Pořadatelem dostihu je Český klub chovatelů Achal Teke. Samotný dostih je vypsán pro 3leté a starší plnokrevné achaltekinské koně (hřebce, klisny, valachy). Délka závodu je 1 200 metrů, startuje se praporkem. Jezdecké obsazení je zcela na uvážení a zodpovědnosti majitele koně. Jezdec je povinen mít ochrannou jezdeckou přilbu a mezi další jeho povinnosti patří i to, že oblečen musí být při dostihu do tradičního turkmenského kroje.
Zatím je do dostihu přihlášeno pět koní. Ve výjimečném případě je možné po předchozí telefonické dohodě s Petrou Marešovou na čísle 723 301 971 dohlásit koně ještě v den dostihu, tedy přímo v sobotu 14.června.
Vizitky dosud přihlášených účastníků
Damask – tmavý plavák, linie Arab, nar. 2003 v ruském hřebčíně Akhalt-Service, byl importován do České republiky v lednu 2004. Od roku 2006 působí v plemenitbě na Farmě Dorkeik paní Zdenky Skopalové. Ač je start v tomto dostihu Damaskovým dostihovým křestem, nelze ho podceňovat – v jeho rodokmenu se objevuje ve čtvrté generaci inbreeding na hřebce Ametist, který je držitelem achaltekinského rekordu na vzdálenost 2000m. Dalším rekordmanem objevujícím se v jeho pedigree je hřebec Gindukuš (ve 4.generaci, rekordman na 2800m).
Germes – plavák, linie Ak Sakal, nar. 1989 v ruském hřebčíně Čagorta. Germes je nejstarším účastníkem dostihu. Přes svůj věk je stále velmi aktivní a svojí účastí demonstruje tvrdost achaltekinských koní, kteří si dokáží podržet výkonnost a železné zdraví až do pokročilého věku. Germes jako dvouletý startoval na drahách v Rusku, z pěti startů získal dvě vítězství, jedno druhé, jedno třetí a jedno čtvrté místo. Od roku 2008 působí v plemenitbě v České republice.
Gumon – hnědák, linie Kaplan, nar. 1998 v hřebčíně Dagestanskij v Rusku. Gumon startoval jako 4-8letý na dostihové dráze v Pjatigorsku, kde se zařadil mezi vytrvaleckou špičku – dvakrát zvítězil v Ceně Turkmenistánu (6000m), dále v Ceně Družby národů (3200m), v obou zmíněných dostizích
získal i druhá místa. V listopadu 2006 byl importován do České republiky a zařazen do chovu. Uvidíme, jak si Gumonova dostihová třída poradí s pro něj nepříliš optimální distancí dostihu.
Mingam – zlatý plavák, linie Toporbai, nar. 1996 v ruském hřebčíně Akhalt-Service. Jako čtyřletý absolvoval v Rusku soutěže endurance nižší obtížnosti, ve kterých získal několik umístění. V roce 2004 byl importován do České republiky a zařazen do plemenitby. V roce 2007 zvítězil v exhibičním dostihu východních plemen (400m) konaném v rámci výstavy „Koně v akci“ na pardubickém závodišti.
Polotlize – tmavý plavák, linie Peren, nar. 1998 v České republice. V roce 2005 doběhl na druhém místě v 50 kilometrovém dostihu, ve stejném roce zvítězil v ukázkovém dostihu achaltekinských koní (800m) na výstavě „Koně v akci“ v Pardubicích, v roce 2007 získal na této výstavě třetí místo v dostihu východních plemen (400m). Polotlize působí v plemenitbě od roku 2003.
Jaký je achaltekinský plnokrevník
Achaltekinský plnokrevník je považován za jedno z nejstarších plemen světa, přímého potomka starověkých perských koní. Na jeho hřbetě dobýval světadíly Alexandr Veliký a Čingischán neváhal vypravit válečnou výpravu s cílem získání několika kusů těchto cenných zvířat.
Domovinou achaltekince je nevlídný Turkmenistán, země, která je z 90 procent tvořena pouští. Tvrdé podmínky odchovu vytvořily stejně tak tvrdého koně, který vyniká rychlostí, vytrvalostí a vysokou inteligencí, navíc pak velmi specifickou vazbou na „svého člověka“. Právě tyto vlastnosti mnohdy rozhodovaly v poušti o přežití dvojice kůň-jezdec.
Celkový počet plnokrevných achaltekinců na světě se pohybuje okolo 6.000 kusů, 40 procent populace se nachází v Turkmenistánu, 33 pak v Rusku. Dále se tito koně chovají v Kazachstánu, Uzbekistánu, v menší míře pak v Evropě a v USA. V České republice se aktuální počet pohybuje okolo 75 kusů. Plemenná kniha je vedena v Rusku a stejně jako pro anglického a arabského plnokrevníka je uzavřená.
Turkmeni byli odjakživa velkými milovníky dostihů a jistě není bez zajímavosti, že některé jejich tréninkové praktiky byly později převzaty Evropou. Turkmenští koně ovlivnili i počátky chovu anglického plnokrevníka.
V Turkmenistánu se původně běhaly dostihy na způsob „matchů“, tedy vždy dva koně proti sobě, obvykle na vzdálenost 1/4km-1km. Vítěz „matche“ pak postupoval do dalšího „rozběhu“. Koně takto absolvovali až 4 „rozběhy“ za den. Později získaly dostihy podobu jakou známe od anglických plnokrevníků.
Proč cena Boinou
Všichni achaltekinští koně směřují v přímé mužské linii ke třem hřebcům zakladatelům: Kutly-Sakarovi, Čopar-Kelovi a Ak-Sakalovi. Ke genealogické větvi Kutly-Sakara pak směřuje více než
93 procent současné achaltekinské populace. Tato linie se rozštěpila na dvě další, a to linii založenou hřebcem Boinou (k té patří 70 procent populace) a k linii založené hřebcem Sultan-Guli.
Boinou, zlatý hnědák, byl pravnukem Kutly-Sakara, vnukem Karamči a synem Leljaning-Čepi. Všichni tito mužští předkové Boinou byli válečnými koňmi, kteří absolvovali nespočet alamanů (loupežných nájezdů), svojí rychlostí a vytrvalostí získávali svým pánům slávu a bohatství a mnohdy jim zachránili život, ač sami svůj ztratili.
Sám Boinou už se narodil v době (1885), kdy alamany byly zakázány a jediným „povoleným“ využitím v bojích byla vojenská služba v armádě „Bílého Cara“. Náhradním využitím pro koně se tak stal národní turkmenský sport, kterým jsou rovinné dostihy. Boinou se záhy stal nejlepším koněm své doby, ve všech svých životních startech dokázal zvítězit a svým soupeřům nedal šanci.
Stejně úspěšný byl i jako plemeník. Jeho děti byly nejúspěšnější ze všech jak na dostihové dráze, tak na chovatelských výstavách, na dražbách patřily vždy k těm nejdražším. Boinou, již ve zralém věku (1900), byl zakoupen do Zakaspijského hřebčína, který založil tehdejší ruský guvernér oblasti generál Kuropatkin, kde působil až do roku 1908, kdy ve věku 23 let uhynul. Není dnes na světě jediný achaltekinský kůň, v jehož žilách by jméno hřebce Boinou několikrát nefigurovalo. Z dnešních 18 linií se od hřebce Boinou odvíjí celých třináct.
Bližší informace získáte na telefonu 723 301 971 (Petra Marešová) nebo emailem (achalteketukleky@seznam.cz – Petra Marešová).
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
