Odkud přicválal společný předek evropských koní a kdy na něm začali jezdit naši předkové v Čechách a na Moravě? To vysvětluje archeozoolog René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze. Podílel se na unikátním mezinárodním projektu Pegasus, který pomocí rozboru archaické DNA zmapoval domestikaci koně napříč kontinenty.
„Na kosterních nálezech se zachovávají různé patologie, jako jsou třeba otlačky na čelisti nebo obrusy zubů způsobené udidlem, a ty vypovídají buď o koních používaných k jízdě, nebo zápřahu do vozu,“ ukazuje stopy na koňské lebce. Jak víme, že člověk lovil divoké koně už v době ledové, a proč se mu nedaří domestikovat slona, zebru nebo gazelu? A co jsou to hiposandály?
Jaké mýty vyvrátil mezinárodní výzkum v projektu Pegasus, který využíval srovnávání DNA?
Zcela jednoznačně vyvrátil mýtus, že různé skupiny plemen koní pocházejí z různých předků. Dříve se i v učebnicích tvrdilo, že orientální a teplokrevná plemena pocházejí z tarpana, že koně Mongolů a Kyrgyzů pocházejí z koně Převalského, že těžká chladnokrevná plemena pocházejí ze západního koně evropského a nordická plemena pony z nějakého koně horského. Tyhle představy by se ale podle mě už z učebnic měly vymazat. Dnes již víme, že všechna dnešní plemena včetně těch primitivních, jako je plemeno sorraia, vzácný kůň nízkého vzrůstu, který žije divoce v Portugalsku, exmoorský pony, plemeno divoce žijících koní pocházející z jihozápadní Anglie, shetlandský pony nebo polský konik, pocházejí ve skutečnosti z jedné domestikace ve stepích východní Evropy.
Celý rozhovor přináší iDNES.cz: Koně chovali zprvu hlavně na maso. Lidé je lovili už v době ledové, říká archeozoolog
