Koňské novinky: Nové směry prevence laminitidy?

Zabrání pufrovací roztok vzniku laminitidy?

Autor původního textu: Christy West
23. prosince 2007, článek č. 11020

Překrmí-li se kůň sacharidy (škrob), ať už tím, že se dostane do přípravny krmiva, napase se na bohaté pastvině, na kterou není zvyklý, nebo úmyslně dostane nadměrnou dávku v laboratoři, lze předpokládat, že se u něj rozvine laminitida. Pomoct může namočení jeho kopyt do ledové tříště, ale nechat koně stát dva nebo tři dny v kádi je přinejmenším odvážné. Další možností, která slibuje úspěchy, je podat ohroženému koni pufrovací roztok.

Adriana Souza, DVM, MS z brazilské univerzity seznámila posluchače na 52. výročním shromáždění American Association of Equine Practitioners s výzkumem, který ukončila společně s vědci z Louisiana State University.

Jak může pufrovací roztok odvrátit laminitidu? Jde o "kyselost" koňských střev a její účinek na aktivitu určitých enzymů. Když se kůň předávkuje sacharidy, kyselost jeho střeva dramaticky vzroste následkem fermentace sacharidů a střevní stěna bude propustnější. To umožní faktorům spouštějícím laminitidu dostat se do krevního oběhu. Odtud se dostávají do kopyt a zvyšují aktivitu enzymů zvaných matrix metaloproteinázy, čili MMPs.

Jakmile se výrazně zvýší aktivita MMPs v kopytě, začnou rozkládat vrstvu pojivové tkáně zvanou bazální membrána. Tato membrána normálně pomáhá spojovat kopytní stěnu s kopytní kostí; její zničení je významnou součástí procesu vzniku laminitidy.

„Laminin a kolageny typu 4 a 7 jsou strukturální komponenty bazální membrány a jsou také cílem enzymů MMP-2 a MMP-9,“ říká Souza.

Při svém výzkumu monitorovali vědci u koní aktivitu MMP-2 a MMP-9 i klinické příznaky laminitidy, aby posoudili účinnost pufrovacího roztoku v prevenci této nemoci. Teoreticky omezí pufrovací roztok zvyšování kyselosti střeva, to by mělo přerušit řetězec událostí, nedojde ke zvýšení aktivitu těchto enzymů a laminitida se zastaví dříve, než začne.

„Předpokládali jsme, že podáním pufrovacího roztoku do slepého střeva pomoci kanyly, kterou jsme předtím chirurgicky zavedli skrze břišní stěnu, zabráníme vzniku nebo snížíme závažnost laminitidy vyvolané příjmem sacharidů.“ Devatenáct koní vědci rozdělili do čtyř skupin, jedné byly v nadbytku podány sacharidy a o osm hodin později pufrovací roztok (skládal se s 3,5 g hydroxidu hlinitého a 65 g hydroxidu hořečnatého). Druhé skupině koní byly podány sacharidy v nadbytku, ale bez pufrovacího roztoku (pouze fyziologický roztok) a třetí skupina dostala pufr, ale ne nadbytek sacharidů, a čtvrtá nedostala ani sacharidy ani pufr (pouze fyziologický roztok). Za 48 hodin byli koně utraceni a analyzovány jejich tkáně.

„Pufrovací roztok zmírnil působení MMPs, zvýšil pH ve slepém střevě (snížil kyselost) a snížil množení gram-pozitivních bakterií rodů Streptococcus a Lactobacillus,“ uvádí dále Souza. „Zkoumaná dávka však nebyla dostatečná, aby koně ochránila před vznikem laminitidy. Nástup klinický příznaků laminitidy však byl opožděný.“

„Intracekální podání pufrovacího roztoku by mohlo být prospěšné v managementu koní, kteří se překrmili sacharidy,“ vyvozuje. „Nezabránilo to působení MMP-2 a MMP-9, ale snížilo jeho dopad. Jsou potřebné další výzkumy, které se budou zabývat dávkováním a způsobem podání pufru.“

Výživa koní bez obilovin

Autor původního textu: Kimberly S. Brown
26. srpna 2008, článek č. 12179

Tříletý výzkum výživářky Sarah Ralston, VMD, PhD, Dipl. ACVN z Rutgers University v New Jersey a jejich spolupracovníků se zabýval krmením odstavčat a ročků chladnokrevných kříženců kompletními krmnými směsmi (KKS), které obsahovaly upravenou píci, vitamínově/minerální doplněk a pšeničné otruby, plus malé množství nebo žádné obiloviny. Tato dávka byla sestavená tak, aby odpovídala nebo přesahovala požadavky koní na živiny pro růst a aby přitom zamezila negativním účinkům diet bohatých na sacharidy, k nimž patří i zvýšený výskyt vývojových ortopedických onemocnění.

Rezistence na inzulín byla zdokumentovaná u mladých koní krmených krmivy bohatými na škrob/cukry a korelovala se zvýšeným výskytem vývojových ortopedických onemocnění.

Kompletní krmné směsi nejsou ve výživě zvířat novinkou; často se s nimi setkáme u skotu, psů a koček. Problémem u koní bylo vytvořit KKS, kterou by bylo možné krmit ad libitum, aniž by to vyvolalo jejich ztučnění nebo by vedlo ke vzniku zlozvyků, pokud by byli krmeni jen omezeným množstvím.

„Věřím, že KKS podobné těm, které jsme zkoumali, jsou světlem budoucnosti,“ říká Ralston. „Jejich základem je píce a lze je sestavit tak, aby byly stálým a zdravým zdrojem živin pro koně, kteří je tak budou moct přijímat celý den. Odpadají tak problémy s hledáním kvalitního sena i s překrmováním velkého množství koncentrátů založených na obilovinách. Naměli jsme ani jednoho koně krmeného KKS, který by okusoval dřevo nebo se projevoval jiným nežádoucím chováním.“

Peletovaná KKS se zkrmovala po tři roky ad libitum a vědci ji porovnávali s tradiční krmnou dávkou složenou ze sena s dlouhými stonky a dvou dávek koncentrátů za den. „Koně krmeni KKS rostli extrémně dobře a neměli žádné problémy spojené s krmením“ říká Ralston. „Byla to účinná alternativa tradiční dietě seno/obiloviny, která je bohatá na nestrukturální sacharidy. Naše KKS stačí doplnit pouze solí a vodou, je to kompletní, zdravá strava.“

Studie „Growth and Glucose/insulin responses in draft cross weanlings fed Total Mixed Ration Cubes versus hay/concentrate rations“ autorů Ralston, S.L.; Anderson, H. a Johnson, R. byla publikována v Applied Equine Nutrition and Training. Arno Lindner (ed), Wageningen Academic Publishers, Netherlands. pp 233-239, 2007.

Přeloženo a otištěno s povolením TheHorse.com.
Reprinted with permission of TheHorse.com.