Drezura ve Španělsku a se španělskými koňmi

20.05.2010
admin

Jak už jsem se snažila vysvětlit v článcích o Alta Escuela (AE), drezura a AE jedno jest: jde o vzdělávání přirozených pohybových schopností koně. Ne k práci, ale pro zábavu a pro potěchu. No a taky tedy k závodění, to nelze pominout. Liší se výbava koně a jezdce a samozřejmě také typ koně. Nicméně kořeny jsou stejné a měl by být stejný také jejich cíl.

Moderní sportovní drezura je postavena na míru spíše teplokrevným koním typu „středoevropských" plemen s obdélníkovým formátem a prostorným pohybem než středně vysokým čtvercovým iberským koním s důrazem na vysokou akci.

Přesto: kdo v současné době dosahuje závratných drezurních výšin a trhá rekordy v bodování? Moorlands Totilas. Totilas, který v sobě spojuje výhody i nevýhody iberských koní: kratší měkčí hřbet, okázalá akce předních nohou, výkony již v mladém věku… Ne náhodou vzbudil tento kůň nadšení španělských a portugalských chovatelů, Totilas je totiž „jejich člověk". Debatu o způsobu přípravy tohoto koně ponechám stranou, v tuto chvíli mi jde o morfologii a způsob pohybu koně.

Často se vedou debaty o tom, jestli má vůbec cenu se španělskými koňmi (PRE) a lusitánci „lézt do drezury". O konkrétních úspěších těchto plemen na sportovním poli si budete moci počíst v příštím článku, zatím vám poskytnu obrazový studijní materiál: pod článkem najdete odkazy na YouTube, hnědák je lusitánec Guizo, budiž mu zem lehká, bělouši PRE jsou legendární, ale stále ještě fungující Invasor, a v současné době ještě závodící Iles.

prodloužený klus Přikládám také 2 fotografie španělských koní PRE v prodlouženém klusu: hnědák, uvolněně a aktivně s hlavou mírně před kolmicí prodlužuje chod, co mu jeho tělo dovolí. Bělouš v typickém závodním prodlouženém klusu středoevropských teplokrevníků: hlava za kolmicí, uši dozadu, napjatý ocas, noha ale ukázkově vystřelená vpřed. Který z koní asi dostane od rozhodčích víc bodů? A který má tudíž větší předpoklady stát se mezinárodní hvězdou?

Další ukázku toho, že i u PRE jsou k vidění dostatečně prostorné chody, jejichž motorem je silná záď, najdete na fotografii bělouše z Pardubic 2008 v úvodním článku o Alta Escuela (ze dne 11. února 2010).

Speciální drezurní klání iberských koní

Protože i přesto jsou koně z Pyrenejského poloostrova prostě „jiní", dalo před více než 10 lety několik nadšenců pro španělské a portugalské koně hlavy dohromady a založili soutěžní drezurní okruh s názvem „Máster de Caballos Ibéricos" s každoročním finále ve francouzském Avignonu. Ironií trochu je, že tato akce nevzešla ze Španělska, ale z Francie, a než se dostala do Španělska, okouzlila milovníky koní například v Belgii a v Itálii, kde se letos od jara do podzimu pořádá i několik takových soutěží měsíčně.

O co jde? Jezdec může mít na sobě španělský, portugalský nebo „normální" drezurní oblek, sedlo může být opět španělské, portugalské nebo „normální" drezurní. Použití udidla, ostruh a bičíku, stejně jako úlohy a ostatní záležitosti se v podstatě řídí předpisy FEI, včetně uznávání rozhodčích. Neříkala jsem, že „všechno jedno jest"? 🙂

Ve Španělsku také celý rok probíhá drezurní Pohár Asociace chovatelů španělských koní (Copa Ancce) v kategoriích od mladých koní až po GP určený výhradně koním PRE, který vrcholí – jak jinak – na speciální výstavě PRE SICAB v Seville. Pokud máte PRE rádi (ne každý je miluje) a můžete, zajeďte se koncem listopadu alespoň na dva dny podívat. Kdo už byl, určitě vám potvrdí, že to stojí za to.

Drezurní plemena ve Španělsku

Ve Španělsku potkáte na drezurních obdélnících mnohem méně klisen než u nás. Pokud jde o rozložení plemen, pak na střední a vyšší úrovni se daleko nejčastěji vyskytují KWPN a hannoverští koně, případně jiná německá plemena (vestfálci, oldenburgové apod.), následováni Pura Raza Espaňola, občas se objeví i nějaký ten portugalec nebo hispanoarab či španělský sportovní kůň (Caballo de Deporte Espaňol, CDE). O tomto plemeni jsem se myslím ještě nezmínila: většinou to bývá různě namíchaný kříženec iberských plemen s araby, angličany nebo němci či holanďany, který se využívá i ke skokům a třeba i k military. Prostě takové španělské čétéčko. 🙂 Mimochodem, znám i jednoho kinského.

prodloužený klus Z pochopitelných důvodů se zde ale věnuji spíše zastoupení PRE, k ostatním úspěšným jedincům se propracujeme příště.

Někteří PRE jsou od počátku připravováni pro drezurní kariéru, jiní se k ní propracují přes morfologické výstavy, které zahrnují i hodnocení koní v pohybu (krok, klus, cval na delším vodítku) a u starších hřebců i jednoduchou drezurní úlohu. Toto je případ i koně Kabileňo VIII, který sklízel tituly krásy, kde mohl, včetně SICABu (odkaz na video z roku 2009, kdy se stal šampionem: http://www.youtube.com/watch?v=f1VAF_iKVu8), a poté nastoupil dráhu sportovního drezurního koně.

Jiní koně se vyloupnou z Královské andaluské školy jezdeckých umění v Jerezu (Invasor, Distinguido…), část koní vlastní přímo jezdci nebo jiné soukromé osoby a velká část slouží jako vlajková loď chovatelů – to je případ i jednoho z nejlepších drezurních španělských koní současnosti, Fuego XII, kterého jako mladého koupil významný chovatel Miguel Ángel Cárdenas. Tento chovatel má desítky klisen, chová desítky let a svého nejlepšího drezurního koně, potažmo plemeníka, si musel koupit: asi trochu hořká skutečnost, nicméně Fuego ji sladí, jak může. 🙂

Zakončila bych dnes názorem, který uvedla Monica Theodorescu v rozhovoru pro španělský jezdecký časopis Galope: že totiž PRE jsou skvělí koně ideální pro piafu a pasáž, s nimiž je radost pracovat a kteří se díky výběrovému chovu v posledním desetiletí hodně zlepšili, ale mezinárodní úrovně musejí dosáhnout také jezdci.
Příště tedy více o nich a o úspěších španělské drezurní reprezentace.