Jmenuje se Radka Vacušková a narodila se s těžkým handicapem.
Radku jsem poprvé potkala před dvěma lety. „Víš, já jsem vždycky chtěla jezdit," řekla mi jednou mezi řečí, očima zahleděná kamsi do dálky. „Ale všichni mě odepsali."
A tak jsem jí to tenkrát řekla: Že nikdo, NIKDO na světě nemá právo shazovat a podrývat její sny, ať jsou (v očích ostatních) jakkoli nemožné.
A tak jsme začali trénovat.
Rok se sešel s rokem a při pohledu skoro na všechny Radčiny fotky ze závodů si v duchu říkám, že TOHLE by se mělo názorně ukazovat všem těm, kteří něco vzdávají se slovy „to nejde".
Všechno jde, když se chce. A když to člověk nevzdává a vykašle se na předsudky a odsuzující pohledy ostatních lidí.
A všem lidem, kteří se nevěřícně ptají: "A jak ta holka jezdí, když nemá ruku?", odpovídám: „Srdcem."
