Každý koňákův soused bude tvrdit, že kde jsou koně, tam je i spousta hmyzu. Bohužel – je to pravda. Určitě byste proto měli myslet ve stájích a jejich okolí nejen na dezinfekci, ale i na dezinsekci. Jedná se o ničení škodlivého a obtížného hmyzu; hmyz totiž můžeme dělit dle druhu způsobené škody na obtížný, škůdce potravinových zásob, materiální škůdce a škůdce zdraví. Hranice mezi skupinami nejsou pevně dány a mnozí škůdci potravinových zásob nebo materiálů jsou současně i škůdci zdraví. Hmyz má totiž schopnost přenášet ve svém těle, ale i na jeho povrchu zárodky infekčních onemocnění a řadu alergenů. Potraviny a materiál dokáže kontaminovat již pouhým dotykem – přenáší plísně a ostatní mikroorganismy, které mohou způsobovat nežádoucí procesy.
Proti hmyzu můžete bojovat preventivně; jde o to nedovolit jeho zavlečení a pomnožení a/nebo chránit zvířata před napadením.
– všude tam se hmyz rád zdržuje a množí.
Koně můžete proti hmyzu chránit nejrůznějšími repelenty (jejich účinnost je však silně individuální a jinak, než metodou pokus a omyl, nelze najít nějaký konkrétní „fungující spolehlivě"). Ve stáji lze použít sítě do oken, do dveří zase průhledné plastové „žaluzie", pro koně na pastvině se osvědčilo používat nejrůznější síťované masky či celé deky.
Obvyklá líhniště much:
Nepomůže-li prevence, je třeba přejít k vlastnímu ničení hmyzu. Bojovat lze proti němu na několika frontách:
K chemické dezinsekci se používají tzv. insekticidy, chemikálie, které patří hned do několika skupin:
Insekticidy se aplikují postřikem, nátěrem, dýmovnicemi nebo v podobě nástrah. Již jsme se zmínili o zvláštní skupině chemikálií, s nimiž lze bojovat proti hmyzu – repelentech. Ty hmyz neničí, ale mají za úkol ho odpuzovat; buď svojí vůní nebo chutí.
Před vlastní dezinsekcí je třeba zjistit, jaký hmyz či roztoče budete chtít zničit; podle toho se zvolí přípravek i způsob jeho použití. Zatímco na mouchy vám mohou pomoct obyčejné mucholapky, jsou určité druhy hmyzu, kterých se zbavíte jen s odbornou pomocí. Pokud se rozhodnete bojovat svépomoci, nezapomeňte si vybraný prostředek koupit včas, abyste mohli důkladně prostudovat „návod k použití"; je totiž možné, že budete muset nějak speciálně chránit ostatní živočichy, abyste jim neublížili.
Myslete na to, že při dezinsekci většinou nestačí jednorázová aplikace přípravku, navíc přípravky se doporučuje po určité době obměnit, aby nedocházelo k rezistenci na ně.
Jedná se o komplex opatření k ničení škodlivých hlodavců. K těm patří v našich podmínkách především potkani a myši.
Potkan je největší a nejnebezpečnější hlodavec u nás. Měří až 30 cm a váží až 0,5 kg. Může se vyskytovat všude, kde má dostatek potravy, přístup k vodě a může si vyhrabat nory pro hnízdění. Trvalým zdrojem potkanů je městská kanalizace a zanedbané objekty živočišné výroby. Potkan je všežravec, dává však přednost kvalitním potravinám a krmivům, jako je maso a zrní. Denně spotřebuje asi 20 g potravy. Rychle se množí, samice vrhá mláďata 4 až 6x ročně. Potkani se dožívají asi 1 – 2,5 roku.
Myš domácí je naopak malá, její délka těla (bez ocasu) dosahuje 10 cm, barva srsti je šedohnědá. Může se vyskytovat na všech místech, kde nachází dostatek potravy a úkryt. Denně spotřebuje 3 – 5 gramů potravy. Množí se ještě rychleji než potkan, samice vrhá 5-6 mláďat, 6 – 10x ročně. Myši domácí se dožívají 1 roku.
Čím tito hlodavci škodí? Každý z nich denně spotřebuje výše uvedená množství potravy – kterou si u lidí ši zvířat „ukradne". Bohužel mnohem více potravy znehodnotí tím, že ji rozkouše, rozhrabe, znečistí močí a trusem. Je známo, že samci těchto hlodavců si močí značkují své území. Kromě toho, že hlodavci ohlodávají nejrůznější předměty a materiály a tím ničí vše, co jejich zubům neodolá, ohrožují zdraví a dokonce i životy lidí azvířat. V jejich moči a trusu se vyskytují choroboplodné zárodky, které hlodavcům nevadí, ale mohou vyvolávat závažná, někdy i smrtelná onemocnění lidí i zvířat. K tomu stačí, aby jejich trus kontaminoval potraviny, nebo jejich moč přišla do kontaktu s lidskou kůží.
Hlodavce můžeme chytat do pastí (jak malé procento jich však takto zahubíme…), můžeme využít přirozených nepřátel (sláva budiž stájovým kočkám!), můžeme je otrávit takzvanými rodenticidy, čili jedy pro hlodavce. V současné době se používají především antikoagulační jedy, které však bývají jedovaté i pro jiná zvířata včetně lidí. Účinnou metodou je i plynování; naopak u zvukových nebo ultrazvukových odpuzovačů si účinkem jistí být nemůžete.
Bohužel úspěšnost boje proti hlodavcům závisí na příliš mnoha faktorech a nezřídka je vhodné ji přenechat odborníkům, protože se musí provádět cíleně a systematicky.
Pokud už je to s hlodavci opravdu vážné a ani pracovité kočky nic nezmůžou, bude potřeba zavolat deratizační firmu. Ta nejprve udělá podle stop průzkum druhu a stupně zamoření hlodavci, pak zvolí optimální druh nástrahy. Měla by také zjistit a odstranit příčinu výskytu hlodavců, samozřejmostí pak bude následná kontrola včetně evidence nástrah, odklízení uhynulých hlodavců a zajištění ochrany ostatních živočichů, pro které nástrahy určeny nejsou.
Deratizaci je většinou vhodné provádět 2x ročně, na jaře, kdy se hlodavci množí, a na podzim, kdy se stahují za teplem a potravou do obydlených objektů. Riziková místa lze samozřejmě ošetřovat častěji.
Přestože hlavní práci odvede deratizační firma, na nás je pomoct jim (a samozřejmě i sobě) dodržováním preventivních zásad:
Léto se přehouplo do své druhé poloviny, je stále ještě čas začít se chystat k přípravám na zimu; třeba tím, že vtisknete stájím a ostatní „koňským" budovám a prostorům novou, čistou a bezpečnou tvář.
Další informace můžete najít například na webových stránkách Adera.cz.
Některé údaje a obrázky byly převzaté z přednášky www.kvd.agrobiologie.cz/hartlova/5.Asanace%20prostredi.ppt.
