Odyssea mého koně: Sářin příběh

Byl krásný teplý večer čtvrtého srpna 2008 a mě se právě splnil dětský sen. Zazvonil telefon, kobyla už byla skoro u nás. Slunce bylo ještě docela vysoko a kolem stájí klid. Přepravník přijel chvíli před námi. Sára byla ještě uvnitř, majitel už nás vyhlížel. Po vyřízení všech formalit a zaplacení přehnané sumy 50 tisíc, jsem se stala majitelem já. Jistě, věděla jsem, že starší kobylka ČT tu cenu nemá, ale já ji prostě strašně chtěla, už když jsem se na ní byla prvně podívat, věděla jsem, že je to ona, že žádnou jinou nechci. Prostě láska na první pohled.

Hnědka elegantně vystoupila, lehce zmateně se porozhlédla po okolí. Chvíli vystrašeně stála v boxu a pak se pustila do sena, nedbaje zkoumavých pohledů stájových kolegů. Žrádlo u ní bylo a je na prvním místě.

Původní majitel odjel a mě zůstalo tohle obrovské zvíře, to víte kobyla po Aldanovi, a já ještě nevěděla, jak to zvládnu, ale byla jsem šťastná. Dostali jsme naordinováno třikrát denně litr ovsa, přičemž večer s vitamíny Nutri horse Standart. Kobče to prospívalo, chodila na pastvu a pracovala hodinu denně pod sedlem na jízdárně i venku a těšila se zdraví. Po třech týdnech u nás dostala podkovy na přední nohy, protože je tu tvrdo a kamenito, a působila spokojeně. Působila tak celé tři měsíce.

Koncem listopadu přijela kamarádka Verča, která jezdí mnohem lépe než já. Vzala kobylu na jízdárnu a po 40 minutách práce si postavila kavaletu na skok. Sára působila uvolněně a možnost skoku ji nadchnula. Již několikrát předtím jsme ji nechali skočit ve volnosti a ona při skocích působila vždy nadšeně. Překonala kavaletu asi třikrát, když zakopla a doskočila ošklivě. Hned na to začala kulhat. Verča okamžitě seskočila, ještě chvíli se Sárou chodila na ruce, aby se vydýchla, ale pajdání se nelepšilo, a to ani další den. Přivolaný veterinář, určil problém v pravém rameni a naordinoval Equipalazon a klid.

Snížili jsem krmení na třikrát denně půl litru ovsa a koupili jsme jednu kůru přípravku Alavis triple band. Po dvou týdnech mohla kobyla krokovat pod sedlem, působila dobře, a tak jsem mohli pomalu a opatrně přidávat práci. Jenže začátkem roku se nám rozkulhala po druhé. To už jsem zavolala přímo odborníka na nohy. Jenže veterinář mohl až za dva dny, řekl ať necháme kobylu stát, a když dorazil, kobyla chodila dobře a on nic nediagnostikoval, jen doporučil vetší zátěž ať se kulhání projeví znovu.

Asi týden na to vypadala kobyla dobře i při větší zátěži. Byla jsem z toho zmatená. V tom čase si kamarádka ze stáje volala na koně fyzioterapeutku a já si řekla, proč taky nedopřát kobylce masáž. Když se však odbornice na kobylu podívala, hned řekla, jestli nám náhodou občas nepokulhává na předek, že se jí nezdá její postoj, že mám bolavé zadní nohy, přerostlé patky, a jak si uveluje může to působit jako kulhání na předek. Navíc nám řekla, že se jí nelíbí, jak jí sedí sedlo, že je až moc blízko lopatek a může ke kulhání taky přispívat. Tvrzení mě udivilo, nicméně jsem změnila kováře a na jeden cyklus kování jsem nakovali i na zadní, a to s podložkou pod patky. Už druhý den kobyla začala vyšlapovat mnohem víc z vesela. Sesbírala jsem tak všechny finance a nechala jsem ušít krásné sedlo na míru.

Tehdy jsem myslela, že jsou konečně všechny ty lapálie za námi, jenže to jsem se hodně mýlila. Po dvou měsících plného ježdění a pohody mi jednoho večera zavolali ze stájí, že u Sáry je veterinář, že má koliku. Byla jsem tam už za dvacet minut. Kobyla ležela na zemi a hrabala nohou. Byl to hrozný pohled. K úlevě všech se ale postavila a po hodině vodění a klistýrku se zase začala poohlížet po něčem k snědku. Oddechla jsem si, ale zase ne na dlouho. Pár dní po této příhodě mi totiž volali ze stájí znovu, tentokrát, že kobyla nechci vyjít z boxu, že strašně kulhá a že ji nemohou odvést do výběhu. Ten den jsem se k ní dostala až večer, vyvedla jsem ji ven a ona se zdála v pohodě, nerozuměla jsem tomu, přesto jsem pozvala veterinářku, shodou okolností i fyzioterapeutku.

Prohlédla si koně v klusu a opět označila pravé rameno. Upozornila i na to, že jedno rameno je víc nasvalené než druhé, jak si kůň ulevuje. Tehdy mě napadlo, že pokud je to kloub, můžeme se jít tak maximálně pást a snažit se o hříbě.

Po dalším vyšetření nám ale lékařka řekla, že se jedná o měkkou tkáň, neb kobyla reagovala na silný stisk a masáž místa a ihned se mnohem víc rozkulhala. Řekla, že jde pravděpodobně o natržený sval. Doporučila nám mast, zahřívání a denní pohyb po rovném povrchu, ať se místo prokrvuje a lépe hojí, a masáže krouživými pohyby. Kobyle jsem tenkrát ušila vtipnou vestu přes rameno, neb s mastičkou nesměla na sluníčko, a koupila jsem hřejivé polštářky.

Asi po týdnu bylo vidět výrazné zlepšení. Kobyla si hřejivé posťářky a masáže vyloženě užívala. Napadlo mě: "Že by už konečně? Že by konečně už byla zdravá?"

Nic není na dlouho. Třetí týden léčení se kobyla lekla na vycházce auta, zacválala, zakopla a padla. V podstatě si klekla na přední. Hned, jak se postavila, věděla jsem, že je zle. Sára skoro nedošla zpět do stáje.
Veterinářka nám naordinovala další mast, klid a masáže. Taky jsme dostali doporučené jiné vitamíny, a to Feedmark benevit advance, který krmíme ať do teď.

A tak jsme masírovali, zahřívali, čas se vlekl, kobyla ztrácela svaly. A protože jsme moc nemohli dělat a já pro kobylu chtěla klid, vymyslela jsem, že se pokusíme o hříbě. Bylo jaro 2009 a kobyla neříjila. Nikdy předtím hříbě neměla, a tak nám odborník píchnul hormony. A kobyla pořád neříjila. Kamarádky kobyla, kterou také připouštěli, měla za sebou druhou inseminaci a my nic. Nakonec se ale přeci jen říje spustila a my se dali do výroby hříbátek. Vesele a s nadšením. Jednou, dvakrát a potřetí a pak ještě po čtvrté. A pak se nadšení zratilo, peníze došly a kobyla byla jalová a k tomu občas lehce kulhala.

Tou dobou mi onemocněla mamka, přítel jí opustil, a já si ke studiu na vysoké škole musela vzít i práci na půl úvazku, abych kobylu uživila. Přesto jsem si na začátek musela půjčit 15 tisích. Znáte to, prostě když se něco pokazí, tak vždycky naráz víc věcí. A tak jsem překulhaly léto.

Podzim hrál všemi barvami, já měla konečně finance a měla jsem dost mazání mastičkou, které vedlo nikam a bylo taky k ničemu, protože kobyla chodila tři dny super, dva kulhala, pak týden v pohodě a den pajdání. Bylo to na hlavu a pořád dokola, bludný kruh se spoustou diagnóz. A také ta komedie, kdy moje mamka pozvala zvířecí léčitelku a ta kobyle šahala na nohy a říkala, jak jí léčí a pak jí polévala nohy jakousi úžasnou léčivou vodou a poslílala jí energii na dálku. Což ve výsledku mělo jen jediný výsledek, že kobyla byla pěkně nepříjemná, protože stará paní, která jí šahala na nohy, jí nebyla dvakrát sympatická.

Tehdy jsem řekla, že dost. Měla jsem po krk slibování veterinářky že to bude lepší, táhlo se to hrozně dlouho, měla jsem i dost venčení koně na vodítku, jak psa. Ne že bych potřebovala mermomocí jezdit, ale i na kobyle bylo vidět, že ji to otravuje.

Zavolala jsem znovu veterináře, který nás už jednou odmítl vyšetřit s tím, že kobyla nekulhá. Všichni ho chválili, že je jednička, tak jsem mu dala šanci. Nevím, jestli tehdy neměl náladu, ale přišel mi poprvé velmi nepříjemný, ale když přijel podruhé, byl to úplně jiný sympatický člověk. Okamžitě vyvrátil všechny předchozí diagnózy. Provedl ohybové zkoušky, spodní zmrtvění i rentgeny a diagnostikoval nám artrózu na předních kopytních kloubech. A to tak, že levá noha je horší. A tak se začala nová etapa. Kobyla už dvakrát dostala výživu do kloubu. Má přední nohy speciálně kované s podložkou a tlumícím gelem. Pracuje 30 minut denně. Dostává dvakrát denně půl litru drceného ovsa a jednou denně kýbl jablek a je spokojená. Pořád je ale ještě vidět kulhání, hlavně v obratech. Nejvíc za to může letošní zima, která nás připravila o možnosti vyjížděk ven, všude byl led a tvrdo, což Sáře nedělá dobře, a malá hala, kterou máme k dispozici – obraty taky není to pravé.

Už se těším, až se oteplí, sundáme deku a vyrazíme někam ven na rovinku na měkko. Třeba si po osmi měsících zas jednou zacváláme s větrem o závod, i když spíš ne…

Koně miluji od narození, kdy jsem je k nevoli rodičů vyrývala naprosto pravidelně na zdi klíčema. Jsem jezdec – věčný začátečník a nestydím se zato. Miluji Sáru, i když je většinou nasraná, ale umí bejt i fajn a snažit se tak, že mi dělá neskutečnou radost. Přestože první půl rok s ní byl o nervy, zkoušlela totiž na mě všelijaké vylomeniny a neměla mě vůbec ráda, teď bych ji nevyměnila za nic na světě. To, jak mě tichým řehtáním zdraví, když přijdu, a dožaduje se pozornosti, je prostě fajn.

Souhrn k únoru 2010

Jméno, pohlaví, věk, povaha: Kobyle Sáře bude brzo 15 let, je narozená 15. 4. 1995, je to elegantní hnědka, nepříjemná dáma, ale dobrák. K cizím je nedůvěřivá, ale pokud mají jablko, je schopna si ho vzít i s rukou, kterou pak odporně uslinatnou a především neporušenou opět vyplivne. Ve stádu je dominantní a nenechá si nic líbit. V boxu je to pěkné prase, tahá nohy a bobkuje, kudy jde. A oblíbená činnost? Po jídle je to válení v hnusech.
Hmotnost: Je to kus koně, má kolem 600 kilo.
Krmení: Krmí se drceným ovsem dvakrát denně a třikrát denně dostane krmnou slámu ve směsi se senem a vojtěškou, každá dávka odpovídá klasickému balíku sena. Pastvy má minimálně, takže většinou sežere i podestýlku.
Zátěž koně: 1 den týdně volno, 2x týdně procházka na ruce (40 min) nebo vyběhání na hale ve volnosti (10 min. chůze, 15 min. klus, 10 min. chůze, občas lehce zacválat), 4x týdně práce pod sedlem (1 hod. krokem vyjížďka / 30 – 40 min. práce na hale, hodně klusu), střídáme se v ježdění se sestrou.
Denní režim: Pokud je moc mokro, tak 5 hodin denně v menším výběhu bez trávy, pokud je hezky tak jeden den 8 hodin ve výběhu travnatém, druhý den 8 hodin v netravnatém, za deště a po zbylý čas v prostorném boxu.
Stádo: Kobyla je dominantní ve stádě, chodí ven s 1 kobylou A 1/1, vedle které stojí i v boxu. Dřív chodily tři, ale druhou kobylu pokopala.

Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.