 dvojic. Mohly jsme tedy strávit volný den sledováním ostatních. V rámci spravedlnosti musím dodat, že ač s drezurní částí jsme spokojení nebyli ani co se technické vybavenosti týče (chyběla světelná tabule, hudba, srozumitelný komentář a představení dvojic..), parkury i crossová dráha byly velmi dobré. Nad kvalitou drezurních poníků nám přecházely oči, jezdci své pony předváděli zcela rutinovaně a profesionálně, byla to opravdu podívaná. Parkury byly velmi technické, při výšce 130 cm se nám tajil dech, ale děti podávaly naprosto dokonalé výkony, poníci absolutně neměli s výškou problémy. Crossová dráha byla na perfektním písčitém povrchu, překážky nápadité a obtížné a těch pár dvojic, které se nám podařilo díky časové kolizi s drezurou vidět, bylo vskutku adrenalinových a rutinních, ač jsme viděli i pády. Nejvíce adrenalinu pak přinášel večerní horseball, který vždy dokonale nadzvedl i starší občany na tribunách.

horseball Mám-li zhodnotit celou akci, mé dojmy jsou poměrně rozporuplné. Pokud odmyslím poněkud neprofesionální organizaci (hlavní büro ale fungovalo perfektně, obě dámy byly velmi ochotné a skvělé) a zaměřím se na výkony našich reprezentantek, domnívám se, že velkým problémem bylo, že šlo o první výjezd Báry na CDI a tuším druhý Nicoly. To se na výsledku nemohlo nepodepsat. Velmi dobře si pamatuji, jak vypadaly naše první výjezdy do zahraničí (katastroficky) a co s člověkem udělají nervy. Naproti tomu holky dělaly co mohly, opravdu se snažily, vždy v úlohách byla řada velmi pěkných a dobře hodnocených pasáží a v týmu vládla navzdory bojovým podmínkám úžasná a kolegiální nálada. Dalším handicapem byl jistě věk poníků a v hlavní řadě – jezdecká vyspělost zemí jako je Německo, Dánsko, Holandsko, Anglie atd… Ale velkým úspěchem je už sám fakt, že jsme splnily kvalifikační podmínky a na ME se dostaly.