Odyssea mého koně: zraněná Dunia

Mám devítiletou kobylu, která zřejmě utrpěla nějaké psychické trápení. Stává se nám, že z nepochopitelných důvodů zastavíme bez sebemenší záminky, že je něco špatně a pak skočíme o 180 stupňů do prava. To se klidně může znenadání dít i půl dne.

Jednou jsme vyjeli na celodenní výlet, kde to na ni přišlo, jen co se k nám připojila větší skupinka koníků. Začala skákat jak smyslu zbavená, a když jsem ji zamezila skočit doprava, kam vždy směřovala, tak šla do svičky a padly jsme na záda. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale zjistila jsem, že v danou chvíli je kobylce úplně jedno, do čeho nebo do koho skočí, i kdyby tam byla skála, strom, potok, stan, koně, lidi… vždy by tam skočila.

Začala jsem to řešit. Nejdřív jsem zkoušela všemožný přístup, po dobrém, po zlém… prostě vše, nic nezabíralo.

Vygradovalo to do extrému a nejen, že nás obě málem zranila, ale i mou kamarádku. Začala jsem mít strach a nechtěla na ni sedat. Nakonec jsem zavolala MVDr. Žežulkovou, která mi kobču chiroprakticky napravila a řekla mi, že měla skříplý kříž, proto ji to nutilo utíkat z pod jezdce. Po chiropraktickém zákroku měla kobča naordinovaný klid a chůzi po rovném. Žádné kopečky směrem dolů. Začali jsme více lonžovat, abychom nasvalili. Do té doby nepoužívala některé svaly na svém těle – nemohla, prý měla skříplý kříž několik let a já jí s tím už koupila.

Po cca 3 měsících nás přijela paní doktorka zkontrolovat a byla velmi potěšena, že nám tak narostly svaly – opravdu se vyskytly na místech, kde předtím neměla ani náznak. Ještě nám narovnala poslední obratel.

S dovolením paní doktorky jsem odvezla kobču na výcvik. Z mé obavy jsem se rozhodla požádat o pomoc zkušenější lidi, těm se ale bohužel také nepodařilo přijít na to, čím se to děje, a po měsíci jsme se rozhodli tento "výcvik" ukončit s tím, že kobyla takova, asi schizofrenní :D, zůstane a musím k ní přistupovat s tímto faktem. Nadšená jsem z toho nebyla, ale to, co s ní začali dělat, jsem mohla dělat i já sama – prostě se začali také bát. Tím jsem nastínila náš původní problém, ale bohužel se na to nabalil další.

Dva dny před tím, než jsem si pro ni měla jet, mi holka volá, že se kobyla z výběhu ráno vrátila s roztrženou nohou na přední straně karpálního kloubu. Přivolaný veterinář nohu zašil a tím začala naše neskutečně hluboká propast. Jelikož to byla dálka a já si nemohla tím pádem tam být, tak jsem té holce řekla, ať je tak hodná a opravdu mi na ni dá tak velký pozor, jak jen to jde, aby byla týden na to schopná převozu. Nechtěla jsem, aby tam už byla. Chtěla jsem ji mít u sebe, protože to nebylo první zranění, které u nich utrpěla. Za celou dobu, co ji mám se jí nestalo tolik zranění, jako u nich, a za to se proklínám doteď, vůbec jsem ji tam neměla vozit…

Nicméně po příjezdu kobylka dostala zánět. Přivolaný vet ji akutně nasadil antibiotika. Doktor, který ji šil, jí totiž nic nedal, ani dren, a tím podle mě vznikly následující potíže. Do téhle doby jsem ránu kazdý den zavazovala, ale ten den, co jsme jí dali antibiotika, jsem ji to nezavázala a do druhého dne se nám udělal krásný strup a z nohy spadl otok. Rána byla vyléčena, ale nahromaděný sajrajt, který byl pod ránou, prolezl kolenem na druhou stranu a kůže praskla. To bylo ještě ok, protože jsme si mysleli, že tím se ten sajrajt dostane ven a bude klid. Omyl – zadní díra se den ode dne zvětšovala, až byla velikosti vajíčka. Do dnešního dne nemáme vyléčeno.

Nyní je již několik měsíců zavřená v boxe a bohužel jsme vystřídali asi tři veterináře, protože pod jejich rukama se rána nepochopitelně zvětšovala. Vyzkoušeli jsme nesčetně přípravků, od základní Betadine mastičky, dubové kůry, aloe vera, přes Vulketan Gel, Hema gel, míchané mastičky až po Tenazim mast. Nohu má zavázanou od spěnky po lopatku vrstvami vaty a obvazu, přes které má ještě lidskou ortézu převázanou bandážemi aby to nemohla sundat. Denně na ošetřování musí být na fajfce, jinak bych nemohla nohu ošetřit. Bohužel u toho zlobí, ale i se všemi problémy je to zlato.

Nyní nás opět ošetřuje paní doktorka Žežulková a nemohu mít jedinou výtku. Je úžasná a pomáhá nám, i když ještě zdaleka nejsme u konce. Udělali jsme rentgeny, abychom zjistili, zda tam není kostní sekvestr – infekcí odloučený zlomek kosti, který způsobí nehojení rány. Naštěstí toto jsme tam neměli, ale pod obvazy se nám vytvořily otlaky, které nejenže způsobily otevření rány na přední straně kloubu, ale také infekci v kostech. Nyní tedy na třech místech musíme dávat houbičky, které mají otvor přímo na kost, aby se ty otlaky už nezhoršovaly. Samozřejmě celým tímto procesem mi kobylka spadla na váze. Preci jen je to od listopadu do teď – tedy půl roku. Na jednu stranu dobře, protože si na nohu hodně ulevuje a tím zatěžuje tu zdravou. Vysoká váha by byla jen na škodu, ale samozřejmě ji musím udržovat v kondici, aby to mohla zvládat. Je to trápení nás obou a sami nevíme, zda už spějeme k uzdravení.

Až se noha zahojí, tak začneme pomalu pracovat na nasvalování, ale vůbec nevím, co se stane, až na ní sednu – bude opět skákat jak smyslů zbavená?

Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.