Všichni, kdo nějakou dobu trénujeme jezdce, známe případ, kdy se na koně vyškrábe osmiletá holčička, která má za sebou teprve pár lekcí na jízdárně, a snadno mohutného teplokrevníka nakluše a zastaví. Na stejného koně přijde technicky vyspělejší jezdec, jeho sed je líbivý, nezávislý…ale kůň nereaguje. Proč? Odpověď je jasná, není to tím, že by ta osmiletá holka měla lepší jezdecké schopnosti. Ono ji hlavně ani nenapadne, že by ji ten kůň neposlechl. Je uvolněná, nemá vypěstované žádné bloky a její přístup je veskrze pozitivní. Nevzdá pomůcku jen proto, že se reakce koně v daném okamžiku nedostaví.
Kůň a jezdec. Dvě těla, jedna duše… (můžete si dosadit mozek, myšlenka atd.)
Zní to krásně, ale dosáhnout tohoto cíle není snadné. Většina jezdců se příliš soustředí na techniku jízdy, aniž by vnímali rozpoložení koně. Přestože je jejich sed korektní a mají ohromující teoretické znalosti, kam dát kterou holeň při kterém cviku až do úrovně Grand Prix, jejich vrcholem je průměrně zajetá úloha stupně Z, na parkuru jim i ten nejpoctivější kůň štycne. Problém je, že se příliš koncentrují na techniku jízdy a zapomenou vnímat koně a cíl, který mají před sebou.
Proto občas používám větu – nepřemýšlej o tom, prostě to udělej.
„Dobrého jezdce od špičkového odlišuje to, co jim běží hlavou." (Savoie, 1993)
Další brzdou úspěšného ježdění – což může být i pohodová vyjížďka v terénu – je strach jezdce, neschopnost řešit krizové situace v klidu a s chladnou hlavou.
Stejně jako v jiných sportovních odvětvích je i v jezdectví mentální trénink bezpochyby velmi účinným nástrojem pro úspěch, a to i pro rekreační jezdce. Nakonec dost problémů s koňmi vyskytujících se jak na kolbištích, či Hubertech, tak i na diskuzních fórech, úzce souvisí právě s nedostatečným jezdeckým sebevědomím, strachem, nervozitou a trémou.
V zahraničních jezdeckých periodikách a na internetu najdete nespočet seminářů s tématem Mentální trénink jezdce. Obvyklá cena za třídenní seminář je kolem 300 eur.
Na toto téma vycházejí i knihy, asi nejaktuálnější je „Focused Riding" (Robert a Beverley Schinke) nebo „Mentales Training für Reiter" (Petra Hoelzel, Wolfgang Hoelzel).
Obsah knih koresponduje s náplní seminářů na toto téma. Strategie mentálního tréninku zahrnuje stanovení krátkodobých a dlouhodobých cílů, uvolnění, koncentraci, vizualizaci a další techniky související s autosugescí.
Pokud pomocí těchto technik jezdec zvládne překonávat negativní pocity (např. strach, tréma), pak je obvyklou pomůckou k dosažení konkrétního úspěchu před očekávaným výkonem vizualizace perfektně předvedené jízdy, absolvovaného parkuru i té pohodové vyjížďky.
Na druhou stranu leckoho napadne, že roztržený pytel s mentálními tréninky jezdců je poněkud nevalnou vizitkou úrovně jezdeckých pedagogů, kteří by měli být těmi hlavními, kdo dokáže jezdce podpořit a ukázat mu cestu. I tady se liší průměrný trenér od špičkového tím, co jim běží hlavou.
To už je ale na zcela jiné téma.
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
